| Theend |
 |
(18.6.2011 21:47:45)
Jsem si opravdu nevšimla, že by u nás doposud nějak skvěle fungovala příprava na školní docházku pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin (většinou Romy). Vzděláváním těchto dětí se opravdu nemůžeme chlubit, doposud je zavedený postup - šup s nimi do zvláštní školy. Tak proč se nepoučit v zahraničí? Jinak souhlasím, že v článku scházejí informace o nově používané metodě vzdělávání těchto dětí.
|
| Helča | •
|
(19.6.2011 15:12:17)
Tak to zřejmě nejste dostatečně informovaná a berete za pravdu to, co se neustále vykřikuje o jejich diskriminaci! Ve školství pracuji takže to mám z první ruky, rómové posílají děti do školky jenom když za to "něco mají"( dávky od sociálky, neodebrání dítěte do sociální péče...)Většina z nich má nepravidelnou docházku a tak když se za týden pracně něco naučí a po čtrnácti dnech absence začínáme znovu!
|
| Theend |
|
(19.6.2011 15:40:53)
Souhlasím s Vámi, romští rodiče často nejsou motivováni podporovat děti, aby byly ve škole úspěšné. Bývají to dokonce rodiče, kdo chtějí umístit své dítě do zvláštní školy, aby měli klid. Prolomit tento blok se nedaří, a právě proto je nutné hledat nové způsoby práce - s dětmi i s dospělými. U dětí může snad fungovat právě motivace tou formou, že dítěti bude dopřáno zažít úspěch. Ne kritika, ale zážitek vlastního pokroku v učení je to, co děti povzbudí k nějaké snaze. Tedy - možná. Já nejsem odbornice na toto téma, ale zní to dost logicky. A zřejmě (i) o tom je ta norská metoda.
|
| Jája | •
|
(19.6.2011 20:45:36)
Jenže Romové si vzdělání nijak necení. Nebylo výjimkou, kdy byl dospělý Rom analfabet. Jak může být někdo analfabet ve státě, kde je už xx let povinná školní docházka? Protože na to zvysoka dlabe. A myslíte, že se to změní? Nevím, pracovala jsem v tom sektoru dost dlouho na to, abych byla docela skeptická. Nezmění. Ono je totiž jednodušší vyřvávat, jak jsou Romové dyškrymynovaní, aby mohli natáhnout ruce pro sociální dávky. A výmluva na to, že v 6 letech, tedy v době nástupu k povinné školní docházce, neznají jazyk, je pouhou výmluvou na nechuť se naučit oficiánímu dorozumívacímu jazyku státu, ve kterém léta žijí. Když vidím Romy, jak se pořád na něco vymlouvají, vážím si o to víc Vietnamců. První z nich sem přišli po válce ve Vietnamu po r. 1975, česky neuměli ani slovo, ale postupně se naučili. Rok jsem doučovala vietnamského chlapce. Jeho matka přišla z Vietnamu a postupně se sama učila česky. Přesto se snažila, aby chlapec česky uměl a aby se ve škole učil. Když jsem mu dala diktát, zaměřený na učivo 5. ročníku, tak ho jako třeťák zvládnul sice pomaleji, ale naprosto bez chyby. Tentýž diktát zvládnul jiný hoch, Čech, v té době student 1. ročníku střední odborné školy, na čtyřku. Tomu ale mohli rodiče s učením pomáhat a kontrolovat ho, malý Vietnamec tuto výhodu neměl.
|
| Theend |
|
(19.6.2011 21:20:15)
Myslím, že by se to změnit mělo. A že bychom se o to měli snažit. Každý prostředek dobrý.
|
| Jája | •
|
(20.6.2011 7:59:46)
Jenže pokud oni sami nebudou chtít, tak se nezmění nic. Přesně podle hesla, že koně můžeš dovést k potoku, ale nedonutíš ho, aby se z něj napil.
A o tom, jak "byli nuceni" chodit do zvláštních škol, vím hodně. Já tam pracovala a vím, jak se snažili, aby se do těch škol dostali. Kéž by vyvájeli stejné úsilí na zvládnutí základní školy! A to zvláštní ani neměla zápis do první třídy, do ní přecházely děti jen ze základek.
|
| Theend |
|
(20.6.2011 13:10:45)
Jenže oni asi sami od sebe chtít jen tak nezačnou. Víš něco o tom, když je člověk na dně? Když nemá chuť ve svém životě cokoli měnit a zdá se mu, že je to stejně beznadějné? Takže co? Budeme stále "my" a "oni" - v ghetech, vězeních, zvláštních školách, na pracáku ... Jestliže máme nějakou moc (politickou, peníze, know-how), musíme se snažit lidi na sociálním dně motivovat ke změně jejich životů. I když to oni sami neocení, většina z nich na to kašle a pomůže to každému desátému. Aspoň něco.
|
| Jája | •
|
(21.6.2011 8:02:37)
Na dně už jsem byla, finančním. Žila jsem za 500,- na měsíc, i s malým dítětem. Žití za pár korun bych mohla vyučovat.
