| Jitka Jensen | •
 |
(22.12.2011 12:24:16)
Maminky, ktere tady pisou svoje nazory, jsou maminky, ktere delaji pro svoje deti, co muzou. A to je krasny zaklad.
Ono existuje plno vedeckych praci, ktere se zabyvaji lingvistikou, jak se kdo co uci a proc. Jenze nic neplati vseobecne. Kazdy clovek je jiny, kazdy se nachazi v jine situaci, ktera ovlivnuje to, co vlastne muze nebo nemuze a co jde nebo nejde, a k tomu vsemu se v ruznych rozborech ani prihlednout nemuze. Moje clanky jsou jen jaksi rady, co BY SE DALO; KDYBY...., protoze za cela ta leta, co s tim pracuju, jsem zjistila, ze jedine, co muzu delat, je delat to, co muzu v te ci one dane situaci. Pekne, co? Ale tak to funguje.
V tom prvnim clanku jsem psala prevazne o tom, jak to fungovalo V MOJI RODINE. Ale v rodinach deti, se kterymi jsem tak pracovala, to takhle nefungovalo. Takze jak rodice, tak i ja jako ucitelka DRUHEHO jazyka, jsme delali, co slo.
|
| Jitka Jensen | •
|
(22.12.2011 12:34:43)
Kdyz byly moje nejstarsi dcerky malicke, jednak jsem pracovala jako ucitelka ruznych jazyku, a jednak jsem studovala vyuku druheho jazyka. Pri prednaskach a diskuzich (jako jedina, ktera jsem mela vlastni deti v te situaci, protoze vsichni ostatni byli Svedi) jsem jaksi propadala depresim - proc jsem vubec nejake deti mela, kdyz chudinky ted nic umet nebudou, co z nich bude, a ja matka to vsecko zavinila = tak asi).
Takze jsem se doma vrhla na cteni, povidani, zpivani...znate to. A studovala dal, mela dalsi deti, a zjistila, co clovek stihne a co nestihne, a hlavne aby deti zvladly skolu, jak to bude s cestinou uz je vedlejsi. Do Prahy jsme jezdili jednou za rok, babicka sem taky jednou za rok, jinak s nikym cesky mluvit nemely prilezitost, protoze jsem nestihla se s nikym stykat. Jazyk zeme se ucily jen ve skole, pak jsem je nutila cist svedske knizky.
Dnes vidim, ze vsecko, co moje deti zvladly, zvladly hlavne proto, ze jsem dohlizela na to, aby se neco naucily - cokoli a jakkoli (muz se do toho moc nemichal, nechal to na mne). Cili jazyk se naucili, protoze byli zvykli se porad neco ucit, a tim se mozek jaksi porad pouziva, a ziskaji navyky. Jine deti, se kterymi jsem pracovala ve skole, se nektere naucily a sly dal na studie, jine na to nemely a je z nich neco jineho, svou materstinu umi na ruznych urovnich (=to jsou deti jinych cizincu, ne ceske, tady jich v oblasti moc nikdy nebylo). Svedsky umi taky tak, aby zvladly praci a kazdodenni zivot. Jejich rodice pochazeji z ruznych zemi, z ruznych spolecenskych "trid" - nekteri nemaji ani zakladni skolu, nekteri jsou akademici. Ty deti, ktere pochazeji z rodin, kde jsou si rodice vedomi dulezitosti vzdelani, to obvykle zvladnou.
Takze klid. Je dobre trochu vedet, co se da a co ne. Rodicum se ruzne radi ruznymi experty a "experty" a clovek je z toho zmateny. Ale kdyz se dela, co se muze, vzdycky je to dobre.
|
| Lenka | •
|
(22.12.2011 13:56:37)
Jitko,
Diky moc za clanky. Pro me skoda, ze nevysly tak o 7 let drive, kdyz se narodil muj prvni syn  .
AD syn versus dcera a jazyky - to neni o pohlavi, ale o talentu. Mam starsiho syna a dvojcata (par) a mladsi syn je na tom z cestinou ze vsech nejlepe, prestoze ma stejne podminky jako dcera a horsi podminky nez starsi syn (deti mezi sebou mluvi jenom anglicky).
Ucim starsiho cist v cestine, jsem prekvapena, jak mu to jde pekne, uz se tesim, az za par let bude cist plynule v obou jazycich. Prijde mi, ze to bude na rozvoj slovni zasoby to nejlepsi.
|
| Cloe |
|
(22.12.2011 16:12:37)
Lenko,
mam kamaradku, shodou oklolnosti take Lenku, a jeji dcera se perfektne naucila cesky cist mame "pres rameno"-mamina cetla pohadky a holka koukala na text.
Cely zivot prozila v cizine a cesky mluvi perfektne, bez prizvuku a cte cesky uplne bezne.
Tak hodne stesti a preji hezke svatky !
|
|
| Betkaa | 
|
(22.12.2011 21:36:05)
Ja mam krome knizek dobrou zkusenost take s pohadkami na DVD a pisnickami a pohadkami na CD.
|
|
|
| Rigmor |
|
(25.12.2011 12:36:50)
Souhlasím s tím názorem o nárocích - na starší děti jsou jaksi kladeny vyšší nároky bez ohledu na to, jak dlouho se dítě jazyk učí. A vůbec nejvyšší nároky mají lidi, kteří cizí jazyk vůbec aktivně nepoužívají, pokud nějaký vůbec ovládají. Všimli jste si toho?
