| Jana, školkáč a školák | •
 |
(27.5.2013 11:41:08)
Já naprosto souhlasím s lucyovou.
To, že jste se do silničního tunelu přimotali omylem, původně jste jím jet nechtěli a tudíž vám nezbylo nic jiného, než ho projet, to vám věřím. Ale to, že to bylo objektivně nebezpečné, to je prostě holý fakt, to věř zase ty mě.
"Objektivně nebezpečná je jakákoliv projížďka na kole, dokonce i po cyklostezce." - ale pořád asi bude ta cyklostezka bezpečnější než silniční tunel, že ano?
To s těmi medvědy v Chorvatsku jsem pochopila stejně jako M., takže to bude chyba v tvém vyjadřování, ne v našem špatném chápání.
"Zlehčuješ všechna varování, zlehčuješ jízdu po dálnici, zlehčuješ teplotu dítěte, nevykládej o tom, že smyslem pokračování v cestě je, abyste se dostali do obydlenější oblasti, stačí si tu pasáž přečíst.
Promiň, ale ty zase všechno šíleně dramatizuješ. " Tato věta věta o tobě vypovídá mnoho. Nejen o tvé zaslepenosti vůči nebezpečím cesty, ale i o tvé nafrněnosti.
A prosímtebe, co jsme měli dělat s porouchanými brzdami? Sednout si na zadek a čekat, až nám spadnou nové z nebe? " - Na vašem místě bych odpojila vozíky, jeden by počkal s dětmi a věcmi na místě, druhý by sám jel pro nové brzdy. Na ne tak zatíženém kole by to bylo bezpečnější i s porouchanými brzdami.
Jak už psala lucyová "Možná na jiném serveru typu horydoly.cz byste se setkali s větším pochopením a obdivem, tady prostě máte reakce běžných smrtelníků "
Ale jinak vám přeju, že děti toto cestování (zřejmě) baví. Mě by to nebavilo ani jako dítě, ani jako dospělou a to jsem nadšený cestovatel. S prvorozenětem jsme zkoušeli putovně cestovat 14 dní když mu bylo 18 měsíců, ale nedalo se to, hrozně řval od druhého dne cesty. Tak jsme to po týdnu museli stopnout, ubytovali jsme se v penzionu a týden v kuse jsme se "váleli" u termálního jezera. Dítě bylo nadšené, my dospělý jsme se trochu nudili, ale celé dny jsem si s prckem hrála a on byl vrchol spokojenosti
Od té doby jezdíme na dovolené k moři, na pobyťáky s výlety, po vlastní ose. Dětem se tam hrozně líbí, hrajou si s pískem, popř. s kamínky, blbnou ve vodě a když prvorozeně odrostlo písku a kamínkům, koupili jsme nafukovací člun (pádlovat ho hrozně baví)a potápěčské brýle a pobyt u moře jsme zkrátili ze dvou týdnů na jeden týden a jeden týden dovolené věnujeme cyklovýletům v Čechách.
Jinak moje matka je také nadšená cestovatelka a dodnes si pamatuji jak jsem jako dítě nenáviděla, jak nás na dovolené vždycky táhla zase na nějaký výlet místo toho aby jsme zůstali u rybníka/jezera/koupaliště jako všichni ostatní spolurekreanti.
|
| aneriska | 
|
(28.5.2013 12:06:23)
Achjo, stále stejná písnička. Už jsem psala v prvním článku své názory. A jen mě ještě dodatečně překvapilo, že jste si tedy poprvé nevzali slovník, když jste nevěděli, že "pravo nebo pravac" není vpravo  to je tedy opravdu dokonalá příprava.. Předpokládám, že s dětma jste to už věděli.
Co se týká shrnutí dramatických situací - ze všech jste vyvázli zdrávi, živi. Ať se vám některé situace nejevili dramaticky..
Kolik takových situací to bylo za 6 týdnů? Docela dost na můj vkus.
My Češi jsme fakt blázni, když tato rizika podstupujete s dětmi.
Nejhorší na tom je, že fakt, že to, že se vám nic vážného nestalo, považujete jako důkaz toho, že tam vlastně nic nehrozí a tím vám roste sebedůvěra. Myslíte si, že vám místní lidé řeknou pravdu. Kdybych tam žila (mám tam jen příbuzné z manželovy strany), taky bych se k vám chovala hezky, svou vlast bych před vámi idealizovala..
A myslím si, že dnes už velmi mnoho plechovkařů (v autech) nocuje. My například budeme cestou do Bosny přespávat 2x. Máme dvě malé děti...
