tisk-hlavicka

Budeme mít i u nás porodní domy?

24.10.2001 Sylvie 6 názorů

Z nedělní konference jsem měla tak trochu rozporuplné pocity. První část mě nadchla, občerstvení také nebylo špatné :-), zato diskuse byla pro mne velkým zklamáním.

V neděli 21.10. v Praze proběhla konference s názvem „Porod jako výraz životního přesvědčení anebo Porody mimo nemocnici“. Pořádalo ji občanské sdružení Aperio - společnost pro zdravé rodičovství a hlavním tématem večera byly porodní domy a jejich vznik v České republice. Z konference jsem měla tak trochu rozporuplné pocity. První část mě nadchla, občerstvení také nebylo špatné :-), zato diskuse byla pro mne velkým zklamáním.

Začala bych tedy první částí, neboli promítáním. Shlédli jsme snímek natočený v porodním domě ve Vídni, šest žen v něm přibližovalo (slovem i videonahrávkami) svůj porod. Ta úžasná atmosféra, která ze snímku sálala, se popsat nedá, zaměřím se tedy na fakta. Těhotné do porodního domu začínají docházet ve dvacátém týdnu těhotenství - na kontroly, zacvičit si (dechová cvičení, jóga, břišní tanec...), získat teoretické znalosti o porodu, seznámit se s prostředím... Za zmínku stojí, že v domě pracuje šest asistentek a vždy dvě mají na starosti jednu skupinu těhotných, takže žena ví, že buď s jednou nebo s druhou bude rodit. Porod probíhá v příjemném prostředí, buď v pokoji, ve kterém je nejdůležitější asi porodní stolička, žebřiny, rehabilitační balon a velké lůžko (velké je zřejmě proto, že po narození človíčka na něm relaxuje celá rodina - matka, otec, novorozeně a případně i starší sourozenci :-) ), nebo ve vedlejší místnosti s porodní vanou. První dobu porodní je také možné strávit venku na zahradě. Pro případ komplikací je k dispozici lékař a místnost vybavená k lékařským zákrokům - např. k použití kleští. Naskytne-li se potřeba císařského řezu, je rodička převezena do nemocnice. Při porodu se ženě nechává volnost, aby se sama rozhodovala, co chce dělat, asistentka je celou dobu přítomná, aby mohla poradit, uklidnit, sleduje ozvy miminka... Žádné holení, klystýry, nástřihy... Když jedna z žen vzpomínala, jak při porodu přišla do domu, DALA SI S ASISTENTKOU SNÍDANI, a pak se šly procházet do zahrady, vzpomněla jsem si na své přijetí do české porodnice - asistentka se mne otráveně zeptala, jestli můj stav je opravdu k přijetí, a pak mi lékařka důrazně zakázala jíst a pít a chtěla mi zavést kapačku... Ale zpět k filmu. Po porodu dostává matka své dítě hned do rukou (ostatně, není problém, aby si ho osahala ještě v průběhu porodu, když už hlavička kouká ven), samozřejmostí je první přiložení chvíli po porodu, měření a vážení počká, odstátí plodové vody z dýchacích cest, přestřižení pupečníku či kontrolu zdravotního stavu novorozence lze provést, i když je dítě u matky. Domů odchází v závislosti na tom, jak se žena cítí, porodní asistentky za nimi dochází na kontroly a poradit s příp. nesnázemi. Ženy si pochvalovaly zejména klid, který z asistentek vyzařoval a pohodu, v jaké rodily.

Po promítání následovalo menší občerstvení a poté další blok - tentokrát diskuse. První zklamání jsem zažila při představování hostů. Jako jediný zástupce PROTI porodním domům zde byl Doc. MUDr. Feyereisl CSc, člen výboru České gynekologicko - porodnické společnosti (která ministerstvu zdravotnictví nedoporučuje vznik porodních domů) a zaměstnanec UPMD v Praze - Podolí. Upřímně řečeno, čekala jsem, že odpůrců zde bude víc, vždyť s myšlenkou porodních domů v České republice nesouhlasí kdekdo - většina lékařů, dost asistentek, zdravotní pojišťovny, ministerstvo zdravotnictví. Jak jsme se v závěru dozvěděli, nebyla to chyba pořadatele, ti všichni byli pozváni a pozvání nepřijali. Z ostatních hostů bych jmenovala paní Königsmarkovou (předsedkyně České asociace porodních asistentek) a paní Štromerovou (předsedkyně občanského sdružení Centrum aktivního porodu a zakladatelka prvního CAP v ČR na Bulovce), které představily každá svou koncepci porodního domu, primáře Kavana z Horské nemocnice ve Vrchlabí nebo paní Jiráskovou, která promluvila o tom, jak fungují obdobná zařízení v Evropě.

