Panenka

Taky umí plakat, když ji někdo probudí ze spánku, bulet, protože se cítí osamělá a někdy prostě řve jen tak, asi kvůli skvrnám na slunci. Vždyť říkám, jako pravé nefalšované téměř půlmetrové miminko...

Jenže - pro koho je ta panenka vlastně určená? Pro děti? Už slyším, jak po pár dnech bude maminka (ne ta dětská, co bývá s panenkou vyfocená v časopisech, aby celému světu ukázala, jakáže hračka je ta úplně nejlepší, ale ta dospělá) volat: "Adélko, nepouštěj tu televizi tak nahlas, nebo vzbudíš Mimi! Vidíš, už pláče, vypni pohádku a pojď ho pochovat!" - aby nakonec stejně sama vzala Mimi do náručí a znova jej něžně ukolébala ke spánku...

Já se zkrátka nemůžu zbavit pocitu, že dokonalé hračky jsou určené pro dospělé, mezitím co u dětí platí: čím jednodušší hračka, tím větší fantazii při hraní s ní děti používají a tím déle je baví si s ní hrát, protože jednu hračku použijí na tisíc různých způsobů. Manžel dokáže hodiny sedět u modelového kolejiště a pozorovat do nejmenšího detailu propracované zmenšeniny opravdových vlaků. Výhybka nalevo, výhybka napravo, hu-hůůů, mašinka houká, svítí a když dostane miniaturní uhlí, tak i kouří... Dcera si zas pro změnu vydrží hodiny hrát s obyčejnou dřevěnou vláčkodráhou - mašinky jezdí spolu s autíčky a kuličkami po kolejích, po silnici, po knížkách, lezou do schodů, pijou čajíček, povídají si a spát chodí do květináčů (mno, zkuste TOHLE dělat s lokomotivou třeba za padesát tisíc káčé)... V parku občas potkávám rodinku - máma vozí prázdný kočárek, táta vrm vrm vrrrmmm tydýýý před sebou pouští dokonalé autíčko na vysílačku a klučina... nu, ten vrm vrm vrrrmmm tydýýý pobíhá po parku, požóóól jedúúú...

Jó, chlapi, pro ty existuje spousta hraček - dokonalé vláčky, dokonalá autíčka, dokonalá letadýlka, dokonalé lodi, dokonalé všelico... ale co pro ženy? Že by se konečně začaly vyrábět hračky i pro ně, dokonalá miminka? Jenže existuje mamina, která by si NĚCO TAKOVÉHO dobrovolně přitáhla domů? Po všech těch probdělých nocích, ve kterých své vlastní dítě přehazovala od levého prsu k pravému a naopak, kdy místo posilujícího spánku nosila pokojem dítko v náručí sem a tam, po zkušenostech s bolením bříška, na které postupně vyzkoušela škálu všemožných dobrých rad od pití protinadýmavého čajíčku až po aplikaci rektální rourky a kdy se stejně mimčo zklidnilo jaksi samovolně, během čtvrtého měsíce, kdy už oba rodiče, zoufalí z věčného pláče a nevyspání, pomýšleli na odpočinek za zdmi psychiatrické kliniky... Fakt je mezi námi osoba, která by si s těmito zkušenostmi dokázala pořídit malou uřvanou panenku?

A pak jsem na to přišla. Trošku jsem se porozhlídla po internetových obchodech a už vím, pro koho se panenky - živá miminka vyrábí. Páni, kdyby mi to někdo vykládal, tak tomu neuvěřím, ale je to pravda pravdoucí. Doplňky k oněm nánám jsou za ceny, za jaké já nenakupovala věci ani pro svá opravdová mimina! Tričko za dvěstětřicet, deka za pětset, dudlík za stočtyřicet, jedna plínka klidně i za dvacku (hmmm, zmiňovala jsem, že panenka po jídle nejenom říhá, ale i čůrá a kaká?)... Dokonalé hračky se vyrábí hlavně... pro obchodníky. Kdyby panenky nedudlaly, určitě by neprodali tolik dudlíků, kdyby nekakaly, nešly by na odbyt pro změnu plenky, a kolikpak by se asi prodalo klokanek (v ceně neznačkových miminčích), kdyby panenka v postýlce neplakala?

I když... možná že výrobcům křivdím, možná jim opravdu nejde v první řadě o byznys, ale o blaho člověka. Třeba takového, který má nějaký důvod pomstít se rodině s malými holčičkami. No řekněte sami - není živá uřvaná panenka s drahými nutnými doplňky dokonalým nástrojem pomsty? ;o)

PS: Když už píšu o hračkách, nedá mi nezmínit se o nedávném letňanském veletrhu hraček. Víte, u jakého stánku jsem viděla nejvíc aktivně si hrajících dětí i dospělých? Tedy ne čumilů, kteří koukají, co dělají ostatní, ale těch, kteří si bez ohledu na věk opravdu sami hráli? U firmy, která prodávala... dřevěné špalíčky. Ano, čtete správně. Obyčejné drahé dřevěné špalíčky, ze kterých všichni stavěli vysoké věže, hrady, mosty a podobné stavby...