Šešule |
|
(30.6.2014 12:40:18) Se musíš vyprdnout na to, co čeká společnost Protože koho to zajímá, že ano. Jako jsem to udělala já
|
Katka a 2 výrostci |
|
(30.6.2014 12:45:34) A tak to já bych se na "očekávání společnosti" taky vyprdla, ale reálně když dokončíš VŠ ve 23 - 24 letech ,partner je na tom zrovna tak, bydlíte v jedné místnosti - tak holt musíš napřed alespoň na ty 2 - 3 roky do pracovního procesu a ejhle,pak už jsi najednou přestárlá prvorodička.....
|
jentak | •
|
(30.6.2014 12:55:34) Tak VŠ nemůžeš skončit ve 23 letech, leda že bys šla do školy o rok dřív a nebo přeskočila nějaký ročník. Běžně končí ve 24 letech a při odkladu v 25 letech.
|
|
Šešule |
|
(30.6.2014 13:33:49) Já měla dítě už na VŠ. Měli jsme podmínky, chtěli jsme. Ale podobný podmínky měly i jiný holky, ale děti neměly. Znám i jednu, co studovala opravdu těžkou školu, bydleli na privátě a už během školy měli 2 děti. A proč ne? Kdo řekl, že člověk nutně potřebuje čtyřpokojový byt, psa, auto a kariéru, aby mohl být rodičem? Zezačátku děti stejně prakticky nic nestojí. A v chvíli, kdy už se začnou prodražovat, oba pracujou a jsou vcelku plni sil. Myslím, že i to je tlak společnosti- je nám předkládáno, co je nutný, i když to nutný není.
|
jentak | •
|
(30.6.2014 13:39:27) Nejde o to, že společnost říká, že to je nutný. Ale že pokud dívka vystuduje VŠ, tak ne pro parádu, ale chce se uplatnit a pro současnou společnost je těch mínus příliš v případě, že má malé dítě a ještě je bez praxe. Tak je jasný, že pokud to jde, snaží se dívka alespoň jedno mínus vymazat.
|
|
jentak | •
|
(30.6.2014 13:41:36) Děti nic nestojí, jen čas /tedy malé děti/. A ten nemáš, když studuješ, partner pracuje a honí každou kačku a zřejmě bydlí v podnájmu. Takže o vlastním bytě, třeba garsonce, mohou jen snít. A do toho plánovitě přivést děti? No to leda blázen a ne člověk, který by měl mít nějakou inteligenci.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 13:49:07) Děkuju, že takhle smýšlíš o mojí inteligenci Já si myslím, že je to i o tom, jak moc je člověk schopnej dohlídnout za ty "MUSÍŠ" a "NESMÍŠ". Prostě to jde i jinak. Kdo chce chledá způsob, kdo nechce hledá důvod. Nikomu neberu touhu mít první dítě ve čtyřiceti, ale řeči to tom, že "to nešlo" jsou podle mě výmluvy schovaný za rozumný argumenty, který ti dneska samozřejmě každej odkýve. Jasně, někdy podmínky fakt nejsou. Není chlap, nebo se prostě fakt nechce ty děti ještě mít. Ale svoboda je často větší, než chceme vidět.
|
jentak | •
|
(30.6.2014 13:51:24) Šešule - ale Ty píšeš - měli jsme podmínky. Jenže plánovitě přivést dítě tam, kde nejsou podmínky ani základní - to si opravdu nemohu myslet nic lichotivého.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 14:19:10) Jenže jak definuješ podmínky? Pro někoho to je ten čtyřpokojovej byt, nebo barák, auto a dvě kariéry. Někomu stačí ten podnájem.
