| Hehu+Cipísek | 
 |
(29.10.2011 2:33:58)
článek jsem vdechla, bavil mě, předchozí jsem nečetla! a jen zírám co se tu ZASE strhlo!
co mě osobně přestalo bavit, nejsou popisy porodů, ale tyhle super diskuse na rodina.cz, které se pod některými články strhávají a i proto sem už téměř nezavítám, neb na to je můj rozum prostě krátkej. Ve většině případů mi to zavání hořkostí, lítostí a domýšlivostí, že to někdo udělal jinak a já to měla jen obyčejně (i když to autorka článku vůbec netvrdí). za dobře popsaný porod považuju právě ten, který není strohý a detaily o odteklých plodových vodách mě nijak neurážejí. intimní zážitek to bezesporu je, zároveň mi nepříde nijak pobuřující, že svoje prožitky chce někdo takto zveřejňovat (to dotyčnému z jeho zážitku na intimitě rozhodně neubere, neb samy pocity, které u toho autorka měla jsou jednoduše nepřenositelné).
rozhodně je to inspirativní a i já bych si tak přála rodit a to né proto, abych si připadala jiná, nebo snad lepší než ty, které rodily obyčejně v porodnicích, ale proto, že porod právě považuju za tak intimní záležitost, že jakýkoliv urychlování je jen z logiky věci zásah a věřím tomu, že se tak může i jednoduše stát, že se vším stresem kolem porod paradoxně prodlouží. ovšem i toto bych nechala na svobodné volbě. třeba bych zrovna já byla děsná hrdinka a pak jako první volala po epidurálu. k mé smůle to ani nezjistím, neb jsem bohužel jednou z císařoven (což snad nejde nazývat ani porodem) a čeká mě to i napodruhé....
|
| Binturongg | 
|
(29.10.2011 9:46:15)
Hehu - předesílám, že tu vždy zdůrazňuji, že nejde o to, jaký porod je "dobře" nebo "špatně", ale o to, aby měla ženská možnost výběru, protože psychika má obrovský podíl na průběhu porodu, ať je jakýkoli.
Ale musím se velmi ohradit proti tomu, jak se vyjadřuješ o císaři.
Proč "bohužel" císařovna?
Proč se to nedá nazvat porodem?
Trochu mi to zavání mindrákem a nevyrovnaností s "nepřirozeným porodem", přičemž je na císařovnách asi tolik špatně jako na domarodkách nebo nemocničních povalečích 
Oč tedy jde?
Já si plánovaného císaře odtrpěla takovým stylem, že se o tom některým přirozeným rodičkám ani nesnilo.
Nebo není správnost porodu určována přestálým utrpením?
Čím tedy?
Přes to, co jsem si prožila, chci císaře dalšího (ačkoli kdybych na tom trvala, nechají mě zřejmě rodit normálně) a nepřipadám si kvůli tomu nijak méněcenná.
Prostě nejedu do lázní, ani na dovču, jedu si pro holčičku, o níž mi jde především a jsem kvůli ní ochotná zkousnout leccos.
Ten špatný pocit chápu třeba u své známé, která si prožila téměř celý porod, trápila se mnoho hodin v kontrakcích a nakonec, když už šlo v podstatě o zlomek té doby utrpení, musela na císaře, ještě jí špatně píchli epidurál, takže nakonec odrodila v celkové anestezii.
Má dodnes pocit "nedokončené" práce, ale neznamená to, že je horší matka, nebo že bude její dítě jakkoli handicapováno...
A o to snad jde, ne?
Jde o dítě, ne o to, aby ženská řvala nadšením z porodu...
|
| Margot+1 | 
|
(29.10.2011 11:15:56)
Binturong,
je to tím, že lidi mají pořád tendenci srovnávat, a pokud jim nejde přímo o to, co je "správně" a "špatně", jak alespoň co je "dobře" a "lépe".
O císaři panuje všeobecná představa, že je to porod za hubičku, bez zásluhy, vlastně dárek. Proto také mají císařovny (včetně mě) tendenci, vysvětlovat, obhajovat a dokazovat, že utrpení přítomno bylo.