Z vašich videí také sálá ta idealistická naivita.. Bože sačuvaj...
|
| Peggy | •
|
(28.5.2013 16:29:32)
Ach jo, tak postopadesátýprvý. Pro Janu a Anerisku:
Ohledně tunelu - nikde netvrdím, že to nebezpečný nebylo - však jsem i v článku psala, že jsme jej projížděli se staženou prdelí a doslova jako o život. Ano, cyklostezky jsou fajn, a brala bych je na Balkáně všemi deseti, bohužel tam nejsou.
Za větou o přílišné dramatizaci si stojím. Protože jestli o mojí - dle Vás - zanedbané přípravě svědčí to, že jsem před první návštěvou Chorvatska a Balkánu vůbec nevěděla, že "prava" je "rovně" - 90% lidí to před návštěvou Chorvatska neví taky a slovník si nebere - jsou totiž daleko důležitější věci - ale tady se každý chytá každé blbosti, kterou mi může omlátit o hlavu. Většina lidí ale fakt nemá ani šajn o podobném cestování a děsí se všeho.
Medvědy jsem už vysvětlovala - původní plán přes Chorvatsko byl úplně jiný, po informaci o výskytu (hraničící s přemnožením) medvěda jsme trasu přehodnotili a některé horské úseky vynechali.
Co se brzd týče - většinou se snažíme nerozdělovat se, rizika takového rozdělení se na delší vzdálenost (že každý jede třeba na celý den či půl den sám) jsou také poměrně velká. Ale opět, to nevysvětlím někomu, kdo na takové cestě nikdy nebyl.
Tak hlavně že jste našli nějaký kompromis, který baví děti i Vás a jste spokojení. Nás baví to, co píšu a to včetně dětí. Hrát si na písku, s kamínky - to můžou doma - na to nepotřebuji jezdit k moři. Mimochodem, já jako dítě taky nesnášela kempování ;-) Zlomilo se to v šestnácti, když jsme s partou vyrazili na vodu.
|
| M. | •
|
(28.5.2013 18:45:16)
To je neuvěřitelné... raději už Markéto nic nepište, protože ty vaše argumenty jsou čím dál hloupější.
Argumentovat tím, že se před podobnou cestou s dětmi jazykově nevybavíte, neb jsou důležitější věci a přece těch 90 % lidí, co jedou do Chorvatska taky nic neumí a slovník si neberou, je prostě neuvěřitelné.
Těch 90 % ale jede buď s cestovkou, nebo autem a rozhodně ne s dětmi na takovouhle cestu.
Napíšete, že si všechno zjišťujete u místních lidí, třeba kde jsou miny a kde nejsou. Vzápětí zjistíme, že jim stejně vlastně nerozumíte. Povídáte si s deminéry ...Takže kdyby vám na té první cestě řekli, že "desno su mine" a musíte jít "pravo" ...tak co myslíte, jak by to asi dopadlo...
Ale my tu šíleně dramatizujeme... :-(.
Ne, tady opravdu nemá smysl ztrácet čas.
|
| M. | •
|
(28.5.2013 19:11:01)
A ještě, než mi začnete psát o tom, jak tohle byla ta první cesta, ještě bez dětí, protože teď jsem koukala, že jsem se přehlídla a tohle se mohlo opravdu vztahovat na cesty ještě před dětmi... za což se omlouvám, nicméně ta lehkomyslnost je lehkomyslností i když jde jen o vás samotné...
tak tu jen zkopíruju také moc pěkné pasáže z cesty podobné z roku 2011, kdy vašim dětem bylo 3 + 5 let
"Pěkné jsou i Doboj, Maglaj a Vranduk. Kolem Doboje se táhla ostrá bojová linie, jeho okolí patří k nejhustěji zaminovaným územím - naštěstí jsem to četla až po návratu.
------
Se slovy "nějak to dopadne" se vydáváme dál. Uskakujeme před řítícími se kamiony, připadám si zoufale. Stavíme na kafi v malém bistru. Slovo dalo slovo a za chvíli nakládáme naše kola do dodávky syna majitele hospůdky. Dohoda je taková - uhradíme náklady na naftu a on nás převeze přes nejhorší úsek - asi 90 km do města Jajce. Cestou ale nevíme, co je horší. Zda jízda na kole mezi kamiony nebo jízda v dodávce. Pět nás sedí na lavici pro tři hned za čelním sklem, nepřipoutaní. Řidič za jízdy píše esemesky...."
Tohle už je tedy bez komentáře uplně...
