děti

nejstarší dcerce zemřel tatínek v den kdy mě pustily z porodnice ,byl zavražděn ,přišla jsem o byt a absolutně netušila na co mám nárok ,poslední slovo paní ze sociálního odboru bylo - musíte se vrátit na své trvalé bydliště ,jinak Vám vezmeme dítě - to jsem měla přes 200km a otec tam žil spolu s alkoholem dost dlouhou dobu sám ,dnes po letech zištuji ,že jsem měla nárok od státu na finanční odškodnění či jsem určitou částku mohla žádat přímo po vrahovi ,nepíši to proto ,aby mě tu litovali ,dále vychovávám děvčátko z dětského domova ,které my řeklo u prvního vánočního stromu málo a bylo zklamané ,ale vše se dalo obrátit a dnes ,kdybyste dostali ,alespon třetinu lásky a vděčnosti od tohoto dítěte budete zářit až do léta , a nejmladší dvě děti ,sice jim tatínek pošle výživný ,ale to je vše co od něj uvidí ,synek stále čeká kdy přijede ,kdy zavolá ... ano je to drsná pravda ,ale je to jistota ,když táta zemřel ,než zažívat stále u dítete tu otřesnou bolest a zklamání ,když táta je někde .... jsem sama s dětmi a je pravda ,že opravdu záleží na hodnotách jaký dáte dítěti a jak ho naučíte v dané situaci zareagovat ,nejstarší dcerce byli tři ,když nastoupila do mš na maloměstě ,samozřejmě paní učitelky vyzvídali ,nebylo obvyklé ,aby se tam přistěhovala paní s dítětem do domečku sama , a malá jim jednoduše na jejich výzvědné otázky odpověděla - můj táta umřel - uzavřela tím jednu kapitolu drbů ... ano nedělejte ze sebe chudinku ani z dětí ,ale upřimně a konkrétně jim pomozte se vyrovnat ,nebojte oni nakonec pomohou vám ...