| Terka79 | 
 |
(17.2.2010 15:06:27)
S článkem zcela souhlasí. Sama dost dobře nechápu, proč psychologové doporučují střídavou péči, když selský rozum mi říká, že to nemůže mít pro dítě větší přínos, než když bydlí u jednoho rodiče a s druhým se vídá.
Pro rodiče to má samozřejmě plno výhod. Mohou mít pocit, že své dítě neodstrčili, že se o něj starají stejně jako ten druhý a přitom mají vždy týden volno, kdy si mohou dělat co chtějí.
A teď se zkuste vžít do role toho dítěte. Máte své zvyky, svůj oblíbený koutek, svoji postel, svoje hračky, svoje kamarády atd. A každý týden, pravidelně bez diskuzí se toho musíte vzdát, jít bydlet jinam, mít kolem sebe jiné věci, jiné lidi.... Já osobně bych toto jako dítě fakt nesnesla. Nutně to musí vést k určité "schizofrenii", ztrátě jistoty, domácího zázemí.
Kromě toho všeho, dítě časem zjistí, co na kterého rodiče platí a může začít manipulovat, lhát atd.
Nikdy bych na něco takového nepřipustila. I kdybych se měla o děti starat sama.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(17.2.2010 16:52:30)
Terko,
píšeš: A teď se zkuste vžít do role toho dítěte. Máte své zvyky, svůj oblíbený koutek, svoji postel, svoje hračky, svoje kamarády atd. A každý týden, pravidelně bez diskuzí se toho musíte vzdát, jít bydlet jinam, mít kolem sebe jiné věci, jiné lidi.... Já osobně bych toto jako dítě fakt nesnesla.
A ono dítě přichází při střídavce o kamarády a vidí JINÉ LIDI? A kde? Syn chodí do JEDNÉ školy se STEJNÝMI spolužáky, na STEJNÉ KROUŽKY, dokonce ho i v "mých" týdnech 3x vyzvedává extchýně, takže nemění ani denní zvyklosti. Nebo ti JINÍ lidé mají být jako RODIČ? Otec je "jiný" člověk? Nerozumím.
|
| Amy | •
|
(17.2.2010 17:02:02)
Monty, nerozčiluj se, je to zbytečný.Nečetla jsem sice celou diskuzi, ale jsem zděšená, řada žen tady totiž otce považuje za rodiče druhé kategorie
|
| Lassie66 | 
|
(17.2.2010 17:05:35)
Amy, dokaž mi tvé tvrzení a jmenuj mi tu "řadu žen". Já jsem v diskuzi nic takového nevyčetla, až na vyjímky.
|
| Amy | •
|
(17.2.2010 17:17:48)
např. příspěvky Anarad a Natashi, z mnoha příspěvků v diskuzi lze vycítit, že matka je něco víc než otec (což teda můj názor není)
|
| Natascha | 
|
(17.2.2010 17:33:08)
No Amy jestli jsi z mých příspěvků něco takového vyčetla, tak je to tvoje vlastní projekce.
Psala jsem, že si myslím, že malé dítě si zpravidla utvoří silnější pouto se svou matkou, protože je s ní většinou po dobu tří roků 24/7. Pokud je s dítětem na rodičovské dovolené otec, pak bych při svěřování do péče dala jednoznačně přednost otci. Jak jsi z tohoto vydedukovala, že je otec pro mě rodičem druhé kategorie?! Asi nějaký problém s logikou.
Pokud ti termín citové pouto přijde jako zanedbatelná prkotina, pak se rozhodně nemůžeme shodnout.
|
| Natascha |
|
(17.2.2010 17:38:34)
Ještě dodatek, já vycházím z vlastní situace, kdy jsme se handrkovali o roční dítě. Nevím, jaké je to u tříletých, pětiletých, desetiletých… dětí, věřím, že existují děti, které střídavku snášejí bez problémů, ale pro sebe si to prostě neumím představit a pro svoje dítě bych to nechtěla.
|
|
|
| genova |
|
(18.2.2010 13:08:59)
Upřesnění: otec není rodič druhé kategorie ale jiná kategorie rodiče.
