| withep | 
 |
(10.10.2011 9:32:56)
Můj tatínek nechválil, můj manžel nechválí. A tedy (žádní) chlapi neumějí chválit? 
Pominu rozdíl mezi pouhou chválou a skutečným uznáním, pominu, že by problém tkvěl v hledání ideální míry chválení mezi vůbec a příliš. Rozesmála mě představa, že by se chválení mělo vyučovat, a "dilema", zda doma nebo ve škole  . Nejspíš asi ve škole, protože doma, kde maminka tatínka chválí pořád a tatínek maminku nikdy, se to děti obou pohlaví nejspíš nenaučí . Ovšem klást chválení do protikladu ke kritickému myšlení může mít jediný účel. Pomoct pochopit nechápavému čtenáři, že je to celé ironie  .
|
| zwedavka |
|
(10.10.2011 9:43:37)
Taky mně článek moc neoslovil. 
Autorka nějak nepochopila rozdíl mezi chválou, bez které lze žít a oceněním, bez kterého se žije fakt ztuha.
Co by ale naše školství mohlo vykonat, je naučit příští generace kritizovat výkon a ne člověka.
Jak píše Withep, rodiče nanaučí, to, co sami neumějí.
Každý (skoro) snese výtku vy stylu: To a to jsi udělal chybně. (Skoro) každý odmítne kritiku: Jsi neschopný, to a to jsi udělat chybně.
|
| Petra | •
|
(10.10.2011 11:04:29)
A mě to docela pobavilo. Samozřejmě je to nadsázka, je to psáno lehce, ale ne hloupě. Autorku chválím.
|
|
| MM, 2 kluci | 
|
(10.10.2011 11:13:10)
... (nebo i více), řekla bych.
1. Zaprvé, jak už výše píšete, je rozdíl mezi chválou a uznáním. Chvála je podle mě spíš takové to "umělé", co se údajně dělat má, ale často to není upřímné, autentické - třeba rodič se na obrázek dítěte ani pořádně nepodívá, ale řekne skoro automaticky (protože přece všude se píše, že se má dítě chválit, že): "Máš to hezké!" Tím ho onálepkuje, vyřkne hodnocení a má pokoj. Nezabýval se ale vůbec do hloubky tím, co dítě vlastně vytvořilo, jaká s tím byla práce (nebo taky ne?), co na obrázku je (nebo podle představy dítěte má být ), nevžil se do něj, neptá se ho na nic. Hodně dětí si na takovou povrchní "chválu" zvykne, některé už ani nedokážou něco udělat bez toho, aby jim to někdo dospělý takto odkýval. Jsou závislé na takovém potvrzení zvenčí. Často už nemají radost z VLASTNÍ práce jako takové, o tu se nikdo nezajímá. Proto někteří psychologové pojem "chvály" vidí dnes už poněkud kriticky...
Uznání je podlě mě něco jiného - znaměná především, že se o toho druhého a to, co udělal, opravdu zajímám. Že se např. rodič na to dílo dítěte opravdu podívá, vžije se do toho, klade třeba otázky, má i komentáře - ale ne typu "je to hezké" a hotovo, ale osobnější (mluví sám za sebe - neříká jaké to JE, ale jak to na něj osobně působí) jako "To se mi líbí, protože...", nebo "To mi přijde zajímavé..." - nebo i "Hm, tomu nějak nerozumím, vysvětlíš mi co to je?" - prostě zájem a ne odbývání. A upřímnost - i to, že se mi to třeba moc nelíbí nebo tomu nerozumím, se dá formulovat pozitivně... Dítě přitom cítí upřímný zájem ze strany rodiče a samo má šanci se nad svým dílem zamyslet - s čím je spokojené, s čím ne, jak to či ono vlastně myslelo, jak se to pokusilo vyjádřit... Naučí se tak spíš nějakému tomu sebehodnocení, než když jen sbírá mechanické a povrchní "pochvaly" (potažmo známky).
2. No a druhá věc, o kterou v článku jde, je rozdíl mezi uznáním, které se dostává ženám a mužům za jejich práci či konkrétní výkony. Tam si myslím a vnímám to tak, že to bohužel stále často tak je - že chlapi se vytahujou se sebemenší banalitou (pardon ), kterou udělali, zatím co ženy zůstávají s tou spoustou práce, které mnohdy v tichosti odvádějí, jaksi nedoceněné a uznání se jim nedostane. Naopak si leckterý chlap na ten "servis" zvykne a ještě frfňá, když ho pak jednou nedostane... 
ALE - také si myslím, že na tom mají ženy i vlastní podíl! Když vidím, v kolika vztazích/manželstvích to i v dnešní době (3.tiscíciletí!!!  ) funguje tak, že žena dělá většinu práce v domácnosti, vaření a kolem dětí - a to i přes to, že oba partneři pracují, tak žasnu. Proč na to ženy přistupují? Proč se na začátku vztahu nedomluví na tom, jak to bude fungovat, a pokud ne, proč neudělají pořádný poprask?! 
Proč dělají v tichosti ten "servis" chlapovi a mnohdy i větším dětem, které by leccos už zvládly samy?
Myslím že bychom se my ženy měly taky mnohem více "vytahovat"   !
