Monika Jouklová | •
|
(13.10.2012 21:52:34) Nevím sice, kdo je autorem článku, jakou má kvalifikaci a jak podrobně zkoumal návrh zákona, ale musím v mnohém nesouhlasit. Mám bratra, který je adoptovaný. Rodiče si podali žádost a museli podstoupit spoustu papírování a testů (psychologický test z roku 1970 apod.), ač měli uř dvě téměř dospělé dcery. Chápu, že se rodina a její zázemí musí prověřit, ale možná než spoustu papíru, měl si někdo promluvit se mnou a mou sestrou a věděli by dost o tom, zda jsou naši schopni vychovávat dítě, ale dobrá. Proč se však navrhuje zákon tak složitý, kdy se hledají pěstounské rodiny, které stát musí platit, když čekací doba na dítě do adopce je tři roky a déle? Proč se raději nezmění nesmyslné zákony o odebrání práv na dítě biologickým rodičům a děti nejsou umisťovány do stabilních rodin, kde to stát nestojí ani korunu a děti i náhradní rodiče mají jistotu, že se na ně biologičtí rodiče dítěte nebudou jednoho dne dobývat? A ještě k negativnímu hodnocení ústavů: spolupracujeme s dětským domovem a dětským centrem a mohu říci, že se zde mají děti lépe, něž v leckteré rodině. Obě ředitelky jsou schopné sehnat mnoho dotací, děti chodí do kroužků, jezdí na tábory, hory, k moři apod. V dětském domově na osm dětí připadá vychovatelka, vychovatel a pomocná pracovnice, což není zrovna málo. Takováto větší rodina má k dispozici obývací pokoj, kuchyň , koupelnu atd. děti mají ložnice maximálně po dvou. DD má čtyři takové rodiny, které se mohou scházet v hale, kde společně slaví Vánoce apod. Myslím, že málokdo má tolik prostoru jako oni. Věnují se jim odborní pracovníci, což je dle mého názoru důležité, protože z rodin přicházejí děti zaostalé, psychicky na dně... Zvládne běžný člověk dítě nekomunikující, zaostalé, které bylo např. týrané a nikomu nevěří. Myslím si, že nikoli. Proto jsem proti zrušení dětských center, ke kterému mělo dojít podle nového zákona. Je důležité děti na novou rodinu připravit a především, by nová rodina měla být jedinou a poslední, aby dítě vědělo, kde je doma.
|
Ajina | •
|
(14.10.2012 16:12:05) Děti se v ústavu sice mají lépe, jedou i k moři, ale NIC SE PRO ŽIVOT NENAUČÍ! V DD jsem pracovala. Když jsem šla s dětmi vařit večeři, narazili jsme na problém, JAK vyúčtovat potřebné potraviny a co s tím, že se děti nají, ale v kuchyni vlastně jídlo zbude? Výsledkem bylo, že jsem se na to příště ani nevybodla a šly jsme vyšívat (nebo malovat nebo dělat něco jiného). A tak se děti nenaučí domácímu hospodaření. Denně mají 3x denně jídlo na stole, bez práce. Jedinou prací je si jídlo vyzvednout a pak odnést talíř do okénka. On někdo nakoupí, uvaří a po jídle umyje nádobí. Nenaučí se vyprat a třeba ani přišít knoflík, to má na starosti pradlena/švadlena. Vychovatelka se s dětmi hraje, sportuje a chodí na procházky, pak maximálně dohlédne na úkoly do školy a na čistotu, dá věci vyprat. Děti neví, že se platí elektřina, voda, že drobné opravy musím udělat, protože když třeba protéká WC, pocítí to na peněžence. Rostou v jakémsi skleníku a po dovršení 18 let jsou s pár korunami vypuštěny do života. Zatímco děti z rodin jsou ještě v rodině a postupně se osamostatňují, děti z DD jsou ze dne na den na ulici a nazdar bazar. Každá rodina, i méně funkční, je lepší než DD!! A podotýkám, že i lepší než SOS vesnička, protože ty se od DD až tak moc neliší, jde o umělý útvar, protože v praxi nemá rodina "tetu", který by hlídala a pomáhala, když jde matka k lékaři nebo onemocní. Problém je ale hlavně v tom, že na DD stát peníze dá, zatímco rodiny by stejnou práci měly dělat zadarmo. Proboha, proč?? Já bych se klidně stala pěstounem. Ale proč, když na DD dá stát každý měsíc na dítě cca 22.000,- Kč a mně by dal jen životní minimum dítěte? To si myslí, že za tu sumu se dítě nají a obleče, zatímco já budu ze svého dotovat bydlení, topení nebo nábytek? JÁ NA TO PROSTĚ na rozdíl od státu NEMÁM ZDROJE!!!