Děti jsem odnosila, porodila, odkojila a dotedˇ trávím s ními bezkonkurenčně nejvíc času já (otec je dlouho v práci aby nas uživil)a z toho lze dovodit, že otec není matka a že bližšího člověka než jsem já moje děti nemají. Znám je nejlíp (lépe než otec s kterým mají hezky vztah a trávi s ním nemálo času ). Jejích otce velice miluji a vážím si ho, a věřím (doufám), že se nerozvedeme. Pokud by k tomu mělo dojít v předpubertálním věku naších děti, není síly ktera by mně od děti odloučila (tím myslím i SP). Ve styku s otcem bych ani v nejmenším nebránila (pokud by důvod rozvodu nebyla rozsáhla porucha osobnosti ohrožujici život či zdraví děti). Úpřímně si ani nedovedu představit jeho celodenní péči (rád s ními blbne, ale běžná rutina je trochu mimo jeho rozlišovací schopnost). Myslím si, že by o SP ani nestál, spíš by se mu zamlouvalo "slíznout smetanu" (vzít děti na výlet, do kina, vyblbnout se a vrátit matce "na úklid").
Nevím proč ale mám dojem, že hodně chlapu funguje podobným stylem.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2010 14:28:19)
Já se snad půjdu dobrovolně udat na sociálku. Mám SP s chlapem, který má invalidní důchod "na hlavu". Přesto to z něj nedělá rodiče druhého řádu ani jiný typ rodiče. Miluje syna určitě stejně jako já, možná je na něm i víc citově závislý proto, že už nic jiného důležitého nemá - tím myslím třeba práci. Přátele a koníčky pochopitelně má.
Neexistuje síla, která by mne donutila odtrhnout syna od milujícího otce, i když po dobu manželství byl jako partner nepoužitelný a prakticky začal fungovat jako otec teprve tehdy, když musel.
To, co zde často zaznívá jako argument je mmch. zároveň argument proti nesmyslně dlouhé MD a RD. Matka si na dítě vytvoří nezdravou vazbu, stane se pro ni ústředním bodem vesmíru a otec je degradován na moulu, co to všechno platí a občas si za bdělého dozoru rodičky může dítě poňuchňat. Asi budu muset založit nějakou občanskou iniciativu, hergot. Začíná mi těch chlapů být fakt dost líto.
|
| genova |
|
(18.2.2010 14:37:20)
Monty, máš v životě jiné priority a to je v pořádku.
Za matku bych tě nechtěla a ni za nic, ale o tom to není.
Je velmi snadne se začit urážet ale myslím si, že ani o tom tahle diskuse neni.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2010 14:44:28)
Nechci nikoho urážet. Je mi chlapů fakt líto. Oni si nemůžou udělat vazbu k dítěti, protože vydělávají peníze, aby se to dítě mělo dobře a proto se jich mají vzdát. Tohle je logika, kterou mi fakt hlava nebere.
Mimochodem, já bych tě za matku taky nechtěla.  Než mít někoho neustále za zády a být láskyplně přivíjena na něčí hruď, to bych snad radši vyrůstala v DD.
|
| genova |
|
(18.2.2010 14:53:51)
Alespoň na něčem se schodnem.
Pokud jde o chlapy a jejích "těžký" osud, řekla bych, že velká část chlapů by s tebou nesouhlasila. Prostě to tak neberou. Minimálně se v mém okoli nevyskytují ti co by "rádi kojili" kdyby to jen šlo.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2010 15:02:06)
O kojení nebyla řeč.
Jinak nevím, co by chlapi neměli zvládat, zatímco matky ano. Nepřišla jsem na žádnou věc, kterou musí dělat bezpodmínečně matka a nikdo jiný.
|
|
|
|
|
| genova |
|
(18.2.2010 14:39:18)
Ad dlouha MD a RD: některým ani to nepomůže utvořit si vazbu na dítě
|
|
| Natascha |
|
(18.2.2010 15:30:44)
Oni musejí vydělávat peníze, zatímco matka si doma vytváří s dítětem nezdravou vazbu.
Monty, ti jsi komik. Já pracuju od narození dcery, ex byl v té době dlouhodobě nezaměstnaný, přesto neměl zájem si žádnou vazbu s dítětem vytvářet, o dítě se začal zajímat, až když jsem zdrhla. Nevím, kam na ty stereotypy o chudácích chlapech chodíš.
