| Jája | •
 |
(11.8.2011 13:54:47)
Proč by se dítě nemohlo jmenovat po rodičích? Příjmení po nich taky má a za to se rodiče nestydí. Mně to osobně přijde jako výraz úcty ke starším. Moje dcera se jmenuje po své babičce, mojí mamince, protože to byla úžasná žena, i když se narození vnučky nedožila. Navíc je to jméno mezinárodní, takže s ním nemá problém ani v zahraničí. Bráchovy děti se jmenují po otci, po dědečcích (oba dědečkové byli Františkové) a i další mají jména, která se v rodině vyskytovala. Nikdo s tím nemá problém.
Dávat nějaké jméno anglické nebo jaké jen proto, že je to momentálně módní? No nevím, pamatuju dobu, kdy bylo ve školní třídě pět Davidů, protože to jméno se zrovna dostalo do módy. To už se dítě může jmenovat Sněhurka Skočdopolová, Jasněnka Kostohryzová nebo Winnetou Makovička, vždyť se jim ještě budou kvůli střelenému jménu smát.
|
| .Žaba | 
|
(11.8.2011 14:11:09)
Existujú aj iné mená, okrem tradičných, ktoré nie sú rozprávkové, anglické, či indiánske. Ale pekné české. Bohužiaľ sme si o nich v článku prečítať nemohli, a to ma mrzí.
Výraz úcty - no neviem, ja to takto nevnímam. Ak by mali byť moje vnúčatá pomenované po mne, tak to by ma síce krátkodobo potešilo, ale úctu vyjadrovanú deťmi by som si priala vidieť napr. tak, že ma nestrčia do starobinca, ale nechajú umrieť pekne doma v kruhu rodiny... To je pre mňa prejav úcty...
|
|
| Pippi | 
|
(11.8.2011 14:14:28)
Nevím proč by se musela dávat jména typu Jasněnka nebo Vanessa, když nechci jméno po rodičích. Mně to prostě přijde jako nedostatek fantazie a také jak už jsem psala výše, že dítě nemá svou vlastní originalitu, je to jen můj názor. Promiň, ale srovnávat křestní jméno s příjmením je mimo mísu. Co se týče jména po prarodičích, to už jako takový problém nevidím, zaprvé často už nemají stejné příjmení a zadruhé těžko budete říkat malá Jája(tvá dcera) a velká Jája (babička), tam se to asi plést nebude.
|
| Miilu | 
|
(11.8.2011 14:55:48)
nevím proč by kvůli jménu nemělo mít dítě svoji vlastní originalitu.... ...jak jsem psala, dcera má jméno po mně a je tedy originální až až, až mi z toho jde někdy hlava kolem 
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 15:24:17)
protože nemá ani vlastní jméno  ale jak už jsem několikrát napsala, je to jen můj názor, tobě a ostatním, co si se jménem dětí hlavy nelámou, ho nevnucuji.
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:45:38)
ale lámali jsme si hlavy, neboj se, ale stejně jsme nakonec skončili u toho jednoho.....
já ti tvůj názor taky neberu, prostě každému se líbí něco jiného
samotné jméno má mnoho podob, a ještě se mi nestalo, že by nám řekli stejně, já mám ustálenou jednu formu, ona druhou...
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 15:49:28)
Miilu  já se nechci hádat, vyjadřuju svůj názor z pohledu dítěte pojmenovaného stejně jako generace před ním. Pokud vám to vyhovuje, je to jen dobře. Já za to rodičům rozhodně neděkuji, byť je mám ráda.
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:52:28)
taky se nechci hádat, ale nelíbí se mi, když mi někdo říká, že jsme pojmenovali dítě po sobě, protože nemáme dost fantazie nebo jsme líní o tom přemýšlet
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 16:02:47)
a přemýšleli jste i nad jiným jménem, nebo to bylo automaticky dané? já mám třeba kolegyni, která chce dát jméno po sobě, manžel s tím nesouhlasí, ale asi do toho nebude moci vůbec mluvit.
