Není hra jako hra

V posledních letech se nebezpečně rozšířil "nový" výchovný problém - závislost na hazardní hře, tzv. gamblerství. Není mnoho těch, kteří se problematikou zabývají, není příliš dostupná ani kvalitní literatura. V povědomí veřejnosti dosud přežívá přesvědčení, že závislost na hazardní hře není nebezpečná, ba dokonce že je to výmysl psychologů a psychiatrů.

Přesto gamblerství existuje a začíná se nebezpečně šířit mezi mládeží. Před léty rozvířila veřejné mínění aféra, kdy ředitel jedné základní školy v Táboře umístil automaty přímo ve škole. I když to byly automaty "pouze zábavní", i u nich může vzniknout nebezpečný návyk na hru, který se potom posune směrem k automatům výherním.

Patologické hráčství - gamblerství

se definuje jako porucha, spočívající ve velmi často opakovaném hráčství, které zatlačí do pozadí problematiku sociální, materiální, rodinnou i pracovní. Děti, které gamblerství podlehly, nenavštěvují řádně školu, ztrácejí odpovědnost, množí se u nich drobné krádeže nejdříve z peněženek rodičů, později kradou cokoli, co je prodejné. Takto získané peníze obratem prohrávají v automatech.

Dospělí závislí na herních automatech mohou ztratit zaměstnání, rodinu, zadlužit se, porušovat zákon, jen aby získali peníze nebo unikli dluhům, které je neustále provázejí.

Postižení popisují naprosto nezvládnutelné puzení ke hře. Nejvyšší je v krizových situacích. Zvyšuje se bez ohledu na zchudnutí, zadlužení i totální rozvrat rodiny.

Hazardní hry

Hazardních her je velké množství a různě se dělí. Nejnebezpečnější jsou však automaty, které dnes najdeme v každé restauraci, podchodu, často i v místech, kam má běžný přístup mláděž.

U každého automatu sice musí být označení, že hra je povolena pouze osobám starším 18 let, ale dodržování je kontrolováno velice málo, protože restaurace by přišly o zisk a příslušné orgány a organizac enemají mna kontrolu čas ani prostředky. Pro děti a mládež tedy není problémem si na automatech zahrát.

Automaty

se dělí na zábavní - neposkytují výhru, jenom zábavu podobnou počítačovým hrám. Již zde však mohou být kořeny problému zvaného hráčský návyk. Druhou a nejrozšířenější skupinou jsou automaty výherní, které za vložené peníze nabízejí mnohonásobně vyšší výhru, což je jasná hazardní hra.

Další možnosti hazardní hry skýtají kasina, která u nás ještě nejsou tolik rozšířená (většinou jen ve větších městech) a jsou spíše zábavou movitějších. I zde však byly zaznamenány případy lidí, kteří v touze po výhře prohráli rodinný majetek či majetek firmy (peníze na výplaty) za jeden večer.

Klasikou hazardních her v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou karetní hry. Nebezpečí je v kombinaci s alkoholem, kde může vzniknout závislost na obojím. Problémy s hrou (prohry) pak vedou ke zvýšenému pití. Náš výčet nemůže být nikdy úplný, protože hazardní hra může být jakákoli hra, hraje-li se o peníze.

Nemoc začíná stadiem výher

Hazardní hra se podobá závislosti na alkoholu nebo drogách. Proto také mluvíme o nemoci, která vlastně začíná stadiem výher. Hra zatím hrácči nijak nevadí a on sní o "velké výhře". Tragedií, která tuto fázi urychlí, je skutečně velká výhra. Hráč si ji chce zopakovat, hraje častěji, zvyšuje částky. Děti a mládež přestávají chodit do školy a veškerý čas jim zaplňuje hra. Hráč přestává hrát v kolektivu, hraje osaměle. Ospravedlňuje se sám před sebou, že nevadí, když dnes prohrává, protože "minule" vyhrál velké peníze.

Pak nemoc přechází do stadia prohrávání. To už jde většinou o patologické hráčství. Hráč hraje víc a víc, stále prohrává, ale nemůže s eovládnout. Děti si půjčují peníze od spolužáků a kamarádů, dluhy nevracejí. Odkládají veškeré povinnosti, a jenom hrají. Začínají hraní skrývat před rodinou a blízkými. Jsou podrážděné, neklidné a uzavřené. Totálně nejsou schopné aplácet dluhy, ale hrají dál. Peníze si opatřují krádežemi doma i u známých.

