Názory k článku Co dělat, když dítě málo mluví

Moje dcera začala mluvit strašně brzy. Když jí bylo 15 měsíců, narodil se jí bratříček, ona v té době již říkala první věty,dokonce souvětí (první slova říkala již zhruba v 6 měs.) Kojila jsem ho např. a on ublinknul a ona přiběhla a křičela: šinták nešu, mimi bije (přeloženo: slinták nesu, miminko blinká. )Ve 2 letech mluvila již zcela plynně, čistě, ve dlouhých souvětích. Syn říkal také v roce a půl již věty. Nyní mám dvě vnoučata. Holčička začala říkat první věty později než její matka, zhruba v roce a 3/4. I se slovy začala později. Nyní je jí něco málo přes 3 roky a je úžasně bystrá, má neuvěřitelnou paměť, vše si pamatuje a vypráví co se kdy stalo opravdu moc pěkně, čistě vyslovuje, je radost ji poslouchat. Krásně vyslovuje i r a téměř čistě i ř.
Její bratříček je bystré čilé dítě, neuvěřitelné šikovné, v roce a půl vylezl na vysokou skluzavku, kam jeho sestřička v té době ani neuměla vylézt. Rozumí všemu, ale - je mu rok a 3/4, říká pouze některá slova, žádné věty a světe div se, miluje tátu, běhá za ním, nehne se od něj - ale ještě jsem od něj neslyšela nikdy říci slovo táta, pouze máma, bába a dědě (děda)... dále říká ham (to nejčastěji, rád jí), haf, bů, rád si prohlíží knížky, umí všem zvířátkům přiřadit správně zvuky, ale mluvit se mu nechce, pouze ukazuje..
Můj bratr má syna, kterému je 14 let, je bystrý, chytrý, měl vyznamenání - a ten téměř nemluvil do tří let.Když pak začal, rovnou říkal věty, nešišlá, nekoktá, mluví pěkně.
Takže si myslím, že až na naprosté výjimky se vůbec nic neděje, pokud se dítě normální vyvíjí, ale málo mluví i ve dvou letech. Jsou to opravdu mimořádné případy, viz paní, která psala o všech třech svých synech, kteří měli problémy s řečí do vyššího věku.

Ahoj holky,
jsem moc ráda, že jsem měla možnost pročíst si podobné příběhy, jaký denodenně řeším...
Synovi už je skoro 2,5 roku, mluvit začal v normálním věku (opravdu si nepamatuji kolik mu bylo měsíců když řekl "baba" a nechce se mi to hledat), teď používá asi 100 slov (slovní zásobu má velmi dobrou), trápí mě něco jiného - všechno, co chce pojmenovat, řekne jen dvouslabičnými slovy (lentilky = tintíí), odmítá se vzdát svých výrazů (pejsek dělá "ja") a věty tvoří jen tak jednou za týden (kte bydí tam = tam bydlí krtek)... Dle doktora toto není důvod navštívit logopedii, je to prý způsobeno jeho pohodlností (já mu rozumím, tak co se snažit???), do kolektivu více mluvících dětí se dostává každý den, ale i jim to prostě vysvětlí po svém... Myslíte že si s tím mám lámat hlavu?
Předem díky za vaše názory, ahoj Dana

Když bylo synovi 5 let, stále špatně vyslovoval r a ř. Doktorka nás poslala na logopedii. Byli jsme objednáni na určitou dobu. Jenže asi půl hodiny po termínu jsme ještě stále seděli v čekárně. Kluk se už začínal otravovat, obrázky okoukaný. Chodba byla dost dlouhá, na ní barevné dlažky. Tak jsem ho poslala spočítat, kolik jich je v řadě do konce chodby. Co čert nechtěl, zrovna nás zavolali do ordinace, když byl kluk na druhém konci chodby. Tak říkám: "moment, hned přijde, počítá dlažky." Logopedička na mě vyjela, že co ho nechám courat po chodbě. A proč si s ním raději nevykládám. Kdybych se mu prý věnovala, tak jsme na logopedii vůbec nemuseli skončit.
Nezastírám, že to bylo naposledy, kdy jsem s touto "odbornicí" mluvila. Šupem jsme vyhledali jinou.
Jen na závěr. Syn mluvil v roce a půl ve větách, od té doby tu pusu nezavřel a skutečně si nemyslím, že bychom s ním málo mluvili. No, někdy možná trošku míň, protože u něj je problém, aby se jeden dostal ke slovu :oD

jako s čímkoli jiným - u dětí. Dítě má x měsíců a ono podle tabulek např. nesedí, nepase koníky, nečůrá či kaká do nočníku, nechodí a já nevím co ještě. Jakmile se dítě vymkne z tabulek, je podle některých odborníků něco divného. Moje děti např. neseděly, když podle tabulek měly. Ony to prostě neuměly, protože jsem je to neučila - schválně. Byly velké a dlouhé - na svůj věk, a ortoped řekl, že to pro ně není dobré, ať je neposazuji, aby páteř měla dost času zesílit. Co řekl ortoped, bylo pro jiné blbost. Takže neseděly - problém. Když jsem to já jako matka neviděla jako problém a vysvětlila jim svůj postoj - v tu ránu jsem byla navíc divná ještě já, a hlavně podezřelá. Jsem přesvědčena, že jsem jim neposazováním neublížila, spíš naopak. Takže s tím mluvením - chce to klid a přemýšlet s chladnou hlavou. Dítě, které ve dvou letech nemluví tabulkově, nemusí být nutně hned hluché a blbé.

Taky "miluju" dotaz "A mluvíte na něj hodně?"
Ne, na toho, kterej mluví mluvíme normálně a tomu co nemluví asi zacpáváme uši :-)