Názory k článku Hračky - pomáhají rozvíjet, nebo tomu naopak brání?

Nepročítala jsem všechny reakce, tak je možné, že zopakuji názor, co už tu někdo vyslovil. Myslím, že hračky nejsou to podstatné. Je celkem jedno, zda si dítě hraje s něčím "na čudlík" nebo "bez čudlíku", důležitý je způsob, jakým se používají. Neboli-pokud posadíme dítě před elektrické piáno s pokynem Hrej si, moc dlouho ho to bavit nebude a příliš mu to nedá. Sedneme-li si s ním a ukážeme mu, jak se hrají jeho oblíbené písničky, jak vypadá rytmus, jaký zvuk mají jednotlivé klávesy, popovídáme si o tom, jak fungují baterie, zatancujeme taneček na hudbu atp., je i piáno rozvíjející hračka.

Doporučuji prostudovat tohle:
http://www.hudebnifond.cz/piana.htm

Ahoj Aleno! Dík za povzbuzení. No, problém je, že my taky nemáme klasické piano kam dát. Máme sice 3+1, ale máme spoustu věcí, se kterými se nám nechce loučit (buď mně, nebo manželovi), a taky spoustu knížek (asi třináctset svazků), takže bychom potřebovali ještě o nějakou tu místnost víc... Čili museli bychom eventuálně kupovat pianino, a to bude patrně dražší. Byla jsem se dívat do Petrofu, nová pianina stojí od 80 tis. výš... --- Ono ani já ani manžel na klavír hrát taky neumíme, a ve skutečnosti si nedovedu představit, že bych vydržela den co den hodinu cvičit, kór kdyby se třeba půl roku nehrálo nic jinýho než stupnice. A ani si nedokážu představit, že bych zvládla přidržet u učení klavíru syna. Takže to je skutečně spíš jen sen... --- Ovšem přesto se zeptám - možná máš větší přehled, než já: kolik myslíš, že lidi chtějí za starší pianino?
Měj se hezky a dík.
M.

Souhlasím s Monty i s Pettinou.

Také při dítěti doma pracuji a nemám pocit, že by náš syn nějak šíleně strádal. Je rád, když s ním občas někdo trochu blbne, ale taky vříská radostí, když se mu zpřístupní například nová část bytu, kterou si může úplně sám prošmejdit (je mu teprve 9 měsíců), často si docela spokojeně hraje sám a mám pocit, že je skoro nejspokojenější, když se mu nikdo tak moc nevěnuje, ale když se naopak stane jakoby součástí našeho života. Když vařím a může se mi motat pod nohama, když buším do klávesnice a může si to taky zkusit, když vytírám podlahu a může mě pozorovat. Co se týká hraček – nejradši má klávesnici od počítače, televizní ovladač, mobilní telefon, všechny možné klíče, papíry, které se dají pomalu a systematicky roztrhat, občas v nouzi vezme na milost i nějakého plyšáka nebo oficiální hračku (koupenou na hraní!), kterých má už taky pěknou hromadu. Čím dál víc si myslím, že děti hračky ani moc nepotřebují - že jim tak nějak stačí ten reálný svět a rodiče, kteří je občas pohoupou, vyhodí do vzduchu nebo pověsí za nohy...
Monty se zmiňovala o té práci - je relativní, jak moc dítě potřebuje, aby mu máma celé dny ukazovala nové hračky, ale není pochyb o tom, že dítě potřebuje slušné bydlení a dobré jídlo. Máma, která pracuje, aby pomohla tyto věci zajistit, je pro mě dobrá máma (nemluvím o extrémních typech, které dítě odloží nebo zcela ignorují...).

Honzo, můžu se zeptat, na co reaguješ? Nějak mi to uniká. Vždyť jsem snad o vybírání nic nepsala, nebo jo? Už se v tom nějak přestávám orientovat. Jen krátce: nejde mi tolik o to, vybírat si, i když taky, spíš co se TV týče, tak ji považuji za zbytečnost. Nemyslím si, že by moje děti byly o něco ochuzené a já sama si taky ochuzená nepřipadám. Prostě nám to tak vyhovuje. A vždycky budu knížky upřednostňovat před filmem, čtení před koukáním. Nicméně zrovna dneska jsem koupila DVD s Krtkem. Už se na něj těším :-)