LENKA | •
 |
(22.9.2009 13:38:35) Ja jsem ze tri sourozencu a prestoze jsme meli hezke detstvi, vzdycky jsem citila, ze mi jeste NECO chybi. Nasi nemeli moc penez, takze jsme nosili obleceni jedna po druhe a nejcastejsi jidlo bylo chleba s maslem. Nikdy jsem nebyla v zahranici az ve svych 25 letech, kdy jsem si na to usetrila (delala jsem od 18). Nasi nas meli vsechny tri radi, ale protoze museli oba pracovat, abychom vysli z penezma, nemeli na nas tolik casu, aby si vsimli, ze my dve starsi sestry tu mladsi trapime (nebyly jsme zle nebo nevychovane, ale deti dovedou byt krute), dodnes z toho mam spatne svedomi. A vidim to i na sestre, ze ji to poznamenalo.
Mam dve deti a dalsi nechci. Zaprve, protoze mam strach, ze to nezvladnu, tak jako mi rodice...ano, muze to byt jine, ale nemusi a moje dite muze mit "nasledky". Takze to radsi budu resit tak, ze do toho nepujdu.
A za druhe, ano je ve me kus sobce. Jako dite jsem nikde nebyla (myslim ted zahranici). Strasne rada cestuju a nejde o to, ze to musi byt drahe. Miluju poznavat nove zeme. jednou za rok jsme tyden nekde ve svete. S tremi detmi uz si to nebudeme moct dovolit, s dvemi uz je to narocnejsi. radi si zajdeme jednou tydne vsichni nekam na obed (ale i tady hraje roli cena), jednou za cas jdeme nekam do zoo nebo na vylet. Nekupujem znackove obleceni a drahe veci, ale mame denne ovoce a zeleninu, celorznne potraviny a vubec "zdrave veci". Oba s muzem chodime di fitka a snazime se udrzet fit a zdravi. uz jsme dvakrat zmenily fitko, pokazde za levnejsi. kdyz budeme mit dalsi deti nebude na to. Nechci se toho vzdat. At si rika, kdo chce co chce. jako dite jsem touzila po vsem moznem, ted si muzu sem tam neco dovolit, kdyz budu mit vic deti, budu zas touzit po vsem moznem a nebudu si to moci dovolit. A az budu v duchodu, pokud budu mit vic deti, budu mit sice duchod (kdyz bude vic deti na to me zivit), ale nebude to nic moc a zase si nebudu moct nic dovolit. Ano, jsem sobec. Svoje deti miluju na de vsecko, ale nemyslim si, ze bych mela proto prestat myslet i na sebe. Nemusim mit vsechno co uvidim, ale jsou veci, ktere i ja potrebuju sama pro sebe abych byla spokojena. navic abych byla uprimna mam pocit, ze to nekdy psychicky nezvladam ani s dvemi detmi a kdyby meli pribyt dalsi, tak si to "hodim". na dalsi deti se necitim, mam jasno a vubec me netrapi, kdyz na me lidi koukaji divne. jsem spokojena s dvemi detmi (mimochodem to druhe byl boj smanzele, ale nakonec se nechal zpracovat), se tremi a vice bych spokojena nebyla. A to je pro me rozhodujici.
Lidi by meli vseobecne byt tolerantnejsi k ostatnim, kazdy at dela to, co si mysli, ze je pro nej nejlepsi (co se tyka deti) a nekouka skrz prsty na ostatni.
Ano, jsem sobec! ale jsem spokojena ja, muj muz i moje deti.
|
Tajtrdlík | 
 |
(22.9.2009 13:52:53) Proč si myslíte, že jste sobec? Protože máten jen "dvě" děti. Tak to přeci není. Jste spokojená rodina a to je to nejcenější co můžete dát dětem. Budou-li spokojení rodiče, budou spokojené děti. SPOKOJENÉ DĚTI BY MĚLI BÝT CÍLEM RODIČŮ. Né se hnát za názorem společnosti, za sociálníma dávkama apod.
|
LENKA | •
 |
(22.9.2009 13:57:07) Jsem sobec, protoze myslim i na sebe a ne jen na sve deti. Ale priznam si to a nemam s tim problem.