A na váš další oblíbený argument - "a co jsme asi tak měli v té situaci dělat"... je jednoduchá odpověď, prostě takovou cestu nepodnikat, ta rizika jsou příliš velká, jak se vám tu snažíme marně ukázat...
|
| Peggy | •
|
(29.5.2013 8:39:37)
Uf, přiznávám, že mám chuť přestat psát, ale ne po Vašem upozornění, ale proto, že prostě každý moje slovo překroutíte a vyložíte si po svým.
Jako před takovou cestou člověk nemůže být "poprděný" ze všeho a opravdu nevěřím, že většina lidí, co jede autem do Chorvatska si půl roku po nocích studuje slovíčka, aby se připravila. To mě zase chytáte za slovo a hledáte jen další důkazy, abyste mi omlátila o hlavu, jak jsem neschopná.
Historku o "pravo" jsem tady dala jako úsměvnou a vy to na základě toho hned otočíte, že lidem vlastně VŮBEC nerozumíme a jak si dovolíme jet bez jazykové přípravy. Píšete, že většina lidí jede autem a nebo s cestovkou a tím pádem jazyk nepotřebují znát, jenže to že zabloudí a někdo jim řekne "samo pravo" se jim může stát taky. A říct že jsme lehkomyslní proto, že jsme konkrétně tohle neznali? To snad nemyslíte vážně. Člověk cestuje, aby poznal nový věci a spoustu věcí na cestě musí brát s humorem a spoustu věcí ho naučí až ta cesta. Já ten jazyk neznám, to nezastírám, umím rusky a anglicky, ale ne DOKONALE, takže i v Rusku nebo v Anglii bych se 100% nedomluvila. A přesto dokážeme s lidmi mluvit dlouhé hodiny, ano nerozumíme všemu na 100%, to souhlas, ale jak jsem psala, co jsme potřebovali vždy vědět, to jsme se dozvěděli. Ale těžko tohle psát někomu, kdo opravdu o podobném cestování nemá ani šajn a děsí se naprosto všeho.
A naše rozhovory s deminéry nejsou o tom, kde přesně jsou či nejsou miny, takže to, že nás omylem pošle na minové pole se nestane. Kdybychom šli pěšky po liduprázdných horách, pochopila bych ty obavy, ale my jezdíme po silnicích, tam miny nejsou. Takže max nás někdo pošle rovně a my zahneme do prava - což se kdysi dávno stalo, než jsme se to slovíčko naučili. A já to tu dala jako vtip, ale vy z toho šílíte. Taky se nám stalo třeba v Bulharsku, kde lidi kývají hlavou jako NE a vrtí jako ANO spoustu vtipných příhod, ale raději je nepíšu, protože byste to zase překroutili.
|
| M. | •
|
(29.5.2013 9:13:51)
Markéto, kdyby šlo jen o vás, už jsem se na to dávno vykašlala, ale jde nejen o vaše děti, ale i o lidi, kterým dáváte svým způsobem příklad.
Nikdo tu neřekl, že z těch, co vám tu píšou o vaší nezodpovědnosti, mluví jejich strach. Někteří vám napsali, že jsou outdoorové typy a podobné cesty si umí dobře představit, přesto s vámi nesouhlasí. Stejně to pro vás nic neznamená.
O mne nevíte vůbec nic, dnes mám jiné priority, ale třetinu svého života jsem provandrovala, představit si 6 týdnů s dětmi někde na cestách a s baťohem na zádech pro mne není představa neznámá. Představit si podobnou cestu dokážu dost dobře. To ale není vůbec podstatné. Takže si nenalhávejte, že pokud s vámi někdo nesouhlasí, je to proto, že se bojí.
Zdravý respekt a úcta k životu svému i svých dětí je něco uplně jiného. A to vy očividně nemáte. Hrdinů jsou plné hřbitovy.
|
| Peggy | •
|
(29.5.2013 9:48:52)
Počítám s tím, že většina čtenářů je dospělých a názor si udělají sami - tj. proč nedat příklad někomu, že se dá dovolená strávit i jinak - mimochodem, dostala jsem pár zajímavých emailů, že naše cestování lidi inspirovalo a vydali se na kolech natěžko konkrétně do Českého lesa či kolem Bečvy - a to je v pořádku - nemusí jet hned do zahraničí, já taky začínala u nás a na Slovensku (ještě v době, kdy jsme byli jeden stát), ale jde jen o to odhodlat se a zkusit to a pokud někoho inspirujeme a líbí se mu to, pak je to dobře, ne? Ale když se někdo vydá po našich stopách, už za něho nemohu nést odpovědnost, to ať si každý zváží sám na co má a na co ne. A stát se může kdekoliv cokoliv - samozřejmě když to bude na té cestě, je to prostě o tom, že pak nám každý řekne "vidíte, my vám to říkali".
Nevím o Vás nic, to je pravda. Že jste vandrovala vědět opravdu nemůžu. Vy o mně ale taky nic nevíte, na druhou stranu, uvedla jsem pár osobních webových adres, takže anonymní nejsem. A zvu každého k nám, kde se dá o podobných problematikách diskutovat "tváří v tvář".
Mimochodem, znáte cestu těch Francouzů, co jsem zde dávala odkaz? Četla jste tu knížku? Co říkáte tomuto?
|
| M. | •
|
(29.5.2013 20:39:30)
Já mám dojem, že vy prostě pořád nechápete, nebo spíš nechcete, oč tu jde. Nikdo tu nemluví proti tomu, že chcete ukázat dovolenou jinak strávenou, než jen u moře v písku. To je v pořádku, taky nikdo neřekl, že tyto země nejsou vhodné pro individuální turistiku. Jistěže jsou, za určitých podmínek, ale z toho co vy tu popisujete, je člověku, který to tam zná, patrné, že ty podmínky prostě nesplňujete. Pořád to házíte někam jinam, než o čem je tu řeč.
Tedy pokud to mám říci upřímně, tak přese všechnu moji vandráckou minulost si myslím, že děti mají více z dovolené u moře a písku než z této vaší, jejíž pojetí mi přijde hodně bezohledné a sobecké. ALE, o tom teď také není řeč a to samo o sobě by mi nestálo za tolik času zde stráveného.
Problém, a to, co vám tu nejvíce lidí zazlívá, je někde jinde. Někdo to tu již napsal dost jednoduše a přesně, těch dramatických situací je prostě příliš. A já k tomu dodám, většina vašich řešení těcho situací je katastrofální.
Dovolená i s dětmi na kole, proč ne, dovolená s průjezdem více státy proč ne. ALE, s jiným přístupem a postojem, než jaký vy tady ve svém popisu i svými reakcemi ukazujete. Píšete, že když člověk dodržuje základní bezpečnostní pravidla, která se najdou v každém průvodci, tak je tu bezpečno, ale vy je právě nedodržujete a o tom to celé je. Vždyť nedodržujete ani tak elementární bezpečnostní pravidlo, jako je přilba. (Neříkejte, že s tím nemůžete vy nic dělat, jistě můžete, já bych prostě na takovou cestu se vydala jen pod podmínkou, že partner toto respektuje, vždyť případné následky zranění či smrti, nakonec ponesete nejvíce vy sama a děti.) A mnohá jiná, jak se dá vyčíst z vašeho popisování.
Pro takovou dovolenou si člověk se zodpovědným přístupem ke svým dětem a životu vůbec, jednak vybere uplně jiné země a druhak se na ní pořádně připraví, včetně jazykové přípravy.
Když píšu jiné země, tak takové, kde se dá vybrat trasa bezpečnější, aby se nestávalo to, co se stávalo na vaší cestě, a co vy sama jste popisovala, že jste z toho měli zadek stažený. Země, kde obecně jsou lidé ukázněnější, zdravotnictví apod. je na lepší úrovni a i ta síť různých služeb je lepší. Neříkám, že tam se nemůže něco nečekaného přihodit, ale já jako zodpovědný rodič, přeci musím udělat všechno, co je v mých možnostech a nemůžu své děti něčemu takovému vystavit.
Tento způsob cestování je bezpečnostně náročný sám o sobě i tak v zemích, kde jsou k tomu lepší podmínky. Rozhodně k tomu není vhodná země s mizernou infrastrukturou, o které toho jednak moc nevím a kde žádné zákony pořádně neplatí a dovolání žádné není ani pro místní, natož cizinci. A takových je těch zemí, které jste projeli, většina. Jenže to si vy prostě vůbec nechcete uvědomovat. Je mnoho věcí, které vám nikdo nepoví, pokud tam nežijete, které se nedají ani vypisovat, které si ani neumíte představit a ze kterých tu občas člověk zvyklý z jiných životních podmínek má bezesné noci. Jistě, zase budete reagovat, že jsou to nicneříkající kecy a že se chci dělat zajímavou. (To kdybych chtěla, tak bych věděla jak, to se nebojte.) Na druhou stranu, když vám tu něco konkrétního někdo popíše, jako popsala jedna, tak na to reagujete tak, že je to jedna paní povídala a vůbec si nepřipouštíte, že by se vás něco podobného, vás a vašich dětí mohlo taky týkat. Tyhle vaše reakce jsou prostě otřesné.