Nejde o to, že by chlapi něco nezvládali, zatímco matky ano. Spíš to bývá tak, že chlap se o své dítě a o domácnost moc nestará, když je ženatý, má na to lidi, že. Až pak začne dokazovat, že to umí, a proč to nedělal, když byl ženatý? Manželka by si takový poklad, který by jí se vším pomáhál, jistě hlídala jako vzácný drahokam. Že by muž finančně nadstandartně zabezpečil rodinu a žena se starala jen o dítě - tak takový rodinný model se týká jen asi 5 procent rodin. Kdežto 95 procent rodin funguje tak, že oba rodiče musí makat. Oba by se tedy měli stejně starat i o své děti. Bohužel ve skutečnosti je to ale tak, že veškerá tíha a starost o dítě je na ženě, přestože musí pracovat v zaměstnání stejně jako její muž. Soudy tuto situaci znají, že se ženy dokáží o své děti lépe postarat než jejich zhýčkaní muži, kteří si neumí uvařit ani čaj, natož se postarat o dítě - z toho důvodu u nás existuje ta situace, že se děti převážně svěřují matkám.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2010 15:31:56)
Kromě těch, které jsem si vzala já, mám kolem sebe jen samé pracovité, slušné a zodpovědné chlapy.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.2.2010 15:35:39)
Natascho,
píšeš:
Spíš to bývá tak, že chlap se o své dítě a o domácnost moc nestará, když je ženatý, má na to lidi, že. Až pak začne dokazovat, že to umí, a proč to nedělal, když byl ženatý?
Odpovím ti. Protože to někdo udělal za něj. Kdyby si ženy nehrály na supermanky, taky by to mohlo vypadat jinak. Neříkám nutně muselo - mohlo. Oběma svým exmanželům jsem oznámila, že domácí práce dělat nebudu, teplé večeře taky vařit nebudu, a pokud s tím mají nějaký problém, můžou si na to najmout úklidový a kuchyňský servis. Zvláštní věc je ta, že se to sice oba pokoušeli všelijakými způsoby změnit, ale ani jeden nepráskl dveřmi s tím, že si to takhle nepředstavoval a adieu.
|
| Natascha |
|
(18.2.2010 15:44:20)
No jo, jenže to by s tím hraním si na supermanky musely přestat všechny ženský. Dokud ve společnosti převládá názor, že domácnost je doménou ženy, tak osamělé bojovnice nemají moc šancí – pánové nemají moc důvodů na to přistoupit.
U mě to dokonce vychází fifty fifty, můj první partner, se kterým jsem žila 10 let, dělal v domácnosti všechno, výborně vařil… bohužel jsme spolu neměli děti. Druhý nedělal vůbec nic. Ale co tak vidím a slyším kolem sebe, ten druhý model je v Česku stále ještě častější, a mění se to velmi pomalu, jestli vůbec…
|
| Grainne | 
|
(18.2.2010 16:11:30)
Natascho, to snad čekáš, že jiné ženy budou měnit svůj způsob života kvůli tvým potřebám, nebo představám?
Stýskat si nad tím, že "můj partner doma nic ndělá" je naprosto legální, jak si to kdo zařídí, tak to má a někomu se to nepovede, ale už bych postavila do ilegality požadavek, aby se ostatní chovali tak, aby mi usnadnili život.
|
| Natascha |
|
(18.2.2010 16:50:17)
Grainne, ty kvůli mně nemusíš měnit vůbec nic, nech si svoje očekávání a názory, já si nechám svoje.
|
| Grainne |
|
(18.2.2010 17:10:43)
Zřejmě jsem se tě nemile dotkla, je mi líto.
Na tvém místě bych se už konečně realisticky smřila s tím, že i když možná máš pravdu, ostatní se tomu přizpůsobovat nebudou.
Mně to vážně ze spánku neruší a ostatní, předpokládám, taky ne.
|
| Natascha |
|
(18.2.2010 17:30:43)
Já si dovoluji něco očekávat, ty si zase dovoluješ předjímat, jestli já jsem něco zvládla nebo nezvládla.
Já přece neříkám, že se někdo musí měnit. Já se jen snažím vysvětlit, co může být pozadím toho, že ženy dostávají „nespravedlivě“ častěji děti do péče než muži.