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:16:15) Jednak se mi líbí, jak to říkáš na rovinu. A to, že myslíš nejen na své děti, ale i na sebe, je správné. Nebylo by dobré vštěpovat dětem model, že je dobré myslet jen na druhé a nikdy na sebe. Já jsem okolo sebe vždy měla takových "altruistických matinek" hodně a někdy mám dojem, že z nich mám dodnes trauma. Od dětství jsem rostla z řečí typu "ona je skvělá, dětem se věnuje a na sebe kašle", "správná matka nemá koníčky". Nebo ve škole ty básničky o "úžasných mamičkách, které neustále štupují fusekle a od práce nemívají pokoje na chvilku". Je to nesmysl! Jako dítě jsem měla často chuť zařvat: "Jděte s tím všichni do háje, nikdo se vás o nic takového neprosí!" Dítě nestojí o to, aby se mu někdo cele obětoval. Můj 2,5 synek je dost živý a náročný, ale také jsou chvíle, kdy na něm vidím, jak je šťastný, že si může někam vyrazit beze mě a já mám tím pádem trochu času pro sebe.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 14:22:29) Ecim, tak já to říkám takhle na rovinu i svému synovi. Z keců ala extchýně typu "správná matka obětuje život rodině a dítě má na prvním místě" vyloženě rostu.
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:31:36) A já mám z takových řečí přímo chuť střílet! A budu učit své děti, že je to pěkná blbost. Mockrát v životě jsem si natloukla kokos, než jsem se naučila jednu ÚŽASNOU věc. Než pro KOHOKOLI COKOLI udělám, tak si předem ověřím, jestli to POTŘEBUJE, jestli mi o to STOJÍ a jestli to OCENÍ. Pokud ne, tak jdu od toho. Také jsem nesnášela (hlavně v pubertě) a nesnáším dodnes, když se po mně vyžaduje vděčnost za něco, o co vůbec nestojím. Kdyby si ti OBĚTAVÍ jedinci věnující mi neadekvátní pozornost raději sedli k televizi a pár hodin předstírali, že tam vůbec nejsem! Jsem sice ze svých dětiček velmi natřepaná, ale kdybych se jim měla takto OBĚTOVAT, tak by mě ti chudáčkové museli za chvilku utlouct paličkou na maso. Snažím se řídit geniální větou, kterou mi kdysi řekl jeden kamarád: DOBRÝ RODIČ SE POZNÁ PODLE TOHO, ŽE ODHADNE, KDY HO DÍTĚ POTŘEBUJE MÍT U SEBE A KDY HO DÍTĚ NAOPAK POTŘEBUJE NEMÍT U SEBE, A ZAŘÍDÍ SE PODLE TOHO. Znám ze svého okolí bohužel lidi, kteří to dramaticky nezvládají. Znám paní, která měla děti za studia a od 6 měsíců je dávala do jeslí, ale když byly děti skoro dospělé, tak s nimi zničehonic zůstala doma. A hádej, co se stalo? Obě děti se při nejbližší příležitosti odstěhovaly. Nebo jeden můj kamarád vzpomínal na to, jak jako malý "musel" jezdit na tábory, i když tam byl zoufalý, přestože byli doma 3 dospělí a z toho jeden měl celé prázdniny volno. Ale když se ve 27 letech chtěl odstěhovat, mohli se rodiče zjevit.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 14:38:42) Ecim, pozor, ono se někdy těžko pozná, jestli dítě chce, nechce nebo je mu to jedno. Můj syn je třeba zvyklý odmala, že ho hlídá babička, teta, strejda, od tří let jezdil na prázdniny na chalupu k prarodičům, ve čtyřech už tam s nimi byl většinou sám, my (otec a já) za ním max. dojížděli na víkend. Já ani moc ne, protože když mu byly 4, s jeho tátou jsme se rozešli. Na školce v přírodě jediný nebrečel a nestýskalo se mu tam - ale jemu je to JEDNO. On nebude ani kvičet, že tam nechce, ani že tam chce. Stejně žije ve svým vlastním světě a něřeší, jestli je ten svět doma, na chalupě nebo na školce v přírodě.