Následuje stadium zoufalství. Dítě je odhaleno, jeho pověst poškozena, je treatáno a zůstává se svoji hráčskou vášní osamoceno. Má velké problémy ve škole či na učilišti, ale nemůže si pomoci a stále hraje.

Dospělým hráčům se rozpadá rodina (rozvod). Hráči se litují, problémy řeší alkoholem nebo drogou, ale stále hrají.

Pak přichází panika - hráč se může dopustit i závažných trestných činů (vražda), jen aby získal peníze na hru. Časté jsou pokusy o sebevraždu. Většina patologických hráčů končí úplným zhroucením.

Podle odborníků trvá toto vše jeden až tři roky. U dětí a mládeže však daleko rychleji, čas se počítá na měsíce. Proto je právě pro děti a mládež patologické hráčství tak nebezpečné.

Ohrožené skupiny

Teoreticky jsou ohroženy všechny skupiny lidí. U dětí a mládeže se však závislost vyvíjí mnohem rychleji než u dospělých. Ačkoli jsou převážně závislí muži, přibývá v psolední době i žen. Nebezpečí také hrozí v povoláních, kde se pohybují vyšší finanční částky a tam, kde jedinec přichází do styku se hrou (barmani, číšníci) Patologická závislost však vzniká i u lidí, kteří nikdy v rizikové skupině nepracovali a k automatu se dostali jen náhodou.

Patologickému hráčství propadají také děti s poruchami pozornosti, které ve škole nevydrží sedět v lavici, ale u hracích automatů jsou schopné trávit dlouhé hodiny. Zvykají si na hermy, hazardní hráče vidí jako své vzory a začínají se vzdalovat reálnému světu.

Ohroženi jsou i nezaměstnaní, ketří řeší automatem nudu a snaží se vyhrát finanční prostředky, kterých se jim nedostává. Častěji však naopak bývá nezaměstnanost důsledkem gamblerství nikoli jeho příčinou. Ohroženi jsou i lidé ve vypjatých životních situacích, ti, kdo mají problémy s alkoholem, ale také ti, co přeceňují význam peněz a snaží se je takto získat.

Nezanedbatelné není ani fakt, že patologické hráčství klade zvýšené nároky na tělesné a psychické pochody. Stres působí na srdce, zvyšuje se krevní tlak, rostě nebezpečí vředových chorob. Dlouhodobé stání u automatů působí rovněž negativně na páteř.

Fáze léčby

Čím dříve hráče "odhalíme", tím větší má šanci na úspěšnou a rychlou léčbu. Hráčská závislost je totiž opravdovou nemocí - od ledna je označována diagnózou F 63,0.

V první fázi léčby si jedinec musí uvědomit svoji situaci a její bezvýchodnost, pokud bude v hraní pokračovat. U dětí i dospělých je velice důležitá podpora rodiny.

Ve fázi znovuvytovření hodnot se postižené děti vracejí do školy, dospělí do zaměstnání a k rodinnému životu. V třetí fázi - fázi růstu - se již jedinec přestává zabývat myšlenkami na hru a je znovu schopen řešit své denní problémy a starosti. Málokdo je však schopen "návratu zpět" sám. Může mu pomoci léčebna, ale tolik potřených míst je stále málo.

Prevence

Do sdělovacích prostředků pronikají zprávy pouze o důsledcích hráčské vášně, ale prevenci a osvětě se přílišná pozornost nevěnuje.

U dětí a mládeže je nejdůležitější kvalitní využívání volného času. Je třeba věnovat se mládeži individuálně a při podezření na hráčství úzce spolupracovat s rodiči. Pomoc můžeme hledat např. ve střediscích výchovné péče, pedagogicko-psychologických poradnách a krizových centrech.

Dalším problémem je umístění automatů na nevhodných místech (knihovny, posilovny, videopůjčovny, podchody apod.). v některých městech již tuto problematiku řeší městskými vyhláškami, které automaty v těchto místech zakazují.

"To je hrozné," ulevuji si na adresu Martina a jeho kamaráda. "Hlavně že nekouří a nefetují," opáčí sopusedka. "Vždyť si jenom hrají."

Autor pracuje ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze.