edit | •
|
(12.11.2012 9:18:02) .....jsem zvědavá kolik těch matek co si stěžuje na nehlídací babičky se bude ve vyšš věku hrnout do hlídání. Žasnu jak to někdo múže považovat za povinnost, moje máma nás měla 3 a cholerickou matku k tomu ,není normální že už chce mít trochu klidu? Jaké asi budete babičky vy, dáte to vnoučatúm taky sežrat když vám děti nikdo nepohlídal ?
|
Ajlina | •
|
(12.11.2012 9:39:09) Protože mají dojem, že hlídat a opečovávat vnoučata je povinnost.
Každou babičku, která je ochotna hlídat a třeba i pomoci, je třeba na rukou nosit! Máš pravdu: jaké budete jednou babičky vy samy? Žádná z vás nebude prudicí? Vždycky budete mít čas? A co dneska? Máte čas na svoje rodiče? Nebo máte dojem, že jste vylétly z hnízda a rodiče se vám dostatečně nevěnovali/dostatečně vás nezabezpečili? No, jen se dámy, pochlubte!
|
Jana, školkáč a školák | •
|
(13.11.2012 8:49:55) Edit, Ajlino myslím že to zbytečně hrotíte. Část lidí (včetněmě) prostě vychází z domněnky, že lidé v rámci rodiny se mají rádi a z toho vyplývá, že spolu rádi tráví čas a v případě potřeby si pomohou. Ta mince má dvě strany. Když potřebuji pohlídat děti, zcela samozřejmě zavolám své mámě, která opravdu ráda přijede. Když moje babička potřebuje odvézt do nemocnice do krajského města nebo jinam, považuji za naprosto samozřejmé, že ji odvezu já nebo sestra nebo táta (a odmítnu si od ní vzít peníze za benzín). Pomáháme si prostě navzájem. Pokud by mi babička dlouhodobě odmítla pohlídat děti a neměla k tomu objektivní důvod (to zdůrazňuji), nebylo by mi zatěžko jí říci, ať do té nemocnice jede autobusem nebo taxíkem.
|
Irena2 |
|
(13.11.2012 10:54:44) přesně, ono to není jenom o "babičkování", ale většinou o celém vztahu v rodině. A taky, někdy se může babi rozkrájet, ale když "chytne" vstahovačnou a urážlivou snachu, tak je to pořád málo, a ještě všecko špatně...
|
|
|
arsiela, |
|
(13.11.2012 11:15:48) Ajlino s klidným svědomím můžu říct že mám čas na své rodiče kdykoli je potřeba. i za cenu,že šlapu třeba dvakrát týdně 7km pěšky tam a 7 km zpět.přijde mi to samozřejmé.bez ohledu jestli mě oni zabezpečili nebo ne. O prababičku sem se postarala až do konce i když to bylo tři měsíce nonstop péče.A jsme strašně ráda,že sem to mohla být já,kdo s ní ty poslední měsíce strávil. Doufám,že budu babička milující,neprudící a připravena kdykoli pomoc.Vždyť vnoučata sou dar,moje pokračování,je nádhera pozorovat jak to mrně roste a když ještě budu moct k tomu přispět třeba tím,že mu ukážu něco nového,co si přát víc.
|
|
|
Klarisanek |
|
(12.11.2012 11:09:23) No nevim Edit, jestli je potreba se nad takovymto clankem pohorsovat. Ja to chapu spis jako odlehceni, a kdyz uz hodnotime a kategorizujeme deti, manzely, ucitele apod, proc bychom si nemohli ohodnotit babicky. Nikdo tu nepise, ze maji povinnost hlidat, ci jine povinnosti. Babickovstvi se podobne jako materstvi snad nemeri poctem "odslouzenych" hodin, ale vztahem k detem. My meli babicku, ktera hlidala kdykoliv bylo potreba, a ze proste potreba bylo, protoze mama chodila drit na stavbu, ale tech kecu okolo, jak ji to nebavi, jak nas ma plne zuby apod. Druha babicka hlidala take hodne, ale rada, venovala se nam s laskou a i kdyz toho sama mela dost, byla hodne mlada a porad v praci, tak ji vnoucata bavili.
|
petrachl |
|
(14.11.2012 23:12:17) Ja tedy rozhodne vim, jaka nebudu. Kdyz pozvu vnoucata na obed, nebudu jim predhazovat, ze kvuli nim cele dopoledne stojim v kuchyni. Kdyz je budu chtit hlidat, nebudu si vecer stezovat, ze jsou nehlidatelne a nezvladnutelne. Nebudu si zapisovat do kalendare pocty hodin/dni,kdy jsem je hlidala, abych to jednou mohla mohla mame vnoucat vpalit. Mohla bych pokracovat do nekonecna... take bydlime na druhe polokouli a nasi nas moc nevidi, presto tech par tydnu v roce, co mohou stravit se svymi vnuky mi davaji najevo, ze jsme na obtiz. Skoda... takhle jsem si to vubec nepredstavovala a moc me to mrzi. I toho skypovani se musim doprosovat...
|
|
|
|