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:45:12) Monty, máš pravdu. Někdy to jde fakt těžko poznat. Já se snažím hodně sledovat zpětnou vazbu. Svého staršího syna dodnes uspávám, ale kolikrát se mi stane, že mu vymyslím nějakou hezkou zábavu, ale on si mezitím začne moc hezky hrát sám, a tak toho využiju, že jdu dělat něco jiného, a tu činnost, kterou jsem pro něj vymyslela, nechám na později. A pokud jde o pobyt u příbuzných, tak mi občas třeba řekne, že chce jet někam "bez mámy". A já mu to umožním. Kdyby mě tam ale postrádal, tak pojedu za ním nebo si ho nechám zase přivézt.
|
|
|
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 15:16:54) Monty, za tohle moudré vysvětlení Ti syn bude určitě mnohem vděčnější, než by Ti byl za nějaké permanentní obětování.
|
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 19:50:26) S tím musím souhlasit. Taky se mi eklují obětavé matky. Z básně "Rozmilá matička pere mi košilku, od práce nemívá pokoje na chvilku.." přímo rostu.
|
Ecim | 
 |
(23.9.2009 7:51:21) Tak u téhle básničky jsem ve třetí třídě brečela
|
|
|
|
Xantipa. | 
 |
(22.9.2009 14:31:17) Ecim, co píšeš, to byla pravda, ale za dob mé mamky. Teď jsem snad ještě neslyšela nikoho, kdo by toto heslo /správná matka myslí jen na rodinu - a podobné perly/ propagoval či snad na to jen pomyslel. Problém je jen jediný - kolikát by mamina chtěla ty svoje koníčky, ale jaksi není nikdo, kdo by pohlídal po tu určitou dobu. A když už je, tak zas třeba nejsou na to hlídání peníze, protože mamina je třeba na MD a stát teď vesele vysílá - ano, být s dětmi doma a věnovat se jim 24 hodin denně je skutečně náročná práce, nevěřte nikomu, kdo říká, že to tak není, ale na druhou stranu stejně se doma válíte a tudíž je opovážlivost za toto válení chtít ještě peníze. Jestli chceš peníze, šup do pracovního procesu a dítě si vystřel třeba na měsíc. Když jsi dítě chtěla, tak se starej. A nejhorší je, že toto přesně říkají i ty matky, které děti mají. Stylem - já měla 3000 a taky mi to stačilo, co byste vy matky vyžírky dneska nechtěly. Není to poněkud zrůdný?
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:37:31) Něco na tom je. Ale řada koníčků se dá provozovat i doma při dětech. Třeba cvičení, četba nebo ruční práce. A taky z vlastní zkušenosti vím, že těch pár minut, než se obleču a učešu, to mé děti také přežijou.
|
|
Aneka_ | 
 |
(22.9.2009 14:45:21) Xantipo - to ale není problém státu, že mamina nemá čas nebo peníze na koníčky, to je problém maminy a tatíka. Tedy té rodiny. Lze si najít koníčka doma(odpadá hlídání) nebo finančně nenáročného(odpadají náklady) nebo obé. Za to systém či stát nemůže, tohle je věcí jen a jen té dané rodiny a nikoho jiného by to zajímat ani nemělo.
|
|
|
Ananta | 
 |
(22.9.2009 14:46:16) Přesně tak, jsem ráda, že i přes různé potíže moje matka nebyla "ta co se obětovala". Tohle jak někdo vypustí z pusy, tak mám chuť ho poslat do háje. Děti bych nikdy nechtěla vnímat jako oběť, vyvolávat v nich pocity viny za něco s čím nemají nic společného, to je radši nebudu mít. Obětavé ženy mám i ve své rodině a lezou mi na nervy, nikdo se jich o to přece neprosil
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 14:47:23) Ano ano, když mi moje matka měla potřebu sdělit, jak si kvůli mně zničila život, řekla jsem jí na to, že měla brát Antigest.  
