| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Z nouze ctnost: jen ať to děti zkusí samy

 Celkem 27 názorů.
 Jája 
  • 

Kdybych měla 

(10.8.2012 8:04:53)
Kdybych měla k dispozici palec nahoru, dám ho. Cítím to podobně.
 Juldafulda 


Re: Kdybych měla 

(10.8.2012 8:10:43)
Jo jenže zatímco ty matky makaly na poli, tak dětičky hlídali prarodiče.... takže ten bordel po nich uklízeli oni :-)). A dnešní matky nejsou "zničené" ani tak z toho vytírání, ale z toho, že v dnešní době se má žena možnost realizovat i jinak, než utíráním podlahy a pokud na to byla třeba 10 let zvyklá, v práci nemusela používat jenom ruce, ale i hlavu, tak je to pak parádní sešup, když nastoupí na MD a celý den nedělá nic jiného než utírá pocintanou podlahu.... Já nevím, ale mně to tak nějak přijde logické..... Ono člověka víc umoří sto blbostí než jeden veliký problém~;)
 KoproFka 


Re: Kdybych měla 

(10.8.2012 8:43:02)
TAK~R^~R^
a taky se starší děti staraly o ty mladší.... lidi žili pohromadě, dělali věci společně... málo kdy nastala situace, že je maminka doma sama celý den jen s jedním dítkem, což se samo o sobě dost psychicky náročné...
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Kdybych měla 

(10.8.2012 11:49:18)
málo kdy nastala situace, že je maminka doma sama celý den jen s jedním dítkem, což se samo o sobě dost psychicky náročné...
co na to říct?
pořiďte si druhé dítě a hned je veseleji ~t~
 KoproFka 


Re: Kdybych měla 

(10.8.2012 14:06:12)
...no, někdo to tak jednoduché nemá, že...

nicméně jsem spíš popisovala situaci, kdy je muž celý den v práci, babičky a ostatní příbuzní daleko nebo nefungující... pak stačí jedna blbá nemoc ...
 taosoba 


Re: Kdybych měla 

(14.8.2012 15:26:20)
Já to tedy naprosto chápu, nevím jak je to možné,ale nejvíc práce udělám,když mám obě děti doma. Jakmile je ten starší pryč, neo mám doma hlídačku babičku,tak se mi celý den nějak rozsype. Takže ANO, mít doma jedno dítě je prostě náročné, dvě asi vyžadují takovou míru koncentrace, že se člověk už nezabývá pitomostma a sem tam dá i těm potomkům příležitost se vytáhnout, přesně jak říká článek.
 skriatok, Viki, Nini a Maty 


zpivani pri praci... 

(12.8.2012 13:11:25)
No, musim rict, ze pisatelka ma tedy enorme hodne deti, kdyz na ne musela prvne zarvat v roce a pul. Mam dve deti ADHD po roce a cekam miminko a muzu rict, ze k revu me dohnaly po prvnich nekolika probdelych nocich a dnech kdy spali s buzenim po deseti minutach. Po case se to obratilo a po hodce se budi v noci, pres den nespi vubec. Precetla jsem hodne "chytrych" knizek o tom jak pulrocnimu miminu vysvetlovat, ze nema hazet jidlo po zemi, ale popravde jsou to kecy a bludy. Ono staci nekdy pouzit zdravy selsky rozum a ten muzu pouzit i damy z Prahy (jsem take jedna z nich), bez toho aby si myslely, ze umrou. :D Ono objevit Ameriku je jiste uzasne, ale nepsala bych o takovych normalnostech oslavne clanky. Ovsem nekdy ani selsky rozum nestaci a musi nastouit dokori, diagnozy a podobne.

Ale chtela jsem reagovat spis na to zpivani u prace. Moje obe babicky se narodily jeste za Rakouska - Uherska, vyznavaly zasadu, ze kminek se musi ohybat dokud je mlady, ze zenska, ktera nema postarano o zvirectvo, uklizeno a navareno v poledne by zaslouzila par pres zadek a zpivat se musi, aby se udrzel pracovni rytmus a taky aby si clovek trochu zlidstil tu drinu, kterou si nikdo z nas, co tu tak v klidku cvakame do klavesnice predstavit. Pravda - deti nebyly jak ve skleniku a o skolkach a jeslich se maminam ani nezdalo, ale jelikoz byly na sve deti daleko prisnejsi, mely i vychovanejsi deti a ne jako mnozi dnesni spratkove, ktere clovek potka na piskovisti, ktere zbijou vsechny ostatni deti, seberou jim hracky a pokud se chce postizena rodina ohradit, spratek zacne jecet a jeho matka vyhrozovat soudy, protoze branime jejimi hajzlikovi ve spravnem egocentricko-arogantnim vyvoji. Melo to samozrejme i nevyhody - deti, ktere zlobily staly ci klecely v koutech, byly privazovany za nohu ke stolu, aby nikde nelitaly, kdyz nemaji a k veceri meli jednu bramboru s mlekem a pokud by ji okamzite nesnedli, tak by to udelal nejaky sourozenec, takze hrani s jidem neprichazelo v uvahu ani ne tak z faktu, ze jido je dar bozi, ale ze by nezbylo.

