| Neřeknu, a vím proč | •
 |
(16.7.2013 11:17:28)
Hezký text - ale: být rodiči zvládlo tolik generací před námi, a zvládli to na jedničku a častokrát za horších okolností, copak my to najednou bez návodu nezvládneme? Musíme mít na vysvětlení dulu? Jenom dulu? To nestačí maminky obou nastávajících rodičů? Copak ony v životě nerodily? Nevychovávaly děti? Proč začínám mít pocit, že se v budoucnosti bez odborného poradce s odpuštěním ani neuprdneme?
|
| A+3 | •
|
(16.7.2013 11:29:46)
Souhlasím. poprvé jsem rodila ve 20 a ani by mě nenapadalo přemýšlet o tom, zda to zvládnu. Naposledy ve 35 doma. Asi díky tomu, že jsem si vždy věřila. Jinak moc hezký článek na věc očima rodícího otce.
|
|
| OČKO :) | 
|
(16.7.2013 12:01:22)
tak třeba protože já nemám matku, která by byla schopná mi poradit. Tchýně možná ano, ale já potřebovala spřízněnou duši/i když mám tchýni moc ráda, potřebovala jsem jinou dušičku/.
Až na porodním sále jsem pochopila /až při svém 4. porodu/, že manžel by se třeba i rozkrájel, aby mi pomohl, ale spřízněná duše ženského pohlaví, která má sama své zkušenosti, by byla nejlepší.
Dodnes lituju, že jsem si ji nenašla. Bohužel ale žiju v kraji, kde takové možnosti nemám.
Velmi mi vadí, když některé matky a ženy bagatelizují psychiku ženy před, při a po porodu.
Nikdo nechodí v mých botách, aby věděl, jak se já cítím.
|
|
| Maiwe |
|
(16.7.2013 13:08:04)
Především - přizvat si k porodu dulu, manžela nebo maminku - je svobodným rozhodnutím každého. Ale ve všech odvětvích, i v porodnictví a vůbec ve způsobu jak žijeme své životy dochází ke změnám. Copak nám přišlo v dětském věku normální mít mobil už v první třídě ? Bylo před třiceti lety normální, že byl otec u porodu ? Dnes když tam není tak je to bráno skoro jako společenský deficit  A cožpak dneska nemohou mít dcery jiné názory na porod i následný způsob péče o dítko než jejich maminky? Příroda je mocná čarodějka - i dnes by většina žen zvládla porodit "u kuchyňské linky". Jenže dnešní společnost je jiná - máme víc informací a z nich paradoxně může pramenit více obav. Hledáme tak pak jakékoliv cesty jak je rozptýlit. Maminky jsou rozhodně první volbou a bylo tomu tak i u nás. Jejich role je nezastupitelná a samozřejmě nejpřirozenější. Ale co ony dnes vědí o oxytocinech, epizotomiích, nejnovějších studiích které říkají, která předporodní příprava je nutná a která k ničemu není. Dula maminky nikdy nemůže nahradit, ale může je dle mého názoru vhodně doplnit. A nakonec - všem rodičům jde vždy o jedno: zajistit to nejlepší pro své děti. Jakkoliv... Tatínek M.
|
| Ilonka | •
|
(16.7.2013 13:26:46)
Já se divím, že naše fenka porodila a odchovala štěňata i bez předporodní přípravy, bez matky a bez dalších informací z internetu nebo knížek. Ale to je jen zvíře, zatímco my jsme lidi, dokonce prý "sapiens".
|
| ruže červena | 
|
(16.7.2013 14:31:13)
Ano příběh je hezký a je dobře,že mají dnešní ženy tyto možnosti.Já rodila v 70tých letech bylo mi 23 a bez jakýchkoli znalostí snad jen od kamarádek mámu jsem neměla a od lékařky žádné informace a taky jsem to zvládla,ale byla jsem ze všeho hodně vyděšená co bych za to dala,kdyby tam někdo mohl být semnou a to zacházení sester,no už je ta doba pryč.
|
|
| Bára | •
|
(16.7.2013 15:25:04)
Naše kočka si taky vatáhla rezavý drát z packy a vyléčila si to :-( tak navrhuji, aby jsme to napříště dělali i my lidé.
|
| ruže červena |
|
(16.7.2013 15:29:13)
já to myslela v dobrém jsem ráda,že moje dcera a snacha už rodily víc informované a v jiném prostředí.
|
|
|
|
|
| Irena | •
|
(16.7.2013 15:22:47)
Jenže v minulosti byly u rodičky ženy z okolí, které ji znaly a pomáhaly jí. Upřímně, personál v nemocnici vám dá odbornou péči, ale že by dal radu nebo psychickou podporu, to asi zrovna ne. Kromě toho v minulosti lidé také žili bez zubaře, ultrazvuku, pračky, ledničky.... nechcete se k tomu všemu vrátit? Vždyť to také zvládali.