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:54:35) Já už jsem pár lidí vytočila otázkou, proč si ty děti tedy pořizovali, když je to s nimi takové utrpení.
|
|
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:52:18) Ananto, přesně tak! Já osobně se neobětuju NIKOMU. Permanentně se snažím o řešení, které vyhovuje nám všem - mým dětem, mému manželovi i mně. A pokud jsou ve hře i další příbuzní, tak i jim. Myslet se musí na všechny, neustále se musejí dělat kompromisy.
|
|
|
pajda | •
 |
(24.9.2009 8:20:21) souhlasím! moje teta byla přesně ta matka, která svým 4 dětem a pak jejich dětem dala první-poslední. Celý život těžce pracovala, všem dokola pomáhala a teď když je stará a nemocná - tak na ni její vlastní děti zvysoka serou. Bydlí se synem a se snachou a ve svém domě je spíš na obtíž. Dobrá je jim jenom, když dostane důchod. Snacha jí ani neuvaří, a tak je teta celé dny na suché stravě. Je to fakt smutné. Proto jsem za zdravé sobectví! taky mám "jenom" dvě děti a na víc se necítím. Opravdu nikde není napsáno, že když budeš mít třeba 5 dětí a celá se jim rozdáš, tak že se ti to pak ve stáří vrátí.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(24.9.2009 9:01:14) Před pár lety jsem byla u jednoho právníka někde v Litoměřicích. Stáli jsme ještě před domem a mluvili, když přijelo x aut a vystoupilo x dospělých kolem padesáti let. Právník povídá - to jsou moji klienti, už dva roky se soudí o dědictví po matce. Ptala jsem se, jaké to je dědictví. Nebylo prakticky žádné, pět nebo šest potomků jedné matky se soudilo o to, že si jedna sestra vzala z bytu struhadlo, druhá mlýnek na maso... taky pěkné. Nikdy na to nezapomenu.
|
|
|
|
Tajtrdlík | 
 |
(22.9.2009 14:16:58) Ale tím, že myslíte i na sebe, tak si můžete udělat nějakou tu radost a pak budete spokojenější, tím pádem klidnější a děti nebudete stresovat. Spokojené děti mají jedině spokojení rodiče. Myslím, že tak nějak to říkal Doc.Dr.Zděnek Matějíček.
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:22:42) Tajtrdlíku, naprosto souhlasím s Tebou i s profesorem Matějíčkem!
|
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 19:48:45) A profesor Matějček taky říkal, že když už se lidé rozhodnou založit rodinu, měli by mít tři děti. A ke konci života přitvrdil na minimálně tři děti.
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:34:16) byl to určitě významný muž, leč tímto své vlastní hodnoty vnucoval druhým, a to se nedělá.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:35:41) Hroudo, co blázníš? Každý přece své názory a hodnoty "vnucuje" jiným, zvlášť, když je prezentuje veřejně. Co jiného by taky měl dělat?
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:38:35) No nekdo nevnucuje. Ale já si myslím, že matejčka Budilka trochu překrucuje. taky jsem od něj něco četla, nebyl tak kategorický , nebo to na mne tak nepůdobilo. V mnohém bych s ním taky nesouhlasila.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:42:57) On nevnucoval nikomu, že musí mít nutně tři děti. Vůbec nikomu nevnucoval, že musí mít děti. Ale tvrdil, že počet tří dětí je pro ty děti ideální, protože vstupují do mnohem většího počtu vzájemných interakcí. A ve sbírce esejů z konce života (přesný titul si bohužel nepamatuju) dokonce psal, že si myslí, že v rodině by měly být minimálně tři děti. Žádnou jeho knihu ale doma nemám, abych citovala.
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:45:51) ty eseje z konce kariéry. Mám je i doma. Píše tam, že sám měl nakonec 4 a považoval by za ideál pět. celkově tam má dost sporných věcí. Omlovala jsem některé věci tím, že už umíral, když to psal. je to pěkné, milé, ale rozhodně to není žádné vrcholné dílo.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:47:30) To bych se tedy hádala. Měl tři děti. Paradoxem je, že žádný z jeho potomků nemá tři děti nebo víc, všichni mají po dvou. Takový už je život.
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:52:18) děti.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:53:22) Můžeš mrknout, jestli se ti teda chce. Já bych se musela vloupat do místní lidové knihovny za tímto účelem.
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:55:27) V tom našem bordelu? taky si pamatuju, že tam píše, že byl na křehké blondýnky a nakonec se oženil se statnou tmavovláskou. prostě už jen takový nezávazný psaní půl roku před smrtí. Asi bys se tím do písmene neřídila.