Málo platné, pokud jsem s kýmkoliv mluvila o svém porodu, dostalo se mi ohodnocení od "Klikařko" po "A chudáčku", ale nikdy "Jsi dobrá", jako se hodnotí porody bez léků...
(nestěžuji si na to, jen to konstatuji).
|
| Binturongg |
|
(29.10.2011 14:59:39)
Margot - i já považovala císaře za dárek a velikou kliku...do chvíle, než jsem si ho prožila 
Ani s těmi naivními představami jsem si nepřipadala jako něco horšího (možná kvůli fobii z přirozného porodu, možná proto, že mi na vlastním porodu, na celé té akci, ani tak nesejde - chci hlavně zdravé dítě, možná proto, že jsem si vědoma všech rizik, která jako císařovna podstupuji), ale po absolvování SC před dvěma lety mi docvaklo, že císařovny se od běžných rodiček liší hlavně tím, že přijde nejdřív miminko a pak teprve strašná, mnohahodinová, ubíjející bolest, nikoli naopak
|
|
|
| Cindy (XI/06 + IX/10) | 
|
(29.10.2011 13:54:25)
Ale Binturong, tady snad nikdo nepsal, že kdo je "císařovna", tak je horší matka....
Taky jsem císařovna 2 x - prostě to jinak u mě nešlo - ale nemám pocit, že bych byla horší či lepší matka. Přála jsem si rodit normálně, nešlo to a co....hlavní přece je, že žijeme, jsme relativně v pořádku a máme děti.
To, že žijeme, se zdá být normální, ale není to také samozřejmost. Už jsem tu psala o případu mé kamarádky, která původně měla rodit normálně, pak rychle císař, krvácení, ochrnutí na půl těla, podchlazení (a následně popáleniny 3. stupně, když ji oteplovali horkou vodou v PET lahvích přiložených na nahé tělo), zanesení zlatého stafylokoka do popálenin. Jen kvůli tomu, že paní primářka myslela, že velké krvácení je normální po císaři, a teprve když kamarádka prožívala svou klinickou smrt, tak se začala snažit (další dvě operace, vyjmutí dělohy). Naštěstí se známá dostala pak Na Homolku, kde konečně pořádní lékaři ji pomalu dostávali do pohody včetně transplantace kůže, pobývání ve speciální komoře na obnovu mozkových spojů. Vše se učila znova - pomalu mluvit, sedět, první krůčky. atd.......ale následky na celý život (hluboké jizvy na těle i na duši, pravá ruka téměř nefunkční a mnoho mnoho jiného)...ale to je jiný příběh
|
| Binturongg |
|
(29.10.2011 14:53:31)
Cindy - ale není přirozené napsat "bohužel císařovna" a "to se snad ani nedá nazvat porodem" - chtěla jsem dotyčné jen odvětit, že ani císař není žádná brnkačka a nechápu, proč z toho má tak špatný pocit, jelikož vůbec nejde o to, jak jsme porodily, ale o to pokračování přece a navíc si císaře prožila a musí vědět, že to není sranda...
|
| Cindy (XI/06 + IX/10) |
|
(29.10.2011 15:10:45)
Já vím - určitě tím ale nebylo myšleno, že je císař brnkačka. Spíš má možná paní trochu pocit ze selhání - že její tělo zkrátka nebylo schopné porodit "normálně". Myslím, že 99% "císařoven" ví, že to je sakra zásah do těla. Byť to nebolí tolik PŘI TOM, ale hlavně POTOM - kdy cca 2 týdny se člověk modlí, aby nemusel zakašlat, kýchnout či se smát.
U mě se hojení rány dorazilo ještě cca 2 měsíce poté, a to neuvěřitelnou bolestí pat - dozvěděla jsem se, že je to právě výjimečný důsledek při hojení dělohy a malé pánve - ta bolest trvala cca 6 měsíců, kdy jsem se po chvíli sezení či ležení nemohla pořádně na paty postavit - teprve po určité chvíli to šlo. Nyní to mám jen velmi slabě, takže jsem ráda.
