Názory k článku Trocha smutku

Děkuju, že jste dokázala napsat to, co já nedovedla ani sama pro sebe pojmenovat.
Už dvakrát jsem viděla ty dvě čárky na těhotenském testu. Poprvé jsem šla ke gynekologovi nadšeně, se vší energií, které jsem byla poránu schopná. A verdikt zněl: zamlklý potrat. Následovala cesta do nemocnice... No prostě všechno jako na běžícím páse, odosobněné. Asi to tak mělo být... Uklidňovala jsem sama sebe a tvářila se silně před ostatními a chvílemi jsem dovedla i sama sebe přesvědčit, že jsem v pořádku a že už je všechno dobré. Ale nebylo, jen jsem nechtěla, aby to někdo věděl. A měla jsem strach. Z toho, že příště to třeba dopadne stejně, i když jsem hrdinně prohlašovala, že to bude dobré, určitě.
A nebylo. Když jsem si po několika měsících všimla příznaků, udělala jsem si test. Byl pozitivní a mě na chvíli přepadlo nadšení, ale návštěvu gynekologa jsem odkládala co to šlo. Když jsem tam konečně vyrazila, čekal mě znovu stejný verdikt a znovu stejná cesta do nemocnice. A černá díra prázdnoty a něčeho, co už díky Vám dovedu pojmenovat. A ještě něco. Strašný strach z příště...

Držím Ti palečky,ať to vytoužené miminko příjde!!!!!!!!!!!!! Já už mám taky doma jedno sluníčko a teď čekáme další, jsem ve 32. tt. moc Ti přeji, abys měla další děťátko!!!

Hodně štěstí!

Když čtu všechny příspěvky, stará rána v srdci se opět otevírá a já zjišťuji, že přes všechno současné štěstí stále bolí.
O mimčo jsme se snažili 4 roky, podstoupili jsme všechna možná vyšetření, nakonec nekonečné procedury
IVF, když na čtvrtý pokus jsme slyšeli to překrásné "jste těhotná". Strašně jsem si to užívala, byli jsme nesmírně šťastní, až později mě docházelo, že doktor už nebyl hned v počátku nadšený výsledky hormonálních rozborů krve, už tady bylo něco v nepořádku, ale v té chvíli jsem si to nepřipouštěla, ujišťovala se, že se to spraví a bude to všechno OK. S tím mě taky pouštěli z nemocnice. Ve 12. tt jsem šla celá natěšená lna UTZ, že konečně uvidím poprvé svoje dítě. Dívala jsem se na obrazovku a vůbec mě nedocházelo, že tam není něco v pořádku, že nevidím srdíčko, až dr. řekla tu strašlivě krutou větu (snažila se co nejšetrněji). Pamatuji se jen, že jsem šla jako v mátohách, pro slzy jsem neviděla, manžel mě musel vést, vůbec jsem nevnímala lékaře, jen jsem potom pochopila, že miminko bylo mrtvé už od 9. týdne a že mě dají ještě týden, jestli nepotratím spontánně nebo provedou kyretáž. Věděla jsem, že musím být statečná, protože mamča slavila v ten den narozeniny (příhodný dárek :-((). Ten týden jsem prožila s hrozným vědomím, že v sobě nosím mrtvé dítě, v den, kdy jsem nastupovala do nemocnice, jsem se doslova zasekla před vchodem, s tím že dál nejdu, prostě to nezvládnu. Strašně hodná staniční nakonec spolu s manželem mě tam nějak dostali, starali se o mě...
Nakonec se nám miminko povedlo po dalších 7 měsících napoprvé, celou dobu jsem se strachvala, aby to zase nedopadlo špatně, ale narodila se nám krásná zdravá holčička, dnes je jí skoro 7 let. Pak následovaly další roky marného toužení a pokusů až jsem to nakonec vzdávala a přesně v tu hcvíli jsem otěhotněla znovu a aby toho nebylo málo - povedla se nám dvojčátka, s nimi to těhotenství už nebylo tak lehké a pohodové, protože od 26. tt hrozil předčasný porod, takže opět velký strach o děti, ale nakonec jsme to zvládli a narodili se krásní kluci, kterým budou za 2 měsíce 2 roky.
Myšlenka, že tu mohly běhat děti čtyři je stále živá a stále se vrací, ale děkuji osudu, že mám krásné a hlavně zdravé tři děti, které velice milujeme.
Držím všem maminkám, kterým se tahle strašlivá věc stane, palečky, buďte statečné a nevzdávejte se.