A jestliže oba rodiče pracují a jen žena k tomu navíc pečuje o domácnost a o děti, tak to sice nezměním, ale nadále si o takové budu myslet, že je úplně blbá. Sice by možná bylo v našich podmínkách realistické se s tím smířit, jak píšeš, ale to mi můj zdravý rozum nedovoluje
|
| Grainne |
|
(18.2.2010 18:42:18)
Natascho, ona může být úplně blbá - dle tvých měřítek, ale ona podle těch svých může být i spokojená.
Pokud není, má to řešit, ovšem sama za sebe, ne za ty ostatní.
Opravdu netuším, co jsi zvládla, nebo nezvládla, já se snažím pohybovat v obecné rovině "těch ostatních", ty to zřejmě vztahuješ sama k sobě. Působíš poněkud agresivně, ale může to být tvůj způsob vyjadřování.
|
| Natascha |
|
(18.2.2010 18:50:51)
Grainne, to je docela možné, že je někdo spokojený, když může porvat dvakrát tolik práce co jeho partner, ale já osobně se domnívám, že je za tím něco jiného než spokojenost. Sice jsi mě už několikrát varovala, že mně do toho nic není, ale ze sociologického hlediska je to stejně zajímavá otázka.
|
| Grainne |
|
(18.2.2010 21:21:39)
Natascho, zajímavé to je nepochybně, jako všechno, co se děje v partnerských vztazích.
Jen aby nám průměry ze sociologie příliš nepronikaly do osobního života.
|
| Natascha |
|
(19.2.2010 10:57:28)
Může to být i tak, že člověk má tendenci chválit a obhajovat svoje vlastní uspořádání a třebas někdy nemá odvahu podívat se pravdě do tváře, aby nebyl nucet něco začít řešit a měnit, protože následky by mohly být bolestivé.
To je zamyšlení čistě v obecné rovině, chraň bůh, že bych někomu chtěla sahat do svědomí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.2.2010 11:13:00)
Natascho,
pro mne je střídavá péče v podstatě dost nevýhodná. Kdybych se rozhodovala ZA SEBE, ve SVÉM zájmu, tak nechám syna v péči otce - brát bych si ho mohla kdykoli, s tím by problém nebyl. Otec nepracuje, má tudíž fůru volného času, má k dispozici své rodiče, kamarádku na hlídání, sestru, která si synovce taky ráda vezme třeba na víkend, protože vlastní děti už má dospělé... a já bych jen platila pravděpodobně vysoce nadstandardní alimenty plus veškeré potřeby dítěte. O střídavku bych zažádala tak v deseti, jedenácti, kdy už je dítě schopné jezdit samo do školy i ze školy, do kroužků a z kroužků, být samo doma...
Ale synovi by to nevyhovovalo vůbec. Připadal by si mnou odstrčený, nemilovaný, myslel by si, že se ho vzdávám a beru si ho jen jako kašpárka na obveselení. Že s ním nechci trávit večery, číst mu před spaním, podepisovat úlohy, prožívat s ním jeho denní starosti. Nechala bych si jen to "hezké" a ten všední opruz ať si s ním řeší tatínek.
Fakt je tohle pro dítě lepší? Ten pocit, že základní péči mu poskytuje jeden a druhý si ho bere jen tehdy, když se mu to hodí a má zrovna čas? Mně by to vyhovovalo absolutně, ale nechci o syna přijít. Protože ten rodič, který "jen" navštěvuje o dítě v jistém smyslu přijde vždycky. Nemá tolik příležitosti mu porozumět, sdílet s ním jeho "já", protože ho vidí JEN při výjimečných akcích, má s ním JEN tu zábavu, výlety apod. Není pro dítě důvěrníkem, stává se postupem času také jen kašpárkem na obveselení nebo kasičkou, ze které tahá prachy.
|
| Natascha |
|
(19.2.2010 11:21:44)
Monty, já se nechci hádat. Opravdu mně nejde o to, abych měla dítě jen pro sebe. I vzhledem k tomu, že mně nedávno bylo 40, jsem často unavená a nemocná, bych víc než uvítala, kdybych se o péči mohla podělit. Ale dcera je hodně citlivá, prostě vím, že by střídavou péči těžce nesla – vycházím z jejích dispozic, které vy ostatní neznáte. Pokud ty jsi přesvědčená, že pro tvého syna je to to pravé ořechové, pak není o čem diskutovat. Ale proboha nezačínejme aplikovat střídavou péči plošně.