Navíc po prvním císaři jsem měla nepatrnou jizvičku, ale po druhém je pořádná - přes celé břicho - a dodnes -více než po roce - mi ta jizva a kůže kolem připadá, jako by nebyla moje...
|
| Binturongg |
|
(29.10.2011 16:10:45)
Cindy - to asi dost záleží na umění toho, kdo tu jizvu "vyrábí" 
Ale právě ten pocit selhání nechápu, resp. chápu, ale je mi těch holek fakt líto, protože jsou horší věci na světě, než rozříznuté břicho místo nastřižené... 
|
| Margot+1 |
|
(29.10.2011 16:30:20)
Binturong,
to s tou jizvou je podle mě taky o štěstí. Někomu není vidět, někdo má keloid (např. já). Je to dáno snad geneticky. např, moje máma má zip po nástřihu (!) ještě po 33 letech. To musím říct, že z tohoto pohledu ho mám raději na břiše.
|
| Binturongg |
|
(29.10.2011 21:10:24)
Margot - no všude lepší než třeba na obličejí 
|
|
|
| Cindy (XI/06 + IX/10) |
|
(29.10.2011 16:33:35)
No vidíš, já měla toho nejlepšího chirurga, ale zkrátka malý měl moc velkou hlavičku, a tak mě potrhal...takže je to i o štěstí.
|
|
|
| Hehu+Cipísek |
|
(30.10.2011 2:29:30)
podobně jsem to měla já. mě teda nebolely paty, ale nebyla jsem schopná ještě 2 měsíce po, ujít delší vzdálenost. stále jsem nosila těhotenský gatě, nebo tepláky, protože pevnější kalhoty byly přímo muka! a jizva se mi hojila 4 měsíce, neustále na ní byly strupy... po roce začala jizva konečně výrazněji světlat a taky jsem měla ještě necitlivá místa.
jinak nemám pocit selhání, u mě vlastně ani nebyla ta možnost rodit normální cestou. líto mi to bylo asi toho půl roku po porodu. měla jsem pocit, že i tím jsem v sobě delší dobu hledala ten pravej, hlubší cit k dítěti. já jsem určitou dobu po tom necítila vlastně nic. ale možná to bylo spíše ve mě, než že by to bylo způsobený právě císařem.
no a čeká i mě i druhej císař. sice se netěším, ale co už. nechci se rouhat, ale snad to bude lepší, i to hojení, neb určitou dobu po císaři jsem byla hodně mimo sebe a vstávání z postele bylo na hodně dlouho :))) a já si říkala probůh jak tohle dám podruhý, když už budu mít doma staršího sviště, to prostě mezi mojí postelí, postýlkou a postelí staršího prostě a jednoduše zhebnu :-D)))
|
|
|
| Hehu+Cipísek |
|
(30.10.2011 2:16:46)
nevím proč bych nemohla napsat "bohužel císařovna" .... prostě bych ráda rodila normálně, či přirozeně. a vážně vím, o čem císař je. pro mě to prostě porod není, jen vyndání dítěte, ovšem to neznamená, že to není odrpěný, když to nenazývám porodem.... moje kamarádka rodila dítě do vody a říkala, že to sice trochu bolelo, ale sama dodává, že měla štěstí, neb nijak teda netrpěla, takže né každý u porodu prostě trpí, nebo je porod jen o tom, kolik v něm bylo bolesti?
jednoduše tohle je moje názvosloví, takhle to beru já, nijak nesnižuju císařovny! a vážně nechápu, jak se z tý věty může opět rozvinout diskuse, jak kdyby sis byla jistá, že si právě tohle, cos pak napsala, myslím! 
|
| Binturongg |
|
(30.10.2011 8:12:53)
Hehu - tak se hned tak nerozčiluj, já to myslela dobře
Mám pořád před očima tu svou kamarádku s trvalým pocitem "nedokončené práce", ale je zajímavé, že druhé dítě chce buď porodit přirozene, nebo rovnou plánovaným císařem - nic mezi tím jako minule.
Hezky jsi to popsala - kdybys to udělala rovnou, nepochopím to tak jednostranně.