Vzdor douhovekosti mych babicek dluzno dodat, ze takovy "zlaty cas" casto koncil tim, ze mnoho deti se nedozilo dospelosti a lide umirali mladi na vycerpani a choroby.

ono priliz mnoho na vyber v dnedni dobe vede k frustraci a pocit stesti se nedostavuje, protoze jsme nauceni, ze se musi dostavit sam. Ono to tak neni a nikdy nebylo - takze zpivejte, hlucte ci kokrhejte (ne kazdy ma hudebni sluch) a moc nad sebou nekoumejte a hlavne se NAUCTE si doprat pocit stesti treba jen z toho, ze muzete tukat do klavesnice nebo mit plonohodnostnou vyzivu k veceri. (A ne ty nechutne, odporne a prekorenene, zdravi neprospivajici lahvicky detske vyzivy...)
 cyann 


líné rodičovství 

(10.8.2012 8:54:27)
Moc se mi článek líbí. V podstatě ty objevy a prozření souzní se zásadami "líného rodičovství" podle Toma Hodkingsona. Přidám svoje zkušenosti: protože jsem pri rodičovské pracovala trochu z domova, můj synek se od narození učil, že jsou chvíle, kdy nemá rušit a má se zabavit sám. Fungovalo to, hrál si na zemi velde mého stolu a pozornost chtěl, jen když to bylo fakt třeba. Pak nastoupil do školky a tam tuhle schopnost ztratil, když jsem výjimečně musela doma něco dodělat, stál u mě a kňoural, že se nudí, že neví co má dělat, vyžadoval, abych mu vymýšlela zábavu a asistovala u ní. Jenže jednou to bylo opravdu akutní, průšvih v práci, tak jsem ho prostě ignorovala a neustále posílala, až si kouká něco sám vymyslet. A vida, po půl hodině byl chlapec totálně zabraný do nějaké stavby, a když jsem s ním za dvě hodiny chtěla vyrazit ven, tak nemohl, rozhodně to "musel dodělat". Takže teď vím, že když vydržím půl hodiny kňučení a předvádění toho, jak se strašně nudí, tak si nakonec něco najde.
 Ropucha + 2 


Ano, děti jsou schopnější, než si myslíme. Ale ... 

(10.8.2012 9:07:17)
Děti obvykle skutečně zvládnou mnohem víc, než si myslíme, s tím souhlasím. Souhlasím i s tím, že dneska děti udržujeme zbytečně dlouho nesamostatné, v mnoha ohledech.

Ale to srovnání s minulostí je zavádějící. Srovnáváme-li s nějakou venkovskou rodinou, kde rodiče pracovali kolem hospodářství, nemůžeme srovnávat standard jejich péče o děti se současnou městskou maminkou. Dnešní maminka by těžko snesla, že její batole se popelí na dvoře mezi slepičinci, které občas i ochutná, že je většinu dne špinavé od hlavy k patě. Tehdejší rodiče asi moc neřešili, jestli se dítě u jídla upatlá, neřešili asi, jestli se nají perfektně lžičkou, nebo rukama. Drobek na podlaze je nevyvedl z míry, ten nejspíš obratem sezobla slepice. Pokud matka odcházla z domu za prací, dítě často přivázala ve světnici za nohu ke stolu, neměla-li na hlídání nějakou starou příbuznou nebo větší děti. A stresované byly ty maminky také, o tom je přeci známá báseň Polednice. Takže minulost bych tak úplně nevzývala jako dobu idylické přirozenosti.