|
jentak | •
|
(30.6.2014 14:23:13) No - přiznám se, že to beru tak, jak to vidím u své dcery. Budu opravdu hodně vytočená, pokud si plánovaně pořídí dítě do podmínek, co jsem si psala. A vadí mi to proto, že své studium hodila tím pádem za hlavu, protože je mi jasný, co nastane poté, co bude hledat práci s dítětem v závěsu a bez praxe. Já nikdy nechápala to, co jsem viděla ve filmech USA - rodičům je šumák, co si studují a jak. No pochopitelně - protože děti si studují za své, kdežto tady je v současných podmínkách vystudovat bez podpory rodičů pomalu nemožné.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 17:11:15) Já nehodila školu za hlavu. Normálně jsem ji dokončila, pracovala jsem na rodičáku z domova (pravda, byl to jen přivýdělek, ale úplně bez praxe nejsem). Teď nastupuju na HPP. Nepřjde mi, že bych cokoli zahodila. Nikdy jsem nechlastala první ligu, takže v tom mi dítě nepřekáželo, navíc jsem otěhotněla až po prvních třech nejtěžších letech studia. Otěhotnět v prváku, tak školu nedodělám. Ale plánovat dítě v prváku mě nenapadlo. Mmch, jsem hodně vděčná svým rodičům, že mě za moje rozhodnutí neodsoudili a věřili mi, i když jsem měla syna
|
jentak | •
|
(1.7.2014 9:46:28) Šešule - ani já bych svou dceru neodsoudila, ale musela bych díky okolnostem říct - Tvé rozhodnutí, Tvůj boj, nadstandard neočekávej. A ona to věděla - neočekávala.
|
Šešule |
|
(1.7.2014 17:19:55) Taky jsem nadstandart neočekávala. Jen mi nikdo nedával najevo "vymáchej si v tom držku jak chceš". To stačilo.
|
jentak | •
|
(2.7.2014 8:50:06) Šešule - má dcera je dospělá a má mozek v hlavě, tudíž jsem jí nic podobného říkat nemusela, ale věděla, že za své rozhodnutí musí nést následky a je to na ní, protože už není dítě. Není možný říct - milí rodičové, jsem těhotná, tak mi řekněte, co budete dělat. Pokud by otěhotněla, jen bych řekla - gratuluju a neptala bych se, co a jak bude dělat, neboť bych předpokládala, že vzhledem ke své inteligenci už to má vymyšlené. Ale věděla, že já opravdu nemohu převzít péči o její dítě, aby ona nemusela řešit nějakou nepříjemnou a pro ni nepohodlnou situaci. A nechat své dospělé dítě na to, aby se popralo dejme tomu s nechtěným těhotenstvím, není "nechat mu v tom vymáchat držku" /jak jsi psala, ale dát najevo, že je dospělá a že věřím, že svou dospělost zvládne se vším všudy. Nemyslela bych si o své výchově nic hezkého, když by dcera očekávala, že kvůli ní se vykašlu na své další dvě děti, které ovšem na rozdíl od ní dospělé nejsou.
|
Šešule |
|
(2.7.2014 17:13:17) Ok. Pokud to podáš takhle, tak s tebou souhlasím. Musím říct, že žádná z dětných vysokoškolaček, které znám, to takhle nepojala To je spíš přístup nezralý puberťačky. Takovou znám jednu zprostředkovaně.
|
jentak | •
|
(3.7.2014 8:45:24) Já ten přístup - rodičové, starejte se, jsem těhotná - z okolí znám, ale vysokoškolačky to nejsou. Ale dcera mi říkala, že zná 5 vysokoškolaček od ní ze školy, které porodily neplánovaně dítě a že by to řekly takhle, tak to prý asi ne, ale je fakt, že její rodiče a prarodiče spojili síly a převzaly komplet péči o její domácnost a dítě, aby holka vystudovala a nemusela žádnou zkoušku oddalovat. Zrovna tak znala spoustu vysokoškoláků, kteří měli podporu nejen od rodičů, ale i od prarodičů. Tak ani jedno ovšem má dcera nemohla očekávat, o tom žádná.
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2014 17:51:39) proč by to bylo nemožné? na rozdíl od USA tady neplatíme školné, takže podmínky máme rozhodně příznivější
|
|
|
|
|
mimaja | •
|
(10.7.2014 23:16:05) Tak já šla studovat VŠ ve 23 letech jako vdaná. Bydleli jsme v nájmu, otěhotněla jsem ve druháku, rodila ve třeťáku (ve 26 letech) a bydleli jsme v té době v povodňovém přístřeší (20m čtverečních). A do toho jsem ještě pracovala (nárazově na PC). Všechno se to dalo a o to větší motivace byla dostudovat. Vyjela jsem s dcerou i na semestr do Francie v rámci Erasmu. Když se chce, jde všechno.