Stejně tak chápu Tvůj údiv nad tím, že je pro mnohé, kdo to neprožil, císař bezbolestná "dávačka" - někdy mám pocit, že mají ony pocit, že by se císařovny vyrovnaly přirozeným rodičkám jen v případě, kdy by byly operovány bez umrtvení
Každopádně přeju, ať Ti to vyje co nejlépe a druhý císař Tě tak netraumatuzuje, když už víš, do čeho jdeš.
Já osobně vůči "supermarketu" nic nemám - ale možná to bude i tím, že já si byla v obchoďáku i pro embryo - zatímco se mi obě děti líhly v Praze ve zkumavce, já se veselila s přáteli v knajpě a mazala karty - pak jsem si pro ně, s odstupem 18m, jen dojela  
|
| BludickazBC | 
|
(30.10.2011 8:37:44)
Binturong já tvou kamarádku chápu, ono totiž přirozený porod nebo CS jsou u mě o hodně bezpečnější pro dítě, než ty záležitosti, kterýma u mě může končit silně medikovaný porod. Já medikovaně porodila dvakrát a po tom druhém porodu to vidím stejně. Co se týká mě tak přirozeně (bezpečný a šetrný k nám oběma) nebo když by to nešlo tak radši rovnou kuchnout, než mít šanci že sice medikovanej dopadně dobře, ale taky šanci že ne, nějak zrovna mýmu tělu a porodům medikace nedělá dobře
Takže se radši budu hojit z rozkuchanýho pupku než se
děsit co bude s dítětem 
|
| Binturongg |
|
(30.10.2011 13:08:48)
Bludičko - no asi tak, s tím 100% souhlasím - proto by tu měla být ta možnost výběru a navíc by si měli doktoři začít pomalu uvědomovat to, co píšeš i to, co s lidmi, zvl. s lidmi obrovskými, sotva funícími a v bolestech, dělá psychika, a kam vede nadužívání chemie - když pominu, že je to drahé
Někdy mám dojem, že se mi kluk otočil koncem pánevním až pár dní před termínem ve chvíli, kdy mi můj porodník (zlatý člověk a výtečný chirurg, ovšem stará konzerva) sdělil, že mi porod vyvolají...
|
|
| Hehu+Cipísek |
|
(31.10.2011 12:09:00)
Bludičko ono i u císaře je hromada medikamentů, člověk je připoutanej jako kristus, s oběma rukama v přezce, v ruce kanyla, v zádech kanyla na anestezii... do žíly mi připichovaly i něco proti blindění a já z toho byla blbá tak, že jsem nebyla schopná vnímat manžela ani dítě. pak další léky na JIP. taky mám pocit, že to moje tělo moc nezvládá. mě totiž totálně utlumí i kynedryl, kterej mi dala jednou letuška v letadle a já se třepetala v turbulencích, s hlavou visící, jak po pořádný kalbě a i když jsem byla při vědomí, nemohla jsem tu hlavu zvednout :))) krom toho si myslím, že ta dávka všech možných léků způsobila ten silnej 2 hodinovej třas a to, že jsem pak i sotva mluvila, jak kdybych prokřičela noc.
i já se budu pídit o možnostech při dalším císaři. určitě vím, že chci první přiložení i následný pokusy během pobytu na JIP, né, že ho 30 hodin neuvidím - což jsem taky nevěděla. neřekli nám tehdy, že JIP rekonstruujou a provizorní JIP byla na druhým konci porodnice. no stejně bych toho moc nenadělala, byla jsem po termínu, těsně před porodem a v podolí mě odmítli rodit.
|
| BludickazBC |
|
(31.10.2011 12:31:11)
Jasný to chápu, jen jsem měla na mysli, že u sekce nevadí, že s tebou tělo nespolupracuje (naopak proto se to dělá, že jo, že potřebujou utlumit tvé vnímání toho, co se v těle děje). A hlavně tvoje ztráta nad kontrolou těla neohrožuje dítě, protože dítě vyndává v tu chvíli lékař. Jenže když máš tělo, který rozhodí medikamenty a poloha tak, že s tebou přestane spolupracovat a máš tím tělem dítě vytlačit, máš najednou ty i dítě poněkud problém.