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 22:01:30) "Chcetel-li mít děti, tak mějte aspon tři" (str. 126) a ted musím najít to, že on měl 4 a za ideál by považoval 5.
|
|
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:56:21) moment.
|
|
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 21:45:57) Není mi jasná jedna věc. Už jsem tu o tom jednou psala. Nemám ve svém okolí moc případů, kdy by spolu sourozenci v dospělosti nějak úžasně vycházeli a nemohli jeden bez druhého být. A že mám poměrně bohaté sociální kontakty. Většina lidí kolem mne vidí své přátele daleko častěji než sourozence. Protože sourozence si člověk nevybírá - na rozdíl od přátel. Prostě i kdyby bylo v rodině osm dětí, nelze zaručit, že nebude každé jiné a v dospělosti si max. zavolají k narozeninám a pošlou pohled k Vánocům.
|
amy | •
 |
(23.9.2009 8:29:56) Já mám ve svém okolí různé případy - od vztahů, kde by jeden druhého nejraději zabil(bohužel je to trestné), po vztahy, kde se mají rádi. Do té první skupiny spadá mnohonásobně víc lidí, než do té druhé.
Za sebe - mám dva bratry. S mladším jsme odmalička nerozlučná dvojka, dýchali bysme za sebe, alespoň jednou denně si napíšeme SMS, výlety apod. podnikají naše rodiny dohromady, bydlíme záměrně co nejblíže od sebe (cca 10 minut autem). Ke staršímu takový vztah nemám, když bude potřebovat pomůžu mu, ale zatímco pro mladšího to udělám s radostí, pro staršího z "povinnosti". I se starším bratrem se pravidelně vídám, mluvíme spolu, ale nesvěřuju se mu. Mladšího bratra zbožňuju, staršího prostě mám. Krom toho mám i nejlepší kamarádku. Mladší bratr pro mě znamená víc než nejlepší kamarádka, starší nikoli.
|
|
|
|
|
|
|
amy | •
 |
(23.9.2009 8:21:25) Když by za mě Matějček otěhotněl, porodil, děti vychoval, živil, pomáhal ve studiu, věnoval se jim ve volném čase a rozvíjel je, tak těch dětí budu mít klidně 10.
Fakt, že někdo něco říká a považuje za nejlepší, pro mě není dost dobrý důvod, abych se tím řídila ve svém vlastním životě.
|
& |
 |
(23.9.2009 8:26:14) Matejicek se pravdepodobne v hrobe obraci, kdyz vidi co vsechno je mu vkladano do ust..
|
|
Ecim | 
 |
(23.9.2009 8:48:19) Ano. Každý musí sám vědět, co osobně považuje za nejlepší, a řídit se podle toho. Také nemám ráda, když mi své postoje vnucuje někdo, jehož názory nepovažuji za směrodatné. (Myslím to obecně, není to nic proti Matějíčkovi.)
|
|
|
Tajtrdlík | 
 |
(23.9.2009 13:04:28) Ale i tak stále profesor Matějíček nadřazoval počtu dětí spokojenost rodičů. Nikoho do dětí nenutil.
|
Tvoje horší já |
 |
(23.9.2009 19:15:01) Prosím, několik lidí tady komolí jeho jméno. Ten pán se jmenoval Zdeněk Matějček.
|
|
|
|
|
|
|
Ecim | 
 |
(22.9.2009 14:04:58) Lenko, mně nepřijde, že bys byla sobec. Vždyť myslíš nejen na sebe, ale i na svého muže a své děti. Tomu, že ti v dětství vadilo žít hodně skromně, dobře rozumím. A líbí se mi, jak to všechno říkáš pěkně na rovinu.
|
|
Gabča | •
 |
(22.9.2009 14:05:07) sobec určitě nejste, co by potom museli o sobě říkat bezdětní a ti co mají jedno dítě :) Náhodou se mi líbí, že myslíte i na sebe, já bych to taky chtěla umět, ale přiznám se, že mi to nejde a myslím na všechny kolem sebe a sebe odbývám :(
|
|
Ananta | 
 |
(22.9.2009 14:37:44) Leni, mě vůbec jako sobec nepřipadáš. Jsi zodpovědná žena, která pochopila, že pro ni nemá smysl být orvaná matka několika dětí. Každý na to opravdu nemá. Máš to v hlavě srovnané, to nemá se sobectvím vůbec nic společného.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 19:47:33) Orvaná matka několika dětí... To mi připomíná blog Vladany Malé na iDnes. Psala tam, že nechce děti, protože se jí příčí chodit v poblitých teplákách...
|
LENKA | •
 |
(22.9.2009 20:23:54) A co je na tom spatneho? Kazdy ma urcite priority. Jestli to tak citi, proc ne?
