| connie3 |
 |
(18.6.2014 13:03:23)
přímý pobyt matek s miminky na rizikovém oddělení, klokánkování, kojení, přímý kontakt. V zahraničí je to naprosto běžné! Tady mně milostivě dovolí dívat se na mé vlastní dítě přes internet - no dík! Přestože ani tato možnost není úplně k zahození, je to pro matku i dítě žalostně málo.
|
| Berunice | 
|
(18.6.2014 15:13:28)
Doufám, že se vyjadřujete ke věci, o které něco víte, já tedy z vlastní zkušenosti můžu říct, že klokánkování, přímý kontakt i kojení mi byl umožněn už před 12 lety s mou nedonošenou holčičkou a ani dnes to není jinak. Tohle je jen bonus navíc, protože né každá maminka může trávit celý den v nemocnici, má-li doma ještě další děti například.
|
| .kili. |
|
(18.6.2014 15:28:59)
"Tohle je jen bonus navíc, protože né každá maminka může trávit celý den v nemocnici"
no, a taková bude za ten bonus ráda. Na rozdíl od těch, kteří o věci ví skutečné pendrek a jen rádi zpochybňují a znevažují na co přijdou.
|
|
|
| .kili. |
|
(18.6.2014 15:29:53)
" V zahraničí je to naprosto běžné! "
ve ktém zahraničí a co je běžné ?
|
| connie3 |
|
(18.6.2014 16:27:04)
kili: třeba v Rakousku, kde shodou okolností žiju. A nedělejte ze sebe hlupáka, který není zpravený o tom, jaké je to u našich západních a jižních sousedů. Howg  .
|
| .kili. |
|
(18.6.2014 19:02:14)
"nedělejte ze sebe hlupáka, který není zpravený o tom, jaké je to u našich západních a jižních sousedů"
madame, Vy jste nepsala nic o sousedech, kdežto - L.C. :
"V zahraničí je to naprosto běžné!"
Proto jsem se optal které zahraničí a co je běžné a mám tu otázku na zcela patřičnou.
|
|
| .kili. |
|
(18.6.2014 19:13:12)
" třeba v Rakousku, kde shodou okolností žiju"
no vidíte, takže jste spokojená a nemusíte se trápit tím, co je v ČR. Rakousko je druhou nejbojatší zemí EU , jeho HDP/hlavu je o více než 50 % vyšší než ČR a na zdravotní péči vydá výrazně vyšší porocento HDP než ČR. Takže se má lépe a je to poznat kdevšade. Až na tom bude ČR jako Rakousy v HDP/hlavu a ve výdajích na zdravotní péčei, pak na tom bude podobně i v komfortu zdravotní péče.
Láteřit a nadávat na ty, kteří poskytují péči, je falešné.
|
|
|
|
| :-) zaregistrovaná | 
|
(18.6.2014 15:38:46)
potvrzuju, míst rooming in pro mámy je strašně málo! Když jsem chtěla k dcerce nastoupit, tak byl pořadník, a jak se uvolnila postel, tak jsem ten den buď nastoupila, nebo zase místo propadlo. Takže jsem dojížděla, kolikrát jsem byla v nemocnici celý den. Když malá spala, tak nebylo kam si sednout někam stranou a trochu si taky odpočinout. Nemluvě o tom, že pro podporu laktace je nutná noční stimulace. Když už jsem postel dostala, tak jsme byly na malinkém pokoji 3, 4 děti. Za ten týden jsem nespala v kuse víc než 2 hodiny,. Jiná možnost nebyla, zaplatit si nadstandard, cokoliv, prostě to nešlo. Ani po porodu, neměla jsem dítě u sebe, natož když mě propustili ze 6.nedělí.
Nechtěla bych, aby na moje dítě byla namířena kamera, už takhle těch čidel měla hodně. Chtěla jsem tam být s ní. Takže jak mi sice doktorky říkaly, že pro udržení laktace je potřeba klid, odpočinek, a častý kontakt s dítětem, nemocnice z toho neumožňovala vlastně nic.
|
|
| Šešule | 
|
(19.6.2014 11:56:35)
Hlavně pro to dítě je to dost jedno.