Takže pokud mám být mimo, tak radši při sekci. Jasně že ideál je mít možnost nebýt mimo vůbec, jen někdy to holt nejde.
|
| Hehu+Cipísek |
|
(31.10.2011 14:53:21)
no tak to naprosto souhlasím!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hehu+Cipísek |
|
(30.10.2011 2:10:55)
tak to je přesně ta domýšlivost, o který jsem se zmiňovala... kde jsem probůh psala o tom, že císařovna je horší nebo lepší matka?????
pro mě bohužel. já si přála rodit přirozeně, ale nešlo to. neměla jsem z normálního porodu fobii, těšila jsem, ale neměla jsem ani šanci to zkusit, neb kvůli srdci by mě ani nikdo rodit nechtěl a já přeci jen nejsem sebevrah a když mi někdo řekne, že je větší riziko, že se něco podělá, tak nebudu doktorovi dupat po hlavě, že já přece snila o přirozeným porodu a nirváně a teď tohle :-D))) to opravdu tak není.
mindrák z něčeho nedokončenýho jsem měla i bez toho aniž bych si prošla kontrakcemi. jednoduše to nenazývám porodem proto, že je to dle mě operace a celej ten průběh je tak nepříjemnej, stresující, že to všechno budou dělat při vědomí, ta příprava, člověk jde jak na porážku a pak si tak nakonec i připadáš, neb to není jemný zacházení, ale vyndavání dítěte, čištění dělohy, zašívání, hází s tebou na tom kovovým stole ze strany na stranu..... ptali se mě na anestezii, všemožný rodinný anamnézy, ale že by mi někdo řekl, co se bude odehrávat, to ne. jsem prostě typ člověka, co raději ví, do čeho jde. nemyslím popisovat těhuli den před akcí, že to bude prostě krvák, ale připravit jí na to, že to nebude lehká jízda. já z toho byl hodně zaskočená, i z toho, že se mi chtělo hodně zvracet, i pak z tý manipulace na JIP, nějak mi nedošlo, že budu 24 hod. napojená na přístrojích a cizí ženská mi bude měnit vložky :-D)))) k bolestem PO se ani nejde vyjadřovat a ke 4. měsíce se hojící jizvě taky ne a to jsem ještě dopadla dobře :)))) já byla ta, co nějak čekala trochu ten porod za hubičku, jak pak někdo zmiňoval a stejně tak mi opravdu vadí, že mi všechny normálně rodící naznačovaly, jak jsem dopadla báječně, že mě bezbolestně kuchly! jestli si opravdu někdo myslí, že sešitá děloha a břišní stěna nebolí jako dvě svi-ě, je fakt blázen a že to opravdu silně bolí několik dní. jen snad dvě maminy byly na oddělení byly poměrně rychle fit, já se ploužila jako lazar ještě další dva měsíce, neb se to prostě hojilo pomalu a nic moc. no a v neposlední řadě prostě porodem nazývám stav, kdy dítě tělo přirozeně vypuzuje, dítě dorotovává, prochází prorodními cestami a i když to děsivě bolí, tak ten příchod vašeho vlastního dítěte na svět prostě cítíte, intenzivně prožíváte... mě to u císaře přišlo tak trochu komický... po veškerý asi hodinový přípravě se jen zeptají "cítíte něco?" a za pár vteřin vám z poza plenty ukazují dítě... výsledek jak nákup v supermarketu... jistě, každej takovej pocit nemá, já měla chvíli dojem, jak kdyby mi dítě v porodnici jen dali (když samozřejmě odmyslím ten fakt, že jsem se tam kroutila v bolestech a koukala v zrcadle na jizvu jako důkaz, že k tomu vážně došlo...)
takže já tady opravdu netvrdím, že by císařovny byly horší či lepší rodičky, nebo snad matky. mě jen a jen líto, že to pprostě nezažiju, přičemž i mě jde vlastně jen o to, vše zvládnout ve zdraví.ty krásný věci prostě nejsou zadarmo a bolest z porodů by neměla být předmětem soutěžení o to, kdo na tom byl hůř. já nevím, jak bolí kontrakce, tlačení, nástřih a maminky, co rodily normálně netuší, jakej je císař a jak to bolí po něm.
