Názory k článku Hledáme pro svoji dceru tu nejlepší cestu

arsielo nemáš proč se omlouvat. To že něco málo o tom vím, je díky tomu že jsem to buď zažila na vlastní kůži nebo to mám okolo sebe. Třeba jeden podnikatel si tu najal kluky z ÚSP na práci v zemědělství - otevírala se mi kudla v kapse, protože doslova zneužíval jejich handikep, tohle by mu nedělali ani Ukrajinci fakt mě jich bylo líto a divila jsem se že to někdo z vedení ústavu dovolil! Na druhou starnu jsou tu chráněné dílny - úklidová četa, kavárna, šicí dílna, zahradnictví, tréninkové byty - kde pod dohledem pracují lidi nejen s mentální retardací, ale třeba s psychickými problémy, kterí by si na trhu práce nic nesehnali a sice nemůžu mluvit za ty lidi, ale přijde mi že jsou tam šťastní. Mají svůj režim a bere se ohled na jejich omezení.

Pak jsem zažila malé dítě ve školce s DS a to bylo peklo - dítko bylo agresivní asistentka ho nezvládala (ono to snad ani nešlo) Děti se sice snažily chlapce zprvu chápat, ale ono chtěj po malých dětech aby chápaly, že na ně někdo může jen tak házet kostky, podrážet jim nohy apod. Musím říct že se mi ulevilo, když dítko odešlo do praktické školy - a tam je prý šťastné našel si přátelé, je mezi dětmi které mu "rozumí", rodiče teď litují že ho nedaly už dříve do speciální školky....

Na druhou stranu kamarádka má dítě s DS a to je sociálně zdatné, takže ve školce nebyl problém, ale stejně chodí do speciální školy a kamarádka si to chválí, neb sama nevidí cestu v tom že zatímco zdravé děti budou brát vyjmenovaná slova on by se měl v rámci inkluze učit rozdíl mezi P a D v zadní lavici s asistentkou, protože přestože toto dítě není agresivní, a je sociálně zdatné, stejně už je někde jinde než zdraví vrstevníci ....

Proto jsem spíše proti inkluzi dětí s mentálním postižením do ZŠ....Je to potom utrpení pro to dítě samotné, pro učitelku, spolužáky....nehledě na to že i když dítě s DS bude sebevíc zdatné těžko z něj bude právnička (zmiňovaná v článku), lékař či samostatný instalatér....přesto může být v chráněném pracovním místě úspěšný zaměstnanec kde pozná své přednosti a nebude terčem zneužívání, posměchu hlupáků nebo nasranosti kolegů, kteří za dotyčného musí makat...

Tohle je hrozně zajímavé sledovat, protože to, co se považuje za těžké postižení, je dost dané kulturou konkrétní země. V některých státech se DS vůbec nepovažuje za indikaci k ukončení těhotenství, ty děti jsou brané normálně, existují pro ně služby kompenzující handicap, jsou vzdělávány v hlavním proudu dle svých možností a často jsou v dospělosti samostatně žijící, jen s mírnou dopomocí nebo dohledem. Ony se dovednosti (což platí vlastně o každém) hodně rozvíjejí právě přístupem, zážitky, zkušenostmi. A i ten věk dožití je úplně jiný než v dobách, kdy ty děti byly odmalička zanedbávané a skomíraly někde v ústavech.
U nás jsou ty předsudky vůči lidem s DS dané hodně obecným odporem k jakékoli odlišnosti, což se dost projevuje i v téhle diskusi.
Na druhé straně, třeba ve Francii se provádějí potraty v sedmém měsíci těhotenství, pokud testy ukážou, že by narozené dítě bylo hluché, protože se to tam považuje za vadu neslučitelnou s možností plnohodnotného života dítěte a rodiny.

A opravdu náš hrubý národní produkt vzroste zaměstnáním řádově několika stovek postižených lidí??? Nedopřejete jím raději klid a možnost se cítit v rámci omezení pokud trochu možno v pohodě? Stejně je nečeká dlouhý život.

Nechci se s Tebou přít, komu je z druhého více zle. Roční zkoušky prokázaly, že krevní test zachytí téměř sto procent plodů postižených Downovým syndromem, článek z MF Dnes, odkaz Kateřina Staňo Kozubík, Centrum molekulární medicíny CEITEC MU.Téměř 100% je téměř 100%. Tak do toho prosím pořád nevnášejte neurčité pochybnosti, které spíše pramení z deficitu informací o opírá se jen o emoce. Pokud se ročně narodí zhruba 50 dětí s tímto postižením, tak by se nemuselo narodit žádné, či maximálně jedno.

Sebelepší testy ti nezaručí zdravé dítě