Ale já se obávám něčeho jiného: že se k tomuto způsobu života uchýlí čím dál víc obyvatel, těch, co jsou hodně chudí, ale nejsou to Romové. Když jsem byla na konferenci o chudobě a sociálním vyloučení v Bruselu, tak na tento trend poukazovali Poláci. Že u nich začínají vznikat gheta chudých bílých, kde děcka odmítají chodit do škol s tím, že v dospělosti stejně neseženou práci. A ohroženou skupinou jsou hlavně o -náctiletí. Jak se tento trend dostane mezi chudé bílé, bude z toho problém ještě větší, protože u Romů se to pořád svádí na rasismus. Co ale u chudých bílých? Taky rasismus?
|
| Theend |
|
(21.6.2011 13:39:04)
Gádžové nebo Romové, pokud jsou v pasti sociální exkluze, nezbývá, než kombinace mravenčí sociální práce, motivační politiky státu (např. sebrat dávky těm, kteří neposílají děti do školy, mi nepřijde úplně marné) a hlavně podpora vzdělávání. Ale je to běh na dlouhou trať, na generace. Pořád lepší než zápalné lahve létající vzduchem a sem tam nápis "cigáni do plynu". Právě o tom podle mě byl ten článek, že ta norská metoda zpřístupňuje vzdělávání těm, kteří o to klasické nestojí - nejsou z domova motivováni ani připraveni. A to mi připadá dobré. Je to potřebný krok správným směrem. Tak nevím, proč tady v diskusi nad tím všichni ohrnují nos, když to u nás dnes vypadá, jak vypadá. A dnem jsem zdaleka nemyslela jen to finanční. To je jen malá část koplexního propadu člověka. Zkus započítat třeba závislost, dosažené pouze základní vzdělání, bydlení na ubytovně, dlouhodobou nezaměstnanost, nefunkční vztahy a další a další průšvihy. Jak se pak z toho všeho vyhrabat a jak vůbec začít chtít?
|
| Jája | •
|
(21.6.2011 14:41:03)
Vždyť přesně o tom píšu. Jak chtít, když řada lidí pracuje za minimální mzdu a ani vzdělání jim nepomůže, jak chtít, když jako 50+ neseženeš práci, jak chtít, když si zlámeš nohu a současný systém dávek a poplatků tě stáhne do bahna. A ani nemusíš být Rom. Bílí to začnou řešit snížením počtu dětí, protože bez dětí snáz přežijou. Romové si naopak těch dětí pořídí víc a budou vyřvávat, jak jsou diskriminovaní a že mají právo na jídlo. Nakonec skončíme jako v Jižní Africe, v ghetu za plotem, protože ti, co se jim nechce moc pracovat, budou mít hlad. Vždyť si jenom vezmi, kolik se za posledních 20 let nacpalo do Romů peněz, a pořád je to málo a výsledky jsou velice tristní.
|
| Theend |
|
(21.6.2011 19:40:33)
Ono záleží na tom, jakým způsobem se "do nich ty peníze cpe". Myslím, že jedním z klíčů je pochopení jejich současné situace včetně historických souvislostí. Zkusit se trochu "projít v jejich mokasínách". Nebo stačí se zeptat těch, kteří vytrvale na Romy nadávají: Chtěl by ses narodit jako Rom v ČR? Jaké by byly tvé šance? Uměl bys dobře česky, naučili by tě to rodiče? Viděl bys své příbuzné a přátele studovat, pracovat - považoval bys takový způsob života za normální? Nadáváním se nic nevyřeší a těžko prolomit něco, co se táhne mnoha generacemi. A kdo Romy nacpal do paneláků a vzal jim jejich kulturu, jazyk, způsob života? Řada z nich je samozřejmě asimilovaná. A ti, kteří jsou na dně, potřebují pomocnou ruku. Ale takovou, která jim pomůže, aby si pomohli sami. Zacpat jim každý měsíc pusu štědrými sociálními dávkami nic neřeší. Já už nemám, co bych k tomu řekla. Mohu ještě doporučit knihu Pavla Říčana: S Romy žít budeme, jde o to jak.
|
| Jája | •
|
(22.6.2011 8:40:38)
Já s nimi kdysi pracovala. Po r. 1989 chtěli na úřadu romského poradce. Jejich představa byla taková, že by to měl být člověk, bílý - tedy majopritní, který jim bude pomáhat. Bude pro ně třeba organizovat kursy vaření (protože mladé ženy to neuměly, jak by mohly, když jejich rodiče kočovali nabo žili v maringotce), kursy péče o děti (totéž, včetně rozvoje řečových dovedností), bude jim pomáhat ve styku s úřady, ale i třeba po návratu z vězení, kde jich bylo taky dost, takže pomoci sehnat práci, ubytování... měli tenkrá snahu se začlenit, ale potřebovali pomoc. V rozsahu, v jakém ji potřebovali, by to asi ani tolik peněz nestálo a myslím, že jejich požadavky byly vcelku rozumné. Co ale zvítězilo? Romským poradcem bude zásadně a pouze Rom a jeho úkolem bude pomáhat Romům získávat sociální dávky.