|
|
| bodlinka34 |
|
(21.6.2014 10:45:52)
Myslím, že Váš příspěvek je zcela mimo obraz co se týká této problematiky, v perinatologických centrech a prostě všude jinde kde se o nedonošen mimča starají je toto co jste psala běžnou praxí
|
|
| AL | •
|
(21.6.2014 17:02:29)
Obávám se, že pobyt na JIP je z jednoho právního hlediska a výkladu celkově mimořádná situace, a proto lékaři k dítěti rodiče nemusejí pustit vůbec. Hádat se o tom jistě lze soudně, ale obávám se, že případné rozhodnutí by bylo na straně lékařů - zůstaňme nohama na zemi, žijeme v ČR. V roce 2010 jsme klokánkování měli dovoleno na půl hodiny denně, a to už bylo dítě na JIP měsíc. Mohli jsme na návštěvu 1x denně, dojížděli jsme. Mohla jsem být hospitalizovaná, ale co bych jako v té porodnici dělala? Dívala se na ostatní matky, jak si užívají své novorozence a co 3 hodiny odsávala mléko, kterého i tak rapidně ubývalo a do 14 dní jsem neměla už co odsávat, a to ani doma, v klidnějším a příjemnějším prostředí? Nebo bych se měla nechat dál buzerovat jako pacient, i když pacientka jsem už nebyla? (Podotýkám, že před porodem jsem si na rizikovém užila svoje a předčasný porod přičítám částečně i špatné tamní péči.) Celý ten čtvrtrok byl strašný a nevidím důvod, proč by se matky měly stresovat ještě víc, když nemusejí. A kdo by se staral o děti, které zůstaly doma? O nějaké podpoře kojení se taky nedá mluvit, laktační poradkyně za mnou přišla až třetí den po porodu, a to ještě za jinou pacientkou na pokoji, prý jí o mně "zapomněli" říct, o nedostatku odsávaček nemluvě... Když už bylo dítě schopné samo zkoušet se přisát, nedovolili mi to, neřekli mi ani, proč. Domýšlíme si, že je jednodušší nachystat flašku, než pouštět si na oddělení matku, která se bude hodinu piplat s dítětem a bude jim koukat na prsty, na dvě hodiny zmizí a pak ji tam budou mít znovu. Kamera - výborný nápad pro matku, která tak může vidět na dítě třeba při odsávání mléka, muselo by to ovšem být nepřetržité, ne jen hodinu denně. Sponzory na tyto kamery podle mne není takový problém sehnat, stačí oslovit firmu a pak se o ní zmiňovat a děkovat, jistě by se našli i dárci, kteří by firmě finančně přispěli. Nicméně mi to přijde dvojsečné ve vztahu k lékařům v případě zavedení dlouhodobější možnosti sledování dítěte kamerou. Rodiče by zároveň viděli všechno, co se s jejich dítětem děje, a ne všechno se jim může líbit, většinu zákroků a postupů neznají, nechápou, mohou si je špatně interpretovat, a lékaři by se pravděpodobně nevyhnuli častému vysvětlování a obhajování. Jistě, pokud by s tím souhlasili jak lékaři, tak rodiče, pak bych ovšem já osobně byla nejen pro online sledování, ale také pro pořizování záznamů a jejich archivaci. A jsme u hromady dalších problémů, které by se na to nabalily. A jsem si jistá, že 99% českých lékařů nechce a nepřeje si, aby měl rodič přehled o tom, co se s jejich dítětem v inkubátoru děje, a aby to viděl v online přenosu. Spekuluji, ale tak jako v našem případě se záhadně ztratila část dokumentace, část patřila jiným pacientům, byly přeškrtané údaje bez podpisu a potvrzení důvodu opravy, došlo k záměnám odběrů - stejně tak by docházelo k "výpadkům" kamer. Podle mého názoru to, co zavedli v Olomouci, je výborný nápad a věřím, že mnoha rodinám to pomůže, panu Kantorovi patří velký dík. Velmi dobře vím, jak jsou rodiče vděční za každou chvilku, kdy jsou se svým dítětem alespoň takhle. Nějakého masového rozšiřování doby sledování nebo zavádění těchto kamer i do jiných nemocnic se ale neobávám. Za ještě lepší považuju zavedení možnosti nabídnout matkám pokoje, kde budou ubytované i se svými dětmi v inkubátorech - i toto je už v některých státech, zejména v USA, běžné, plus mnohem častější a delší klokánkování a skutečná možnost být s dítětem téměř nepřetržitě, nebo alespoň během dne.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)