|
|
| sovice | 
|
(19.2.2010 11:59:53)
Monty,
my jsme si třeba dali při rozchodu hodně záležet na tom, aby děti věděli, že mají oba rodiče, kteří je oba milují, i když se táta stěhuje jinam. A troufám si tvrdit, že přes pouhé víkendové pobyty a jedno odpoledne v týdnu děti tátu neztratily a že to tak ani necítí. A nemyslím, že by děti, které se s tátou pravidelně a dost často stýkají a vědí, že se mu můžou ozvat a kdykoliv se na něj obrátit, měly obecně pocit, že o tátu přišly.
Je fakt, že ze vztahu s tátou se jim kus všedních problémů vytratilo; taky je fakt, že teď je to menší podíl, než jsem se bála - ono ten pravidelný víkend je i o té všednosti, ačkoliv v menší míře než doma, děti si tam nosí úkoly, obzvlášť ty větší víkendové, mladší u něj hraje na hudební nástroj, pomáhají v domácnosti. Jeden víkend za čtrnáct dnů prostě exmanžel a jeho žena nemají sílu trávit pouhým "obveselováním a bavením" dětí - i když zpočátku, když byly děti menší a odchod čerstvější, to bylo nevyváženější.
Na druhou stranu důvěrnosti s ním neztratily ani za mák. Někdy mu vcelku závidím - on si s nimi jedno odpoledne v týdnu dvě hodiny povídá!!! o škole, o životě a tak, třeba v čajovně nebo v cukrárně (bydlí v jiném městě, takže jdou obvykle někam posedět, buď k němu do kanceláře nebo do cukrárny nebo tak ). O tom si já můžu nechat jen zdát - obzvlášť starší dcera je velmi aktivní a s tátou tráví v podstatě jediné volné odpoledne, které má; se mnou doma pak dělá úlohy, občas se koukne na nějaký puberťácký seriál, řeší spoustu praktických věcí a důvěrně spolu přes týden hovoříme někdy tak leda u mytí nádobí.
Naše situace není ideální, ale to není nikdy nic porozvodového. Přesto jsem přesvědčená, že je to pro nás konkrétní všechny, včetně dětí, v principu nejlepší z porozvodových možností. Řeči o "ztrátě otce", pojímané na nestřídavou péči obecně, se mi nelíbí a IMHO by se nelíbily ani mému ex, protože to obecně není pravda.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.2.2010 12:03:36)
Sovice,
a vnímala bys to stejně, kdyby to bylo naopak? Kdyby děti byly v péči otce a ty byla ten víkendový rodič?
|
| sovice |
|
(19.2.2010 12:19:25)
Monty,
ne, v konkrétním případě bych to já dobře nevnímala. Protože my jsme si s exanželem úmyslně (zdaleka ne jen tlakem okolností a zvyků)už při narození dětí podělili role na "primárně pečující" a "primárně zajišťující". Exmanžel v té době rozjížděl firmu (lépe řečeno konečně překlepal její porodní bolesti), o které snil, vždycky toužil mít samostatnou, ale přitom tvořivou práci, nedělat "na někoho", ale mít sám pár zaměstnanců (ne příliš, netoužil být "jen" manažerem, chtěl mít i ten vytvářející podíl). Po pravdě řečeno finančí zajištění byl vždycky jen bonus navíc a v oboru, ve kterém pracoval, by i v našem regionu pravděpodobně přinesl domů o něco víc peněz i jako zaměstnanec a při běžnější pracovní době - ono ho to prostě bavilo. Mě zase pro mě samotnou nečekaně bavilo starat se o děti (a přitom jsem si našla, s jeho podporou, možnosti práce z domu, protože jinak by mě sedm let doma se dvěma dětmi přes veškerou lásku k nim nejspíš zabilo).
Podotýkám, že o děti se exmanžel vždycky uměl postarat normálně, u koupání maličké prvorozené dcery jsem měla dokonce pocit, že je šikovnější než já, a přebalování se neštítil, přestože to bylo většinou na mě, i když byl doma.
