Martínkovy lusky

Toto „ochočení lišky“ znamená probudit důvěru. Tam, kde mají děti možnost plně prožívat přírodu, která je obklopuje, potkat se se zvířátky a květinami, je položen dobrý základ k utváření pozitivního postoje k přírodě a životu vůbec. Naše vlastní zkušenost nám pomáhá objevovat její drahocennost a nabádá k péči o ni.

Protože mým i manželovým zaměstnavatelem je zahrada, ležela nám samozřejmě na srdci otázka, jak přiblížit našim třem dětem přírodu tak, aby jejich každodenní kontakt s ní byl pro ně přínosem a aby v nich záhony a sad neprobouzely odpor už jen proto, že jsou zdrojem příjmů v naší rodině. V minulém roce jsme našim dvěma „velkým“ (4 a 5 let) svěřili do opatrování kousek zahrady. S přibývajícím věkem a množstvím získaných zkušeností zatoužili kluci po vlastní půdě a také po svobodném rozhodování o ní bez dospěláckého vměšování. Jediné omezení platilo v otázkách hnojení: tehdy mohli pouze přihlížet a udělovat rady. Prostředky na ochranu květin – také biologické – měly na dětský pozemek vstup zakázán. Protože mezi silácké úspěchy našich „mužských“ zatím patří například zavazování tkaniček u bot, byli jsme jim s mužem k ruce při kopání, rytí, hrabání, sázení i setí, zalévání a v neposlední řadě i při samotné konzumaci úspěchů.

Byli jsme si vědomi toho, že zelenina a ovoce, které se dá „koštovat“ za syrova, nebo jak se jemněji říká „z ruky do úst“, bude pro děti hmatatelnější odměnou za jejich celoroční snažení. Z toho důvodu jsme v předjaří společně zasadili několik sazenic jahod, obě děti chtěly pěstovat také brambory ( vždyť bramborová kaše tak dobře chutná), dále pak hrášek, mrkev a samozřejmě nemohla chybět ani rajská jablíčka. Nějaké to místo se našlo ještě pro rostlinky salátu a pak už se kluci věnovali krášlení své plantáže.

Děti milují vodu, a tak není divu, že právě zalévání hadicí či jenom tak z konve bylo pro ně v následujících týdnech velkým potěšením. Otázky po účelnosti snažení se týkaly snad jenom vytrhávání plevele na záhoncích. Tehdy jsme museli vysvětlovat, že plevel odebírá rostlinkám světlo, vodu a ostatní živiny a že jahody jsou mnohem sladší a červenější, když mají dostatek světla.

Sklizní péče o zahrádku nekončí. Chtěli jsme dětem ukázat, že dobrý zahrádkář myslí na rostliny celý rok. Proto, když ze stromů začalo opadávat všemi barvami hrající listí, nenechali ho naši uličníci ani dopadnout na zem a už lístek po lístku odnášeli na záhonky, kde jsme je po celé ploše rozložili asi tak do výšky deseti centimetrů. Bude-li totiž v příštím předjaří tepleji, listí se rozloží, a půda tak získá potřebné živiny pro další vegetační období.

Také v zimě by neměla příroda upadnout v zapomnění. Děti mohou pozorovat stopy zvířátek otisknutých ve sněhu na záhoncích, či při troše štěstí posuzovat apetit ptáčků, kteří objevili krmítko, do kterého jsme jim společně přichystali něco „na zub“.

A tak se malé dětské políčko může stát dobrou pomůckou, jak své potomky naučit mít rád přírodu, poznávat její ustavičné proměny a uvědomit si, že sladké ovoce sklízí jenom ten, kdo se o ni zopovědně stará.

(Podle časopisu Spielen und Lernen autorky Dorothea Baumjohann připravila Růženka Beránková).

Přečtěte si také Tipy pro dětskou zahradu.