| kreditka | 
 |
(18.3.2014 10:34:00)
a paradoxně jsem byla hospodárnější než většina mých spolužáků, které rodiče dotovali pravidelně. Ti totiž věděli že klidně můžou peníze utratit protože třeba za týden dostanou znovu. Já jsem nikdy nevěděla kdy peníze dostanu proto jsem s těmi co jsem měla zacházela šetrně, protože jsem věděla může být hlř a můžu zůstat bez koruny...
|
| Lexi. |
|
(18.3.2014 12:42:53)
Také jsem nikdy nedostávala pravidelné kapesné, ani na VŠ (když jsem potřebovala peníze - prostě jsem řekla rodičům), přesto jsem utratila mnohem méně než většina spolužáků, žádné módní hadříky a tak. I když jsem začala pracovat a bydlela jsem u rodičů, kterým jsem platila symbolické "nájemné" (plat jsem tehdy měla slušný) - ušetřila jsem tehdy spoustu peněz. Více utrácet za své libůstky, hezké oblečení a tak jsem začala až když jsem byla 4-tým rokem na RD a uvědomila jsem si, kolik za své koníčky utratí manžel a kolik já. Ta nerovnováha byla natolik velká, že už jsem nechtěla být "blbá" a začala z rodin. rozpočtu odsávat víc peněz sobě pro radost.
Myslím, že hospodaření a penězi je hodně nastavené povahou, někdo je prostě škudlil, někdo marnotratník.
Mně nedělá problém nastavit výdaje tak, abych vyšla s penězi, na druhou stranu jsem naprostý analfabet v tom, jak uspořené peníze uložit tak, aby neztráceli hodnotu. Zmůžu se tak max. na termínovaný vklad nebo stavební spoření, investic se bojím, neboť jim ani trochu nerozumím.
|
| 1kulička | 
|
(18.3.2014 14:50:41)
Mám úplně stejnou zkušenost, to by se zase mohlo úplně obrátit a prohlásit, že děti si zvykají na snadný a pravidelný příjem, který mají jen na své koníčky...a pak se v dospělosti neumí uskromnit, když na koníčky nezbývá.
Ono spíš záleží na tom, jaký mají k penězům přístup rodiče a co o nich dětem říkají.
Taky je rozdíl, jestli dostane peníze, kdykoli si dítě řekne nebo naopak jen když rodič uváží, že to je vhodné...(a vysvětlí důvody).
Byly jsme 3 děti, kapesné jsme nedostávaly, všichni máme vš a nikdo z nás neměl nikdy problém s dluhy, naopak majetek množíme  .
|
| katka+synek2007 | 
|
(18.3.2014 16:53:15)
Plně souhlasím. Navíc mi přijde, že pravidelné kapesné fixuje děti na peníze a nastavuje myšlení, které má mnoho dospělých, že do práce se chodí aby byly peníze (místo, aby se člověk realizoval) atd. atd. Peníze přestanou být prostředkem a stanou se cílem.
|
| Helena | •
|
(18.3.2014 18:25:56)
Ja nevim jak vy, ja do prace chodim hlavne kvuli penezum. A vybrala jsem si takovou, aby me to i bavilo. Zadarmo chodim tak maximalne vencit psy do utulku.
Podle me pravidelny prijem sebemensi hodnoty nemusi to byt prece stovky mesicne.. z vasich deti udela sebevedomejsi lidi. Nebo s kazdym prdem musi za maminkou, aby jim to schvalila a jeste vytahla penezenku ? Proc ? Dejte jim svobodu nezebrat.
Mohla bych stejne argumentovat opacne, ze vase " bezkapesni " metoda dela z deti takove, co se nauci, ze staci nahodit smutne oci a poradne vzdychat a penize vypadnou. Ale kdyz doopravdy po necem touzi a takovych celkem nedrahych pitominek v kramech lezi tak vlastne nemaji sanci.
|
| Lexi. |
|
(18.3.2014 19:23:41)
Já jsem ke svým rodičům nechodila žebrat, ani mi neschvalovali každý nákup. Prostě pokaždé, když mi docházeli peníze, přišla jsem za rodiči s tím, že mám málo peněz. Oni mi nějaké dali, např. 100 Kč (částka se různila podle věku, jako starší už jsem si řekla o konkrétní částku). Neptali se, za co jsem je utratila, popř. za co je chci utratit. A já jsem tak málo utrácivá, že jsem tohoto systému nezneužila a utrácela jsem málo (třebaže kohoutek byk stále otevřený).
Ale jak už jsem psala výš, tento systém by nebyl pro každého, někdo je od přírody škudlil, někdo marnotratník.
|
|
| Dáša K., syn 7let, dcera 19měs. | •
|
(24.3.2014 21:53:49)
Žijeme ve velmi dobře situované rodině, peněz máme naprostý dostatek, ale nevidím důvod, proč bych měla synovi dávat v 1.třídě nějaké peníze. Dostává drobné dárky za odměnu (vysvědčení, nepříjemné vyšetření u lékaře, větší pomoc na zahradě apod.), mluvím třeba o krabičce Lega. Oblečení vybíráme spolu, dárky k vánocům a narozeninám dostávají naše děti ve větším množství, ale rozhodně ne všechny, které by si přály. A to ještě před vánoci děláme generální úklid a ví, že některé hračky, které již třeba nepotřebuje, poputují do dětského domova, kde najdou své uplatnění a doma uvolní místo něčemu novému, společně k nim také přikupujeme nové pro tyto opuštěné děti.
Pokud si syn urputně touží něco koupit, musí si vzít ze své pokladničky, kam si spoří penízky od babiček. Sám si musí zvážit, jestli je tolik peněz ochoten obětovat, když je pak vidí na hromádce vedle těch, které mu zbydou. A to se týká i např.aktuálních Angry Birds v Billa - body mu sbíráme, ale tu padesátikorunu na plyšáka si pak musí dát sám.