Kdyby se po rozvodu rozhodl, že bude bojovat o děti ve své péči nebo o péči střídavou, vnímala bych to jako zradu téhle dohody - vůči sobě. A vůči dětem jako velkou potíž navíc, rozbití režimu a domova o kus větší než jaké jsme jim připravili tak jako tak.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.2.2010 12:29:17)
Sovice,
byla jsem na té druhé straně. Jako "primárně zabezpečující". Exmanžel samozřejmě ze začátku chtěl syna do své péče s tím, že si ho budu moci brát, kdy budu chtít (ostatně už jsem to psala níže). Nepřišlo mi to fér vůči synovi. Přišel by o moje všední vidění světa, nemohl by ho se mnou sdílet, necítil by to pouto mezi námi, protože by nikdy nebylo takové. Vracel by se pořád "domů" k tátovi a u mne by byl "na návštěvě". A to myslím není dobré, konkrétně pro mého syna určitě ne. Má u mne domov stejně jako u táty, dostal možnost rozhodnout se, jak bude vypadat jeho pokoj, dostal svoje pravomoce, svoje "domácí zvířátko"... je tady spolurozhodovatelem, ne návštěvou, která se musí přizpůsobovat.
Na rozdíl od mnoha názorů zde prezentovaných si nemyslím, že domov dělá jedna postel a jedna skříň. Domov je záležitost pocitová. Doma jsem tam, kde mne mají rádi, kde se mi líbí, kde mám jednak své zázemí a jednak i svá práva. Tam, kde jsem na návštěvě, nikdy doma být nemůžu...
|
| sovice |
|
(19.2.2010 12:40:54)
Monty,
já nemám naprosto žádné námitky proti VAŠÍ střídavé péči (osobně si myslím, že jsi sice byla "primárně pečující" rodič, ale ne tak úplně dobrovolně ) a VAŠÍ dohodě. A dokonce si myslím, že pro vás tři je to pravděpodobně nejlepší možné porozvodové uspořádání.
Přesto si nemyslím, že je to "univerzální nejlepší možnost" a jsem přesvědčená, že pro nás čtyři by to nejlepší nebylo. A naštěstí jsme se na tom s exmanželem a víceméně i s dětmi splavně shodli.
|
|
| sovice |
|
(19.2.2010 13:09:17)
Monty,
ještě k tomu, kde je domov... V našem případě hrála a hraje roli i ta záležitost, že táta dětí má novou ženu, a byli spolu od samého počátku. Především ona nemá tendenci je ve své domácnosti brát jinak než jako hosty. A nemyslím, že by se to s týdenním střídáním nějak vylepšilo. Jsou to pro ni hosté, nikoliv nezvaní, ale jak z různých vyprávění dětí soudím, nikoliv příliš žádaní. A podle mých zkušeností je ochotná brát právě tak ty dva dny v týdnu - projevuje se to třeba o prázdninách a tak. Ale to by byla zase jiná kapitola. Zkrátka exmanžel by se o děti bezpochyby postaral, kdyby se se mnou cokoliv stalo, ale o vytvoření domova v jejich domácnosti mám nemalé pochyby.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Amy | •
|
(19.2.2010 9:48:50)
Vidím to stejně, taky mi těch chlapů začíná být dost líto.
|
|
|
| Amy | •
|
(19.2.2010 9:50:13)
Ale to je váš model, který si ty vztahuješ automaticky na všechny rodiny. U nás v rodině to bohudík funguje jinak.
|
| genova |
|
(21.2.2010 17:09:32)
Pokud já vztahuji svůj případ na ostatní, co prosím tě deláš ty?
Rozhodně svůj případ nevztahuji na všechny kolem, jen mám tuhle zkušenost a několik mně blízkých osob má podobnou. Mám svoji zkušenost ráda a tu tvoji bych nechtěla za nic. Totˇ vše.
|
|
|
|
|
|
|
| kacenkaii |
|
(18.2.2010 18:36:02)
Otec ve většině případů nepatří mezi jiné nebo cizí lidi.Ale to se bavíme o tom,kde se rodiče na střídavé péči dohodnou.I když o prospěchu i takové péče nejsem přesvědčená.