Vy jste třeba v té Bosně byli už předtím sami, tak musíte vědět, co všechno jezdí na silnici a kdo a jak všechno řídí auta. A přesto se tam potom vydáte kličkovat s tříletým dítětem nechráněným ve vozíku. Většina aut je v takovém technickém stavu, že jsou to nebezpečné zbraně, na které není absolutní spolehnutí. Mnoho řidičů nemá vůbec řidičák a v životě se ho ani nepokoušeli získat. Pravidla provozu na silnici chápou čistě orientačně a na ně se spolehat nemůžete. O alkoholu a drogách za volantem nemluvě.
Vy se naivně radujete z místní mentality a milých lidí, ale netušíte, co všechno se za těmi úsměvy schovává a co je k té vyhlášené pohostinnosti také někdy i vede, protože to posuzujete podle měřítek, která máte. Jenže tady často středoevropská pravidla ani logika neplatí. Vůbec nemáte představu, co všechno tu nefunguje, nebo když nějak funguje, tak na jakých principech. Atd. atd. Tím, že si vy mnohé představit nedokážete, tak žijete ve falešném pocitu bezpečí.
To, že se vám zatím nic nestalo, není zásluhou vašich zkušeností a dobré přípravy, dobře to tu bylo napsáno. Vy ty krizové situace, do kterých jste se dostali, řešíte skutečně naivně, lehkovážně a nezodpovědně. A když se vám to napíše, tak píšete skutečné nesmysly, jako že do opuštěného domu přeci nejdete nocovat, ale jen se schovat, jako argument na to, že tam může být mina, nebo, že s deminéry neřešíte kde jsou miny… to je přeci fuk, v kontextu šlo o to, že jste psala, že se nemusíme bát, že se na všechno, i na ta minová pole ptáte místních, a potom se ukáže, že s jazykem jste na štíru …. atd. atd.
Francouzi – ne nečetla jsem, přiznávám, že by mě i zajímalo, ale protože jsem nečetla a jejich pojetí té cesty neznám, tak se k tomu nebudu vyjadřovat ani to nijak hodnotit. U vás komentuju to, co sama píšete, vaše postoje a řešení situací. Jejich neznám, tedy jak říkají balkánci - „to není téma dnešní emise“.
|
| Líza | 
|
(29.5.2013 20:56:04)
M., s těmi řidičáky jsi mě pobavila, vzpomněla jsem si na to, když jsem jednou jela autem s bosenským zkušebním komisařem (tzn. ten pán, co rozhoduje, jestli adept dostane řidičák nebo ne, jinak dopravní policista) a on řídil... ;)
|
| M. | •
|
(29.5.2013 21:29:51)
... no ano, o tom by se dalo hodiny... ona také ta pasáž o velmi volném a orientačním chápání silničních pravidel a značení se vztahovala obecně i na ty, kdo ty řidičáky mají, nebo kdo by ty zákony a pravidla měli učit, či vyžadovat.. a to je právě ta katastrofa, nejen v této oblasti...
|
| Líza |
|
(29.5.2013 21:35:21)
Jj. Přesto se mi tam autem jezdí dobře, i když člověk musí přepnout do úplně jinýho režimu.
|
| M. | •
|
(30.5.2013 7:58:50)
věřím ... kdo má slušné kombinační schopnosti a myšlení o pár "tahů" napřed, může v tom najít i zalíbení ))
|
|
|
|
|
| Peggy | •
|
(30.5.2013 12:23:55)
Díky za další názor, konečně něco konkrétního. A tohle beru.
Já nikde netvrdím, že tohle je ta nejlepší dovolená pro děti. A souhlasím s tím, že sobci jsme. Ale na naší omluvu - kdo sobec není. Většina lidí řeší dovolenou podle sebe a děti se přizpůsobí. Chci jet k moři? Tak jedu. Já si totiž nemyslím, že ani ta plážová dovolená u moře je pro děti to nej ... ale lépe to vypadá a lidmi je to obecně lépe přijímané. Ale svá rizika to má také. Na druhou stranu, děti na cestě nikterak nestrádají, naučí se spoustu věcí, zocelí se, zvyknou si na jiný režim a baví je to. Není pravda, že si z dovolené nic nepamatují, zrovna minulý týden mi čtyřletá dcera sama od sebe začala vykládat, jak jsme spali v Chorvatsku u moře na betoně, jak tam byla loď a ptali jsme se rybářů, jestli tam máme přespat. Místní "dobr dan" se v Makedonii naučila tak dokonale, že se prodavačka ptala, jaktože umí makedonsky. Jo a včera mi říkala, že makedonská vlajka má sluníčko. Určitě si nepamatují všechno, ale není to tak, že si nepamatují NIC a NIC z toho nemají, to by s tříletými a mladšími dětmi nemělo smysl dělat nic. A ta páteř a tohle - asi to není ideální, souhlasím, ale po zbytek roku naše děti nesedí ani hodinu u televize či tabletu, na to dbáme. Od 4 let jsou schopný ujít pěšky 23 km, na kole teď kluk 6 let ujel 50 km. Jéžiš, chudáci děti, říkáte si - psala jsem samozřejmě rekordy, tohle nechodí ani nejezdí každý den, ale chodíme pěšky do školky nebo jezdíme na kole - 3 km každý den - bydlíme na vesnici, děti jsou furt venku a myslím, že "útrapy" na cestě ve formě sezení si během roku vynahradí.
