| Eliška | •
 |
(12.12.2013 3:55:22)
Všichni, komu připadá tento příběh neúplný nebo nenašli v čem udělal kompromis otec - myslím, že je to z toho důvodu, že je vymyšlený. Někdo se snaží ukázat, jaká idylka to je, když budete ve všem ustupovat a jak budou všichni spokojení. Jediný, kdo má dnes v tomhle státě práva, je totiž otec. Ženy jsou jen od toho, aby děti porodily a tím jejich práva končí. Bohužel praxe je taková, že když tatínkovi svých dětí podepíšete dohodu k rozvodu (když se chce rozvádět on, protože chce žít s jinou) a jednáte přesně podle návodu v tomto článku (=ustupovat), tak pak děti skončí tak, že cestují ve všední den z města do města autobusem, jsou unavené na přípravu do školy, což se projeví i o víkendu. OSPOD Vám řekne, že dítě je povinno jít k otci i s teplotou (jenom proto, že otec se vzteká, že má svá práva - což samozřejmě má, ale kde je právo dítěte se vystonat?), soud vás pošle k psycholožce (navíc alkoholičce)na rodinnou terapii, která opakovaně není v ordinaci, když jste k ní objednáni, ale protože musí napsat zprávu k soudu, tak ji napíše ve smyslu, že děti jsou pod silným vlivem matky, protože s ní jsou více (ani slovo o hrubém chování otce). Naškrábe to rukou, že to ani není k přečtení. Když dostane z polikliniky výpověď, tak vás roztomilý tatínek napadne u soudu, že terapie u psycholožky skončily kvůli Vám (protože jste se s ním snažila rozumně domluvit na výběru jiné psycholožky pro rodinné terapie, které by se konaly) a ještě po Vás požaduje pokutu (měl mít samostatné setkání sám se synem, ale termín s ní nebyl schopen domluvit 2 měsíce a nakonec doktorka stejně nebyla v ordinaci). Soud nás poslal na další rodinné terapie k rychlokvašce terapeutce bez vzdělání, která vedla jen ke zhoršení postoje dětí k otci - takže mi soud vyměřil 5.000,- Kč (a to bych ještě měla být vděčná, protože otec se opakovaně domáhal horní hranice 50.000,-). Nejen stát se obohacuje na dětech (co za těch 5.000,- mohli mít ! - takhle šetříme, nebudu mít na zaplacení kroužku pro děti a já jím jen rohlíky), pěkně se napakují také advokáti (ponoukají otce, aby neváhali a podali návrh na svěření dítěte do své péče, místo toho, aby je trošku usměrnili a řekli jim, že práva mají všichni zúčastnění), rodinní terapeuti (bez odborných znalostí pro práci s dětmi) a soudní znalci (platí se od 20. do 70.000,- Kč - ale jak mi řekla soudkyně: "A já vezmu toho nejdražšího") - takže nás čekají soudní znalci a bydlet pak půjdem asi pod most. Ale ne, pak mi stát vezme děti z péče, protože tatínek je může lépe finančně zajistit. Ale že by jim někdy zavolal, jak se jim daří nebo když jsou nemocní? Ne, on má svá práva, která bude prosazovat, protože je prostě má. Jenom on. A stát vesele vtahuje děti do konfliktů, vyslýchá je u soudů, nemají právo ani na klid v nemoci a nemají právo ani na zajištění podmínek pro přípravu do školy. Dokonce jsme i musely přestat chodit na fotbal a najít jiný kroužek, protože tatínek trval na všedním dnu, kdy měli tréninky (jiné dny má totiž on své aktivity - a na to má přece právo, že?).
|
| Ivana | •
|
(11.6.2017 13:01:13)
Musím dát zcela zapravdu. Prožívám něco velmi podobného.. .mám dojem že můj život je špatný sen .. .akorat se z něj nedá probudit
|
|
| Katka, dvě dcery | •
|
(12.11.2017 23:51:36)
Souhlasím s Eliškou. Jsme na začátku rozvodu, ale už teď vidím, že tatínek, který dosud neplnil žádné nutné nudné povinnosti a najednou po 12 a 9 letech od narození dcer se chce začít starat jako maminka, má od OSPODu, různých krizových center pro rodinu, soudu a pod. prostě zelenou. A že máma pro ty děti dělala první poslední, zůstávála s egoistickým despotou jen proto, aby dětem zůstal úplný domov, tak ta se pak odvrhne jako kus odpadu. Ne tedy pouze tím mužem, ale i státem. Jako v muslimských zemích.
A co hůř, milující dcery, které na mě doslova visely se najdnou můžou zbláznit z tatínkova zájmu a pozornosti a jsou nadšené když můžou být s ním. A já nevím, co mám bez nich dělat, co mám dělat s přemírou času, když jsem jej veškerý s láskou a pocitem štěstí věnovala jim. Prý má začít žít svůj život - říkají ti, kteří mi to od jejich narození vlastně neumožnili a já to teď neumím.
A máme nakročeno na střídavku (kterou jsem nechtěla), ale chce ji můj muž a holky taky. Ale co já mám dělat bez mých holčiček?
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)