ovšem musím říct, že jsem se nesetkala s tím, že by opravdu někdo řekl chudáčku, tys měla císaře jo? většina se spíše lituje, jak je strašný, že trpěli v bolestec a jak já jsem na tom přece dobře, bže jedna kamarádka povídala, jakej je císař přece pohoda a už vidím jak mhouří víčka a myslí si cosi o cítě. dřív mě to bralo a chtěla jsem to všem vysvětlovat, že to tak není a kterej blázen tyhle mýty šíří, ale časem jsem pochopila, že to nemá smysl. osobně si myslím, že každej porod je jinej, že to není jen o prahu bolesti, ale každý tělo reaguje jinak, jinak pracuje, jinak se hojí a stejně tak, jako je sto porodních příběhů a sto prožitých bolestí, tak i tak je sto různých zážitků z porodu císařem.
a pokud se mám vrátit k tématu, tak jednoznačně já neříkám, že je nějaký porod dobře a jiný špatně a jen musím souhlasit, že BY TO MĚLO BÝT O VOLBĚ!!!! (samozřejmě pokud jde o život, je to už věc jiná!)
|
| BludickazBC |
|
(30.10.2011 8:07:19)
Hehu, já ti rozumím, co jsi chtěla říct. Ale rozumím i tomu původnímu názoru, že císař je porod. Protože jednak to porod je, akorát prostě jinudy a jinak a druhak se v čestině používá slovo porod i jako synonymum pro něco náročného ("holky ta zkouška z matiky to byl fakt porod") a v tomhle smyslu je často císař fyzicky i psychicky daleko větší porod než vaginální porod. A velmi chápu tvůj pocit marnosti něco se snažit vysvětlovat, ale myslím, že i tak je dobrý o tom mluvit a psát, už proto, že jako průběhy vaginálního porodu i císaře se od sebe liší jeden od druhýho. Sama jsi psala, že tě na sále zaskočilo, jak málo jsi tušila o technických detailech a o tom jak to rodička v epidurálu nebo spinálu (není tam údaj o použité anestezii nebo jsem ho přehlídla) může fyzicky pociťovat. Psychika je další kapitola. Podle mě je prospěšné, když se žena, kterou to čeká může popídit po příbězích jiných, pochopí, že je mnoho variant a nedá se odhadnout předem ta její a zároveň tuší, co asi bude a když se pak něco děje i když je to často velmi nepříjemné( mírně řečeno), tak aspoň ví, že je to normální a v pořádku, takže tam není aspoň strach z úplně neznámého. A myslím, že i tady je důležitá svoboda volby, vědět co z toho, co dá ovlivnit bude a jak to chci a proč to chci a taky možnost podle aktuálního stavu to měnit : způsob anestezie, péče o dítě po porodu (třeba ženě záleží na kontaktu a přikládání dítěte co nejdřív tak převezme dítě k sobě, ale potom zjistí, že zrovna u ní je rekonvalescence horší a že to fakt nejde a požádá o pomoc a péči o dítě sestry - tak by to mělo být přijato jako fakt a ne to dát matce zlomyslně sežrat "chtělas ho tak se starej...") Prostě svoboda volby a individuální přístup podle potřeb matky a dítěte. Tahle potřeba se způsobem porodu nemění.
|
| Binturongg |
|
(30.10.2011 8:20:28)
Bludičko - dík, velmi výstižné  
Teprve po prvním porodu mi došlo, že porod nebo opeace, ať si tomu říká kdo chce, jak chce, nejde ani tak o mě, jako o dítě, o jeho zdraví a o komunikaci mezi námi dvěma...
A to, že mi komunikace nebyla umožněna vůbec žádná, dodnes nevím, co klukovi všechno (údajně) bylo atd., mě dohnalo z fajn porodnice od přátelského a milého personálu (s otřeným personálem pediatrickým) do "továrny na haranty", ač to mám 140km, protože radši přežiju pár dní neosobní přístup než riskovat, že zas dítě neuvidím jen z organizačních důvodů...