Docela mě mrzí, že to celé působí, že žádná bezpečností pravidla nedodržujeme. Ale celkem jste přehlídla pár věcí, o kterých jsem psala, např. že nás paní varovala, že někde jsou zmije, tak jsme tam nešli a jiné, teď se mi to už nechce procházet a vybavují se mi jedině ty zmije. A spoustu věcí, na který jsme změnili názor, či je udělali jinak na radu či doporučení ani nezmiňuji.
Co se helmy týče, já s tím nesouhlasím že jí muž nevozí, ale šprajcovat se nemíním, už jsem se s tím smířila. Jemu se v ní nejezdí dobře, tvrdí že s dětmi jezdí pomalu. Pouze tlumočím jeho slova, myslím si o tom své. Není to OK, vím o tom, ale ...
"Pro takovou dovolenou si člověk se zodpovědným přístupem ke svým dětem a životu vůbec, jednak vybere uplně jiné země a druhak se na ní pořádně připraví, včetně jazykové přípravy."
Včera jsem přemýšlela, zda neděláte někde v politice, protože to překrucování mých slov vypadá totiž jako to, co dělali prezidenští kandidáti před 2. kolem voleb. Taky jeden něco řekne, druhý to překroutí po svém a výsledně je ten první za blbce. Tak znovu: ano, asi by bylo správné chodit před cestou do kurzů Slovinštiny, Chorvatštiny, Albánštiny, Černohorštiny, Maďarštiny ... ráda bych chodila, jenže za prvé na to není čas a za druhé, takové kurzy u nás nejsou, bydlíme na malé vsi a mám problém sehnat tu lekce pokročilé angličtiny. Zatím jsme si vždy jazykově vystačili. Ano, někde u doktora by to třeba mohl být problém - s tím souhlasím. Zatím to naštěstí potřeba nebyla, zatím jsme si vystačili vždy se znalostí několika místních slovíček a slušnou znalostí AJ a RJ. Neznalost více jazyků je můj handicap, ráda bych uměla lépe a více jazyků, jenže vždy mi šla spíše matematika a taky klasická výmluva na lenost. Vždy jsme se ale zatím domluvili víceméně bez problémů, někdy rukama nohama, ale to k cestování patří. Kdybych měla čekat s cestováním na to, až budu umět dokonale jazyky, pojedu někam až v důchodu (kdo ví jestli). Svým způsobem je to cestování právě dobré na to učení jazyků. Co se slovníků týče - jet autem, možná si je vezmu, na kolo jsou příliš těžké. Historka ohledně "pravo", resp. reakce na ni, byla opravdu důkazem zdejší přehnané ustrašenosti, překrucování významů a hledání za každou cenu našich chyb a důkazů naší nepřipravenosti. Prostě dělání z komára velblouda.
Pro mě důkaz připravenosti a zvládnutí situace je to, že cestu absolvujeme a problémy zvládneme (samozřejmě, z 90% je to o ohromném štěstí - o tom se s nikým nepřu! a vždy říkám, že po každé cestě si oddechnu až doma). Ono z tepla domova a od počítače se to lehko radí a po bitvě je každý generál. Já nikde netvrdím, že se nedá vybrat bezpečnější trasa a "vhodnější" země. Paradoxně ale my to máme rádi prostě tam na jihu, vyhovuje nám Balkánský mumraj a východní chaos obecně. V zemi (např. Německo, kde klobouk dolů před kvalitou cyklostezek a před chováním motoristů k cyklistům) jsou lidi studení čumáci - poprosíte o vodu a pošlou vás do obchodu si jí koupit (jistě - je to správný přístup, dobře nám tak chtít vodu zadarmo), ale na tom Balkáně vám do ní dají šťávu ... o to samozřejmě nejde, ale popovídáte si s lidmi, je to o něčem jiném. Však to ale víte sami nejlépe. Jistě, ne všichni lidi jsou takoví, jak se jeví k nám, ale to i u nás v ČR - na oko sladcí lidi vás za zády pomluví či podrazí. Ono taky když člověk jede s vozíkem a dětmi, nedělá někde ze sebe machra, lidi se k němu hned chovají jinak. Například Albánie je země, kde děti milují, už to tady někdo psal, že to je země úžasně přátelská k dětem.
