Názory k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Dano, neboj - nudit se nebude. Ono škola není jen o čtení, psaní a počítání. Ono je i dost dalších věcí, které se v první třídě děti učí. Není kolikrát jednoduché vysvětlit rychlejším dětem, že vlastně není ničím vyjimečné, jen umí něco o něco dřív. Brzy se to vyrovná a pomalejší děti tyto nadanější mnohdy předeženou už v pololetí...

Ale ještě musím dodat, že ze začátku to taky nebyla žádná sláva. První otočení až po 6 měsících, v 7 měsících narozdíl od všech vrstevníků neseděl ani neříkal "t", posadil se až v 8 měsících, lezl až v 10. Dokonce i první zoubek až v 10 ;-). Chodit začal až skoro ve 13 měsících, ale k tomu měl pádný důvod a první nechvalné prvenství - narozdíl od vrstevníků si v 11 měsících banálním pádem zlomil nohu a dostal na měsíc sádru ;-). Potom ale nastal prudký obrat, rychle se rozmluvil, v roce a půl nebyly problémem slova o 5 slabikách, skládal věty o 5 slovech, znal a pojmenoval barvy. Ve 2 letech poznal všechna písmena a číslice, napočítal do 10, krátce poté mu začalo jít "r" a ve 2,5 letech uměl i "ř" a dvojciferná čísla...

Ovšem každý má něco, problémy byly třeba s odložením dudlíku nebo plínek ;-). A teď bude důležité, na jakou učitelku narazí v 1. třídě. Jestli ho dokáže zabavit na úrovni, nebo mu jen bude dávat poznámky tak dlouho, až se číst naučí i ostatní děti...

Ajino,

spousta mých kamarádek teď má malé děti, a já vidím, jaké jsou mezi nimi rozdíly, aniž by to znamenalo cokoli do budoucna.

Některé jsou velké, jiné malé, někdo začne chodit a mluvit brzo, jiný později, někdo děsně zlobí, někdo nechce chodit na nočník... ale všechny jsou víceméně v pohodě, a když se budou hlásit do práce, tak nebudou vyplňovat žádný dotazník, v kolika se přestaly počůrávat do plínem :o)).

Já jsem ráda, že naše dítko je skoro ve všem (až tedy na ten nočník :o)) docela vepředu, jsem na to samozřejmě patřičně hrdá, i když to není tak docela moje zásluha :o)), ale dávám si pozor, abych tu hrdost neprojevovala moc prvoplánově, protože bych si připadala jako ta děsná protiva, která říká : Ten váš ještě nechodí?To ten NÁŠ chodil už v šesti měsících a v roce si četl Hospodářské noviny."

A máte pravdu, že na každém dítěti je co pochválit, jen je to jednodušší, když ho dobře znáte. Ale všechny děti mají krásný oči :o))

Šári, asi na každém dítěti je něco ke chválení.

Naše velká holka, když byla v první třídě, měla paní učitelku, která na třídních schůzkách hodnotila jedno dítě po druhém (zeptala se, zda chceme do třídy chodit jednotlivě když jsme řekli, že ne, že může přede všemi nahlas, tak to tak dělala). A ta dokázala každé dítě na úvod pochválit. např:

Janička je moc hodná, vůbec neruší a dává pozor (z dalšího vyplynulo že Janička sedí celou hodinu jako pecka a ruku nezvedne).

Evička je pohotová, živá a je aktivní (z dalšího vyplynulo, že Evička vykřikuje, nehlásí se a v hodině běhá po třídě).

A tak to šlo dítě po dítěti. Moc se mi to líbilo, jak dokázala každé dítě pochválit. Věřím, že když budeme chtít, tak na každém dítku se něco najde.

Simča

...věty typu - "Vám ještě neleze? Nám už měsíc." jistě nejsou škodlivé, ale nepříjemné. Řečené ještě s takovým "MILÝM" tonem...Tak to jsem asi měla na mysli.