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 16:11:02)
ano, přemýšleli jsme, ale prostě intuitivně jsem dospěli k tomu, že jí bude sedět nejlépe. Nebylo to předem dané.
|
| KoproFka | 
|
(11.8.2011 16:27:01)
vidíš, to mě vůbec nenapadlo, že by něco muselo být dané - u nás, v naší rodině je to tradice, kterou ale celkem všichni rádi, dobrovolně a ochotně dodržují...
A jak se znám, kdybych měla mít něco nařízené, tak mají všichni smůlu i kdyby se stavěli na hlavu...!
|
|
|
| KoproFka |
|
(11.8.2011 16:23:49)
Napadlo mě, že by se moje dítě mohlo jmenovat i jinak, ale mě se prostě moje jméno líbí (už jen proto, že není běžné - já byla v ročníku vždycky sama, vlastně doposud málo kdy potkám jmenovkyni- krkomě své rodiny), má i moc pěkný výklad (slavná mírem, oslavující mír) a když si k tomu přičtu ten pocit sounáležitosti, který ve mě vyvolává je to prostě jasná volba... Nemám obyčejné jméno.
Nevylučuji ale, že kdybych se jmenovala třeba Jana, Petra atp., mluvila bych jinak...
Vůbec by mi nevadilo, kdyby manžel chtěl, aby se syn jmenoval po něm - Karel, on ale nechtěl dávat jména po nikom z rodiny vůbec - striktně...
Mě se od dětství opravdu hodně líbilo jméno Jan - opět - znám asi jen 3, bohužel jeden z nich je manželův syn z 1. manželství - to tedy vypadlo jaksi samo...
"Jakub" naprost přirozeně vyplynul z užšího výběru jmen, která se líbila nám oběma - já v té době znala Jakuby pouze 2 (kamarád a přiženěný syn do širší rodiny). To, že je to tak časté jméno jsem zjistila až na hřišti. Do té doby jsem totiž vůbec neřešila, jaká jména se dávají/nedávají.
Pro hrála hlavně jeho zdrobnělá podoba - Náš Kubča už má ze svého jména tolik zdrobnělin od všech z rodiny, že se to ani nedá spočítat  Hlavně tchýně je v tomhle úžasná
Paradox je, že já mu stejně říkám hlavně dvěmi přezdívkami, 1. získal už v bříše, druhou má od miminka... Má je rád obě. I my s manželem si říkáme přezdívkami - máme to prostě rádi
|
|
|
|
|
|
|
|
| KoproFka |
|
(11.8.2011 15:39:47)
Hele, Pippi, každý to má fakt jinak - to spíš obhajovat takhle svůj názor je v tomhle případě úplně mimo mísu.
Já určitě chápu tvůj pohled na věc (ty se zřejmě jmenuješ jinak, než tvoje mamka/babička), stejně jako chápu názor toho, kdo se jmenuje stejně a vadí mu to.
Zase ale pochop, že třeba mě a zřejmě i pro někoho jiného už i jen volba stejného křestního jména po někom z rodiny dává ještě další, širší, rozměr.
Co se týče vztahování to na originalitu té které osoby - to je v tomhle případě zas mimo mísu u mě .
To mi zas připadají úplně ujetý rádoby originální jména, ze kterých můžou mít malé děti spíš velký komplex...
Zaplať bůh, že se to nenařizuje a každý může dát svému dítěti jméno, jaké chce.
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 15:47:50)
Mirko, nechápeš, já se právě jmenuju jak po mamince, tak po babičce, takže vím velice dobře o čem mluvím, přečti si můj úvodní příspěvek Jinak bych si netroufala to soudit. Neříkám, že stejné jméno ubírá originalitu v tom smyslu, že dítě nemá žádnou osobnost, ale velkou část jí dle mého názoru ztrácí tím, že nemá "vlastní" jméno a jak už tady bylo hodněkrát řečeno, mluví se o něm jako o malém, velkém, starém, prostě se musí specifikovat, na kterého nebo o kterém se mluví.
Jinak souhlasím, každý to vidí jinak
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:50:45)
v životě mi nikdo neříkal "malá ....." a mamce "velká ....", to se nám nidky nestalo!
|
| Jity+Ani+Dori | 
|
(11.8.2011 16:11:16)
to buď ráda, já byla malá a mamka velká, potom jsem ji přerostla a byla jsem "malá velká" a mamka "velká malá"
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 16:14:31)
já byla malá, mamka velká, teď jsem mladá, mamka stará 
|
| KoproFka |
|
(11.8.2011 16:44:39)
No, tak to je dost nešťastné. To chápu.
