tisk-hlavicka

V naději 1 – Držíme se

5.2.2003 15 názorů

Opravdu jsem nečekala, že až dvanácté pokračování našeho „Snažení se“ budu psát jako šťastná čekatelka, od teď pro vás už „V naději“ :-).

Podobná bouřka pocitů, jakou jsem zažívala v těhotenství s Aničkou se zatím naštěstí nekoná. Dojmou mě sice i zvířátka ve zprávách na Nově, ale už se nepotácím mezi dvěma mantinelama - z euforie, že budu mít děťátko, do deprese, jak já si dovoluji býti matkou.

Možná (spíš určitě) to bylo dáno tím, že první těhotenství je pro každou holku jedna velká neznámá. Nejdůležitější jsou starosti, jak moc nepřibrat, jak v osmém, devátém měsíci nevypadat jak rozvařená brambora či chodící almara, jak proboha porodit, to se přece nedá přežít, co na tom, že miliony žen to zvládlo. Asi jsem si příliš nevážila, že jsem otěhotněla tak snadno a neměla jsem prakticky žádné problémy, ostatně osud mi to loni vrátil. Jak se to říká? Boží mlýny ...

Ze začátku a pak i později to vypadalo, že příroda bude ke mně šetrná a tak jsem se postupně uklidňovala. Nepřibírala jsem skoro nic, potom přesně podle grafů a tabulek, kůže se mi netrhala, před termínem jsem vypadala, že mám ještě dva měsíce čas a ladně jsem pobíhala s manželem a dětma po loděnici (nechápu kde se ve mě vzaly ty čtyři kila a pětapadesát centimetrů), s porodem jsem se srovnala jako s nutností, která už teď prostě přijít musí a kde hysterčení nepomůže. Vyzbrojená vědomostma v péči o dítě jsem se den po termínu nechala dopravit do porodnice a tam za vydatné (a ne moc vítané) asistence mocného zástupu nemocničního personálu porodila krásné dítko (ne-li nejhezčí na světě, ale to ví přece každá maminka :-).

Takže i smiřování se s odmítnutím báječné nabídky práce v oboru nebylo tak těžké. (On se chemik v jižních Čechách se svojí kvalifikací dvakrát snadno neuživí, pokud ovšem nechce v osmé třídě týrat školáky memorováním se značek prvků.)

Pořád si ťukám pověrčivě na dřevo, na hlavu, na koleno, nechci se rouhat, moc se na další děťátko těším - pro nás s manželem, že budeme zase větší (jakoby kompletnější) rodina, pro Aničku, že dostane (možná přesně) k druhým narozeninám sourozence, ale nedá mi to nepostesknout si, že se za ten diplom kdesi na dně šuplíku začínám pomalu stydět. Ne že bych si na něm zvlášť zakládala, právě naopak, ale přiznat ve společnosti barvu o své alma mater, hrozí vystavit se možným otázkám třeba o naší slavné protichemické jednotce. A nějaký konkrétnější dotaz na můj názor na jakýsi kdesi tazatelem čtený článek v novinách, mne lehce vyvede z míry a já plavu! Mohla bych sice blafovat, laik mě těžko z voleje usvědčí, ale stavovská čest nedovolí a tak radši přiznám, že jako pomalu už zasloužilá matka myslím víc na krtečka v kalhotách a kvalitu plenek, než na vzorečky, rovnice a výpočty a nejsložitější laboratorní technika posledních dní je příprava kojeneckého mléka.

Možná marně, ale přece se pokouším v kondici udržovat občasným doučováním jednoho pilného, leč chudáka neúspěšného propadajícího studenta, ale o nějaké kdysi vytoužené vědecké kariéře si už můžu nechat jenom zdát. Než děti odrostou aspoň do školy (nerada bych je tak malé nechávala na dlouho pod cizím dozorem a to v laboratoři někdy jinak nejde) ztratím úplně kontakt s informacemi a možná budu jednou vděčná i za tu úču. Věřím, že v tom nejsem sama, řekněte, která jste si s malým dítětem po měsících, ne-li létech opět mohla s chutí v klidu přečíst nějakou oblíbenou knížku? Anička čte nejraději se mnou a to zásadně jinou stránku, než chci já :-).