|
| Ajlina | •
|
(16.7.2013 16:15:17)
Ne, nechceme se k tomu vrátit, ale není třeba řadu věcí dramatizovat. V nemocnicích je plno lékařů a sester, novopečená matka má uvařeno, vypráno, uklizeno. A že jí nikdo nic neřekne, nikdo neporadí? Fakt nikdo? Já teda rodila před r. 1989 a jediný problém, který jsem v nemocnici vnímala, že nás nutili kojit dítě po 3 hodinách. Zaťala jsem zuby, že to teda ten týden vydržím a doma dostane dítko častěji. Ono se ke 3 hodinám taky propracovalo, ale asi po 6 nebo 8 týdnech. A radu jsme taky dostali, když bylo potřeba. Se mnou rodící matka si třeba stěžovala, že její syn nechce mateřské mléko. Přišla sestra a "no jo, jak by mohl chtít mléko, když mu nic neteče". Dítě nakrmila přes dudlík a malý pil, až se zalykal. Bodejť ne, když byl hladový. Druhý den lékař předepsal mamince kapičky na spuštění mléka a při odchodu z nemocnice se dítě kojilo jak divé. V nemocnici nás učili děti koupat, přebalovat, na ostříhání nehtů jsem si tam třeba netroufla, když jsem viděla ty sirčičky, ale doma jsem to taky musela postupně zvládnout. A to jsem taky neměla maminku a tchyni spoustu kilometrů daleko.
Všichni, jak my, tak naši rodiče nebo prarodiče, se prostě učili za pochodu, jak být dobrými rodiči. Dneska máme víc možností, tak si jich važme a používejme vlastní rozum, nemusíme mít na všechno poradce, jako v Americe.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(16.7.2013 20:36:30)
"Dneska máme víc možností, tak si jich važme a používejme vlastní rozum, nemusíme mít na všechno poradce, jako v Americe."
Pod to bych se podepsala, na všdehcno je metoda, na porod, na předporodní přípravu (jéžíš, co to je?), porodní plán (uf), na východu.....
Ale víra v sebe je utlumená v zárodku.ZDravej rozum, o tom ani nemluvím.
Bezpochyby, duly, metody R a R atd.-to vše byl zprvu velmi dobrý nápad,ale obávám se, že se to zhouplo do extrému...
|
| Eilatt |
|
(16.7.2013 23:01:36)
Tak částečně je to pravda, poradce na každou záležitost netřeba a přehánět by se to nemělo. Na druhou stranu selský rozum a víra v sebe mnohdy taky nestačí. Ono to chce spíš takový nějaký zlatý střed.
Jestli někomu pomůže k psychické pohodě, lepšímu přístupu personálu a hladšímu porodu dula, tak proč ne.
A co se týče třeba výchovy, tak když to sleduju okolo, jak mnozí vychovávají "selským rozumem a s heslem mě taky takhle vychovali a žiju ", tak si říkám, že mnohým by vůbec neuškodilo se trochu dovzdělat. Když sleduju ty úplně základní výchovné chyby, naprostou neznalost některých věcí, tak poradce by vůbec nazaškodil.
|
|
| Marcela, skorotrojčata |
|
(20.7.2013 12:41:26)
no, asi patříte do skupiny lidí, kde se "nic nesemlelo"
porodnímu plánu jsem se po prvním hladkém porodu taky smála, u druhého to vidím zpětně, že kdybych ho měla, možná se nestalo co se stalo (když se vás totiž v průběhu kontrakcí zeptají chcete oxytocin abysme ten porod tak nějak řídili, takže vlastně manipulace jak blázen - nevíte, jaký je riziko a kývnete) no a pak se všichni diví, proč se na druhé miminko zastaví kontrakce a už je není jak zesílit - následuje akutní císař a na jeho konci silně přidušenej pidijedinec . . . to se pak porodním plánům fakt nesměju - bejt poučená dopředu a vědět o možnostech místo toho si pak něco vyčítat nad postiženým děckem . . .
|
|
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(16.7.2013 15:29:14)
Jen mě zarazilo, že si dneska někdo myslí, že přítomnost otce u porodu je 5 minut nervů a pak samý úsměv - to si někdo někdy myslela?
Ale je fakt, že až u třetího porodu můj muž věděl, co říct a co neříct a právě neříkat - ono to přejde - to mě mohl šlak trefit, nebo - co tě bolí - no co asi, když rodím. Prostě u třetího porodu přesně věděl, co dělat, co nedělat a hlavně mi hodně pomohlo, že tam nebyla por. asistenka, s kterou jsme si rozhodně nepadly do oka. Já nevím - pokud dulu, tak v případě porodu bez lékaře, což bych si ovšem já netroufla díky svým komplikacím, ale k manželovi by byl kdokoli další zbytečný.
|
|
| Tili | •
|
(17.7.2013 8:57:39)
Tedy rodičů bych se neptala ani náhodou! Příběhy ženy rodily x generací bez pomoci nemám ráda. Úmrtnost novorozenců byla velká, už v křestním listě je byla kategorie „mrtvorozené“. Moje prababička polovinu dětí porodila mrtvých, mezitím spoustu potratů... já ty věty jak se rodilo na poli fakt nemusím.
A článek je neskutečně citlivě napsaný. Moc se mi líbil :)
|
|
|
V médiích se taky líp prodávají tragédie
Dula určitě není nezbytně nutná, ale někomu prostě sedne a pokud ženský udělá porod příjemnější, nechť u porodu je.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)