PS: z DD jsem odešla právě kvůli pocitu marnosti. Nebavilo mne si jen hrát s dětmi a přitom vědět, že z nich jednou budou pravděpodobně bezdomovci. Systém neumožňoval efetivní výchovu pro život.
|
Monika Jouklová | •
|
(18.10.2012 13:21:24) Zřejmě každý DD přistupuje k výchově různě. Např.DD se kterým spolupracuji vytvořil jednu rodinou buňku z dětí nad 13 let. Tyti děti mají rozpočet na měsíc za který musí zaplatit běžné výlohy jako elektřinu, vodu,... A z těchto peněz si musejí i nakupovat a vařit. "Jídlo na stůl" dostanou pouze o svátcích a vyjímečných příležitostech, kdy jedí všechny děti DD společně. Stejně tak v ostatních buˇkách není myčka a děti mají službu na nádobí, úklid apod. A co mě velice zaujalo: DD vlastní v obci byt, který za nízký nájem pronajímají dětem z DD kterým již bylo 18 let.
|
|
|
mar + 5 | •
|
(15.10.2012 20:41:32) Nemůžu souhlasit s vašimi názory. Mám doma dítě v PP a o tuto problematiku se ji delší dobu zajímám. Děti v DD mají skvělé hmotníé zabezpečení, sponzoři jim dopřejí vybavení, zájezdy apod. které opravdu málolkteré dítě v rodině má. Co jim, ale žádný DD nenabídne a co nejvíc potřebují, je vazba na konkrétního člověka. Nenaučí je je funguje rodina v praxi (přesně jak to popisuje Ajina), i když se DD mění, tak rodinu prostě nahradit nemůžou. A proč nejdou děti do adopce, když čeká tolik zájemců na adopci? Protože to nejsou děti, na které budoucí adoptivní rodiče čekají...kolik z nich chce domů dítě zdrav. nebo mentálně postižené, dítě jiného etnika, dítě starší, sourozeneckou skupinu, kolik z nich bude schopno a ochotno udržovat kontakt s biologickou rodinou atd. A to jsou právě ty děti, kterých je v DD spousta a pro které jediná šance na rodinu je pěstounská péče.
|
Monika Jouklová | •
|
(18.10.2012 13:27:56) Právě o kontaktu z biologickou rodinou to je. Většina dětí z kojeneckých ústavů končí v dětských domovech právě proto, že práva biologických rodičů jsou téměř nenapadnutelná. Přikláním se k tomu, aby v případech, kdy se dlouhodobě o děti nejsou rodiče schopni starat, týrali je, nebo jeví jen minimální zájem, byla práva rodičů na dítě zrušena. Do kojeneckých ústavů se dostávají velmi často zdravé děti, ale jak říkáte velké dítě už si jen tak někdo nevezme, proto by se mělo postupovat co nejrychleji. Neříkám, klidně ať mají rodiče třeba rok, aby svou situaci vyřešili ale pořádně, tak aby si mohli vzít dítě domů, v opačném případě, ať má dítě možnost jít do trvalé rodiny.
|
|
|
|