Dneska jsme často v opačném extrému, vytváříme dětem totálně umělý svět, překombinovaný (sami v takovém žijeme), kde pro jejich přirozenost nezbývá místo, takže přes všechny moderní vymoženosti je pro nás výchova dítěte neméně složitá, ne-li složitější, než byla v minulosti.
 MiladaL, 3 + 5 let 
  • 

souhlas s Anett - nedá se srovnat, souhlas i s autorkou 

(10.8.2012 9:29:50)
vidím to stejně jako autorka - v krizové situaci je občas dobré odejít, dát si třeba sprchu, při návratu člověk zjistí, že jekot ustal a děti se krásně uklidnily.

byla jsem po revoluci na výletě v Rumunsku u volyňských Čechů, žili tehdy postaru, turistů tam přijelo jen pár do roka. Bylo to stejné jako u nás kdysi - o děti se stará babička. Že to nebylo kolikrát nic idylického platicky potvrzuje báseň POlednice. Otec mi potvrdil, že na jižní MOravě bylo ještě v 50. letech běžnou praxí, že se nemluvně položilo vedle pole, kde pracovali rodiče a do pusy se mu dal cumel s alkoholem. Byly případy jedinců, které si díky této praxi odnesly do života mentální retardaci.

řekla bych, že dnes jsou nároky lidí vyšší než přečkat dětství někde na dvorku a co nejdřív se zapojit do práce v hospodářství a vdát se nebo se oženit. kdo chce, tak takto žít může. ale pokud chceme získat například dobré zaměstnání, je třeba i jiného tréninku - sociálních a intelektových dovedností. není divu, že inteligentní rodiče vedou svoje děti ke strukturovaným činnostem a nenechávají je popelit se na dvorku. ale zase - dnes je ta volba. pokud někdo chce žít na statku a nechat děti žít více postaru a kombinovat více životních stylu, nic mu v tom nebrání.

matky jsou občas unavené, byly dnes, jsou i tehdy. Jenomže - která má dnes zájem, tak si může mateřskou vychutnat. nic jí nebrání opustit stěny domova, vyrazit s dětmi ven, na výlety, na návštěvy za kamarády, užívat si život a děti si vychutnat (ano, domácnost tím trochu trpí, ale všechno je o životních volbách a prioritách). to v "idylických" starých dobách jaksi nebylo možné, protože matky brzy po porodu pracovaly v hospodářství. vím to od babičky.

pro mě osobně byla mateřská se 2 dětmi brzo za sebou po většinu času procházkou růžovou zahrádkou. každý se může rozhodnout, jak s tím naloží. i nyní po skončení mateřské pracuji na poloviční úvazek a stále mám pocit, že můj život je procházka pěknou zahrádkou.

vidím to třeba u tchýně. v první řadě musí být perfektně uklizená domácnost. děti švagrové, o které se stará, musí být jako ze škatulky. nesmí se popatlat. na blbnutí není čas. říkám: když není, tak není, ale každý to má jinak.
 Jája 
  • 

Re: souhlas s Anett - nedá se srovnat, souhlas i s autorkou 

(10.8.2012 10:42:18)
Nejenom cumel s alkoholem, dával se i odvar z makovic, aby dítě spalo a dalo pokoj.
A k tomu hlídání prarodiči: ti to kolikrát nezvládali. Zářný příklad z naší rodiny: děda hlídal děti, protože práci na poli už nezvládal. Prvorozená vnučka mu ve dvou letech věku utonula na dvoře v močůvce. Z dalších dětí se jedno šestileté utopilo na návsi v protékajícím potoce. To bylo ještě za první republiky. Zlaté naše mateřské školy!
 Juldafulda 


Re: souhlas s Anett - nedá se srovnat, souhlas i s autorkou 

(10.8.2012 12:54:40)
Milado zalezi na tom jake mas deti :-))). Ano kdybych mela obe deti jako je moje druhorozene dite, tak je pro me MD prochazka ruzovou zahradou, ted bych radeji sla okopavat brambory :-))). Kdyby se mi narodily deti v te davne dobe, tak to prvni dite hlidane nahluchlym prarodicem by se utopilo jako prvni :-))).
 Pawlla 


Re: Ano, děti jsou schopnější, než si myslíme. Ale ... 

(10.8.2012 13:11:31)
Souhlas s Anett i cyan,hezky napsané ~R^
 Xantipa. 


ten článek mi přijde blbý 

(10.8.2012 16:27:38)
nemůžu si pomoct, ale fakt jo.
Je snad jasný, že pokud se dítě nic neučí, tak to neumí a to platí od malička. K čemu asi jsou ty stolečky? Ale to je fuk - Ameriku tím pisatelka neobjevila.
 1.3Magráta13 


Re: ten článek mi přijde blbý 

(10.8.2012 17:28:40)
Ještě že jsem normální, průměrně sobecká matka. Naše děti se buď najedí, nebo mají hlad. ~;)
 j a tri 
  • 

proc je krmis? 

