Sirotci

Tak a k věci. Je to 3/4 roku co dcerám zemřel otec spáchal sebevraždu (byli jsme rozvedení on znovu ženatý), stát nám vyměřil sirotčí důchody, jeho spolupracovníci udělali na děti sbírku a dali jim dar, ale tím pomoc veškerá skončila.

Ted v době krize se potýkáme opravdu v dost těžké situaci,o práci jsem přišla díky situaci celosvětového poklesu, mám životní minimum jen díky doplatkům sociálních dávek a příspěvků.

Kamarádka má syna jehož otec zemřel ve vězení ( za podvody krádeže) a její synek bere sirotčí důchod 13258,- Kč moje dvě dcery po státním zaměstnanci berou dohromady míň a to znatelně míň pod 10ts. , stále jsem pátrala , kde je tady spravedlnost, pak jsem si uvědomila mnoho jiných nespravedlností co v našem státě jsou. (pracovala jsem u postižených později v děckém domově takže budu psát jen o těchto zařízeních z pohledu člověka co měl možnost nahlédnout) A to děti v děckých domovech chodí nakupovat s tetama do značkových obchodů, papíry pomůcky do školy platí stát , kroužky taktéž vybavení do kroužků... také počítače mobily a jinou elektroniku... stát jim na to přispívá mají mít určitý standart. Postižené děti berou důchod + k němu ještě pomůcky PC, vozík, lázně, slevy pro ZTP .... opět dostávají víc než jiní.

Tak se ptám tentokrát sobecky PROČ ??? Moje děti jsou na tom ted stejně špatně jako oné zminované děti, nepatřím mezi lidi co naříkají , ale kde je spravedlnost v sociálním systému, víte jak jsou na tom jiní sirotci co se jim honí v hlavách? Proč neexistují nadace co by těmto dětem pomáhaly? Proč existují jen pro cizí děti z jiných států? Víme co vše tyto děti zkusí tím, že jim umřela máma nebo umřel táta a co teprve, když jsou dospělí hlupáci a chodí tyto děti jako ty mé domů s pláčem, že na ně ve škole pokřikovali děti " fotr ti zakop o koleje" "příští rok bude .....ková na parte jako skokan roku" "sebavraždu ti nikdo neodpáře" Podotýkám, že dcery jsou v 1 a 5té třídě ZŠ a to co na ně spolužáci pokřikují jsou věci co děti slyšeli doma od nás dospělých. Je těžké bojovat proti lidské hlouposti, ale ještě těžší proti sociální nespravedlnosti. Je pro mne šílené když moje dcera řekne, že Nikča ze třídy má letos 2 mobil nové kalhoty a boty a my nemáme ani na ty kalhoty z obchodu můsím do seknhendu. (Nikča je smyšlené jméno ovšem patří do kategorie dítě z děckého domova) Bohužel maminek a tatínků v našem státě je mnoho ve stejné situaci jako já a stát nám nikterak nepomůže. Naše děti neztratily nohu, ruku, ale Mámu - tátu. To je pro nětaké trauma na celý život, ale nemají nárok v podstatě na nic. Pokud se pletu a jen mi nikde na žádném úřadě nedali potřebné informace omlouvám se, ale pochybuji