Nejdříve je nutné podotknout, že v zemích západní Evropy mají ženy podstatně víc šancí, jak přivést dítě na svět - v nemocnici, doma, v porodním centru, s lékařem, s asistentkou, při hospitalizaci či ambulantně... Porody v porodních domech znamenají jakýsi přechod mezi porodem doma a porodem v nemocnici. Porod v porodním domě není vhodný pro každou ženu. Mohou v něm rodit pouze zdravé ženy, u nichž těhotenství probíhá bez problémů a lze předpokládat, že i porod proběhne normálně. Výběr je přísný, zhruba 40% (údaje jsou z let 1993-8) žen, které tak chtějí rodit, jsou během těhotenství převedeny do péče lékaře a je jim doporučen porod v nemocnici. Komplikací během porodu, které vyžadují převoz do nemocnice, je zhruba 7%. Úmrtnost rodiček a novorozenců, kterou čeští lékaři tak rádi straší, je nulová. Porodní domy zakládají buď lékaři a porodní asistentky (potom žena v těhotenství dochází na kontroly do porodního domu) nebo rodičovská sdružení (a potom do porodního domu žena přichází pouze rodit a bere si s sebou svého lékaře či asistentku). Porod probíhá přirozeně, bez zbytečných léků a lékařských zásahů. Proti bolesti se používají masáže, úlevové polohy, celková koupel, aplikace tepla a chladu či homeopatika. Díky přístrojům (které ovšem zůstávají skryty, dokud jich není potřeba), lze zvládnout i některé komplikace, případný převoz do nemocnice bývá zajištěn. Novorozenec od matky nebývá oddělován, naopak bývá možnost přijít do porodního domu i se staršími sourozenci (což neznamená, že dítě nutně musí být u porodu - může zůstat v dětském koutku a do porodního pokoje být vpuštěno, až když už je miminko na světě). Do porodního domu se dochází buď jenom porodit a po pár hodinách odchází žena domů, nebo je možné strávit v něm několik dní před i po porodu - to závisí na konkrétním domě a stavu rodičky. Práce porodní asistentky je hrazena z pojištění, hrazení pobytu není jednoznačné. Může být úplné nebo částečné, výjimečně vůbec.

Projekty obou českých porodních domů vychází ze stejných zásad, jaké jsou běžné v zahraničí. Měla by se nacházet v blízkosti nemocnice (vhodné budovy zatím nejsou k dispozici, jeden z domů by snad mohl vzniknout v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze), směly by v nich rodit pouze zdravé ženy, u kterých se nepředpokládají komplikace, porodní asistentky by měly být dostatečně vyškoleny, velká pozornost se věnuje pohodlí a bezpečí rodičky během porodu a podpoře kojení. Obě porodní asistentky zdůrazňovaly, že důležitá je spolupráce s nemocnicí, kam by v případě komplikací ze strany matky nebo dítěte bylo možno zajistit převoz a přijetí. Péče, kterou chtějí nabízet, by měla být:

  • komplexní - příprava k rodičovství , mateřství, kojení a péči o dítě, péče o ženu při porodu, péče o ženu a dítě po porodu, návštěvní služba asistentky v domácnostech, právní a sociální poradenství, psychologická podpora
  • kontinuální - o ženu se stará jedna porodní asistentka nebo jen malý kolektiv jí dobře známých pracovníků
  • individuální - žena se díky vyčerpávajícím a objektivním informacím stává účastníkem celého procesu
  • standardní - měla by být běžnou nabídkou pro ženy, které tak chtějí rodit

Dále chtějí sloužit jako vzdělávací centrum v oblasti těhotenství a rodičovství pro laickou a odbornou veřejnost a jako vzdělávací centrum porodních asistentek.