(10.8.2012 22:04:37)
celkem hezky napsane...no, myslim, ze dost problemu s nestihanim si umele vytvarime samy-my matky.

fakt jenom me prijde divne, to-zatimco krmim skoro triletou dceru...kazdeho vec a nemam patent na vychovu, ale trilete dite krmit je podle me trochu moc.trilete deti chodi do skolky a maji sebeobsluhu ovladat.ja osobne zadne opicarny u jidla neuznavam, jidlo neni na hrani, takze zadnej brambor zajicek atd.ted se ji, chces-li jez, nemas hlad, nejez..ano, vim, ze kazde dite je jine a jsou takove, ktere by byly schopne umrit radsi hlady, ale jak rikam-vetsinu problemu si delame samy a to predevsim takovymi opicarnickami...

to neni kritika tvoji vychovy, jen namet k zamysleni, jestlis neprosvihla ten spravny cas, kdy se tvoje dcerka chtela snazit jist sama a tys na to nereagovala...jak vidis, tvoje deti jsou schopne se najist samy, tak jim k tomu neber prilezitost...
a mozna jsem jen mela stesti, ze se vsechny moje deti do veskere cinnosti vrhaly s energii a neutuchajicim elanem..
 Jája 
  • 

Re: proc je krmis? 

(11.8.2012 8:53:50)
Svatá pravda. Něco jiného je, když třeba krupičnou kaši nazdobím kytičkou z Granka, protože je to hezké a co si budeme namlouvat, i oči chtějí jíst. Proto zdobíme vánoční cukroví, proto dáváme k masu zeleninovou oblohu, nejen proto, že to je zdravé. Ale jídlo není na hraní. když si dítě s jídlem hraje, tak nemá hlad a je zbytečné to do něj cpát násilím. Moji předkové říkali, že "hlady se ještě nikdo nepos**l", a měli pravdu. Když si dítě s jídlem hraje, stačí jídlo uklidit a večer ohřát. Pochopitelně musím zajistit, aby dítě do večera NIC nejedlo. Jak mi bude za ohřátý oběd vděčné!
Naši předkové museli stíhat daleko víc práce, než jen péči o jedno nebo dvě děti. A my se vší kuchyňskou a domácí mechanizací (automatická pračka, elektrický sporák...) to najdnou nestíháme?
 MiladaL 
  • 

Re: proc je krmis? TAKY KRMÍM 

(12.8.2012 0:37:28)
bohužel.

vařím doma zeleninu, luštěniny, tofu, rýži, řasy a takové ty zdravé věci. my to s manželem jíme, berem to tak, že to snad na večeři vydrží (obědvají ve školce). o víkendu většinou jíme po restauracích. příklad nestačí - obě děti nejvíce milují věci, které s mužem nejíme - rohlíky, sladké jogurty, knedlíky, hranolky a párky.

než poslouchat u stolu jejich jekoty, tak je radši krmím. nemám nato poslouchat v posteli u čtení knížek hýkot, že mají hlad. jedno dítě do 3 let skoro nejedlo, hlavně se kojilo. občas polévku v restauraci. mladší jakž takž jí i moji domácí stravu.
 sovka 
  • 

ano 

(11.8.2012 11:36:17)
Článek se mi moc líbí, chápu a soulasím s tím, co pisatelka píše ohledně zprostředkovávání zážitků dětem, taky jsem o tom nedávno podobně přemýšlela, asi jedeme s pisatelkou na podobné vlně:-)
 BlankaRyb 


Je to pěkně napsané 

(13.8.2012 12:41:31)
Článek se mi moc líbil, je takový upřimný opravdový. Mě se nedávno stalo, když mé holčičce byl rok a týden, že jsem byli s ní na návštěvě, kde jsme dostali k jídlu kuřecí stehna a brambory a paní se podivila, že to nedáme malé, že pro ni máme kupované jídlo ve skelničce, že její děti, všechno jedli s nimi už v roce. Přijde mě to drsné, po ročních dětech chtít, ať si sami poradí ze stehnem. Když jsem tuto zkušenost na psala na internet, tak se na mě sesypalo plno příspěvků, tedy kromě jednoho, že to je přeci normální, aby dítě v roce jedlo to co ostatní, že se stehnem si samo poradí, že mám asi moc času, když svoje dítě krmím, že to jejich děti jedli v roce sami. Je fakt, že v té době se moje holčička začala projevovat zájem o to se krmit a jedla sama piškoty a dětské sušenky, o lžičku nemá zájem, jen jako o hračku jí rukama, banán rozčtvrcený, broskev oloupanou a nakrájenou na plátky atd.
 1.3Magráta13 