Takže oni snahu měli, my jako majorita jsme je dokonale zazdili stylem "tady máš stovku, drž hubu a neotravuj". Navíc jsme je připravili o práci tím, že jsme tolerovali (a stále tolerujeme) práci Ukrajinů načerno. O tom bych ti mohla hodně vyprávět. Já jsem třeba hodně kritizovala dost rozšířenou praxi, kdy skupina Ukrajinců založí v.o.s. a rázem se stanou českou firmou s obory činnosti "pomocné práce ve stavebnictví" a "úklidové práce". V.O.S. je tvořena společníky, nejvíc jsem jich svého času napočítala pouhých 220. Co byla ta v.o.s. jiného, než pláštíkem k legalizaci práce jinak načerno? Myslíš, že by tato praxe prošla třeba v Německu? Asi těžko. Jenže našim slovutným politikům jsou lidi dole naprosto šumák.
Takže co jsme si zaseli, to máme. Poděkujme panu Uhlovi a jeho kámošům, oni přece nejlíp vědí, co Romové potřebujou. Jenže za 20 let vývoje se mezitím Romové tak propadli, že pomoc bude daleko a daleko složitější.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(22.6.2011 11:57:07)
Ježíš, tohle miluju. Chudáci Romové, co museli jít do paneláku. Zatímco bílý, který se tam museli odstěhovat, to chudáci nebyli. Pro ně je to přirozený žít v králíkárně, co?  Proč byli lidí cpaný do paneláků - protože žili v bytech s nevyhovujícími hygienickými podmínkami. Takže ty, co nechtěli do paneláku, měli v těch starejch, plesnivejch padajících barácích nechat? 
A že v paneláku nemůžou provozovat svojí kulturu? Jakou máš na mysli - celý dny vyřvávat, bydlet v tuctu lidí na malý ploše, takže nějaká "kultura bydlení" a hygiena je v kelu? Ničit, co se dá?  Když je sestěhovali do jednoho místa, aby teda mohli provozovat tu svou kulturu a svými hlasitými projevy neobtěžovali ostatní, klidnější obyvatele, jak to dopadlo?  Že malý byty nevyhovují jejich velkejm rodinám? No tak ať si poříděj velký byty. Mně by se taky líbilo mít velkej byt, abych tam furt mohla mít návštěvy.  Nemám na to.  A řvu snad, že mě společnost diskriminuje, protože mi neumožňuje žít, jak bych chtěla? 
|
| Jája | •
|
(23.6.2011 8:05:12)
Markéto, přesně. Taky jsem to chtěla napsat.
Sestěhovali do paneláků a udělali ghetto - jak to, že ghetto nevznikne, když jsou v panelácích sestěhovaní bílí?
Připravili jsme je o přirozený způsob života - to je co? Kočovat a cestou krást? No, mně by se taky nelíbilo, kdybych měla zahrádku, dřela na ní jak mezek a pak někdo přišel, zplundroval a sklidil za mne. Pokud vím, tak stejné problémy byly s Cikány už od 17.století, to vycházely první dekrety proti kočovným Cikánům. Takže milí Romové místo aby začali něco dělat sami se sebou, tak si z toho chtěj udělat živnost? Kamkoli přišli, zbyl po nich neskutečný bordel. Měla jsem možnost vidět fotky z cikánského tábořiště u Říma, vypadalo to, jako kdyby bydleli na smetišti, v Paříži s nimi měli problémy a loni je poslali šupem zpátky do Rumunska (např.: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=675280). Co kdyby se ti podobná tlupa usadila za domem, byla bys ráda? Já teda ne.
Nemůžou kulturně žít - jak? Že je po nich bordel? Že vyřvávají po nocích? To přece můžou, ale nemůžou rušit ostatní. Takže třeba v lese nebo si byty hlukově odizolovat, v tom přece nikdo nebrání. Hospody nebo kluby musely udělat totéž a nikdo jim v nočním životě nebrání. Nebo že by byly kulturou zdemolované byty s ukradenými radiátory? Kdo to pořád bude dotovat? Ti bílí, co mají práce až nad hlavu, aby uživili sami sebe?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)