Úskalí české řeči

Za padesát let práce v různých logopedických poradnách jsem se setkala s mnoha dětmi z mateřských škol, a tak bych si dovolila říct, že je pro děti důležité nejen mít doslova srdce na dlani, poněvadž učitelky suplují péči rodičů, ale i kromě určitých vědomostí a dovedností také dobrý řečový projev a především správnou výslovnost. Zvláště ve třídách nehomogenních, kde menší děti mají ještě „právo“ mluvit všelijak. Platí a bude platit i v tomto směru, že příklady táhnou“.

I když moderní vynálezy silně konkurují řeči coby dorozumívacímu prostředku, bude i v budoucnu v mnoha směrech tím hlavním činitelem. Proto by řeč neměla být opomíjena. A to jak obsah projevu, tak správná výslovnost jednotlivých hlásek. Kdy, co a jak by mělo dítě říkat, je známo. Jenže stále se setkáváme s předškoláky, kteří mají nějakou tu hlásku pěkně zkomolenou. Jako důvody jsou uváděny: nedostatek komunikace s okolím, málo vyvinutý fonematický sluch, celková motorická neobratnost atd.

Před deseti až patnácti lety měly děti problémy především s výslovností R a Ř. V současné době se ve větší míře vyskytují závady v měkčení (š, č, ž, ě, i) a hláskách zvukově si podobných (d, t), l tvrdě vyslovovaného. Kromě výše zmíněných důvodů vidím problém v logicky vysvětlitelném pozorování dítěte pohybů osob na obrazovkách, jejich projevů jako celku, bez možnosti se více zaměřit na pohyb rtů či sluchem dobře rozlišit slova se zvukově podobnými hláskami.

Takové závady v řeči nepůsobí jejich nositeli žádné zdravotní obtíže, jenom v počátečním školním bloudění a vnikání do tajů slov leckdy pěkné problémy. Časté jsou i nesprávně artikulovaná s, c, z, ale ta se přibližně stejně vyskytovala dříve jako dnes. Lze tomu zabránit? Nelze. Televizní pohádky jsou dobrým lákadlem a také pro rodiče, v dnešním životním poklusu, přispěním pro získání času ať už k odpočinku nebo k práci. Jak pomoci? Obrátit se na odborníka a pak doma (často i za vydatné pomoci paní učitelky z mateřské školy) sluchově nasměrovat příslušnou hlásku v její správné podobě. Aby v dospělosti mohli všichni mluvit nejen „k věci“, ale i plynně bez různě zkomolených hlásek.