U nás mezi rodinou je to pořád o Mirce - babičce, velké Mirce - mojí mamce, malé Mirce/event Mirušce (babičky), Mirunce(mamka) - to jsem já(mě se ale líbí, když mi takhle babičky říkají). I když jsem z nich největší
Babičce ale její kamarádky říkají "Míra" a to mi přije taky pěkný...
Mě teď v práci říkají Miri, v minulé Míruška a ještě jen v 1. pádě (to vymyslel šéf - byly jsme tam 2 - s kolegyní Miluškou-Miluší a byli jsme Míluška a Míruška, zvláštní je ale, že to až na něj všichni pletli a prohazovali (prý, že ke mě-blond jde spíš ta jemnější Míluška, k ní zas-brunetka, ta Míruška)... njn...
Bylo to milé. Když ho občas vidím/volám mu, jsem pro něj pořá Míruška
|
| Irena2 | 
|
(11.8.2011 22:46:34)
Já byla někdy kolem dvacítky v práci v kolektivu 13ti ženských a byla tam taky jedna Mirka, zhruba stejného věku jako já. (dvě "mláďata" mezi staršími) a prostě jsme byly Ira a Mira. Do teď, když se potkám s některou z těch kolegyň, nebo když si s Mirou píšem po Skypu, snad vždzcky použijem stejnou přezdívku, přestože už nikdy mi tak nikdo neříkal. Většinou mi všude říkali Irenko! A u nás v dědině taky, (37let).Někdy mě to točí, ale co, lepší, než kdyby se ke mě točili zády.
|
|
|
|
|
|
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:48:01)
Mirko, jsme tu proti velké přesile
|
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 15:50:24)
ještě otázečka: která originální ujetá jména máš třeba na mysli, když vynecháme Kryšpína o kterém se tu už diskutovalo?
|
| Manka, 1 syn | •
|
(11.8.2011 15:52:08)
Třeba Florián - naši známí ho mají. Ale když si zvykneš, není to tak hrozné.
|
| Jája | •
|
(12.8.2011 19:23:07)
V hasičském muzeu jsem kdysi prováděla Holanďana, profesionálního hasiče. No, a protože patronem hasičů je sv. Florian, hádejte, jak se jmenoval jeho syn? No, přece Florian.
|
|
|
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:54:22)
Edina
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 15:56:37)
myslíš, že z takového jména bude mít holka mindrák? Já myslím, že ne
|
| Miilu |
|
(11.8.2011 15:57:50)
já myslím, že na vsi, kde žije 300 lidí, docela ano
|
|
|
|
| KoproFka |
|
(11.8.2011 16:09:41)
No, třeba jedna malá holčička u nás v baráku se jmenuje Linda-Emma, takže náš Kubča, kerá ji má moc rád, jí říká Lindička-Emička - 
a to jsou obě ještě vcelku normální jména.
A mě to tahá...za uši...za jazyk..
Víš, třeba já ráda zdrobňuju, a konkrétně třeba ta Linda-Lindička mi přijde dost hrozné...
Všeobecně mám ráda spíš česká jména, pokud možno s nějakou historií... zas ale - je to jen a jen můj názor
|
| Pippi |
|
(11.8.2011 16:15:41)
já si na zdrobněliny nutně nepotrpím, někdy zdrobnělina dokáže jméno zkazit, ale líbí se mi, jak tvůj syn říká Lindička Emmička já bych jí tak neříkala, ale je vidět, že synek jí má rád
|
| KoproFka |
|
(11.8.2011 16:32:39)
no jo, to je velký milovník, u nás na sídlišti je asi 7 holčiček o rok až dva mladší než on a jen 2 kluci (včetně jeho)... všechny! je má omotaný už teď kolem prstu - manžel mu úplně nepokrytě závidí, jaké to bude mít úžasné, až bude v pubertě
Kupř. s Terezkou od cca 3 let pokaždé návštěvu u nás doma zahajují a končí v posteli pod peřinou... zatím to s kámoškou ještě neřešíme, ale už začínáme pozvedávat obočí
|
| Petraend, Dennis a Nicolas | 
|
(11.8.2011 20:49:10)
V náší rodině tato příšernost bohužel je. Děda Antonín, strejda Tonda, bratránek Tonek a jeho syn Toníček. Mě to prostě přijde ulítlé.