Re: Je to pěkně napsané 

(13.8.2012 19:10:55)
Tak roční dítě podle mě hravě kuřecí maso a brambor zvládne. Nikdo přece nechce, aby ohlodávalo kost. Mám 9měsíčního a zrovna dneska měl vařený brambor a kuřecí stehno. Pochopitelně bez kůže, nesolené, obrané libové maso a všechno rozmačkané vidličkou, k tomu mrkev. Myslím, že to samé je ve skleničce, jen rozmixované a předražené.
 1.3Magráta13 


Re: Je to pěkně napsané 

(13.8.2012 19:12:11)
Zvládne sníst, ne se samo najíst, jsem chtěla napsat. V roce děti normálně krmím. Chci mít jídlo v nich, ne pod nima ~:-D Tak bohatá, abyhc mohl aplýtvat jídlem, fakt nejsem.
 BlankaRyb 


Re: Je to pěkně napsané 

(14.8.2012 15:55:47)
Ano jídlo ve skleničkách je pěkně drahé, já jsem jím poprvé krmila právě na návštěvě, když malé byl rok a týden a sklidila jsem podivení, proč jí nevařím a tak jsem vysvětlovala, že jí vařím, ale na cesty jí ve vedru přeci nebudu brát uvařené jídlo, že se to zkazí.
Skutečně jsem se tím setkala, že ročnímu dítěti mám dát do ruky upečené stehno, že si s tím poradí a ne jeden člověk mi tvrdil, že jejich dítě v roce si samo poradilo se stehnem, že jej nikdo nemusel krmit. Já ji kupuji drůbeží maso - řízky kousek jí vařím se zeleninou a pak to na krájím po vláknech.
Je mi jasné, že mám štěstí, že jídlem nehází, takže jí mohu dát do ruky kousek banánu, ale už jí to nechtěně spadlo na zem a ne jednou, taky má snahu krmit psa, tak psa odehnat, pes poslouchá, taky když má dost, tak krmí mne. Jídlo vyskládává s talířku na stůl, na značím ji, že má jídlo dát na talířek (banán, kousky rohlíku, sušenky atd.), když to udělá řeknu "TÁÁK" to ji pro ni velká pochvala, to se jí líbí. Většinou má k obědu kuřecí se zelenino a bramborem a to ji krmím, to jsem ani nezkoušela, aby se najedla sama.
 BlankaRyb 


Re: Je to pěkně napsané 

(14.8.2012 16:36:52)
Samozřejmě na návštěvě bylo stehno kořeněné i když ne moc, ale solené, brambory solené, malá není zatím na tak slaná jídla zvyklá, často vařím jídlo nám a jí společně a mi si to pak na talíři osolíme, když jsem ji zkusila dát ochutnat to co mám já nechutnalo to, asi to bylo moc slané.
Nechci svoje dítě nutit do kořeněných a slaných jídel, já jsem taková jídla jíst musela, na ostrá jídla jsem si stěžovala, že to pálí, jenže časem mě začalo kořeněné jídlo chutnat a výsledkem je, že moc kořením. Takže u nás to bude muset být dlouho oddělené její a naše jídlo, i když zeleninu si s ní ráda dám, akorát si ji dosolím.
 1.3Magráta13 


Re: Je to pěkně napsané 

(14.8.2012 20:22:01)
Tak to mám naprosto stejně. Mám teda štěstí, že naše děti jedí fakt cokoli, ať koupené nebo vařené. A Živě si vzpomínám, že naše nejstarší v 11 měsících ukradla kamarádovi na jedné párty z talíře kuřecí stehno. Seděli jsme tehdy v trávě a jedli, ona přilezla, čapla stehno a pelášila kus stranou. Tak jsme se chechtali, že jsme jí ho prostě neměli sílu vzít. Poradila si s ním ~:-D
Jinak ale vařím stejně jako ty, za ty roky, co máme děti, už jsme zvyklí nekořenit, nesolit a dolaďovat až na talíři.
 Murielle 


Re: Je to pěkně napsané 

(14.8.2012 21:10:35)
Moje děti si v roce s ohlodáváním kostí poradily, dokonce to vyžadovaly. Dodnes je to pro ně oblíbená pochoutka. Teď ve dvou letech už umí dobře okousat i maso, v roce jsem jim spíš dala kost obranou na hraní a okousávání. Mladší byla schopná ožužlávat jakoukoliv kost třeba hodinu a odmítala jí vydat zpátky.
 Hana, děti v plánu ;-) 


Super článek 

(20.9.2012 17:54:22)
Výborný článek, velmi výstižný a užitečný. Díky za něj!

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.