Zkrátka - jde mi daleko víc o všechny ty věci matka + dítě PO porodu, nikoli o jeho průběh
|
|
| Margot+1 |
|
(30.10.2011 13:18:26)
Bludičko, Hehu a Binturong,
jsem moc ráda, že tahle diskuse o císaři proběhla. Myslím, že takhle upřímné a syrové výpovědi tady chyběly a děkuji vám, že jste k nim našly odvahu.
Bylo a je to zapotřebí přesně z těch důvodů, které jste popsaly!
|
| BludickazBC |
|
(30.10.2011 13:28:02)
Tady lížu nezaslouženou smetanu, moje zkušenosti s císařem jsou díkybohu jen zprostředkované. Mám ale mezi dobrými přáteli, co mi říkají i hodně intimní věci ze svého života, dost přítelkyň, které rodily císařem, takže jsem se k tomuhle dostala přes jejich sdílenou zkušenost.
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(31.10.2011 10:18:23)
Hehu, jsem jedna z těch, co mají z císaře hrůzu. Nemyslím si, že císař je porod "zadara" a vůbec nejde o to, co bolí víc a při čem se víc trpí. Císaře jsem nezažila, a doufám, že nezažiju, ale myslím, že císař bolí víc, než přirozený porod.
Když mi nějaká známá říká, že rodila císařem, první co mě napadne je "To je mi líto" ale nikdy jsem to neřekla. Obecně se snažím nevyjadřovat se k porodům kamarádek a známých
|
|
| Rigmor |
|
(31.10.2011 22:15:31)
Ono je těžké se jakkoli k těmhle tématův vyjadřovat, nikdy si člověk nemůže být jist, že se druhého nedotkne. Při svém prvním těhotenství jsme se takhle sešli asi 4těhotné známé a povídali si - jak jinak - o porodech, které nás měli čekat. Jedna prohlásila, že si určitě zaplatí císaře. Já jsem se udiveně zeptala proč, neb mě i jako nezkušené bylo jasné, že to není ta lehčí cesta. Já nevím, jestli jsem do té otázky nevložila příliš údivu, že to ta známá vzala jako odsouzení nebo co...protože zareagovala zvláštně a nastala trapná situace, zkrátka faux-pas. Je mi jasné, že může být x kontraindikací proti přirozenému porodu včetně těch psychických...která tam zřejmě byla. To se dá samozřejmě pochopit, ale je těžké zareagovat správně, když se někdo zapojí do diskuze, skoro arogantně vyhlásí, že si zaplatí císaře a pak o tom nechce mluvit. A já si připadala jako blbec...No jo, lidi jsou různí, ale jsem si jistá, že většina z nich to nemysli špatně, prostě dochází k nedorozuměním, nikdo do druhého nevidí. Proto je dobré o tom psát, číst - to se dá i anonymně se zachováním soukromí a taky mluvit, to můžou dělat ti, co jim na soukromí až tak nezáleží. A podotýkám, je jiné rodit před cizími lidmi a mluvit o svém porodu před cizími lidmi - všimla jsem si, že se někdo v diskuzi podivoval nad tím, že v soukromí rodící žena o tom pak píše. Já nevím, já ten rozdíl cítím. Moje babička říkala, jak vůbec, ale vůbec netušila do čeho jde, a to měla její máma 8 a ségra 3deti. O tom se prostě nemluvilo, ani mezi ženskými, ani v rodině. Pozdějc asi jo, protože se babi smála jak ta její ségra jako prvorodička rodila doma s přivolaným doktorem a rozčilovala se na doktora, že tam jen tak sedí a čeká a nic jí nepomáhá.... Od mala jsem ležela v máminých knížkách k tomuto tématu, ale o pocitech rodící ženy a všech těch nepříjemných detailech se tam člověk moc nedočte. Zkušenosti jiných žen jsou nepřenositelné, každá je jedinečná, ale člověk ví, co může čekat, tolik ho to nezaskočí a když to příjde, nepřipadá si blbě, protože je to všechno vlastně naprosto přirozené. Informovaný človek je navíc míň manipulovatelný...Já nechápu, co na tom některým vadí. Proč to teda čtou?
|
|
|
|
|
.
Jediné, co mě mrzí je, že to nejde ve většině porodnic, ale to není věc tvého psaní
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)