Víte, my jsme prostě asi takoví, že si vybereme tu relativně "horší" zemi a uděláme vše proto, abychom jí projeli ve zdraví a pohodě. To že se někde dostaneme do situace, o kterých jsem psala: zabloudíme a musíme projet blbým tunelem, musíme absolvovat úsek po hnusné hlavní, prasknou nám brzdy, praskne nám vozíček a jiné - to se může stát kdekoliv a vždy se snažíme to vyřešit jak si myslíme v tu chvíli, že je nejlepší. Neříkám, že dokonale, ale v tu chvíli se nám to prostě zdá nejlepší. Rozsvítíme prostě všechna světla, co máme, a projedeme tunel se staženým zadkem. Úsek po hlavní, když nejde objet - opět snažíme se rychle projet jedním kolem v příkopu. Když jsme se třeba u toho Sarajeva (jak jste zmiňovala) pokusili vyřešit to převozem přes nebezpečný úsek autem, neměli jsme z toho dobrý pocit. Jinak si samozřejmě vyhledáváme co nejopuštěnější silničky takřka bez provozu.
A co se provozu týče, paradoxně mnohem hůře jsem se cítila ve Francii nebo Itálii (byli jsme bez dětí a vozíku) kde se jezdí stylem, že červená je jen doporučení a protisměr je názor řidiče - a přitom - nejsou to na první pohled "správnější" země? Ale můžete být klidná, letos už starší synek jede sám, takže vyhledáváme úplně jiné lokality, bezpečnější, Bosna to nebude. Bohužel :) Doufám, že se ve zdraví vrátíme a napíšu zase další článek.
Jo a co se týče toho domu, samozřejmě že bychom nevlezli do každého domu, to fakt tak blbí nejsme. Ale znovu říkám, když je nad námi bouřka, jsme na náhorní planině a těsně vedle silnice vedou koleje, fakt se bojím v téhle konstelaci pokračovat dál na kole. Notabene, když je vedle kolejiště poměrně velké spáleniště způsobené bleskem z nedávné doby - tak opravdu dům hned u cesty, ve kterém rozhodně před námi bylo spoustu návštěvníků. Ano, jistě, kdyby tam byla benzínka nebo restaurace, jdeme se samozřejmě schovat tam, ale bohužel to zrovna byla ta oblast v Chorvatsku vybydlených vesnic.
Zrovna bouřka je věc, ze který já mám šílený strach a ta může člověka potkat v Bosně, ale i na Dunajské stezce. A ani na té stezce nemusí být v dosahu bezpečná skrýš. Jasně, dům v Bosně není zrovna bezpečná skrýš, ale tento opravdu byl. Kdyby ta pětimetrová cesta k němu byla zaminovaná, už by na to šlápl někdo dávno před námi. A v domě, na holým betoně - leda že by byla mina zabetonovaná - to fakt netuším, jestli může být.
Ano, samozřejmě, řešení je nejezdit nikam. Mimochodem, kamarád mi vloni psal, jak jel s dětmi vojenským prostorem Ralsko (kde jsou cyklotrasy, ale jinak taky kde nic-tu nic) a chytla je tam šílená bouřka ...
Mimochodem, nebudu rejpat, ale reakce Lízy o tom, že se někomu řízení v Bosně může líbit je dobrá ;-) A vida, nám se tam líbí jezdit na kole
|
| M, | •
|
(30.5.2013 18:30:35)
Markéto, víte co, klidně zapomeňte na vše, co jsem tu psala. Máte pravdu, většinou to čtou lidé dospělí a obrázek si sami udělají.
|
|
|
|
|
|
| aneriska |
|
(31.5.2013 7:17:17)
Vaše odpovědi jsou čím dál víc hysterické... Znovu si přečtěte, co jsem vám napsala.. Neberte to osobně. Ani já, která tam jezdí 10 let, mám manžela odtamtud netvrdím, že se domluvím na 100%. To je jasné. Ale podívat se na takový ten malý slovník pro turisty, kde píšou základní fráze a směry - to bych udělala. Možná, že bych neudělala něco důležitého, co jste udělali vy. Jet "jen" k moři je samozřejmě také riziko, každý rok se tam pár Čechů utopí a taky je třeba být neustále ve střehu. Moře není rybník. Balkánské hory nejsou nase Brdy. Ať už v Chorvatsku, tím více dál jsou oblasti, které jsou prakticky neosídlené, tudíž případná pomoc je vzdálenější. Tak to bylo vždy - i před válkou, pokud byste tento fakt respektovali, nepostupovali byste to riziko s dětmi. A chybějící helma? Fakt tomu asi nerozumím, ale to je snad to úplně základní bezpečnostní opatření při cyklistice...
