simiki+koťátko 03/07 |
|
(4.2.2012 22:12:50) Zaujala mě část, která je u nás aktuální, a to že se poví, že někdo prostě "usnul". To je hrůza, jak toto někdo může říct dítěti? Kolik dětí pak má strach usnout? Nebo ještě lepší "odešel". Hodně dětí pak má strach, že někdo, když odejde, se už nevrátí. Prostě "umřel". Co je na tom těžkého říct dítěti? Umřel, je to stav trvalý, už se nikdy nevrátí, umřel proto, že byl hodně, hodně nemocný (ne málo s rýmičkou, ať se nebojí, že při nachlazení umře). Tajit úmrtí? Potom v dospělosti dítě dožene opožděné truchlení, u hodně těchto dětí se pozorují v dospělosti tendence k sebevraždám, drogám, protože nemají něco dořešené. Jinak pěkný článek, mimo této části.
|
Markéta, kluci 10 a 3 | •
|
(4.2.2012 22:26:21) Jak se to technicky vyzkoumalo, ta větší tendence k sebevraždám a k drogové závislosti u lidí, kterým v dětství natvrdo neřekli, že babička umřela, ale opsali to třeba odejitím s andílky do nebe?
Třeba mladšímu synovi jsem ve třech letech dokázala vysvětlit, že náš pejsek umřel a už tu nikdy nebude, protože byla moc nemocná, mladší by to ve třech letech automaticky zopakoval a vůbec by nechápal, o co jde. Já bych to nechala na rodičích.
|
simiki+koťátko 03/07 |
|
(5.2.2012 22:43:51) ano, studie na toto téma je. odkaz se mi nechce hledat, ale, protože jsem hledala témata ohledně dětí a vysvětlení smrti a truchlení bohužel nedávno, několikrát jsem na tuto studii narazila.
Každé dítě vnímá ztrátu jinak, a každé jinak svou bolest vyjádří. Ono je to obyčejně na etapy. Dcerka se mi taky zdála se vším v pohodě, až se jednoho dne rozplakala kvůli tomu ve školce, a více méně pokračovala dva dny.
|
|
|
|