Horší je,když se stane,že je střídavá péče nařízená přes nesouhlas jednoho,případně obou rodičů.Pak tam platí to,co bylo popsáno výše,jsou dva uplně oddělené světy,v jednom neexistuje matka,v druhém neexistuje otec(a to je ještě ten lepší případ,že se o druhém rodiči radši vůbec nemluví).Dvě oddělené rodiny,jiná pravidla,jiný přístup k životu,ke sportu,k učení atd.( Dost často to tak bývá schválně)
Aspon jeden rodič je v takovém případě snaží na dítěti dokázat druhému rodiči,že "on taky může" si dělat,co chce;otec se přece nebude podřizovat matčiným názorům,je taky "rovnoprávný rodič" a shválně bude vše dělat naopak,aby matka "viděla".
Když dítě předtím žilo třeba jen s matkou,tak v takovém případě odchází do cizího a jiného světa.K jiným lidem,než na které bylo doted zvyklé.
I to se děje,a to je teprv schizofrenie.
|
|
| Terka79 |
|
(20.2.2010 13:01:16)
Monty myslím, že tobě ani tak nevyhovuje střídavá péče jak to, že se o syna nemusíš v kuse starat. Sama píšeš, že kdyby ses měla rozhodnout podle sebe, tak svěříš syna do péče otce. A to už přece střídavá péče není. Ať chceme nebo ne, příroda ženy stvořila k péči o děti a to ani v moderní civilizaci úplně nezměníme.
Mluvíš o tom, že tvůj syn nemusí střídat spolužáky. To je taky samozřejmé, ale mluvím spíše o kamarádech venku nebo ve volném čase vůbec. Pokud s ex nebydlíte ovšem nějak blízko sebe.
A taky jak už tu někdo psal. Představ si, že každý z rodičů má další děti, které se nikam stěhovat nemusí. Jen to jedno musí neustále pendlovat.....
Každý má citovou vazbu ke svým věcem a pokud tvrdíš že ne, tak je to pokrytecké.
A tvrdit, že je špatné nějaké silné pouto mezi dítětem a jedním z rodičů je tedy zcela mimo. Promiň, že ti to říkám tak tvrdě, ale myslím, že jsi sama nezažila pevnou mateřskou lásku, protože jinak by jsi tak nemluvila. Každý snad ví, že dítě si v raném dětství vytváří silné citové pouto k JEDNÉ pečující osobě (a může to být klidně babička), a čím víc cítí lásku, tím je schopnější se v dospívání osamostatnit. Ty děti, které se nedokáží citově osamostatnit, jsou většinou ty, které prostě necítí z dospělých jistu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(20.2.2010 13:23:03)
Terko,
ale on nestřídá ani ty kamarády ve volném čase, protože chodí do stejných kroužků ať je kde chce a ven s kamarády ve vnitřní Praze ještě nechodí, protože je na to malej. Vzdálenost mezi mým bydlištěm a bydlištěm ex je 20 minut autobusem.
Samozřejmě, že mi vyhovuje mít čas sama pro sebe. Ono to někomu snad nevyhovuje? Fakt jsou ostatní matky na krupici z představy, že by pro sebe měly volný večer a mohly si dělat, co chtějí?
|
| Natascha |
|
(20.2.2010 13:43:40)
Monty 
Já když mám jednou za uherskej rok volno od dítěte, tak to jsou druhé vánoce.
Ale opravdu znám ženy, které neví, co s volným večerem (bez dětí, bez partnera) – je to pro ně za trest, například moje ex-švagrová.
|
|
| Tvoje horší já |
|
(20.2.2010 14:26:00)
Monty, já třeba jsem na krupici.
Záleží asi hlavně na věku děcka. Ale musím říct, že i když byl nejstarší teď týden na horách, byla jsem jako na trní.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(20.2.2010 14:34:44)
Jano,
holt jsme lidé různí. Já bych zase byla na krupici mít dítě denně doma a neustále přizpůsobovat svůj režim jemu. Fakt mi třeba vadí vstávat v šest třicet. Synovi to vadí taky, ale bohužel školu, co by začínala od devíti jsme nenašli. Navíc do téhle chtěl kvůli tomu, že tam má kamarády ze školky. A kdybych měla celý měsíc vstávat v šest třicet, je ze mne do tří měsíců naprostá troska.
|
| *Niki* | 
|
(20.2.2010 16:08:39)
jinak Monty, já se do tebe nijak navážet ani útočit nechci.