Přeji vám v cestování hodně štěstí, už vám nebudu psát, abych nedráždila.
|
|
|
|
|
| Zufi. | 
|
(28.5.2013 20:16:14)
Slovník si beru všude a vy jste prostě nezodpovědní.
|
|
| aneriska |
|
(28.5.2013 20:35:05)
Ještě jednou - to nejdůležitejší, co se vám tu spoustu lidí říká - vycházíte z mylné myšlenky, kterou stále argumentujete:
To, že se vám nic nestalo, berete jako důkaz toho, že je tam vlastně bezpečno a dostatečně jste se připravili. Bohužel vám tím zřejmě roste vaše cestovatelská sebedůvěra.
Slovník, je NUTNOST.. (i s cestovkou).
|
| Peggy | •
|
(29.5.2013 9:38:37)
Ano, považuji projeté státy za bezpečné pro individuální turistiku. Nevidím tam žádná výrazně zvýšená rizika, jiná, než v ostatních zemích. Kromě těch min, ale jak jsem tu psala už mnohokrát, když se dodržují základní bezpečnostní pravidla - najdete je v každém průvodci - riziko je minimální. Ano, je samozřejmě nutné brát v potaz, že jde o "divočejší" Balkán a s tím související specifika.
A ano, se zkušenostmi samozřejmě roste i sebedůvěra, to je pochopitelné, ale neklesá ostražitost, to je rozdíl. Možná naopak. Čím víc má člověk zkušeností, tím je opatrnější.
|
|
|
| Jana, školkáč a školák | •
|
(30.5.2013 9:04:39)
"Hrát si na písku, s kamínky - to můžou doma - na to nepotřebuji jezdit k moři."
To je stejná logika , jako kdybych ti napsala, že jezdit na kole s vozíkem a dětmi můžete i v Čechách, na to nepotřebujete jezdit na Balkán.
A když si vzpomenu jak se děti vždy ráno těšili na pláž (kdy už půjdeme na to velké pískoviště?!)... Prostě jezdíme k moři, protože je to tam přece jenom trochu jiné, než u jihočeského rybníka + tam podnikáme výlety po tamních pamětihodnostech (to jedno dítě baví hodně, druhé méně a maminka si bez toho neumí představit léto)-jak už jsem psala, já i mí rodiče jsme nadšení cestovatelé a v Čechách už jsem byla skoro všude-tak obrážím památky v cizině. Většinou se držíme schématu jeden den pláž, jeden den výlet (a v poledním žáru jsme zalezlí někde ve stínu)
|
| Peggy | •
|
(30.5.2013 9:46:50)
Ale my jezdíme i v Čechách, po zbytek roku brázdíme české luhy a háje. Ale taky už jsme byli skoro všude ... ;-)
|
| Jana, školkáč a školák | •
|
(30.5.2013 11:23:37)
Prosím tě, Markéto, přečti si laskavě CELÝ můj příspěvek. V první řadě jsem reagovala na nelogičnost tvé věty
"Hrát si na písku, s kamínky - to můžou doma - na to nepotřebuji jezdit k moři."
Že po zbytek roku jezdíte po Čechách, to předpokládám, na takovou cestu musíte být trénovaní. A možná tě překvapím, ale představ si, že i my stále jezdíme na výlety (i vícedenní) po Čechách, jen ta hlavní dovolená je u moře.
|
| Peggy | •
|
(30.5.2013 12:31:53)
Já to četla CELÝ a reagovala jsem v tom smyslu, jako píšeš ty: v ČR to znáte, tak jezdíte k moři. My to taky v ČR známe, tak jezdíme na Balkán. Ty potřebuješ památky, tak jedete tam, kde jsou. Já potřebuji Balkán, tak jedeme na Balkán (letos tedy ne, alespoň ne na kole s dětmi).
Mimochodem, našim dětem by se u moře taky líbilo, o tom nepochybuji. Ale dětem se většinou líbí všude, co jim člověk naservíruje. Ve většině případů u malých dětí je to o rodičích, k čemu je vedou a co jim ukazují. Když je necháme doma a pojedeme sami (kdyby byla taková možnost), určitě by si zvykli. Ale nám by to připadalo škoda, týden si bez nich dovedu představit, ale dlouho dovolenou je chci mít u sebe a vše s nimi sdílet.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)