| susu | •
 |
(29.10.2010 12:46:56)
co s tim? Tak ditko smotalo koberec, no. Kdyz to zkusi, je to OK, kdyz to nezkusi, je to OK taky. Ze vseho se nemusi hned delat veda.
|
| susu | •
|
(29.10.2010 12:50:54)
jeste bych pridala, ze nez zacala tato videa, tak jsem Montessori myslence byla docela naklonena, s dalsim videem mi to zacina pripadat spise jako mnoho povyku pro nic.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(29.10.2010 13:34:34)
Ono je to totiž takhle poněkud vytržené z kontextu. Koberec v Montessori zařízení je celkem důležitý prvek, protože se jím vymezuje prostor pro různé aktivity. Rozložení koberce je signál "teď a tady s tímto pracuji". A pochopitelně se děti (malé) nejprve musí naučit, že pokud chtějí nejakou takovou aktovitu dělat, najdou koberec, rozloží, po skončení práce aktivitu uklidí a pokud nepokračují s něčím dalším, koberec srolují a odnesou. Takže tohle je jen ukázka pro to, jak se koberec uklízí.
V Montessori systému existují na všechno tohle pro pedagoga závazné postupy (z které strany se k dítěti stavět při ukazování, jak přesně předvádět provádění aktivity atd), kterí jsou vybudované tak, aby maximalizovaly pochopení dítěte, jak se činnost provádí. Jak ji pak bude dělat dítě je na něm, nikdo dítě neopravuje, že to dělá blbě, ale vždy si může říct o znovuukázání. Zajímavý pro mě byl třeba fakt, že u ukazování se nemluví, protože to tříští pozornost, dítě se pak soustředí na slovo a ne na ruce ukazujícícho.
|
| Miriam, 5r+2,5r | •
|
(29.10.2010 15:12:18)
Podla mna velmi vystizne vysvetlene  , este by som dodala, ze aj take rolovanie koberca moze byt pre 3-rocne dieta vazna uloha, okrem vymedzovania priestoru si touto konkretnou cinnostou cvici koordinaciu zraku a ruk, co tiez nie je na zahodenie, vsak ?
Slovne doprovody ukazovania zavisia od druhu cinnosti, samozrejme, pri presypani ryze alebo stavani veze nie su potrebne, tak ich nerobia. Montessori pedagogika sa celkovo snazi eliminovat rusive faktory pri sustredeni dietata. Napriklad ruzova veza je cela ruzova (kazda kocka), aby dieta nevyrusovali roznorode farby, ked sa ma sustredit na tvar a velkost kociek.
|
| Marcellina, 2 dcery | 
|
(31.10.2010 12:32:58)
Myslím, že jste to vysvětlily výstižně.
Jenom bych dodala, že při rolování koberce se propojují obě hemisféry a působí to jako prevence dis-poruch.
|
| MiliP | 
|
(1.11.2010 7:56:18)
Přesně tak. Jinak Montessori se opravdu snaží propojovat obě hemisféry zárověň u všech činností u kterých to jde, aby se nezatěžovala pouze jedna, ale vývoj byl pro obě. Práce s koberečkem je hodně důležitá, pokud je dětí více, aby se naučily pracovat na daném prostoru, a když si odběhnou, je to znak, že tam pracují a ostatní nemohou pomůcku ještě používat. Je to dobrý prvek i doma, malá se naučila pracovat na koberečku, kterému se dobře vyhnu a není vše roztahané po celém bytě.
|
|
|
|
| susu | •
|
(29.10.2010 16:28:21)
diky za vysvetleni, asi by tam melo vzdy nejake byt, ja to proste nepochopila, co se tim mini.
|
|
| Petra | •
|
(29.10.2010 19:07:37)
To je zajímavé. Syn Míša nechodí do Montessori školky, ale spolu rádi pečeme a vaříme. Od té doby, co chodí do státní školky, se mu po našich činnostech stýská, pořád se ptá, kdy budem péct. Prý v jeho školce děti ještě nesmějí stříhat a on to umí už přes rok a to jsou mu čtyři. Jeho školka se mi už nezamlouvá.
|
| KKarolina | 
|
(31.10.2010 15:05:00)
maminky,děti se naučí tomu co jim dovolíme a co chceme aby vdaném věku uměly a věděly,myslím ale,že nějaká školička těchto dovedností nemusí být špatná,ale připadá mi naprosto zbytečná,když vše můůžu dělat doma a bez povyku,ale to je každeho z nás jiný pohled na věc,někdy mi prostě připadá,že ty svoje děti až moc řešíte...nemyslím to ale zle.
|
| Miriam, 5r+2,5r | •
|
(31.10.2010 18:37:27)
Kazdy riesime, kolko uzname za vhodne. Nejake optimum je asi tazke urcit, ja nic dolezitejsie na riesenie nemam a neverim, ze sa to najblizsich rokoch zmeni.
Ano, deti sa naucia to, co MY chceme, aby v danom veku vedeli, lebo im to umoznime. Mozno by mali dostat vacsi priestor, aby sa naucili, co oni v danom veku chcu a su schopne vediet. V Montessori ten priestor dostavaju a bez povyku. Ja som velmi nestastna, ze takyto sposob vyucby nie je bezny v statnom skolstve nikde na svete, ze ludia, ktori chcu, aby ich deti chodili do takychto skolok a skol musia platit nehorazne peniaze.