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 20:26:36) Promiň, ale já v tom vidím urážku matek. Matka několika dětí přece není "orvaná". Mateřství nerovná se "poblité tepláky".
|
SnowWhite | 
 |
(22.9.2009 20:39:28) Moje mateřství se dost často "poblité tepláky" rovná
|
Katla | 
 |
(22.9.2009 21:43:48) a kdyby jen poblité!!!! Co, dámy?
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 21:47:07) Tak já pamatuju jen 2x poblitou postel, když bylo synovi v noci blbě a nestihl to na záchod. My doma normálně moc neblijeme.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:48:25) Ona ta paní Malá možná myslela taková ty miminkovská ucintnutí, ta se ale většinou vyskytují na tričkách v oblasti ramen.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 21:50:08) To taky nedělal, nedostal k tomu příležitost. Jak se najedl, už s ním nikdo nehejbal. Nezvracel ani na sebe, ani na nikoho jinýho.
|
|
|
SnowWhite | 
 |
(22.9.2009 21:49:50) Tak to jsi šťastná žena. u nás se blije pravidelně a musím se při úklidu hodně přemáhat . Ale já jen, že mě zaujal termín poblitý tepláky....můžeš zaměnit za špinavý, pos....ý atd.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 21:52:40) SnowWhite, tady je odkaz na článek paní Malé o tom, proč nechce mít děti. Ty poblité tepláky jsou tam do slova a do písmene: http://petrzilkova.blog.idnes.cz/c/24183/Je-mi-29-a-nemam-dite-No-a-co.html
|
Grainne | 
 |
(22.9.2009 21:59:42) Já bych ji za to taky moc neodsuzovala. Možná jí vadí cizí poblité tepláky cizími dětmi a jednou změní názor. Nebo ho nezmění a bude žít v přesvědčení, že zplozením a porodem se vyhnula porobě a ponížení. Proč ne, když při tom bude šťastná? MMCH, není to ta dáma, co tak odsuzuje cizí řvoucí děti a přemíru kočárků v dopravních prostředcích? Nechce se mi dohledávat v blogu. Mám dojem, že jsem to už četla a nijak mě to neoslnilo, ani nepohoršilo
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 22:02:13) Myslím, že kočárky v tramvaji jí nevadí. Jen měla potřebu obhájit svoji bezdětnost a u některých narazila, i třeba za tu nešťastnou formulaci o teplákách.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 22:05:31) Mně sice nevadí kočárky v tramvaji, byť mám lehké pochybnosti o inteligenci matek, které rvou v busu čtvrtý kočárek na místo vyhrazené pro dva... ale vadí mi řvoucí děti. Vadí mi strašně. Vadily mi vždycky a vždycky mi vadit budou. Přivádí mne to k šílenství. Možná proto syn nikdy neřval. Třeba se bál, že kdyby spustil, mohla bych ho taky v amoku prohodit oknem nebo něco podobnýho.
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 22:11:46) Prý děti v krizových situacích většinou umlknou. Je to prý evoluční záležitost - jinak by nepřežily. Když jde o kejhák, miminka prý nepláčou.
|
16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(22.9.2009 22:15:32) Jano, on to teda syn ani nikdy nezkusil, ale je to dobrý tip pro ostatní. "Jak zklidnit miminko".
|
Tvoje horší já |
 |
(22.9.2009 22:19:14) Jak zklidnit miminko - zařídit letecké bombardování nebo tak...
|
Grainne | 
 |
(22.9.2009 22:24:22) Moje miminkařvala civilizovaně a v rámci mých možností, takže jsem nemqla je potřebu zklidňovat nálety. Ovšem mě moje matka zklidňovala jízdou v autě. V dobách, kdy vlastnění vozidla bylo jevem skoro podezřelým a jezdilo se výhradně v neděli na výlet. Pak tedy nemám být trhlá.
