Názory k článku Adopce - díl 1. - rozhodování a žádost

Vážená Jano,
přečetla jsem si vaše články o adopci - dostala jsem se k nim právě proto, že sama uvažuji o adopci. Je mi 30 let a máma s mužem jedno dítě, na které jsme poměrně dlouho čekali. Nemohu proto pochopit vaše pohnutky, které vás dovedly k adopci - podle všeho mi skutečně připadá (i podle vašeho slohu a myšlenek, které zde prezentujete, a to se prosím na mě nezlobte), že jste ještě nevyzrálá osobnost, která do mateřství hupsla rovnou po hlavě a navíc nepřipravená a teď snad z pouhého rozmaru chce další dítě. Vaše slova, že by "dítka byla narozená po sobě v letech 2001, 2003 a 2005..." a proto žádáte v takovém čase o adopci - nepřipadá vám to osobně dětinské?!! Mně docela ano - jste podle mého nevyspělé dítko, které potřebuje ještě samo dospět a domnívám se, že psycholog SPRÁVNĚ!!! odhadl míru Vaší nedospělosti a správně! Vás nedoporučil s tím, že si máte zažádat znovu za 2 roky. Pokud si totiž zažádáte za ty 2 doporučované roky, pak skutečně nejde jen o pouhý rozmar, ale skutečný zájem o dětskou opuštěnou duši, která potřebuje ochranu a lásku a ne, aby přišlo do rodiny, kde děti mají za mámu odrostlé "dítě" - omluvte, prosím, můj výraz, ale určitě se to dá pochopit, jak to myslím. Jste s manželem (věkem, "povoláním" i zabezpečením rodiny) skutečně "horkými kandidáty" na neschválení...a to pouze ale v současné době. Pokud vám jde JEN A JEN O TO, ABY VAŠE DĚTI BYLY PO SOBĚ PO 2 LETECH, PAK SI PŘECI MŮŽETE, JAK SAMA PÍŠETE, "SEDNOUT VEDLE TRENEK" a budete mít svůj "ideál" doma. Nechtějte ale "zranit" už beztak zraněnou dětskou duši, kterou opustil ten nejbližší, kterého měla - máma a táta. :-((((
Slova, která píšete - mj. "že se obáváte, zda se vám bude přijaté dítě líbit..". Milá zlatá, adoptovat dítě není jako si koupit housku na krámě!!! Opravdu to vyžaduje hodně taktu, sebekázně, trpělivosti atd. Ohledně nemluvení vašeho staršího syna - dovolte mi jeden dotaz: Kdybyste nešli s manželem do adobce, zřejmě byste se ani nedozvěděli, že Váš starší syn je jak se vyjádřil psycholog "zaostalý" - tzn. že byste ho ani k logopedovi nevzali, že je to tak? Jak dlouho by tedy nemluvil - rok, dva? Opět se tu spíše dále ukazuje Vaše nevyzrálost, neboť Vás to ani nenapadlo, že by mohl být u 3letého dítěte nějaký problém!!! Váš spěch je skutečně výsledkem nevyzrálosti Vaší osobnosti a jako takové bych z vlastního pohledu také adopci nedoporučila!!!
Hezký den přeju.
PS: Již jen dodám, že mám pár semestrů psychologie a Vaše stránky (vyjma samozřejmě popisu jak adopce probíhá, to je zajímavé) jsou pro mě inspirací, jak se člověk dokáže chovat, jednat a prezentovat. :-) Hodně štěstí Vám přeji na cestě sebeobjevování a dospívání Vaší nevyzrálé osobnosti.

PŘEJI VÁM HODNĚ ŠTĚSTÍ VE VYZRÁVÁNÍ VAŠÍ OSOBNOSTI

I já jsm byl tak pitomý, že jsem si v dobré víře nezrušitelně adoptoval dítě matky která jej měla za svobodna a se kterou jsem se oženil. Pro Boha svatého, jen takovou blbost nedělejte !! Z kluka vyrostl parazit, který dělá dluhy, ke mně chodí exekutoři a já je musím platit, jinak mně vybílí barák, pak o barák přijdu a pak budu místo důchodu dostávat životní minimum a bydlet pod mostem. Tento můj dobrý skutek byl po zásluze potrestán a pokud možno nikoho a nikdy neadoptujte. Nikdy nevíte co z děcka vyroste.
Zatím jsme exekutorům zaplatil jen 21.500Kč a za mou dobrou radu mně můžete poslat 10.000Kč a určitě mnohem více ušetříte.

Reguji na příspěvek, který oceňujete jako vyzrálý

"ale nikdy nebudu mít pocit, že jsem pomohla já jemu. Naopak..."

Je to vzletné, ale jinými slovy to znamená také:

Chtěla jsem pomoci sama sobě a splnilo se mi to. Chtěla jsem dostávat, ne dávat a pomáhat.
Dostala jsem rodičovskou roli, vychovávám dítě, dostávám to co jsme chtěla, a proto ani nemám pocit, že bych přitom něco dávala.

Někdo adoptuje dítě, protože po něm touží a vlastní mít nemůže (adopcí pomůže sobě), někdo k tomu přidá další rozměr a nekouká jen na sebe. Druhý přístup já velice oceňuji, Janě a všem podobným držím palce.

On je skutečně velký rozdíl mezi tím, adoptovat "problematické" dítě, tj. dítě s tělesným postižením, zanedbané, týrané, ve vyšším věku apod. a mimi nepoznamenané nijak výrazně negativní minulostí.

Nějak jsem v tom článku přehlídl informaci, že po vyřízení žádosti na dítě budete ještě 4 roky čekat (žádáte o dítě, které se ještě nenarodilo). To je dost dlouhá lhůta na to, abyste ve finále věděli, jestli zvládnete ještě další 2 děti nebo budete mít těch vlastních už dost. (Předpokládám, že stornovat tu žádost lze).

Oni i ruzni lide delaji stale ty stejne banalni chyby. ;-))) (jinak tvuj prispevek argumenty prilis neoplyval)