Ty mozno mas kapacitu a cas na vsetko, o co ma tvoje dieta v danom veku zaujem a mozno mas aj dostatocne vzdelanie alebo aspon cit, aby si ho vsetkym previedla. Potom nechapem, ze ti nevadi, ze tvoje dieta pride do skolky a tam kaslu na jeho individualitu, lebo ked raz sa ide kreslit, tak kreslia vsetci a ked mame svacinu, neexistuje, aby niekto modeloval z plasteliny, alebo prelieval vodu z dzbanika.
|
|
| MiliP |
|
(1.11.2010 7:45:20)
Jistě, jste schopná je doma naučit opravdu hodně. Ale doma netvoříte velký kolektiv. Můžete se dítku věnovat dle možností a nemusí se dělit. V Montessori je to v mnoha ohledech děláno jinak a činnosti trénovány dle možností a volby dítka. Navíc pokud nevyzvedáváte dítko po obědě, tráví tam opravdu velmi hodně času. A v této školce dle mého rozvíjí více schopnosti dítka, než v klasické. Ale je to zase jen o mém pohledu na věc.
|
|
|
|
|
| Misa W. | 
|
(1.11.2010 9:32:25)
Práce s koberečkem spadá do tzv. aktivit praktického života, kobereček je jednou ze základních věcí, které v Montessori systému naleznete, proto mě překvapuje, že se zmiňujete, že se o Montessori zajímáte a toto jste nepochopila.
Cílem aktivity je:
Abstraktní cíl: Dítě koordinuje pohyby nohou a rukou. Chová se ohleduplně. Soustředí se na svůj úkol. Trénuje dodržení správného postupu.
Konkrétní cíl: Dítě vymezuje svou pracovní plochu na zemi pomocí koberečku: Přinese si kobereček. Ohleduplně rozbalí kobereček tak, aby to nevadilo ostatním dětem. Pracuje s pomůckou na koberečku. Po skončení práce sroluje kobereček. Uklidí kobereček na místo, kam patří.
Velikost koberečku je většinou 70 x 120 cm. Počet koberečků ve třídě je nižší než počet dětí. Některé děti pracují jinde (například sedí na židli u stolečku) a na zemi je dostatek místa. Na kobereček nešlapeme, ani na něm nesedíme. Kobereček nepřeskakujme, ale obcházíme. Kobereček vymezuje pracovní prostor dítěte. Pokud je na něm pomůcka, nikdo cizí si ji nesmí vzít. Pomůcku na koberečku si dítě může nechat i do druhého dne, pokud chce v práci zítra pokračovat. Stojan s koberečky má své pevné místo ve třídě jako ostatní pomůcky. Koberečky mívají různou barvu. Při ukazování práce s pomůckou sedí učitel tak, aby dítě bylo vedle něj u jeho nedominantní ruky (učitel-pravák má dítě vlevo). Pokud má kobereček jiný rub a líc, je vždy lícová strana nahoře.
|
| Misa W. |
|
(1.11.2010 9:36:28)
Ještě jsem chtěla dodat, že v Montessori není nic nahodilého, nic vymyšleno jen tak bezúčelně, vše je velmi logicky propojeno a podloženo nejen věděckými poznatky, ale hlavně neunávným pozorováním dětí Marií Montessori.
Jak píše Mili, každá věc se dělá s nějakým cílem, ne proto, že někdo kobereček sroluje a někdo ne.
|
|
| Dana + 1 dcera (25m) | •
|
(10.11.2010 0:32:26)
hmmm, zajímavé... jen mě napadá otázka, jak se dítě chová ve vyšším věku? Protože to co do dětí zadáme v dětství, tak si nesou jako program do života. Takže se možná až přehnaně ptám - budou děti pak v dospěláckém životě požadovat po ostatních aby jim nešlapali na koberečky? Jak to je pak s integrací takovýchto "cvičených opiček" do běžného života ve škole nebo střední škole? Přijde mi to až moc přehnané, však se to dá naučit i jiným způsobem, stejně jako přirozeně naučíme děti, že se jí u stolu a ne ve vaně.
|
| Lucie, 3 děti | •
|
(19.1.2011 3:51:54)
Souhlasím - připadá mi to, že se děti naučí "to je můj koberec a ať se děje co se děje, přes něj vlak nejede". A myslím, že si to může přenést i do vztahů s lidmi ve svém okolí - takové omezené vidění, absurdní trvání na něčem, bez posouzení okolností (které jsou vždy jiné, ale v dětství mu vštěpovali, že "má svůj koberec, na který mu nesmí nikdo ani šlápnout"). Prostě takový extrém. A v životě není nic jenom černé nebo bílé. A s tím, kdo podle toho žije se nedá žít - vidí momentálně jen ten svůj koberec a není schopen zahrnout okolnosti, změny. Vím, že jde asi o to, aby se naučilo dítě prosazovat nějaký svůj prostor, ale tohle mi opravdu připadá extrémní a přehnané. To se dá naučit ne tak kategoricky a striktně. Když mu náhodou "šlápnu na jeho koberec", nebo v budoucnu kdokoli jiný, nechci, aby to v něm vyvolalo paniku, protože má vštěpováno, že na ten jeho koberec nikdo šlapat nesmí, ale nějak si to lidsky vysvětlíme, proč se tak stalo. Montessori školička, stejně, jako spousta dalších inovativních metod je příliš extrémní - kdysi se začalo prosazovat, že se za každou cenu a za všech okolností dítěti má vše klidně, mírně vysvětlovat dokud to nepochopí, a dnes si přečtete, že z těchto dětí spíše rodiče vychovali neurotiky. Podle mě, by mělo ve výchově platit - žádné extrémy !
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)