| HS | •
 |
(20.9.2011 3:31:03) Dceru /necelých 5 let/ jsem zapsala do soukromé školky (z hlediska zákona je to opravdová školka, ne napodobenina jako většinou ty soukromé zařízení jsou a vydávají to za "školičku", "klub" apod.), protože jsme kvůli stěhování "prošvihli" zápis a tudíž není šance se během roku dostat do běžné školky v místě bydlište... Výsledek je, že moje dítě denně dochází do zařízení, kde je obvykle pouhých 6 dětí /extrém byl 11 dětí v jednom dni/, na to jsou zpravidla 2 učitelky /občas jen 1/ a moje dcera nemá v tomto kolektivu žádnou "spřízněnou duši" poněvadž z těch 6 dětí jsou 4 o hodně mladší (nekteré ani nemluví) a ten jediný kdo zbývá je chlapec, který si hraje radši s autíčkama. Učitelka se samozřejmě věnuje převážně těm malým (krmí je a tak), dcera-školkový začátečník je podle ní "stará" - v porovnání s těmi mrňaty. Během prvního týdne jsem dostala sodu, jaktože nechodíme k logopedovi /dcera někdy písmeno R vysloví nezřetelně, vše ostatní umí/ a jaktože jí ještě neodoperovali nosní mandli. Jenže co mám dělat? Dceři se plně věnovat nemohu, mám doma novorozence. "Státní" školky jsou plné a tudíž bez šance na nějaký dodatečný zápis. Pak je tu nějaký ten "lesní klub" (něco jak lesní školka), ale to se nachází cca 30 min pěšky od parkoviště /navíc ani neřídím, takže tak hodina od busu/...v zimě si to vůbec nedovedu představit-je to prostě v lese a pochybuji že u lesa budou prohrabávat chodník. Druhá soukromá školka v naší obci funguje v budove ZŠ a tam nejsem spokojená se zázemím, nejsou tam ani "dětská" WC (supluje to dospělé WC se stupínkem), navíc je to WC přes chodbu, tudíž v extrému buď na WC může být někdo kdo tam nepatří (do této části školy je volný přístup), nebo může být nějaký úchyl hned na té chodbě ještě před WC. U budovy ani nemají nějaké hřiště apod., musí daleko docházet. Jídlo mají v těch prostorách ZŠ (vyhrazený stoleček), což mi taky nepřijde extra normální. Proto jsem zvolila tu druhou školku, která je v domě který je oplocený a je u toho hřiště. Ještě že dcera bude předškolák až příští rok, protože si nedovedu představit jak by jí tato školka mohla nějak rozvíjet. Proto má taky každý den odpoledne nějaký kroužek - aby byla aspoň chvíli mezi "dětma" (= ne mezi mladšíma, se kterýma je ve školce). Jenže v těchto kroužkách stejně s dětmi moc v kontaktu není, tam je spíš každý za sebe. Vrcholem všeho bylo, že se mě onehdá ptala učitelka z té MŠ, zda je dcera taky se svými vrstevníky - jako že se mezi dětmi neumí prosadit, neumí s nimi komunikovat. Bohužel toto byl důvod, proč jsem jí do školky dala a platím za to měsíčně dost peněz. Takže za mě: jsem ráda, že nabídka kroužků existuje, využíváme toho /na angličtinu chodí už 4. rokem/ a snad to i nějaký efekt má. Nemohu souhlasit s tím co je v článku, že ty kroužky děti moc neovlivní a že nabyté zkušenosti neuplatňují. Patřím do generace "husákových dětí", žádné předškolní kroužky jsem neměla a ve škole to bylo dost vidět, oproti dětem které chodily na rytmiku, do sokola, na zpěv, na balet, na tanec atd. - prostě jsem byla v době nástupu do ZŠ ZCELA totální dřevo, ve škole nás opravdu na tělocviku nebo hudební výchově nenaučili ZHOLA NIC, veškeré dovednosti měli mí spolužáci z těch mimoškolních kroužků, v tanečních jsem taky koukala jako z jara. Což je jeden z důvodů, proč moje dcera má ty kroužky - aby sama zjistila co jí baví, nebo si v tom druhém případě aspoň věci "osahala" a pořád nedoháněla zmeškané....
|
| Veveruše |
 |
(23.9.2011 0:52:48) Mám zkušenost, že i s novorozencem se dá zvládnout starší dítě, starší syn šel do školky ve 4 letech, kdy byl mladšímu rok, a skoro lituju, že jsem ho ještě rok nenechala doma. Chodil jen dopoledne a s dětmi si začal hrát stejně až ke konci školního roku, chodil tam vyloženě nerad. Ten první rok, co jsme měli druhé mimčo a starší byl doma, jsem se staršímu na 100% věnovala téměř vždy, když mrňous usnul (tj. pokud nebyl čas vařit oběd nebo nebyl čas na pravidelný týdenní úklid), podle možností mi s péčí o brášku pomáhal (donesl plenku apod.). Mají spolu teď výborný vztah (je jim 6 a 3) a myslím, že i díky tomu. Chápu ale, že u Tvé holčičky je to asi jinak, že asi mezi děti chce. Zdá se mi ale docela hodně dopoledne školka a odpoledne kroužky - nestačily by jí tedy jen ty kroužky? Mluvíš mi ale z duše se svou osobní zkušeností - byla jsem na tom přesně stejně , i v těch tanečních. Teprve v 18 jsem se přihlásila na kytaru (toužila jsem asi od 6 let hrát na piáno, hudební sluch mám docela dobrý, ale naši řekli, že piáno prodali a basta - že by je trklo nabídnout mi třeba zpěv - to ne ; všechno bylo od nás - bydleli jsme v Praze - Vršovicích - údajně hrozně daleko, byl problém, kdo by mě tam vodil - táta chodil do práce, máma byla doma s malou sestrou), začala závodně sportovat, objevila různé kursy tance a zjistila jsem, že vlatně ani moc dřevo nejsem . Bohužel ale učit se noty v 18 je dost podobné, jako učit se v tomto věku číst (hudební výchova ve škole, stejně jako tělocvik a výtvarka mi nedaly nic - naštěstí zpívat i kreslit docela umím od přírody, takže tam jsem problém neměla, v kreslení jsem i docela vynikala, ale bohužel jsem talent nijak nerozvíjela ). Vadilo mi, že jsem v důsledku nerozvíjení hudebních a výtvarných vloh byla limitovaná při výběru školy a následně i profese, takže u svých dětí nechci jejich případné vlohy zanedbat, ale rozhodně je nechci do ničeho tlačit. Starší syn atím vykazuje slušný hudební hluch, takže hudební nástroj se zatím žádný nekoná, ale chodil od 2 do 4 let plavat, teď bude chodit plavat ve školce, ve školce chodí na keramiku a jednou týdně chodíme do Sokola (pokud jsou kluci zdraví, což bohužel není moc často ). A jinak se neboj - mladší sourozenec zákonitě toho staršího naučí se prosazovat, a to lépe než školka - aspoň já mám se svými dětmi takovou zkušenost
|
|
|