Názory k článku Jak naučit děti číst knížky s příběhem

Já jsem také odmalinka pouštěla klukovi kazety a CD s pohádkami. A možná právě v tom jsem udělala velkou chybu. Měl (a má) tak všechny pohádky a povídky přímo u nosu - nebo spíš u ucha - a nemusí se vůbec namáhat se čtením. Možná to bylo tím, že jsem mu to vlastně ze začátku všechno zjednodušila, a teď když už může sám číst, tak je na to líný. A taky to podstatně déle trvá něco přečíst než si to jen vyposlechnout. Takže já bych byla na ty kazety velmi opatrná.

Také si nemyslím, že by to záleželo pouze na rodičích. Já sama čtu ráda, svému staršímu synovi(13)jsem hodně četla, ale už od malička měl spíše zájem o encyklopedické knihy, pohádky a příběhy ho nebavily. A dnes, přesto, že si občas nějakou knihu přeje, ji obvykle nedočte. Na mladšího(7)jsem v tomto ohledu již neměla, bohužel, tolik času, ale jak se zdá, začíná o knihy jevit zájem... tak uvidíme.

Také souhlasím. Synovi jsme četli od narození, čteme mu doteď. Vydržel už jako malý hodiny sedět a poslouchat. Vlastně vydrží i teď tak dlouho, dokud vydržím já číst:)))
Oba s manželem, i naši bratři, od malička rádi čteme. Já i můj bratr jsme byli nejspokojenější, když jsme se mohli s knížkou zavřít do svého pokoje a nikdo nás nerušil. Já si čtu pořád. A upřímně přiznávám, že nejen když mám volno. Když mě nějaký příběh zaujme, je mi celkem fuk, jestli je zrovna umyté nádobí. Takže řekla bych, že vklad i příklad pro to, aby syn četl, je velký.
Ale nečte. Čte, když mu to připomenu, když si uvědomí, že bude muset odevzdat čtenářský deník s přečtenými knížkami. Ale samotného ho to nenapadne. Jediné, co celkem čte, jsou encyklopedie. Vyhledává si v nich, co ho zajímá, a to si čte. A pak jsem mu koupila na zkoušku jednu knížku z řady Děsivé dějiny, a to ho zaujalo. Takže už jich přečetl asi 5. Ale když mu zkusím podstrčit něco jiného - teď jsem mu např. přinesla od našich Steklače (knížky o Boříkovi a spol.) prohlásil, že to je blbost. Mrzí mě to, nikdy by mě nenapadlo, že moje dítě nebude chtít číst.
Tak nevím, čím to je. Ale na velkou chybu ve výchově bych to neviděla. A ještě poznámku, že to, co slyšel, nebo přečetl, dokáže převyprávět dobře a i psycholožka byla překvapená, jak výbornou slovní zásobu (na dítě jeho věku) má.

Moc jsem si pročetla všechny příspěvky a musím uznat že se souhlasím spíše s názorem maminek, že to hodně záleží na rodičích. Já teda osobně malé četla ještě jak byla v bříšku a pouštěla jí na CD pohádky o rákosníčkovi, křemílkovi a vochomůrkovi... a měla jsem vždy pocit že se v bříšku uklidnila a naslouchá a nyní kdykoliv je příležitost tak si čteme různé říkanky a ráda bych časem přešla k úplně klasickým pohádkám... je pravda ale také při dnešní uspěchané a přetechnizované době, že dítě může konstatovat, že proč bych četl tu knížku když si jí můžu půjčit jako film.... ale toto už záleží jenom na rodičích jak se k tomu postaví. Já jsem denně na internetu, manžel taky ale oba knížky milujeme a kdybychom si měli vybrat jestli knížku nebo film popř. příběh přelouskaný na internetu u děti počítačová hra - vždy by u nás zvítězila knížka a k tomu chci vést i svoji dceru... přeji všem maminkám pevné nervy někdy to ale opravdu není moc jednoduché....

Vůbec s Tebou nesouhlasím s tím, že čtení dětí je vizitkou rodičů. Já čtu od dětství opravdu hodně, manžel taktéž (dokonce je novinář a spisovatel). Synovi jsme vždy četli, kupovali knížky, vodili do knihovny. A ono pořád nic. Budu se muset smířit s tím, že asi žádný velký čtenář nebude. Ptala jsem se kamarádek, které mají stejně staré děti, a ono nečte vlastně žádné. Občas prolistují encyklopedii a tím to končí. Přitom syn vidí, že si každý večer s manželem čteme. Vodím ho do knihovny, kde se mu sice libí, ale aby si půjčil beletrii, to ne. Naposledy si půjčil dvě dětské encyklopedie o EU. To je sice fajn, ale beletrie to holt není. Každý rok navštěvujeme veletrh Svět knihy, moc se mu tam líbí, i si něco koupí, ale pak to nepřelouská. Výchovou to tedy opravdu nemůže být. Že by geny po prarodičích? Mne ke čtení nevedli, ale cestu ke knížkám jsem si našla sama. Nebo je to dobou? Dnešní děti mají kolem sebe mnoho jiných podnětů.
No nebudu to už dál rozebírat, jsem z toho sama nešťastná a nevím, co ještě víc udělat.