Názory k článku Kam do 1. třídy? Klasika, nebo alternativa?

Havvah, to mám doma taky.
Nedej Bože, když jí k jídlu pustím TV. "Dělej" je u nás po ránu nejčastější slovo. U vás se to tedy zlepšilo, kdy asi? Přijde mi škoda nechat ji doma, a na druhou stranu jí to nechci komplikovat jejími problémy, které s učením až tak nesouvisí. O prádninách jsem byla spíš nakloněná odkladu, teď zas tak vyrostla a poskočila ve znalostech, že ji asi spíš dám. Samozřejmě půjdeme do PPP. Učitelka ve školce ji považuje za zralou "až na to tempo".

Ahoj Simono, ty jsi učitelka? Můžeš mi napsat svůj názor? Mám dcerku narozenou 1. října, zatím jsou ji čtyři roky, ale už teď zvažuju, kdy a kam nastoupí do školy. Jedná se mi o to, zda bych ji měla dát do školy ještě v necelých šesti letech (šest let by ji bylo 1. října, jak už jsem zmínila), samozřejmě po posouzení děts. lékaře a PPP, jestli je na to dostatečně vyspělá. Jde mi o to, jestli dát odklad či ne, protože jak jsem se tu dočetla, záleží jen na rozhodnutí rodičů. Nedokážu posoudit, co je pro dítě v tomto případě nejlepší.
Díky

Mám také vlastní zkušenost coby prázdninové dítko narozené v srpnu.... Ačkoliv mě hodnotili jako vyspělou, vzpomínám si, že jsem nestíhala sledovat výklad učitele. Vůbec jsem nechápala, že mám dávat pozor a připadalo mi normální si v hodině česat vlasy nebo si hrát... Vzpomínám si, že jsme se s maminkou hodně učily a zaslechla jsem, jak se rodiče bavili o tom, že asi budu výrazně hloupější :-) než starší sestra a že se nedá nic dělat... Nicméně posléze se všechno upravilo a naopak jsem se stala premiantkou třídy... Ten rok byl dlouhou dobu znát spíše v komunikaci se staršími a vyspělejšími dětmi hlavně ve vypjatějších situacích, nebyla jsem ve správné chvíli dostatečně bystrá, abych věděla, o co jde a i mí učitelé mě hodnotili jako převážně zasněnou :-))) Na gymnáziu a VŠ jsem byla rodičům vděčná, bylo příjemné končit pětiletou VŠ ve věku necelých 23 let a mít tak oproti jiným spolužačkám i dva roky k dobru.. Sama mám květnového chlapečka, do školy se velmi těšil a já jsem si neuměla představit, že bych mu sdělila, že zůstane ve školce, když většina jeho kamarádů jde do školy.. Můj chlapeček byl šikovnější v tom, že školu stíhal bez problémů od počátku, tedy učení. Naše potíže spočívaly v neustálém zapomínání a ztrácení věcí, klíčenek, čipů na obědy, školu zcela v pohodě opouštěl v bačkorkách a v tepláčkách z tělocviku, úkoly si samozřejmě také nepamatoval.. Já vím, že všichni prvňáčci zapomínají, ale tohle bylo určitě v mnohem větší míře..Takže první leta ve škole se nám prodražily kvůli neustálému dokupování poztráceného oblečení a pomůcek a telefonování matkám jiných dětí, co je za úkol.. Po čtvrté třídě se vše srovnalo, teď zápolíme s rozdílem výšky oproti chlapečkům mnohdy více než rok a půl starším...Syn je kromě toho i na svůj věk spíše menší, už jsme se setkali i s náznakem šikany, protože velké chlapečky, kteří si chtějí něco dokázat, přirozeně lákají kluci menší coby terč, takže syn cvičí judo, aby se mohl bránit a nebyl dobrým terčem... Myslím, že časem se časný nástup do školy ukáže být výhodou, třeba kdyby syn později chtěl přerušit školu a rok studovat v zahraničí... Po těch letech pořád nevím, jak se zachovat v případě prázdninových dětí, protože neznám obrácenou stránku mince - třeba to nudění ve školce nebo ztrátu zájmu, jak o ní vyprávějí v pedagogicko-psych. poradnách, tak nevím.. Jsou to jen další dvě zkušenosti, které snad někomu pomůžou při rozhodování

K zápisu musíte jít jen na jednu školu. Tak to bylo předloni.

Pavlo, souhlasím s Haluškou - učit není taková legrace. Proto se přece obracíme na profesionály, aby věc, kterou my neumíme, udělali, a to tím nejlepším možným způsobem. Ale logicky pokud se setkáme s neprofesionálním přístupem, jsme rozhořčení - zrovna tak jako když se setkáme s neprofesionálním přístupem u lékařů, zedníků, instalatérů, prodavačů...
Až na to, že práce učitele a lékaře je velice, velice zavazující - oba ovlivňují svým způsobem život jedince. Když se utne zedník, práce se reklamuje; zato když se utne lékař, pacient zemře nebo má doživotní postižení, a když se utne učitel, pokazí výchovné působení rodičů na dítě, případně vypěstuje v dítěti doživotní trauma.
Já sama bych opravdu učit nemohla: nemám tu správnou náturu, trpělivost, hravost. A tak, jaká jsem, vidím, že mu DOBRÁ škola prospívá - vidí jiné děti, že dělají to a to, takže i sám udělá, co je potřeba, ani nemukne - zatímco doma by kolem toho nadělal cirkus a ještě bych kolikrát se svou snahou neuspěla. Ostatně - stane se, že nemají úspěch ani babičky, manžel... takže to není jen ve mně. --- Také s našimi podmínkami bych synovi neuměla zajistit dostatečný pobyt mezi vrstevníky - jednak kvůli dost náročnému dojíždění (bydlíme na vesnici, kde je pro kluky akorát fotbal a nějaká keramika ve škole, takže by si syn nevybral), a jednak kvůli nedostatečnému množství peněz. Škola je proto jediný způsob, jak umožnit synovi pobyt mezi vrstevníky v dostatečném množství času (dva kroužky týdně by ho nevytrhly).
Fascinuje mě způsob argumentace zastánců méně profesionálních pedagogů: když umíte kritizovat, učte doma! a na případný protest, že to neumíme - no tak vidíte, tak buďte hezky zticha. Nevím, jestli bys tak daleko zašla zrovna Ty, ale občas v podobných diskuzích podobně logické vývody zaznějí. Přitom je to jako by lékař místo slepáku vyřízl třeba ledvinu, a na případné námitky by prohlásil - tak si příště operujte sami. Nespokojený rodič má myslím zrovna takové právo dát průchod svému rozhoření, jako by měl onen pacient.