|
| Jája | •
|
(11.8.2011 21:00:56)
Náš profesor na střední škole se jmenoval Theodor. Z prvního manželství měl syna Theodora. Pak se rozvedl, oženil a měl druhého syna, opět Theodora. No, a z třetího manželství se jeho syn jmenoval opět Theodor. Taky by mně zajímalo, jak na ně doma volali, když byli všichni spolu.
Jinak já jsem Jarmila. To taky není zrovna časté jméno. V rodině se přede mnou toto jméno nikdy nevyskytovalo, a přesto jsme byly na základce v jedné třídě Jarmily hned tři. Dokonce mám na druhém konci města jmenovkyni se stejným jménem i příjmením, ale příbuzná to není, nikdy jsem ji neviděla, jen se mi občas do schránky zatoulala její pošta.
|
| Pippi |
|
(12.8.2011 8:03:45)
Jájo, to si děláš legraci! To už mi přijde jako těžká úchylka.
|
| Jája | •
|
(12.8.2011 8:17:11)
Myslíš s tím Theodorem? To si legraci nedělám, spíš si myslím, že ho ty ženy měly tak rády, že po něm prostě dítě chtěly pojmenovat. I s tím jsem se potkala. Manželé byli domluveni na jménu dítěte, ale když se přišel otec podívat na novorozeně, s úžasem zjistil, že se dítě jmenuje jinak. To se třeba stalo mému příteli: dítě se mělo jmenovat Jirka, ale po narození si to matka rozmyslela a dítku dala jméno Milan po otci. I to se v životě stává. Hodně chlapů je na to dokonce hrdých, když se dítě jmenuje po nich, můj brácha třeba taky.
|
| Pippi |
|
(12.8.2011 8:45:24)
Ano, to chápu, že třeba v návalu lásky dají matky jméno po otci neplánovaně, ale mít tři syny stejného jména?? To teda fakt nechápu, chudáci kluci.
|
|
| Ecim | 
|
(12.8.2011 13:09:16)
Já mám svého manžela také moc ráda, ale už za svobodna jsem si prosadila, že se žádné naše dítě nebude jmenovat ani po něm, ani po mně, ani po nikom z rodiny.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pippi |
|
(12.8.2011 8:06:23)
Já taky na zdrobnělinky moc nejsem a jméno pro dítě určitě nebudu vybírat podle možných zdrobnělin. Dítě je malé tak krátkou dobu, že je podle mě důležitější vybírat jméno podle toho, jak mu/jí budou říkat až povyroste. Kromě toho, zdrobnělina se nakonec vždycky nějaká najde, pokud na ní někdo trvá.
|
|
|
| Jity+Ani+Dori |
|
(12.8.2011 22:12:17)
Lindě se nechá říkat i Linduška
|
|
|
|
| Ivulle | 
|
(17.8.2011 18:13:31)
Mirko, moc se mi líbilo tvoje vysvětlení argumentů pro přejímání jména po rodičích, i když nejsem zastáncem stejných jmen.
Myslím si ale, že dítě z netradičního jména mít stres nebude. Jediní, kdo tohleto řeší, jsou dospělí, kteří nejsou schopní přijmout nic jiného než čemu ve svém životě navykli. Dětem netradiční jména přijdou úplně normální, stejně jako jim přijde normální Internet, mobily, počítače..
|
|
|
Tak som tiež navrhla, že mená deťom budeme dávať zásadne také, aké v rodine ešte nie sú. Mne totiž nepripadá nikajo milé, keď sa hovorí o "Peťovi" a ďalších 5 minút sa ujasňuje, ktorého Petra to vlastne myslíme...
...
- babička je celkem ze 7-mi dětí a i tam se jména dost dědily, takže byla teta Věra (babiččina sestra), velká Věrka (její dcera), malá Věrka (její vnučka) ... Stejné to bylo i u kluků ...
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)