| lucyová (06+08) | •
 |
(24.10.2012 12:19:26)
Přesně tuhle zkušenost mám - opravdu se dá vystačit s celkem malým množstvím slov, když jsou to ta správná. Dá se bavit i o poměrně sofistikovaných tématech, jen je potřeba své vyjadřování přepnout do té basic úrovně (protože všechno se dá opsat jednoduchými slovy - i ty kvóty, třeba  ).
Já si na to musela přijít sama, a tak trochu jsem doufala, že dnes už se jazyky běžně tímto systémem učí. Bohužel asi spíš ne :-( Takže díky za takový článek!
|
| lucyová (06+08) | •
|
(24.10.2012 17:48:44)
To určitě ano. Však s tím někteří rodilí mluvčí mívají problém
Ale hlavní výhoda je, že když se člověk učí jazyk takhle, hrozně rychle prolomí tu úroveň, kdy je schopen komunikovat, což je a) povzbuzující a b) praktické pro ty, kteří nehodlají studovat x let na jazykovkách.
Je dost frusturijící učit se jazyk 4, 5 let a nebýt schopen říct větu. Což jsou bohužel běžné výsledky našeho školství.
|
| Viktorka | •
|
(24.10.2012 19:44:52)
Ony ty metody fungují - aspoň v tom smyslu, že si pak člověk MYSLÍ, že umí. Sebedůvěra je pěkná věc, ale občas jaksi...
|
| lucyová (06+08) | •
|
(25.10.2012 11:44:42)
A co je špatného na sebedůvěře? Když nebudu mít se základní úrovní abmice dělat tlumočníka na oficiálních jednáních nebo překládat knížky, tak o co jde?
|
|
|
| lucyová (06+08) | •
|
(25.10.2012 11:40:13)
Divá Bára:
Co přesně nefunguje?
Já nemluvím o nějakém "ulejvání" a učení se s co nejmenším úsilím - mluvím o efektivitě. Abych za vložené úsilí získala co nejlepší výsledky. A v případě jazyků považuju za nejlepší ty nejužitečnější - což je jednoznačně schopnost porozumění a domluvy.
Na začátku je to porozumění jenom základní, stejně jako komunikace. Postupně se dá zvyšovat úroveň, pak už klidně i cíleným učením slovíček (i když osobně jsem odpůrce šprtání podle seznamu, lístečků apod., lépe se mi učí z kontextu, ale to už může každému vyhovovat jinak).
Jenže takhle se většinou jazyky neučí, od začátku se gramatické jevy probírají podrobněji než je nutné, učí se slovíčka, která nejsou příliš frekventovaná (protže když se bavíme třeba o bydlení, tak se naučíme rovnou 10 druhů nábytku, že). Výsledkem je to, co píšu: neschopnost komunikovat i po několika letech studia jazyka.
Nejsem jazykář, ale učila jsem se několik jazyků několika způsoby (a naučila, dnes mě některé z nich živí) a baví mě hledat ty nejvýhodnější cesty.
Nejvýraznější zkušenost mám se španělštinou - napřed jsem se ji učila 3 měsíce před odjezdem do španělsky mluvící země. Víc času jsem neměla, takže výuka byla tomuhle přizpůsobená. A světe div se, domluvila jsem se. Po návratu jsem chtěla pokračovat (když to bylo tak krásně nakopnuté), tak jsem šla do kurzu u nás - moc velký výběr nebyl, takže klasika s klasickou učebnicí. Jelo se stylem 1 nový gramatický jev každou hodinu. Doplňování cvičení, slovíčka ve sloupečku. Po roce v tomto kurzu byla veškerá má komunikační pohotovost pryč a v hlavě zbyla nepřehledná změť asi 8 časů.
Podobně to bylo s fráninou - napřed 2 roky ztráty času nad českou učebnicí nabitou gramtikou, bez schopnosti říct větu. Pak Nepustil (geniální metoda!) a přechod na francouzské učebnice, které moc neřeší systém a jedou víc na praktické použití a kontext. Výsledky nesrovnatelné.
Teď pozoruju neteř a synovce (8.+5. třída) a jejich angličtinu. Neteř neřekne větu, synovec teprve teď (!) rozvazuje. Sorry, ale když se učí od 3. třídy, tak bych očekávala jiné výsledky.
Myslím, že problém je v tom, že u nás pořád silně vládne dědictví systematičnosti a biflování. Typu že když se učím mluvit v přítomném čase, tak ho musím mít zmáklý systematicky celý. Jenže když naliju do hlavy systém, tak složit větu trvá celou věčnost. Co takhle vynechat pro začátek třeba i některé osoby? Systematikům se dělá mdlo, ale v praxi to funguje. S kompletním systémem se dá seznámit později, na další úrovni, nebo je pro ty, kterým systematičnost vyhovuje a mají nafukovací mozek.
Vsadím se, že v průlomových rychlokurzech (=mluvte za 3 měsíce) se učí takto - nesystematicky, zato maximálně efektivně. Vůbec bych se nebála to přenést do klasického školství.
|
| Petra | •
|
(1.11.2012 14:56:57)
Presne tak, italsky jsem se ucila nesystematicky, jen odposlechem v prostredi, kde se obcas italsky mluvilo. Bezne rozumim a dokazu se domluvit, i kdyz to treba neni vzdy gramaticky spravne. Az ted po zhruba deseti letech piluji gramatiku (diky tomu, ze dcera se uci italsky, tak to probiram se jeji ucebnici), takze konecne budou mit casovana nepravidelna slovesa spravne koncovky, ale i bez tech mi proste rodili Italove rozumeli.
Jinak francouzsky jsem se ucila primo v prostredi, kam jsme prisla jako totalni zacatecnik (pominu-li nejbeznejsi fraze prvnich tri lekci pro samouky), slo to velice rychle, behem ctyr mesicu jsem rozumela a mluvila bez problemu, i gramaticky celkem spravne. Kurz jsem si zaplatila az pote a vstupni zkousku jsem slozila na urovni konce pokrocileho studenta.
Opravdu efektivni uceni potrebuje ponoreni do prostredi, i obycejny poslech televize, radia, ze zacatku jsem mela skoro porad pustenou zvukovou kulisu a slo to velmi rychle. Pak jsem zacala cist, nejdrive jsem hledala co treti/ctvrte slovo ve slovniku, ale po dvou romanech uz jsem ten slovnik potrebovala minimalne.
|
|
|
|
|
. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)