Názory k článku Vysvědčení není jen cár papíru, ale berme ho s nadhledem!

Něco podobného jsem zažila sama. Jako astmatik jsem měla zakázáno běhat. Učitelka mi ke konci školního roku řekla, že když tu 400 poběžím, dá mi na vysvědčení jedničku. Já jsem jak ten "blbec" běžela, málem jsem se udusila a stejně jsem mi dala dvojku. Tehdy mě to dost rozzlobilo. A protože jsme (když to na jaře a na podzim počasí dovolilo) chodili na Tv ven a já, jakožto pylový alergik, jsem to měla zakázané, jsem si řekla, že když ona tak, tak já se budu chovat jako vzorná pacientka a budu v tu dobu trávit hodiny Tv ve škole v jiné třídě. Bylo to docela zábavné - chodila jsem do o ročník vyšší třídy a vůbec jsem se nenudila, zatímco spolužáci trápili svá těla na hřišti, běhali ve škváře a hráli vybíjenou. Ze základky jsem už víc jak 30let, ale vzpomínám na to jako kdyby to bylo včera.

Přesto že nás rodiče za horší známku nikdy netrestali, tak si vzpomínám, že když jsem prvně dostala na vysvědčení trojku, bála jsem se, že dostanu výprask - samozřejmě jsem ho nedostala.

U nás je to přesně naopak, syn je v první, takže zatím známky neřešíme, samý jedničky jsou samozřejmost, jako u většiny dětí. Ovšem jsem zvědavá, jak to bude vypadat později, až mu něco nepůjde. Je totiž od přírody flegmatik. Tam,kde jeho vrstevníci brečí, on řekne " no a co, to nevadí". Zatím je to spíš fajn, nikdy jsme nemuseli řešit nějaké brečení po mamince ve školce nebo lítost nad ztrátou hračky. Ovšem mám trochu strach, že si řekne "no a co" i pokud by z něčeho propadal (což doufám nebude, protože je chytrý).

no právě se obávám, že u nás trojka není braná jako dobrá známka, i když slovní přepis trojky zní "dobře". Kdo je "trojkař" je brán buď jako lenoch (byť třebas chytrý, ale ...), nebo zmatkař (jednou umí jednou ne, teda asi častěji ne), nebo dokonce někdo obvykle nepříliš chytrý jenž měl třeba zrovna kliku.

....

A jsem ráda, že v článku zaznělo, že známky - ta čísla, a to především na ZŠ, neznamenají vlastně nic v souvislosti s přijetím na nějakou další školu a s jejím dokončením, a nemají souvislost s úspěšností v životě. Jenže na ZŠ se "hraje na známky", ne na znalosti :-(

Winky, ten rozdíl je asi v interpretaci, v přístupu. Vem si, že česky je trojka (střed/průměr) = dobře. Takže když umíš něco na trojku, umíš to "dobře", což je přece fajn. Dvojka = chvalitebně zní divně, protože to se v běžné řeči nepoužívá, jednička = výborně, no dejme tomu. Ale čtyřka = dostatečně - sakryš, vždyť to zní, jako že stačí to takto umět. Pětka = nedostatečně - nestačí, je třeba přidat. Jenže lidi to takto nevnímají, neberou trojku, že dostali dobrou známku, co za tím je? Nějaký pseudoperfekcionismus?

I když, ony se ty "slovní známky" používají asi spíš jenom na vysvědčení a na vysoké... (?)

Mě se celkem líbil model mezinárodní školy v zahraničí - škola jela podle australského modelu (ale bylo to mimo Austrálii), a tam byla stupnice taky pětistupňová, ale nastavená tak, že ta "hlavní" známka byla uprostřed ("meeting standards" - tedy splňuje standardy, dělá to co se po něm chce, prostě má to ok) a dalo se jít dva stupně nahoru ("exceeding standards" - překročil standard a "outstanding standard" - vynikající výkon) a dva dolů ("meeting standards" - blíží se tomu co se po něm chce, a "needs support" - potřebuje podporu). Pak byla vlastně šestá varianta - něco jako nehodnocen, bylo to pro děti co přišly první rok do té školy a nechytaly se jazykově.

Prostě mi přijde, že v českém systému kdo má jedničky je ok, ale pak je jen sešup dolů. Trojkař rozhodně není brán jako dobrý student. Kdežto tam měli dané že ti průměrní jsou vlastně dobří protože splňují co se po nich chce, a pokud na to měli buňky a píli, mohli být ještě lepší, a pokud ne, mělo se jim pomoct ten standard dosáhnout.