Názory k článku Jak (ne)přežít porod

Milá Ivanko,já se rozhodla pro Milosrdné právě kvůli známému na ÁRU, který si mě pohlídá a ztratí za mě slovo, ale zjistila jsem, že to stejně nepomůže, že byť má člověk indikace ( veliké mimčo,nestabilní poloha, velké otoky,doporučení gynekologa, co nejdříve těhotenství ukončit) tak nad přirozený porod není.. Byla jsem na indikační komisi, kde seděli dva lékaři a primář. Během 5 min jsem byla venku a strategie hlavně ji nenechat mluvit se jim vyplatila. Nedostala jsem možnost říct čeho se obávám. Primář jen utrousil, že se na mě ptá moc lidí a že stojí na stejné straně barikády. Navíc jsem se dozvěděla jak se panu doktorovi...ne mamině...podařilo dnes v noci porodit 4,8kg velké miminko a jsou všichni..tedy i pan doktor zdraví:-)Už si z toho musím dělat legraci, jinak bych už byla někde na psychiatrii. Volají mi kamarádky z firmy, že se ptají na názory různých gynekologů a většina z nich nechápe, co se v tom Brně děje. Dokonce jsou názory, že by do vaginálního porodu a otáčení nešli u tak velkého plodu( mám měsíc do porodu a malá má 3,5kg:-( Tak toliko o známých:-) Přeji vám hodně štěstí i Natálce( my ji čekáme taky:-)
Kristýna

Já bych s tou indikací byla taky opatrná. Jednak nechápu, proc je takový nestestí mít císare, pokud to proste prirozene nepujde. Taky to urcování hmotnosti podle UZ muze být zrádný - holce co se mnou lezela na pokoji v porodnici indukovali porod ze zrav. duvodu v 36. tydnu, cekali, dokud mimi nebude dost veliké - podle UZ melo 3 kila, v reálu 2,2kg! A moc bych si rozmyslela zkrátit miminu délku pobytu v deloze, která je proste prírodou daná a ne bezduvodne, jen aby nebyl císar.Pokud není nejaký jiný zásadní duvod.

Dobrý den všem,

právě jsem dočetla několik příspěvků a porodech u Milosrdných bratří a mám husí kůži na celém těle.
Chtěla jsem rodit přesně tam, ale teď už si tak jistá nejsem.
Ale jak vybrat dobrou porodnici, kde se budou dobře chovat k miminku i k mamince?
Vycházela jsem při výběru porodnice ze zkušeností kamarádek a u "Milošů " to vycházelo nejlépe.
Jedna kamarádka od nich odcházele s úsměvem na rtech a větou - porod, není nic pohodovějšího. Další kamarádka rodila na Obilném trhu a málem jim tam po 20 hodonách na sále umřela, o sestrách a jejich přístupu nemluvě, další vyhodily z Bohunic po dvou dnech po porodu a hrozně se divily, když třetí den dostala teploty a nebýt babiček, neměl se jí kdo starat o dítě.
tak podle čeho se rozhodnout ?

Milá Ivko

Jen krátce. Rodila jsem taktéž u Milosrdných bratří a 21.2. tomu bude již 5let.
Z porodu jsem zas takové obavy neměla, jako spíš z chování a přístupu personálu. A bohužel, moje obavy se staly skutečností.
Jako prvorodička jsem si naivně myslela, že mi poradí a pomohou a dají rady do prvních dnů po propuštění z porodnice.
Chování a přístup byl jako z nějakého ošklivého snu, z kterého se bohužel nedalo probudit, ale musel se přetrpět a počítala jsem snad i minuty do propuštění.
Abych jen trochu přiblížila dění.
Na pokoji jsme byly tři maminky se svýma mrňouskama.
To moje malinké stvořeníčko, ale nejvvíce plakalo a když už jsem si první den nevěděla kolem půlnoci rady, zašla jsem s prosbou o pomoc za sestřičkou. Ta mě jen ledabyla řekla, že jsem chtěla dítě a to bohužel bude dost často plakat a musím ho chovat. Takže bylo na mě, jak dcerku uspím. Nakonec se to asi na dvě hodiny podařilo.
Ovšem druhý večer se opakovalo totéž. Byla jsem dost citlivá a když jsem opět zašla pro radu za sestrou, skoro jsem nemohla promluvit a tekly mi slzy. Chtěla jsem už být s malou doma, byla jsem unavená a bezradná. Jaké překvapení mě však čekalo. Sestra na mě houkla, že rozhodně nesmím dítě neustále nosit a basta. Konec, pomoc a rada veškerá žádná.
No, připadala jsem si jak za totality - dle vyprávění starších, kdy se ukazovaly děti oknem apod - včetně toho, že nikdo nesměl na pokoj, jak píšete, pokaždé jedna musela zůstat a hlídat mimča. Každý večer jiná rada, týkající se koupání - denně, otírat, obden...- natírání po koupání - pokaždé, olej, krém...- konče tím, že dítě, když jsem si vzala do postele a přišla vysloužilá sestra, seřvala mě jak malé děcko.
A rady na doma, týkající se první procházky venku, ošetření atd.veškeré žádné.
V pátek, když mě propouštěli, jsem byla štěstím bez sebe.
Vím, že někdo může mít názor a zkušenosti jiné, ale bohužel já osobně jsem se setkala s tímto a vím, že podruhé se tam již neukážu a doporučení kamarádkám rozhodně nedám.
Dokážu pochopit, že někdo má starosti, nemá zrovna náladu a prostě není ve své kůži. Ale v případě personálu u Milosrdných se opravdu chovají nemilosrdně.
Stačilo by, kdyby sjednotili rady maminkám a hlavně prvorodičkám, protože proto tam přece jsou.
Čekají, že v porodnici jim pomohou a vyzbrojí je radami a povzbudí vlídným slovem, přístupem. Ovšem, to byste musely milé ženy matky, zvolit zcela jinou porodnici.
Osobně na mě jdou opět mateřské pudy a vím, že výše zmíněnou nemocnici minu obloukem.
Všechny zdravím a přeji co nejpříjemněji strávené dny po porodu ve zdravotnických zařízeních.


Naďa

Vážená paní Ivanko,
nevím zda jsem vůbec oprávněná psát zde svůj názor, protože ještě miminko nemám. Ale plánujeme ho a tak jsem ráda za každou radu. Musím říci, že na internetu se dají najít úžasné rady a příběhy maminek přímo ze života. Již teď se snažím zjistit vše o těhotenství a porodu.Většinou na mé otázky vždy najdu odpověď.
Váš článek mě doslova vyděsil. Porodu se tak trochu bojím, bojím se o zdraví miminka, protože manžel je poměrně těžký alergik.Bojím se nástřihu, protože i moje maminka s tím měla obrovské potíže.
Je naprosto strašné, že porodnice, ve které jste rodila bere rodičky stále jako kusy.Přijde mi nepochopitelné, že v dnešní době mají ještě takovéhle porodnice šanci se udržet.Udivuje mne, že si vůbec dovolí ohrozit životy a zdraví nejen maminek, ale i novorozeňátek.
Milá paní Ivanko, doufám, že Váš příšerný zážitek brzy přebolí, že se vše dobře a bez následků zhojí a že při příštím porodu budete mít štěstí na citlivý a obětavý personál, který rodičku bere jako bodoucí maminku, která potřebuje jemné a citllivé zacházení. Mnoho zdraví, štěstí a pohody Vám i Natálce přeje (trošku vystrašená) Eva