Na to, co jsme udělaly, můžeme klidně polopaticky poukázat, podobně jako to dělají ti chlapi  !
A také - nedělat to jako samozřejmost - nikde není řečeno, že musíme fungovat jak stroje, uznání se nám dostane spíš, když dáme najevo, že jsme lidé a že ty výkony také odvádět nemusíme... O to víc si jich ostatní pak váží!
Když chlap zmíněný v příspěvku opraví pergolu a patřičně se s tím vytáhne, tak jde také o to, že žena má ocenit (a většienou ocení  ) nejen práci jako takovou a její výsledek, ale také to, že se např. mezitím neválel s novinami na gauči.
No a to samé platí pro nás - at chlap či zbytek rodiny ocení nejen koláč, který jsme upekly, ale i to, že jsme se kvůli tomu vzdaly hodinky strávené u napínavé knížky - například. Můj to ocení - ví že bych to dělat nemusela (taky že to nedělám jako samzřejmost), že bych si stejně tak mohla o víkendu dělat svoje věci (číst si, učit se jazyk, sportovat, hrát na nástroj... apod.) - a o to víc je rád, když něco upeču, navíc když on to moc "neumí" (resp. to dosud moc nezkoušel)...
Takže opravdovému uznání a rovnocennému partnerství zdar  !)
|
| withep |
|
(10.10.2011 11:28:06)
Tak tak 
|
|
| Jája | •
|
(10.10.2011 11:35:46)
MM, do kamene tesat!!!!!!
Chválit - no ano, je-li za co.
NIKDY automaticky a za cokoli.
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(10.10.2011 18:18:36)
Mne článek oslovil a líbí se mi. Je to roztomilý fejetonek. Neber to (se) tak vážně .
|
|
|
| Mata_ |
|
(10.10.2011 11:21:42)
Titulek a podtitulek dobrý, zbytek článku o ničem.
Osobně zastávám názor, že chválit se má, ale nic se nemá přehánět. Tj. chválit za chválihodné věci.
Když moje maminka chválí moji 7-letou, že se hezky obula, tak skřípu zubama. Za samozřejmosti nechválím. Spíš to podkopává sebevědomí.
Takže nečekám, že dostanu pochvalu za připravenou večeři, pokud tedy neexperimentuju.
Nechválím děti za to, že všechno snědly. A nechápu to, (pokud tedy dítě nemá problémy s jídlem). Mám-li hlad jím, nemám nejím. A umí to i novorozeně. Takže tohle chválit považuji za největší nesmysl a chybu.
Pochválit čmáranici, pokud už dítě kreslí postavy. Kde je pak motivace ke zlepšení?
Naopak chválím dceru za překoktanou pohádku, nejmladší za písničku tahající uši. Prostě za snahu, i když výsledek má hodně daleko k dokonalosti.
|
| Ivulle | 
|
(10.10.2011 20:36:28)
Tak to já teda pochvalu za večeři vyžaduji !!
Však kdy se to taky přihodí, abych ji rodině poctivě připravila
|
| Katjan | 
|
(11.10.2011 0:05:53)
A že by tady byl celý ten zakopaný pes?
|
|
|
|
| Horama | 
|
(10.10.2011 13:44:08)
Uznávám, že ve většině partnerství, která znám, se nad výkony mužů jásá výrazně více než nad výkony žen - třeba stejnými. I můj vlastní manžel mi to dělá. Jednak tedy pokud něco v domácnosti učiní, zanechá po této činnosti nepřehlédnutelné stopy (třeba vysavač mezi futry, špinavé hrnce na lince, neuklizený kýbl s vodou pod oknem apod.), prostě zajistí, aby i méně chápavý jedinec zaregistroval, že se nějaká činnost vyvíjela. Kdyby to snad nemělo pomoct, rozhodně na svůj výkon upozorní a o chválu si řekne. A já ji samozřejmě poskytnu (zatímco odklízím vysavač, likviduju špinavé nádobí nebo vylévám vodu z kýblu). A pravda také je, že obráceně to nefunguje ani na upozornění - obvykle si nikdo ani nevšimne, že práce je vykonána, nejčastěji si někdo všimne, když vykonána není (ale ten někdo se s tím naštěstí docela snadno smiřuje). Můj vlastní otec naopak na palivo neustávající chvály nefungoval, ač jinak fungoval bravurně. (Štěstí pro něj, moje matka prakticky chválit neumí.) Těžko říct, jak zjistit, co je ten obvyklejší model.
|
| RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA | 
|
(11.10.2011 13:32:49)
To my se doma chválíme docela navzájem....
I když je fakt, že můj drahej nežije v úplně reálným světě... Nedávno při ranním pohledu do skříně s tričkama pronesl:
"Hele, mě někdo hrozně rozbordelil trika..."
A až po mým VELMI zdrcujícím pohledu dodal:
"Nebo možná jenom nepřerovnal, viď?"
|
|
|
| ALL | 
|
(10.10.2011 22:31:45)
Vždyť je to fejeton pro pobavení, neberte to(se) tak vážně!
|
|
|
(na rozdíl od chlapů)
,nerad něco takového říká,a což až mu bude "cet"
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)