|
jentak | •
|
(11.7.2014 13:57:14) to samozřejmě jde, ale nevím, proč si zbytečně dělat problém, když to není nutné. Chci říct, že u tebe se nejedná o pravidlo, ale výjimku. To je jako bych psala, že znám holku, co měla ve dvaceti letech 3 děti a taky ještě stihla vystudovat. Jde to, ale tento model stejně jako ten Tvůj není žádoucí.
|
|
|
|
Šešule |
|
(30.6.2014 13:50:44) Co je "honí každou kačku"? Nikdy jsem neměla vyloženě prachatýho, ale taky jsem nebyla s vyloženým netáhlem. A znám i chlapa, co už před sedmi lety vydělával čtyřicítku a tvrdil, že taktak vyjde.
|
jentak | •
|
(30.6.2014 13:54:01) Honí každou kačku třeba může být dvacet hrubýho a práce na dobu určitou, tudíž si nemůže dovolit výpadek z důvodu hlídání dítěte, neboť přítelkyně jde na zkoušku apod. Tím pádem dotyčná studentka ani nemá možnost brigády. To jsou bezva podmínky.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 14:16:39) Tak každej takhle fungovat nemusí
|
Hanula | •
|
(30.6.2014 22:02:43) To je fakt, může mít i míň.
|
|
|
jentak | •
|
(30.6.2014 14:18:51) No to jistě nemusí. Ale pokud jsou takové vstupní podmínky, tak se z nich musí vycházet. Jako jo, pokud se stane a dítě přijde, tak to je něco jiného, ale pořídit si dítě plánovitě do podobných podmínek, to je stejný jako drbat se nohou za uchem. Jde to, ale proč to dělat, když to není nutný.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 14:20:59) Zkusilas to? Znám víc ženských, co měly děti na škole. Jasně, neměly ten standart, jaký je považovaný za nutný, ale výhoda tohodle věku je, že je člověk plnej sil a přizpůsobivej. A pokud vnímají někde problém, většinou to není absence auta.
|
jentak | •
|
(30.6.2014 14:25:36) No - my měli byt, neměla jsem VŠ, ale měla jsem slušnou praxi. I tak hledání práce po mateřský byl dost dobrý stres, i když jsem hledala práci právě v těch 25 letech - ale tam jsem měla výhody - hlídacího manžela, nehleděla jsem na čas, byla flexibilní a v době, kdy vysokoškolačky začínaly, já byla o kilometr dál a přesto to bylo dost šílený. A dnes je to ještě horší.
|
|
jentak | •
|
(30.6.2014 14:45:57) Jinak auto je velmi zásadní problém - tedy absence auta. Není to rozmazlenost, ale bez auta se za současných podmínek ani do práce leckde nedostaneš, neboť - doprava nejezdí v pro tebe vhodný čas a pochopitelně nejsi v docházkové vzdálenosti - nebo tam v podstatě nejezdí doprava vůbec případně ztrácíš flexibilitu, neboť jsi závislá na dopravě, což zaměstnavateli v určitých profesích velmi vadí.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 17:13:37) Vidíš, a my žijem bez auta už 9 let a zatím jsme s tím v pohodě. Pokud bydlíš v p.deli, tak auto potřebuješ. Pokud bydlíš v dosahu hromadný dopravy, jsi v pohodě a navíc se nemusíš o ten krám starat
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2014 17:50:29) my začali pociťovat potřebu auta až se třetím dítětem
|
jentak | •
|
(1.7.2014 9:43:17) Tak já začala pociťovat potřebu auta hned po první mateřský - bez auta bych se nedostala do práce.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2014 17:52:42) jj, mám kamarádku, která je stejný ročník, taky má tři děti, akorát její nejstarší je stejně starý, jako můj nejmladší. a jak ji tak pozoruju, jsem ráda, že jsem měla děti dřív - prostě jsem měla mnohem víc elánu a fyzických sil.
|
Šešule |
|
(30.6.2014 18:03:11) Mám známou, co má 6 dětí. První várku měla taky na VŠ (druhou várku po třicítce) a říkala, že tenkrát měla víc elánu a že dneska ji to všechno stojí víc sil.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2014 18:09:38) já jsem navíc momentálně už delší dobu na tom tak, že ještě, že jsem ty děti měla zavčasu, jako zdravá a mladá.
|
|
|
|
|
|
|
|
Horama |
|
(30.6.2014 17:13:16) Znala jsem i takového, co vydělával výrazně více než čtyřicítku a fakt nevyšel. Když ono bylo takových věcí, co fakt nutně musel mít...
