Názory k článku Pražské matky: 40 % pražských dětí jezdí ráno do školy autem

V 15. století se 5. narozenin dožilo zhruba 50 % narozených. Hrubá míra úmrtnosti činila 35-40 , střední délka života 25-30 let.
Toto číslo se postupně snižovalo, ale dle šumavských matrik, které jsem studovala, ještě v druhé polovině 19. století se patnácti let dožila cca polovina narozených dětí.
Celorepublikově před první světovou válkou z 1000 novorozenců umíralo jen do do jednoho roku věku zhruba 220. Během války se toto číslo zhoršilo, po druhé světové válce se situace samozřejmě radikálně zlepšila.
Mrkněte na demografické grafy. Paní sofistikovaná

15 let se dožila polovina dětí??? V které době? Střílíte od boku, samozřejmě, že to není pravda. Pokud Váš pohled na svět utváří seriálové story na TV, tak je můj odhad správný. I takoví lidé mají právo na život. Jen by se neměli pouště do sofistikovanějších diskuzí. Vždy ze sebe udělají trubku.

Co prosím v tašce nosí, že mu váží 11 - 12 kilo??? To by odpovídalo minimálně 20 - 25 ks učebnic. A takovou školu neznám. Kdyby jste byli trochu chytřejší, tak nemusíte denně tahat do školy polovinu z vašich věcí. Učebnice může mít dvoje, jedny má ve školní skříňce ve škole a jednu sadu učebnic doma. Vše zřejmě dramatizujete a Váš údaj mně vůbec nesedí. Jestli už samotná taška neváží třetinu - polovinu váhy. Dnešní děti jsou na tom se znalostmi podstatně hůře než naše generace. Za mně se na VŠ dostalo zhruba 5, maximálně 6 % nadaných studentů. Dnes má maturitu každý oslík, VŠ polovina studentů či učňů v daném ročníků. To je strmý sestup z požadavků na rozumové schopnosti posluchačů vysokých škol. Dnešní děti jsou většinově velmi nesamostatné a umetání cestiček jim prokazujete v pravdě medvědí službu. Bohužel si to ani nedokážete uvědomit. A potom se naivně domníváte, že absolvent stovek nesmyslných studijních oborů se neuplatní v praxi. Běžně pracuje na tabulkových místech s požadavkem na SŠ vzdělání. Velká část diplomovaných absolventů do penze nikdy nevystoupá do vedoucích funkcí a dělají práci, která je neuspokojuje. Nakonec jsou rádi, že v souladu s pyramidou potřeb od psychologa Abrahama Harolda Maslowa dosáhnou na nejnižší patro, tj. uspokojují jen základní, převážně biologické potřeba. Seberealizace se jim ztrácí skutečně na obláčku výšin.

On je sportovec - naši předkové zas tak moc nesportovali, protože se kolem pole, dobytka a další domácí práci nasportovali do alelujá. Ono jen nadělat dřevo na zimu, kdy se nejdřív musely v lese porazit soušky, ale ne motorovkou, ty ještě třeba v 80.letech nebyly, ty měli jen profi-lesáci, ale hezky pilou břichatkou, co ji tahali dva lidi, pak odvětvit, natahat k cestě, svézt koňským potahem (když byl traktor, byla sláva), na valník ručně naházet, dovézt domů, doma pořezat na cirkuli a případně ještě naštípat na polínka, vyskládat do hranic ... a to se bavíme JENOM o dřevě, takových prací byly desítky, na vesnici ještě jsou. A při této práci ještě sportovat? Dospělí byli večer rádi, že padli do postele, my jako děcka ještě jako -náctiletí chodívali za podvečerní zábavou za vrstevníky. Dneska bych u podobné práce zdechla už po dvou hodinách

To, že to nějak bylo dřív, není pro mě argument ve smyslu, že to tak bylo dobře. "Dřív" se patnácti let dožila necelá polovina dětí. A v mém dětství nejezdil od nás do města jen jeden autobus za hodinu. A obchod byl v naší čtvrti, ne dva kilometry. A moje máma měla v práci podstatně větší leháro než mám já. A z mých daní platím českou a policii, aby si ráno stoupli ke škole a dementní řidiče srovnali a ne aby obcházeli náměstí a kontrolovali parkovací lístky.A moje šestiletá blondýna nebude chodit dva kilometry při hlavní do/ze školy sama. Howgh!