Rodina a práce - jak je dobře sladit

A najde se řada lidí, která na ni bude ukazovat prstem jako na "krkavčí matku". Je však třeba si uvědomit, že všichni nejsme stejní: každá žena a každý muž mají své individuální vlastnosti a zájmy. Zatímco řada žen bude chtít zůstat doma s dítětem několik let, jiné ženy budou už po pár měsících či týdnech toužit dělat i něco jiného. I matky s dětmi mohou mít řadu jiných zájmů mimo rodinu a nikdo nemá právo jim to vyčítat.

Problémy spojené se slaďováním rodinného a profesního života ovšem neřeší jen ti rodiče, které jejich práce baví; existuje také řada žen (a nepochybně i mužů), jež do zaměstnání prostě musí. Život není červená knihovna. Stát se může cokoli a sama s dítětem a bez peněz se může ocitnout i maminka, která si plánovala zůstat na rodičovské dovolené několik let.

Co si rozmyslet před nástupem do zaměstnání

Než se zaměstnavateli zavážete nastoupit k určitému datu, případně než začnete hledat zaměstnání nové, je především velice důležité odpovědět poctivě sama sobě na několik klíčových otázek:

• Skutečně chci či musím do práce nastoupit? Odpověď je stěžejní. Pokud totiž nejste především sama opravdu motivovaná a odhodlaná pracovat, nejspíš se to brzy projeví - jak na vašem duševním stavu, tak na výkonu v zaměstnání. A to nakonec nepomůže ani vám, ani vašemu dítěti.
• Mám ve svém odhodlání podporu svého nejbližšího okolí? Také toto je naprosto zásadní věc. Nejdůležitější osobou je v tomto případě váš partner a vaše nejbližší rodina. Zda vás v časném návratu podpoří, to je nejlepší si vyříkat dříve - v ideálním případě ještě než otěhotníte.
• Mám zajištěné kvalitní a spolehlivé hlídání? Jestli si nejste jistá, v jakých rukou se bude vaše ratolest nacházet, když budete v zaměstnání, případně se nemůžete spolehnout na každodenní hlídání, pak se těžko můžete vážně ucházet o dlouhodobé zaměstnání. Musíte bohužel počítat s tím, že se vás na to někdo může při pohovoru zeptat. Kromě toho, pokud vy sama nebudete "hlídací službě" (ať už se jedná o chůvu, jesličky, nebo školku) zcela důvěřovat, stěží se budete moci v zaměstnání soustředit.
• Co budu dělat v případech, kdy mé dítě či děti onemocní, když budu muset zůstat v práci přesčas nebo jet na služební cestu?
• Také na tyto případy se musíte předem připravit; pokud by dítě mělo být nemocné častěji a paragraf ošetřování člena rodiny byste měla v rodině využívat vždy a jedině vy, pak je vysoce pravděpodobné, že ze strany zaměstnavatele nastane problém.

Když hledáte novou práci

Pokud jste se se zaměstnavatelem dohodla a vracíte se na své původní místo, pak by - po poctivém zodpovězení všech předchozích otázek - mělo být všechno v pořádku. Může se ale stát, že se zaměstnavatel zachová neférově a vy si po rodičovské dovolené musíte hledat místo nové. Jako matka malého dítěte či dětí při tom můžete narazit na řadu předsudků. Kvůli nim nejsou rodiče a především matky malých dětí pro některé zaměstnavatele atraktivními zaměstnanci. Proto jsem se pokusila sepsat seznam těch nejčastějších předsudků, které musíte být při případném pohovoru schopná co nejpřesvědčivěji vyvrátit:

• Byla dlouho doma a ztratila část své kvalifikace. Jedná se asi o nejčastější a největší předsudek ze strany zaměstnavatelů. Musíte potenciálního šéfa přesvědčit, že jste nezaostala ani na rodičovské dovolené - nejlépe tím, že mu řeknete, čemu všemu jste se věnovala, abyste kvalifikaci neztratila. Vedle toho mu můžete také objasnit - pokud to bude relevantní a vhodné -, jaké dovednosti užitečné pro příslušnou práci jste nabyla právě díky tomu, že jste byla na rodičovské dovolené (časový management v rámci rodiny, organizace práce v domácnosti kombinovaná s péčí o děti a přivýdělkem).
• Není časově flexibilní, bude odmítat přesčasy a nebude chtít jezdit na služební cesty. Pokud se ucházíte o významný manažerský post, musíte výběrovou komisi přesvědčit o tom, že jste ochotna občas pracovat přesčas a že ani se služebními cestami nebudete mít problém. Hledáte-li výše popsaný druh pracovního místa, musíte mít předem promyšlenou organizaci práce ve vaší rodině a být si skutečně jistá, že po takovém zaměstnání toužíte. Pokud se nebudete ucházet o místo manažerské, vaše ochota k přesčasům a služebním cestám bude nejspíš malá. Protože máte malé dítě, zaměstnavatel by to měl respektovat. Na druhé straně, pokud místo chcete získat, je dobré vyjádřit ochotu k těmto věcem, pokud to bude nezbytně nutné. Zaměstnavatele (ale i sebe) tedy musíte přesvědčit, že pro takové případy máte péči o dítě zajištěnou.
• Podstatnou část pracovní doby bude trávit na "ošetřovačce". Jak již bylo uvedeno výše, pokud skutečně potřebujete a chcete zaměstnání získat a místo si pak udržet, je nutné mít pro případ nemoci dítěte zajištěno hlídání - alespoň tak, abyste se s někým mohla střídat. Přinejmenším během zkušební lhůty by na většinu zaměstnavatelů asi nepůsobilo dobře, kdybyste si musela jednou, nebo dokonce několikrát vzít několikadenní "ošetřovačku". I kdybyste si na tu dobu měla hlídání zaplatit, berte to jako investici do budoucího zaměstnání. Když se pak osvědčíte jako dobrá pracovnice, občasná péče o dítě by už snad tolik vadit neměla. Místo "ošetřovačky" si také můžete brát dovolenou - z finančního hlediska je to rozhodně výhodnější.
• Nebude se na práci soustředit tolik jako muž, protože bude pořád myslet na dítě a na to, co uvaří k večeři. Seberte veškerý svůj šarm a vysvětlete, jak moc jste se do práce těšila a jak strašně ráda budete naopak v práci myslet konečně na něco jiného, než je přebalování, vaření a úklid. Také výběrovou komisi ujistěte, že o práci opravdu stojíte a nepatříte k těm, kdo v pracovní době rádi zasněně zírají do zdi.

Všechny odpovědi si doma před pohovorem několikrát přeříkejte, případně napište na papír. Před výběrovou komisí totiž musíte vypadat naprosto přesvědčivě (ale pozor, ne abyste odpovědi odříkávala tónem, jakým recitujete nazpaměť naučenou básničku). Právě kvůli výše uvedeným předsudkům se vám také může stát, že se stanete obětí diskriminace. Ze zákoníku práce vyplývá, že diskriminace mimo jiné z důvodu pohlaví či rodinného stavu je zakázaná. Zaměstnavatel vám tedy při pohovoru nesmí klást nevhodné osobní otázky, protože ty jsou za diskriminační považovány. Patří sem otázky typu: Jste vdaná? Máte přítele? Kdy plánujete děti? Máte už děti? Kdo vám je hlídá? Co budete dělat, až onemocní? A tak podobně. Zákaz v zákoně je ovšem jedna věc a skutečnost druhá. Pravděpodobnost, že podobné otázky dostanete, je bohužel velká. Možností, jak na takové otázky reagovat, je několik a je dobré si je dopředu hodně dobře promyslet:

Jedna možná a nepochybně správná varianta odpovědi z vaší strany je: "Na tuto otázku/otázky vám neodpovím, protože tím, že se mě ptáte, porušujete zákoník práce." Jenomže na druhou stranu, vy chcete zaměstnání získat a je velice pravděpodobné, že po takovéhle odpovědi o vás zaměstnavatel ztratí zájem. U řady zaměstnání může být ovšem důležité dát najevo, že jste si pravidel v zákoníku práce vědoma. Jakási kompromisní varianta by tedy mohla znít takto: "Vím, že na takové otázky byste se mě správně neměli ptát, ale já vám přesto ráda odpovím…" Pokud se ucházíte o zaměstnání, kde máte dojem, že by vám projevené znalosti zákoníku práce mohly spíše uškodit, pak nedávejte najevo nic a na příslušnou otázku prostě odpovězte.

Jen vy sama se musíte rozhodnout, která z výše uvedených možností je pro vás v daný okamžik správná. Pomoci vám může jak posouzení, o jaký druh práce se ucházíte (a zda je vhodné či nikoli dát najevo znalosti o zákoníku práce), tak váš instinkt.

Podle knihy Rodina a práce - jak je sladit a nezbláznit se (Portál 2009)