Jen jsem chtěla vysvětlit, proč se mýlíš,když střídavku označuješ za nejlepší možné řešení, i s ohledem na přání dítěte.
Žiješ životem odlišným od většiny lidí, tvé dětství takové taky bylo a v tomto rodičovském masakru prostě pokračujete, asi vám vyhovuje to předávat z generace na generaci, aby nikdo z vašich členů nepoznal citové a rodinné zázemí a stabilitu. Jasně že tvůj syn se střídavkou souhlasí, už před tím nepoznal to, co většina dětí ze stabilních rodin.-..většina malých dětí by s tím nesouhlasila.
Chvályhodné na tomto modelu je, že se oba rodiče snaží, o dítě zajímají. Nechvályhodné je, že berou dítěti jedno zázemí, jeden domov, že své představy, přání a zájmy staví nad základní potřeby dětí. A to je mít domov a oba rodiče. Pokud spolu nemohou žít ani přes tento zájem dítěte, mají s ním být co to jde. A ne ho přesouvat s kufrem tam a zpět.
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(20.2.2010 13:37:50)
A ještě tohle - pokud má dítě silné citové pouto jen k jednomu z rodičů, pravděpodobně k matce, že, tak proč se s těmi chlapy vůbec otravujete? Proč je nepoužijete jen na semeno a pak je nevyhodíte před práh jako to dělají včely s trubci?
|
| Natascha |
|
(20.2.2010 13:46:21)
Monty, nepřeháněj
Když se chlap povede, tak se hodí i na jiný věci, než na semeno
|
|
| Lassie66 |
|
(20.2.2010 14:00:27)
Monty, třeba proto, že máme citové pouto k nim...
|
|
| *Niki* |
|
(20.2.2010 14:03:54)
Monty, ale takto jsi to udělala ty. Ze semena synek, a pak vyhodit.
Je normální, když má dítě silné pouto k matce. Škoda že nevíš, o čem píšu, nezažila jsi to ani jako dcera, ani teď jako matka.
Jinak proč my dvě se neshodneme, v tvém zorném úhlu jsou jen muži. Já řeším, v případě rozvodu, na prvním místě dítě.
Volný večer či den mám ráda, asi každý, nevím, jak to s tím souvisí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(20.2.2010 14:30:26)
Mono,
kdyby byli muži na prvním místě, nejsem dvakrát rozvedená.
Ač je mi tohle specifikování "co je na prvním místě" celkem protivné, tak přistoupím-li na něj, je na prvním místě moje svoboda.
|
| genova |
|
(21.2.2010 17:23:27)
To je věc pro mně nepochopitelná. Od doby co mám děti jsem "svázana a uvázana" že to snad víc ani nejde. Těžko se to vysvětluje prozože je to paradox, ale nikdy dřív jsem se necítila svobodněji (vnitřně). "Svobodu" zajít si na kafčo, do kina, či cokoliv jiného bez řešeni hlídání bych nikdy nechtěla výměnou za ty "úvazky".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(21.2.2010 17:31:13)
Anarad,
možná je to proto, žes k tomu postupem života dospěla a ta zodpovědnost se ti líbí.
Já měla cca od sedmi let neustále zodpovědnosti víc než mnohý dospělý a měla jsem toho dost často plné zuby. Takže jsem v úplně jiné situaci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ale už končim, tohle je na dlouho a stejně se to nevyřeší. Máš pravdu, každý by měl přemýšlet, co vlastně od života čeká a k čemu nám vlastně děti jsou. Že tu jsme my pro ně a ne oni pro nás.
. Jen by mě štvalo, kdyby tam třeba otec dětí dělal binec a já tam pak jedzila uklízet 
. Dobrá, nejsi původcem, zajíce přednášející na FTVS vynecháme 
Ja mam 2 kluky uz 5 let ve stridave peci - a kdyz jsem ex poslal odkaz ne tento clanek, tak neverila. Stejne jako ja neverim nekterym matkam... Mely by si precist knizku Maly tyran
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)