Re:Odměřenost citů

Dobrý den,
jako první věc bych navrhovala udělat si schůzku s paní učitelkou ve školce a zeptat se jí, jak se chová chlapec tam. Jaké tam mají zvyky, když někdo něco udělá, jak je to s prosbou, děkováním ...

To, co jste popsala, je z mého pohledu buď opakovaný způsob chování podle někoho, koho tak chlapec viděl, že se chová nebo nějaký protestní způsob chování. Je zapotřebí, aby si s ním tatínek - váš přítel - sedl a zkusil s ním celou situaci nějakým způsobem rozebrat. Zeptal se ho na příčinu, jak vnímá vás, vaši dceru - zda tam nemůže být i žárlivecká reakce ...

Vy doma byste měli mít k němu stále stejný způsob chování - dám ti věci, až poprosíš, rozkazovací tón na vás neplatí, pokud nepozdraví, vy mu řekněte ahoj ... Neměňte tedy svůj způsob. Tak by i vaše dcera měla mít zkušenost, že chování chlapce není přijímáno, není tedy dobré a neměla by ho chtít zopakovat.

Doporučovala bych v jeho věku být pevná v komunikaci, nebít ho již - roste jeho sebevědomí a mohlo by to být kontraproduktivní.

Držím palce Ilona Špaňhelová