Kazdy ma přeci jiné vrozené jazykové nadání, jiné příležitosti, jinou potřebu jazyk používat. Jsem slovenka žijíci v Norsku, manžel je čech. Naše starší dítě brzy nastoupí do školy a tak k norštine brzy přibude angličtina - pro něj uz čtvrtý jazyk. Připadá mi výhodné, že nemusíme mít společný jazyk, protože je čeština se slovenštinou tak podobná - každý si jede po svým a všichni si rozumíme. Deti to zatim samozřejmě míchají dohromady, ale postupně si to třídí. Ještě než jsme se odstěhovali z Čech, jsem se setkala s názorem, že nemám mluvit na dítě slovensky, protoze prý bude mít problémy ve škole.(nemám být sobecká a myslet trochu na to ubohé dítě) Můj názor je ten, že pokud má mít dítě problém z důvodu, ze ovladá víc jazyků, tak jedině kvůli takovým lidem a jejich nesmyslným nárokům. Já z toho, že dítě smíchá slova problém dělat nehodlám. A pokud z toho nedělají problém rodiče a okolí, tak dítě teprve ne. Stačí přece slovo nebo vetu zopakovat správně a jde se od toho. Podle mně jde o to, aby se jazyk používal a člověk se dorozuměl, nebude ho přece každý vyučovat, nebo v něm psát romány. Chce to čas a trpělivost, nabídnout dítěti příležitost, nejlíp formou zábavy. Chtít po dítěti, aby si v zahraničí udrželo mateřštinu rodičů nemá smysl, pokud nemá priležitost ji aktivně používat(i kdyby se to jednou třeba mohlo hodit v budoucnu). V první řadě tak musí mluvit rodič s dítětem, sám se snažit naučit cizí jazyk (někdo v diskusi zmínil, že by se dítě rodiči smálo - toho bych se nebála, pokud se rodič dítěti za chyby taky nesměje a respektuje ho). Dále je v dnešní době větší možnost potkat v zahraničí někoho z rodného kraje, víc se cestuje, telefonovat přes internet s rodinou. Moc se mi líbí výukový systém Logico, pro starší děti dobrý způsob, jak se naučit číst a psát česky v zahraničním prostředí.
Myslím, že nejdůležitější je, aby to pro děti nebyl stres, ale zábava a nekladli se nesmyslné nároky. Starší děti už musí mít nějakou svoji vnitřní motivaci, musí vidět smysl, aby se zdokonalili na vyšší úroveň a naučili se pravopisně psát. Učíme se a zapamatujeme si to, co používáme.
Sama na sobě vidím, jaký je to dlouhodobý proces. Já mám třeba problém přepínat mezi cizími jazyky. Do Norska jsem přišla ze znalostí angličtiny a němčiny (kromě mateřštiny, čeština ruštiny). Začala jsem s norštinou (ve skole se učím většinový jazyk, v místě bydliště používají dialekt, ktéremu jsem dlouho nerozuměla..a ještě nerozumím ). Nejdřív se mi začala míchat norština do němčiny, kterou jsem chtěla používat se známými z Německa. A teď se mi míchá i do angličtiny, jak jsem se s norštinou dostala na její úroveň. A tak musím ještě trénovat a zdokonalovat obojí, abych je zase spolehlive oddělovala (němčinu zatím vynechám, neb ji nepotřebuji).
Můj bratranec žije v USA, děti slovensky rozumí, ale moc nemluví. Má to těžší v tom, že společný jazyk doma mají angličtinu, znamé slováky tam nemá, ale naše rodina ho navštěvuje. Děti mu jednou rekli: tati, ty mluvíš s babičkou nějakým jiným jazykem, my nerozumíme. Je to asi tím, že s dětma mluví jednoduše, nečte jim a nezpívá, taky zklouzává do angličtiny. Ale je tam prý úplně běžné, že děti ovládají z domu nějaký jiný jazyk. To sestřenice v Anglii je asi pečlivější, mluví slovensky pořád, dítě dává na celé prázdniny k babičce (má to blíž), učí ho i psát. Akorát její manžel trochu lituje, že nemluvil hned francouzky, když vidí, jak mu to hezky jde se slovenštinou a angličtinou.
Děkuji za pěkné články, moc mě zaujali.
|
| Vladka a Mishell | 
|
(2.1.2012 13:25:36)
Ahojky,narory jsou tedy zajimave a ja zastavam nazor,ze cim vice reci umis,tim vice jsi clovekem.Ja jsem presvedcena,ze deti to v hlavickach maji moc dobre srovnane a jen se jim obcas stane,ze neco prehodi,ale to je normalni.Pokud dite bude zit od malicka v rodine,ve ktere se mluvi deseti jazyky,bude je pak plynule ovladat max.do 10let veku..Pokud dite vyrusta v jednojazycne rodine,do 10let veku se sotva nauci druhy a treti jazyk k tomu.Ja jsem ceska,pritel slovak-mezi tim rozdil nevidim,dcera se narodila prvni rok stravila v Irsku,ted zijeme v Holandsku a jeji Babicka na ni mluvi jen Italsky.Tak cestinu samozrejme ve svych 3 letech ovlada nejlepe,na to klademe duraz.Holandsky se domluvi,anglicky rozumi ale moc nemluvi a italsky rozumi jen neco a neodpovida.A je to presne podle toho jak casto prichazi s jazykem do styku.Verim,ze kdyby ji babicka volala denne,mala za par mesicu umi italsky.A cim drive clovek s ucenim zacne,tim lepe.Pokud vylozene dite netrapime nad knizkama aby se biflovalo,neverim,ze mu to ublizi.Spise naopak.
|
|
|
|
|
jen bych ji za vcasu pichla na soukromou skolu kde se ji dostane individualniho pristupu a bude se dal rozvijet 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)