Samozřejmě je to věc názoru, ale já upřednostňuji, že se spolu bavíme o škole, kamarádech, knížkách, že si spolu čteme a kreslíme na záda, než aby řešil, co by si mohl za kapesné koupit.
|
|
|
| Lexi. |
|
(18.3.2014 19:16:06)
Já do práce chodím taky jenom proto, abych měla peníze. Naštěstí jsem si vybrala takovou, která mě celkem baví, ale kdybych peníze nepotřebovala, realizovala bych se zcela jinak  .
|
| katka+synek2007 |
|
(19.3.2014 9:49:02)
Jo, trochu jsem to přehnala. Na druhou stranu by člověk možná bez toho pocitu, že do práce musí, dokázal méně, ale to je věcí polemiky, málokdo z nás si to vyzkoušel (nemuset do práce). Spíš jsem tím chtěla říct, že je mi smutno z toho, že na otázku malých dětí "maminko, proč jdeš do práce?" snad devadesát procent lidí odpoví "abychom měli penízky" (ještě ta něžná zdrobnělina pro peníze- br). Tohle jsem opravdu nikdy synovi neřekla.Spíš odpovídám něco ve smyslu, že každý potřebuje dělat něco užitečného co ho baví a co umí, jinak by to v životě byla nuda, a taky za to dostane peníze, aby měl za co kupovat potřebné věci. Možná to někomu může připadat přepjaté, ale já to tak opravdu cítím.
|
| jentak | •
|
(19.3.2014 13:59:20)
No a já to říkám tak, jak se Ti to nelíbí - protože potřebujeme peníze. Když budu dostávat peníze na účet bez práce, vůbec bych se nezlobila, do práce nechodila a zabývala se jen tím, čím bych chtěla bez ohledu na to, zda za to dostanu příslušnou odměnu. Nebudu povídat dítěti kraviny, že do práce chodím kvůli uspokojení, když dítě evidentně chce, abych s ním byla doma, což já bych teda ráda, ale nemůžu, protože bez práce nejsou peníze.
|
|
|
|
| dandyna | •
|
(19.3.2014 22:49:32)
Tak pokud jde o kapsené to jsem nikdy nedostávala a když jsem si o něco řekla i o maličkost rodiče mi ji stejně nekoupili s tím že to nepotřebuji.V osmi letech jsem ukradla sušenku v obchodě chytili mě.A paní na sociálním se mi snažila vysvětlit že když se něco z obchodu stratí že to musí zaplatit prodavačka.Ptala se mě jak by mi bylo kdyby mi někdo pro nic za nic vzal peníze.Řekla jsem jí že by mi to bylo jedno že stejně žádný nemám.Poprvé jsem měla peníze s první výplatou v nějakých 22.A do práce chodím jen kůli tomu že musím vydělat na nájem a aby bylo co jíst.Ale kdybych nemusela tak nepracuji příjde mi to jako stráta času místo aby byl člověk s rodinou a dělal co ho baví musí 8 hodin deně někde hákovat,k tomu 8 hodin spát ,2 hodiny doprava do práce 3 hodiny domácí směna a max 2 hodiny volna za celý den.To není život jen mrhání časem.A kůli čemu? Aby se vydělalo pár drobných na základní potřeby jako nájen a jídlo a cestu do práce.Na zábavu není čas ani peníze tak na co tu potom jsme?
|
| katka+synek2007 |
|
(20.3.2014 10:20:56)
Smutné. Nechci, aby mé dítě mělo tenhle náhled na práci a na život. Cítím z toho postoj :"je to strašné ale musí to tak být". Jenže ono nemusí. Pokud se chci cítit šťastná a naplněná a to i v práci, musím si za tím jít. Není to jednoduché a kompromisy jsou samozřejmě nutné, ale pokud nepolevuju, tak se to dřív nebo poyději povede nebo aspoň přiblíží tomu, kde bych chtěla být. Samozřejmě vím,, že každý nemá stejné výchozí podmínky, ale jen opravdu málokdo s tím opravdu nemůže nic dělat. Spousta rodičů bohužel nevědomky dětem předává tenhle rezignovaný postoj a toho bych se na svých dětech opravdu nechtěla dopustit.
|
|
|
|
|
|
| Kaja | •
|
(21.3.2014 15:12:57)
Souhlasím. Také jsem nedostávala peníze pravidelně, jen když jsem potřebovala. S penězi jsem zacházela daleko úspornějí než děti, kteřé dotávali peníze pravidelně. Když jsme šli do krámu oni řekli:"to si koupíme", já:"na mě je to drahé" (sice jsem i peníze měla, ale nevěděla jsem kdy dostanu další a tak mě to nutilo hospodařit) a kamarádi: "no a co drahé, vždyť v neděli dostanu další kapesný" ... nevím jestli to je cesta .. jinak co vím, tak na jednu spolužačku, co dostávala pravidlné a relativně vysoké kapesné je teď uvaleno několik exekucí ;).
|
| jentak | •
|
(21.3.2014 15:24:07)
Kajo - ale to nic nevypovídá o tom, že to s Tebou udělalo nedostávání kapesného, ale o tom, jakou máš povahu Pro Tebe by to byl pravděpodobně zbytný výdaj, i když bys kapesný dostávala pravidelně. To jsem si ověřila u svých dětí.
|
|
|
| Hanulala |
|
(25.3.2014 11:53:13)
Trefné, s tím souhlasím. A funguje to tak i u mého 16.letého syna, je opatrný a neutrácí bez rozmyslu.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)