Názory k článku Právo ženy na jméno

Ahoj všem, možná jsem výjimka, ale já přemýšlela o příjmeních svého okolí právě jako dítě. Když se mamka podruhé vdala vzala si jméno nového manžela a když čekala brášku bylo jasné, že i on bude mít příjmení jako oni a já jediná z celé rodiny se budu jmenovat jinak (po svém otci). Tehdy mi bylo 7 let a dost mi to vadilo, že můj vymodlený sourozenec vlastně nebude podle jména sourozenec na 100%, alespoň tak jsem to brala. Tak jsem si prosadila, že bude mít stejné jméno jako já, tedy Marcel.Pak jsem si to asi měsíc přeříkávala, mamka asi musela mít dost velkou trpělivost, v té době mě nic jiného nezajímalo. Až jsem se rozhodla, že to jméno je nemoderní a brácha bude Martin. A u toho zůstalo, ať se rodina stavěla na hlavu, jak chtěla. Dnes jsem dospělá a i mé názory jsou mnohem liberálnější. Ale chci všechny tak trochu varovat,že ne všechny děti vezmou různá příjmení v jejich rodině bez uvažování, jako normu. Kamarádka také má své dívčí jméno a její dcera se jmenuje po otci, nedávno jí řekla: Ale ty nejsi moje opravdová maminka, viď? Jak na to přišla? Chodí do školky, kde se maminky jmenují stejně jako jejich holčičky. Jak mé kamarádce bylo, to si možná představíte sami. Takže si vše dobře promyslete a přeji všem dobré rozhodnutí. Marcela

Velka vetsina ukonu v zivote lidskem je nejakym zvykem, ktery se z urciteho duvodu osvedcil a proto se z nej neustalym opakovanim stalo neco, co clovek bere automaticky a nijak moc nad tim nepremysli. Nekdo vymyslel, ze se bude jist priborem a ze nuz se bude drzet v prave, zatimco vidlicka v leve. Nekdo by si mohl rict: "Prece nebudu jako soucast stada! Mam sve pravo na sebeurceni a proto budu nuz drzet v leve ruce a vidlicku uchopim levou nohou (v leve ruce by ji udrzel kazdy moula a to ja prece nejsem). Ano, je to extremni priklad, ale chtel jsem na nem demonstrovat, ze kdyz je neco zvykem, neni to hned nutne spatne nebo nejak omezujici...

Jak ale zdůvodníš, že se vaše děti jmenují po otci? Snad na nich máš jako matka nejméně poloviční (tuším i větší) podíl? To ti to nepřipadá nespravedlivé a ponižující?

Jezisi jak ja souhlasim. Bohuzel ty nazory (a netykaji se jen zmeny prijmeni po svatbe), ktere ma autorka clanku jsem ziskala az po druhem snatku, kdy jsem opet prijala manzelovo prijmeni. Uvitala bych vice takto feministickych clanku od teto autorky. Mluvi mi z duse.
Takze dnes uz nepecu, protoze to nejim a kupovana vanocka i cukrovi jsou lepsi a ja mam vic casu na deti, nevarim knedliky - syn uz si dokonce ty kupovane oblibil, o vikendu varim jen v sobotu a v nedeli mame to same (nikomu uz to nevadi), do uklidu zapojuju postupne i deti, pradlo vozim na mandl a velky uklid mi dela firma na jare (ne pred vanocemi, to je porad tma, tak prach za lednickou mi opravdu nevadi). Klidne celou sobotu prosedim u televize nebo si vyrazim sama s kamoskou na adventni trhy (kdyz nikdo z chlapu nechce). Vazme si sebe samych a rozmazlujme se stejne, jako rozmazlujeme svoje okoli. Nebudme sluzkami - nikdo nas proto vic rad mit nebude.

Ahoj Andy,

já bych to asi udělal a vzal bych si příjmení mé partnerky, opravdu dobrá varianta by byla uplne nové příjmení pro všechny, ale to asi nepujde... Alr ve skutečnosti to ale dělat nebudeme, partnerka má "tvrdé" jmého a velice ráda si ho nechá změnit za moje :o) Martin