A pak došlo na diskusi. Jak už jsem psala, byla jsem z ní byla dost zklamaná. Čekala jsem, že se od odpůrců dozvím důvody, proč U NÁS není možné to, co V ZAHRANIČÍ možné je a co navrhují na projektu změnit, aby z jejich hlediska byl takový porod bezpečný. Bohužel jak už jsem psala, tak z hostů byl proti pouze jeden, navíc jsem měla pocit, že často byla diskuse ve stylu „Já o voze, ty o koze“ ( např. na dotaz ženy, proč se ona sama nemůže rozhodnut, kde chce rodita mít přitom kvalifikovanou pomoc, se jí docent Feyereisl zeptal, zda je ochotná nést riziko úmrtí dítěte). Nebudu přepisovat vše, co bylo řečeno, šlo to stále dokolečka a celá diskuse se točila kolem jednoho - docent Feyereisl tvrdil, že pokud není možné provést císařský řez do 15 minut (v případě porodních domů bývá limit 20-30 minut), budou rodičky i novorozenci houfně umírat a že než budovat nové drahé porodnice je lepší zlepšit stav těch stávajících. Paní Štromerová (a na její stranu se přidal např. i primář Kavan, který narozdíl od docenta Feyereisla měl možnost se s porodním domem seznámit nejen zprostředkovně pomocí filmu, ale i přímo ve Vídni) na to odpovídala, že ani ve Vídni neprovádí císařské řezy, přesto asistentky dokáží případné riziko včas odhalit a při převozu nebývá problém, a že udělat něco podobného jako součást nemocnice zkoušela - CAP na Bulovce, který byl vedení nemocnice trnem v oku a v současné době je víceméně nefunkční. A to se probíralo stále pořád dokola.

Za zaznamenání stojí jedna příhoda - přihlásila se žena, která řekla, že měla dva krásné porody v Praze - Podolí, a přesto, kdyby měla rodit potřetí a měla tu možnost, by dala přednost porodnímu domu. Mezi diváky však seděli lékaři a asistentky právě ze zmiňované porodnice a ty se do ní rozzlobeně pustili, ať teda řekne, v čem byla nespokojená (ačkoli o nespokojenosti ze strany ženy nepadlo ani slovo). Téma „nevděk rodiček“ jim vydržel jako námět k hovoru i po skončení konference. A v tom asi bude hlavní problém - zdravotníci často nechápou, PROČ by vůbec žena mohla chtít rodit jinde než v nemocnici, když oni jim přeci dávají to nejlepší. Navíc většině z českých porodníků chybí zkušenosti s přirozeným porodem mimo nemocniční oddělení.

Takže odpověď na otázku z názvu - Budeme mít i u nás porodní domy? - je stále nejasná. Projekty na dva první domy jsou už hotové, ale chybí vhodné objekty a peníze. Lékaři, kteří by měli spolupracovat, jsou vesměs proti - obávají se o bezpečí ženy i dítěte. Ministerstvo zdravotnictví, do jehož kompetence porodní dům spadá, je také proti - ČGPS projekt nedoporučila, čili je špatný. Pojišťovny, které by měly zdravotní péči proplácet, jsou taktéž proti - porodnických zařízení u nás máme nadbytek, netřeba zřizovat další. Navíc když jsem pročítala vládní návrh zákona o zdravotní péči, měla jsem pocit, že zákon s porodními domy do budoucna nepočítá (podotýkám, že jde o můj pocit, nejsem právník).

Zajímají-li vás témata přirozených porodů a kojení, zkuste následující weby:

http://www.aperio.cz - pořadatel akce, zatím však stránky nejsou funkční

http://www.porodnidum.cz- projekt porodního domu paní Königsmarkové. Mimo jiné zde najdete např. vzor porodního plánu či požadavky EU a WHO na porod

http://www.rodina.cz/cap - stránky sdružení Centra aktivního porodu. Najdete zde jaký je rozdíl mezi přirozeným a lékařsky vedeným porodem, doporučení WHO apod.

http://www.korab.cz/ham - stránky Hnutí za aktivní mateřství obsahují také doporučení WHO, navíc články a pozvánky na akce s tematikou přirozených porodů. Můžete si přečíst, proč HAM nesouhlasí s podobou připravovaného zákona a budete-li chtít, tak i podepsat „petici za demokracii a občanská práva v našem zdravotnictví“

http://www.rodina.cz/lll - stránky sdružení Liga la Leche, které se zabývá podporou kojení

http://www.kojeni.cz - stránky Laktační ligy, o obsahu dost napovídá název

Názory k článku (6 názorů)
Porodní dům ve Vídni Miška, 3 děti 24.10.2001 9:10
WWW adresa HAM Sylvie 28.10.2001 11:48
Ministerstvo nechce, aby vznikly porodní... Mladá Fronta Dnes 1.11. 2001 1.11.2001 15:24
*Re: Ministerstvo nechce, aby vznikly p... MF Dnes 3.11.2001 4.11.2001 11:42
**Re: Ministerstvo nechce, aby vznikly... Bibina 4.11.2001 20:40
Linky na zahraniční porodní domy Sylvie 27.2.2002 13:29




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.