Názory k článku Video: Rodiče za inkluzi věří ve společné vzdělávání dětí

_Naše inkluzivníškola

Ahoj. Jmenuju se Honza. Sem žákem 5. třídy. Chtěl bych vásseznámit s našý
školou a taky vám vyprávjet, co sme se dnes učili.

Naše škola je velmy moderní a pokroková, protože je inkluzivní.Inkluze je,
když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci
apostižené děti, všychni spolu v jedné třídě. Neni tu žádná disgryminace.

V naši třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi souještě 3
paní asitentky a jedna pani psicholožka. Ted vám všechny moje
spolužákipředstavim.

V první lavici u okna sou dvě holki - Lucka a Rebeka.

Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové.Nebaví je
moc sedět v lavici, tak většinou běhaj po třídě, nebo si s paníasistentkou
hrajou vzadu a zpývaj romské písně.

Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních siněco
půjčovali, hlavně mobili a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili
simoje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes
užnesmíme do školi nosit nic drahého.

Jejich rodiče to prí maji těžké kvůli disgriminaci a rasizmu.Naše škola pro
romské žáky každý rok koupí nové mobili a tablety a taky jim dávákapesné.
Jinak sou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a
výtvarnouvýchovu. Mají samé dobré známki.

Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle nějsedí jeho
specijální asistentka Renata, která mu se všým pomáhá a utírá mu nudlea
sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je
úžasněchytrý. Dostává totiš samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši
tříduvelkým obohacením.

V první lavici u dveří sou Monika a David. Ve druhé lavici udveří sedím já
a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišly z Afgánystánu.

Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem,ale je hrozně
chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí jejíasistentka
Martina.

Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový.Přišel k nám
před 2 měsíci a jeho rodiče sou z Afriki. Pamatuju si na jeho prvníden u
nás. S naší třídní sme uspořádali uvítací párty. Všichni sme se s nímmuseli
obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože našezemě i
naše škola patří všem.

V poslední lavici sedí naše třídní psicholožka. Pomáhá nám a řešírůzné
problémi. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít
MilanuTancošovi, tak jí paní psicholožka musela vyšetřovat pro podezření
zpodvjedomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit.

A co sme se dnes učili ?

První hodinu byl zeměpis. Pani učitelka nám vyprávěla o islámskékultuře. Na
koncy hodiny nás vizkoušela z toho, co sme si zapamatovali. Všichnidostali
jedničku.

Druhá hodina byla matematyka. Učili sme se malou násobilku. Až senaučíme
malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou, Už se moctěším.
Také si mě pan učitel vizkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů.Správně
sem spočítal tři. Dostal sem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhalamu
pani asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.

Třetí hodinu sme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti zČlověka v
Tísni a měli sme přednášku o lidských právech a disgriminaci lidí sodlyšnou
orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to odvou
gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi
pohádkalíbyla.

Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili sme se romskou básničku. Nakonci hodiny
sme jí společně recitovali a všychni dostali jedničku.

Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili sme se zpívat romsképísně.
Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.

Tak to je moje třída.

Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější anejlepší. V
normálních školách, kde sou jen normální běloši, tam prej má hodnělidí
čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky
advojky. Dysgriminace u nás prostě neekzistuje. Každý má právo na úspjech
avsdělání !

Tak ahoj. Honza.

Eržiko, píšeš

"Ivko, komu je to prospěšné?
Všem dětem ve třídě. Protože se každé dítě učí tím způsobem a v takovém rozsahu, který mu vyhovuje. (nadané, se SPU, s nízkoprahových rodin, se smyslovým postižením,...) "

V tomhle 100% souhlasím!!! Ale proč je tak moc důležité, aby to probíhalo v jedné třídě a s jednou učitelkou?

Nerýpu. Snažím se tomu porozumět.

Nemohu si pomoci, ale Člověk v tísni není hlavním předmětem textu. Autorka se, pravděpodobně marně, pokoušela sdělit něco úplně jiného...

Cože
A já naivka myslela že doba kdy o všem rozhodovaly Zubaté je už za námi

Já ti nevím, u nás jsem ty řady zpruzených žáků neviděla... zato vklidu bych zvládla vytipovat děcka, která mít na vybranou nedělala by nic, ono je naivní myslet si že každé dítě se učit chce