Názory k článku Kam do 1. třídy? Klasika, nebo alternativa?

Když tu slyším tolik různých názorů na to, zda dát dětem odklad školní docházky, nebo ne, nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o svou zkušenost. Jsem narozená v červenci a do školy jsem nastoupila v řádném termínu. Nikdo v mém okolí neměl pocit, že by to tak nemělo být. Řeč jsem měla v pořádku, učitelky z mateřské školy mě hodnotily jako šikovnou a komunikativní, totéž si myslel pediatr i moji rodiče. Přesto jsem ve škole nepracovala. Do školy jsem si nosila hračky, pak mi maminka prohlížela tašku, aby se tak nedělo, ale nikdo mi nemohl zabránit v tom, aby se má mysl během vyučování netoulala v magickém fantazijním světě. Informace plynoucí ke mně ze strany učitelky se jaksi vytrácely v éteru někde mezi katedrou a mou školní lavicí. Nedostatky jsem doháněla při dlouhém domácím vyučování a s mizivými výsledky. Někdy v listopadu mě paní učitelka poslala na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny - při individuální práci s paní psycholožkou jsem pracovala svědomitě a na otázku, zda mě škola baví a chci v ní zůstat, jsem odpověděla ano. Nebyla to pravda, ale pořád mi doma opakovali, jak je škola skvělá a co všechno se v ní naučím, že jsem si netroufla říct pravdu - že mi škola může být ukradená. Tak paní psycholožka zhodnotila, že jsem zcela normálně vyspělá a není důvod mi dávat dodatečný odklad. Zůstala jsem ve škole a mé školní trápení pokračovalo až do Vánoc. Tehdy mé školní výsledky měly v polovině první třídy už takové díry, že paní učitelka napsala do PPP, že jestli mi nedají dodatečný odklad, bude mě chtě nechtě muset nechat pro nezvládnutí učiva první třídy na konci roku propadnout. Teprve poté mi dali dodatečný odklad školní docházky z důvodu hravosti a já se po Vánocích místo do školy vrátila do školky. Když jsem spolkla trochu té hořkosti, že jsem byla potupně vrácena ze školy, začala jsem si spokojeně hrát. Byl to nejkrásnější rok mého dětství, v žádném jiném jsem si tolik nevyhrála. Rok poté jsem nastoupila do školy znovu a škola se stala pro mě zdrojem sebevědomí - vše mi šlo hned, samo a bez učení, doma jsem se učit nemusela, jen jsem napsala domácí úkoly. Dlouhá léta jsem byla nejlepší žákyní ve škole, bez potíží mě přijali na gymnázium a později i na vysokou. Loni jsem podobný problém řešila i se svými dětmi - dvojčaty, narozenými v květnu. A přestože je všichni hodnotili jako velmi šikovné (syn už od čtyř let čte, píše tiskacím písmem a počítá), šla jsem s nimi do PPP na testy školní zralosti s rozhodnutím, že při sebemenší pochybnosti zůstanou ještě rok v MŠ.To se také stalo - dostali odklad pro fyzickou nezralost a hravost. Tak je mám ještě doma, užívám si jich a s údivem zjišťuji, že tak úžasně jako nyní si dosud nikdy nehráli. A nenudí se, ani syn. Ve školce si chvilku hraje s dětmi, postaví zajímavou stavbu, něco si nakreslí nebo napíše a pak si třeba zaleze do koutka s knížkou nebo časopisem.

To jsem měla Jardo na mysli. Ne každý může dělat odbornou zednickou truhlářskou či jinou práci, u které se taky musí myslet. Je mi líto, když někdo, kdo má maturitu nebo vyšší titul před nebo za jménem, opovrhuje lidmi bez titulů a sami by si ani nevymalovali. Každá práce má svoje a u každé se musí myslet, i když jinak. Proto si myslím, že je blbost, aby 90 % lidí mělo maturitu a více, jen proto aby jejich práci ostatní nepodceňovali. Pak na ty řemesla, kde se fakt myslet musí, ale ne jen na pivo, končí ti, co na nic jiného nemyslí a ostatní si jejich "práci" dodělávají po svém.
Je to o tom, jak si vážíme práce druhých, a třeba i těch protivných pojišťováků, a ne o jakýchsi všelijakých dysfunkčních titulech a maturitách.

Nemám sice zkušenost se školákem v Montessori škole, ale můj syn navštěvuje školku v programu Začít spolu, která je svým způsobem programu Montessori podobná. Syn je taky lajdák a zapomnětlivý, velmi hravý, kreslení je taky bída, takže proto sem píšu.Příští rok už taky nastupuje do školy a chtěli bychom, aby dále pokračoval na stejné škole. Myslím, že pro takové děti je Montessori nebo Začít spolu ideální, mohou pracovat vlastním tempem, dělat to, co zrovna jsou schopné zvládnout. Nebála bych se toho, že není důsledný, k tomu právě tyto školy vedou. A nejdůležitější je ona spolupráce školy s rodinou, to je u těchto dětí nepostradatelné.To bych viděla jako hlavní výhodu, že učitel spolu s rodičem se radí, v čem budeme společně dítě podporovat,povzbuzovat, co už zvládlo a jak s ním pracovat.
U lajdáckého dítěte v klasické škole naopak hrozí, že se po něm bude někdo s pedagogů vozit. V alternetivních školách by to snad nastat nemělo.
A ještě k těm chytrým a bezproblémovým dětem. V některém předchozím příspěvku měla některá maminka obavy,aby nadané dítě v alternativní škole nebylo bržděno. Myslím, že bych se toho obávala spíš v normální škole. Do naší školky chodil chlapeček, který uměl před nástupem do školy plynule číst a studovat, věděl např. jak se jmenují mraky na obloze a četl Pána Prstenů...A začal chodit do školy Začít spolu. Chlapeček je,pravda trochu neposlušný, nečeká až paní učitelka domluví a doplní ji,protože jeho znalosti jsou opravdu podivuhodné. V normální škole by se z takového kluka paní učitelka asi zbláznila. A tady může studovat učivo tak 4.-5.třídy.Sama jsem ho viděla jak si dělá výpisky asi z fyziky. Takže v alternativní škole bych se fakt nebála, že by se rodiče a pedagogové spolu nedomluvili. Jen je třeba vybrat tu, jejíž program mi bude blízký.

Káčo, odkud jste? Kdyby z okolí Pardubic, ozvi se mi.

Ahoj všem,
hledám zkušenosti rodičů, kteří mají děti na Montessori základní škole.
Zvažuji, zda dát kluka do tradiční třídy nebo montessori. Kluk je trochu lajdák, hodně zapomětlivý a svědomitý rozhodně není. Měl odklad školní docházky (výtvarný projev není nejlepší a při složitějším nebo déle trvajícím úkolu ztrácel pozornost, myslím, že se to už ale lepší). Na druhou stranu rád do něčeho pořád šťourá a zkoumá...
Obávám se toho, že v montessori škole by pro něj bylo hodně těžké svědomitě a samostatně plnit zadané úkoly/témata. I když mě ředitelka i učitelka přesdčovaly, že se svědomitost u takových dětí hodně zlepšuje, přece jen jsem trochu na pochybách.

Prosím, napište mi Vaše postřehy a zkušenosti, hlavně ty záporné, o těch se na stránkách škol provozujících tuto metodu moc nepíše. A nevěřím, že skutečně jde všechno tak hladce a bez sebemenších problémů. Uvítám samozřejmě i ty kladné zkušenosti.
Díky moc!