Vrátím se radši k prťátku, abych opravdu něco nezakřikla. Nevím jestli je to pravidlo, ale mám pocit, že toto druhé těhotenství (tím myslím druhé, zatím úspěšně pokračující) je jakoby rychlejší v některých projevech, než bylo to první. Pamatuji se přesně na toto období mezi devátým a jedenáctým týdnem, poležela jsem si tehdy v nemocnici a jsem si jistá, že bříško neprojevovalo žádné změny v rozměrech ani tvarech a to jsem v začátcích čekala k Aničce ještě dvojčátko. Už jsem se tady jednou nemístně chlubila, že mi příroda nenadělila kolem pasu nějakou měkkou výplň mezi svaly a kůží (nebojte, ona zase něco přidala jinde, takže není co závidět :-) a už při tom letním těhotenství jsem věděla, že se něco děje, dřív než jsem si udělala test, právě podle oněch uvolněnějších svalů. Teď sice ještě kalhoty dopnu a nedusím se když sedím, ale z původní rovné pevné placky je už lehce vypouklé měkké bříško. Přijít to muselo, to je v pořádku, ale je to o něco dřív, než jsem čekala. Jsem zvědavá kde tomu bude konec ...

Taky únava. Minule mě přešla až někdy na přelomu třetího čtvrtého měsíce a jelikož toto těhotenství probíhá i časově přesně paralelně jako s Aničkou, tak jsem čekala, že až nástupem března dubna budu lítat jako namydlený blesk a co uvidím, to vyvařím v Savu a zachrání mě, nebo spíš rodinné příslušníky až porod a jiné starosti, než prach mezi cédéčkama a za televizí. Nedávno jsem se však přistihla, jak myju z nějakého záhadného důvodu naše kachlová kamna. Měsíc nemytá okna už mě začínají rozčilovat a nebýt venku mrazu, který nesnáším, tak jsem se do nich pustila, což bych začala brát jako výrazný varovný signál. Už teď jsem si dotáhla hluboký kočárek, snažila jsem se ho celý rozmontovat, svlíknout a důkladně vyprat – úplně se nepovedlo, ale z větší části přece. Právě se suší!

Milost zatím dávám jenom hračkám Aničky a doufám, že u toho i zůstane. Nerada bych jí z ručky tahala panenku, která podle mého hormonama zatemnělého mozku patří do kočárku, který patří ke košíku s hračkama, které jsou v něm podle velikosti seřazené a načančaná, vymydlená, nažehlená Anička má dovoleno pouze koukat a nešahat. To je taky apel na manžela, aby mě hlídal a včas zasáhnul. Vím o čem mluvím, s hnízdícím reflexem mám nezapomenutelné zážitky, ostatně všechny zdi, několik kusů důkladně opraveného, odbarveného, znovu nabarveného a nalakovaného nábytku a čerstvě natřená okna (dvojitá i s horními větracími) by vám mohly taky vypravovat, což teprve chudák Petr.

Těhotenské chutě (jako třeba kyselá okurka se šlehačkou a sardinky s čokoládou, posypané omítkou) mě nepostihly ani poprvé, ale překvapila mě jedna změna, která je pro mě fakt neuvěřitelná. Vždy se mi při závanu syrových rajčat dělalo mdlo, potom zpracované na kečup nebo rajskou mi už problém nedělaly. Nevím jestli to v tom salátu byla správná kombinace lososa s cibulí a ty tu chuť rajčat správně doplnily (nebo přebily) anebo mi už po téměř třiceti letech začnou chutnat, každopádně když to řeknu mámě, bude se hodně divit.

Jak je vidět, ani teď tady o překvapení nebude nouze.

Názory k článku (15 názorů)
Gratuluji Jája 5.2.2003 9:49
Hezky, mily clanek Káně 5.2.2003 10:38
*Re: Hezky, mily clanek Jiřule a 3 skřítkové 5.2.2003 13:26
Držím palce Dolynka 6.2.2003 7:21
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24
Gratulace a trocha postrehu z mého "... Petra, 3 kluci 6.2.2003 14:24




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.