|
|
|
Horama |
|
(30.6.2014 15:12:01) Blázen to zase být nemusí, jen člověk s jinou důvěrou v sebe a třeba i nějakým zázemím, který každý nemá. Dají se zvládnout různé věci, ale také různým způsobem. Já si třeba stejně našla partnera až ve 27 letech, takže stihnout první dítě do třiceti bylo tak akorát, do ideálních 25 to nešlo ani omylem (), ale dost pochybuju, že bych zvládala při vysoké se živit, studovat a starat se o dítě (ale možná i ano, jen jsem o tom stejně neuvažovala). Naopak moje bývalá šéfka měla dítě už na vysoké a zůstala pak u toho jednoho. Při té vysoké to nějak zvládla, ale časem z ní zase vypadlo, že jakmile porodila, přistěhovala se k nim maminka a kompletně se starala o domácnost a většinou i o dítě. A pak jsou lidi, co to prostě dali sami a fakt makali (viz. třeba kdysi Manželské etudy).
|
jentak | •
|
(30.6.2014 15:19:02) Horamo, ale já popisovala podmínky, resp. v podstatě žádné podmínky. Tedy - žádná pomoc. Myslím, že pokud je to nutné, dá se, ale pokud je to plán, je to šílené - ale to se už opakuji.
|
Horama |
|
(30.6.2014 17:03:35) Plánovaně a s "žádnými podmínkami" bych do toho na VŠ nešla, protože bych musela myslet na to, že jestli jsme si to představovali jako Hurvínek válku a po narození dítěte se ukáže, že je to nezvladatelné, budu to zjevně já, kdo přijde o možnost dokončit vysokou. Na to bych se opravdu necítila.
|
|
|
Šešule |
|
(30.6.2014 17:18:30) K nám se maminka nestěhovala. Tchyně občas pohlídala, což bylo super, ale myslím, že nehlídala o moc víc, než hlídají jiné babičky jiným ženám.
|
Horama |
|
(30.6.2014 19:05:59) To je možné. Bohužel nemám představu o nějaké obvyklé úrovni hlídání, moje matka nehlídala první tři roky vůbec a tchýně zrovna tak. Takže jestli jsi měla tuhle úroveň hlídání, tak máš můj nekonečný obdiv.
|
|
|
|
|
ester | •
|
(1.7.2014 7:08:24) to je jen jedna stránka věci. Možná si myslíš, že když plánuješ dítě, nepotřebuješ byt, zaměstnání, zajištění. Dobrá - nepotřebuješ, ale co bys svému dítěti dopřát měla, je otec. V těchdle diskusích se toho spousta namluví o kariéře, penězích, sobectví, touze "si užívat" (ať už to v očích kritik ů - většinou těch zatrpklejch, co si nikdy nic neužili a závidí) znamená cokoliv. Málo se ale mluví o tom, že dítě bys měla zplodit s někým, kdo je dost zodpovědnej, dospělej a rozumnej na to, aby se mohl stát otcem. A toho člověka bys měla taky chvíli znát, abys věděla, že skutečně takovej je. A to, že v pětadvaceti je mezi chlapy takovej málokdo, případně partnera nějakou dobu hledáš a nějakou dobu poznáváš, takže to do pětadvaceti taky nemusíš stihnout, to je podle mě daleko častější příčina pozdních mateřství než ona zatracovaná kariéra a užívání si. Jistě - taky si lze uplést dítě v šestnácti za garáží na venkovské zábavě s ožralým jelimanem, ale to mi přijde pro dítě daleko horší než jej porodit o deset let později, ale s vyhlídkou na harmonické dětství v úplné rodině.
|
Kopriva |
|
(5.7.2014 10:46:46) Ester, naprosto souhlasím. Většina mých kamarádek má první dítě kolem třiceti, ale nevím o žádné, u které by to bylo z důvodu budování kariéry...důvodem bylo většinou to, že chlapa pro život našly až později. Podobné články typu "rychle rychle než bude pozdě" vyvolávají pocit, že je vlastně jedno s kým to bude, hlavně, aby se to stihlo v limitu. No nevím, jestli to není kontraproduktivní. Není lepší později - s tím správným mužem, než dříve s někým s kým by z toho šťastná rodina nebyla?
|
|
|
|
|