jsem ve věku 32let,kdy první otěhotnění(od sexualní aktiv. 18let),může být považováno za velký a úspěšný počin v pravou dobu....
studovala jsem, pracovala,cestovala, pobyla v zahraničí i delší dobu,tedy je ČAS být v domácím "ústraní" a v pokoji a míru se soustředit na přichozí období milých starostí rodičů, mateřství a dělení se.....vše je jinak,bolí to, je to zmatek a nepochopení osudových plánů, je tady se mnou ,nebo s námi Bůh?
přítele jsem si vybrala cxelkem neplánovaně,za pár dnů jsme se do sebe natolik zamilovali,i přes věkový rozdíl 19 let,že jsem k němu začala po konci pracovní doby dojíždět domu,kde bydlel. V še bylo fajn...večeře na stole,romantické večery při svíčkách,společné záliby v umění i hudbě.Protože mne to baví,pochopila jsem, že žije nejaký čas bez ženy,tedy podle toho vypadalo zařízení domácnosti,začala jsem dokupovávat dopňky, zrcadlo,květiny v květináčích,nebyla tam ani jedna.
O samozřejmosti potravin,drogist. a ostatních nepíši.Když máte rádi a milujete, je to radost.\\\to znáte.
Nebyla jsem nijak šizena,snad jen tím, že jsem používala při jídle...v jedné ruce noviny ala vějíř v druhé vidličku,abych se neudusila cigaretovým kouřem svého milého sedícího a nemilosrdně kouřícího u večeře...je tam přeci doma on!!!obhajoval.
O antikoncepci jsme hovořili několikrát, dokonce poté co jsem v prvním měsíci známosti zjistila,že poslal jakési neznámé dívce, na kterou si po jejím vyhlídnutí sehnal mobilní číslo,kredit za kerý mu chudák zmatená,že neví o koho se jedná,děkovala.
Zasáhlo mne to, jelikož láska byla mladá a nic takového se mi nikdy nestalo ani snad jsem neslyšela.
Že vše vím, jsem mu dala najevo.obvinil mne,že lžu.Ta dívka se jmenuje Kateřina a mé dobré tušení bylo,že vše se stalo náhodou v době kdy si kupoval další telefon-více čísel ,méně okolí zví...
tedy jsem se od něj dozvěděla,že děti nechce,že už má vše zasebou (mladšímu synovi je 10let a starší z prvního manželství je už dospělý. Nechápala jsem, snažila jsem se s ním dohodnout,že děti jsou fajn a
je ještě dost mladý. že to zvládneme,i když třeba časem ,neni třeba hned to bylo společné.
Odjel začátkem ledna do zahraničí za prací na 2-3

Poslyšte, je mi líto, co se Vám stalo, ale: potrat v tak raném stadiu těhotenství většinou znamená, že něco není v pořádku, tudíž že děťátko by nebylo zdravé. A navíc- Vy už jedno dítko doma máte, s otěhotněním jste asi neměla problém a o miminko jste přišla na začátku těhotenství- představte si, že jsou ženy, které otěhotnět dlouho nemohou, a pak potratí. Případně ženy, které musí jít na interrupci, protože se u nich objeví v těhotenství nějaká závažná choroba, a pesrspektiva na další těhotenství je pak u nich malá, nebo žádná. Ženy, které příjdou o miminko těsně před porodem nebo při něm. ty všechny jsou na tom daleko, daleko hůř. Proto hlavu vzhůru a držím palce do dalšího těhotenství.