|
sovice | 
 |
(22.9.2009 22:30:24) K uklidňování v autě: nějak nechápu dnešní kočárky. Vždyť to skoro nehoupe! Miminka v kočárcích se přece zásadně uklidňují mohutným lomcováním kočárkem, pak má být v MHD klid, když ty dnešní kočárky jsou tak tupě vymyšlené! A sestřenka na jejich adresu vždycky říká, že ona by s takovým kočárkem dětství svých synů nepřežila: usínali doma téměř jen při mohutném kodrcání přes prahy, venku bylo vítáno každé staveniště, oceňovány větší šutry
|
|
|
|
LENKA | •
 |
(22.9.2009 22:19:37) To mas dobry, nas prvni rval prvni tri mesice temer neprerusene. ale uz jsem klidna, kdyz jsem se ted docetla, ze podle toho nebyl v krizove situaci. zato ja ano
|
|
|
|
|
|
|
SnowWhite | 
 |
(23.9.2009 19:32:08) Díky za odkaz. Přečetla jsem a musím říct, že to ve mě nenechalo žádné pocity. Možná jen, že je tam zastoupena úporná snaha shodit ty, co se rozhodly mít dítě a popis "jejich" života se dá opravdu shrnout pod pojem poblité tepláky. Já rozumím i těm, které se rozhodly dítě zatím nebo nikdy nemít, je to jejich věc a je mi to úplně fuk....co nechápu je, že má paní Malá nebo jak se jmenuje potřebu svůj život obhajovat a život druhých shazovat. Proč když jí to vůbec nevadí a když ona žje to co chce? Že by to tak úplně nebylo? Jinak já s klidným svědomím můžu prohlásit, že jsem původně nechtěla ani jedno ze svých dětí a návazně na diskusi o dětském řevu se připojuji mezi nenávistné ženy, co dětský křik nevydýchávají. Moje děti bohužel nemají pud sebezáchovy nebo já dost jasně nenaznačuji, že se jedná o krizovou situaci, při níž jim jde o život . Právě tu jedna probíhá a zatím opět vítězí ten mrňavej skunk!
|
|
|
|
|
|
|
LENKA | •
 |
(22.9.2009 21:15:32) Ja myslim, ze kazdy vsechno moc vztahuje na sebe. Ja to tedy necetla, ale treba tim pani chtela opravdu rict jen to, co tim rekla a ne to co si ostatni predstavuji, ze rekla. Muj syn prvniho pul roku blil jak amina (mel reflux), takze jsem nosila nahradni obleceni nejen pro nej, ale i pro sebe...a uprimne receno to nijak moje materske instinkty a pudy neposilovalo neustale se prevlikat
|
|
Ananta | 
 |
(23.9.2009 13:11:43) Já to psala v tom smyslu že na to každý nemá a že nemá smysl být za každou cenu matka čtyř dětí, když by z toho pak byla orvaná sebeobětující se matka... když to někdo zvládá, tak samozřejmě klobouk dolů.
|
|
|
|
|
|
petluše | 
 |
(22.9.2009 21:15:38) Lenko nejste sobec, jste realisticky myslící člověk. Já bych řekla že vše záleží na povaze. Jsem nejmladší z pěti dětí, naši pracovali na vesnici v zemědělství. Penězmi rozhodně neoplývali. Ale mě to nevadilo (vyjma puberty, ale určitě by se našlo něco jiného, zástupný nedostatek). Nenacestovala jsem toho moc, nevadí mi to. Jsem ráda že sourozence mám. Na druhou stranu, mám dvě děti, jestli bude někdy třetí nevím, máme to otevřené ale čas mě zatím moc netlačím. Mám před sebou cca pět let "plodného" věku.o)
|
|
pernicka,12/05,5/08 | 
 |
(22.9.2009 21:38:51) Souhlasím s tebou, já jsem také ze 3 dětí a mamka na nás byla sama, takže to bylo hrozné, doteď mám i sny o tom jak sme bydleli a jak sme se dělili o jednu čokoládku, kterou si mamka dovolila jednou za čas koupit.Vše nám máma šila, pletla, nikdy sme nikde nebyli a to ani u nás v republice. Vždycky sem si slibovala,že až začnu vydělávat, tak to bude jiné, a je, také sem u moře byla poprvé až v 25 a ve 20 dělala autoškolu, všichni ji měli už v 17, lyžovat sme začali až v 26, děti sme si pořídili až ve 28, a jsem ráda, že sme si to užili bez dětí, a že si to užíváme i s dětmi, ale jen se dvěmi. Každý popadne jedno a jde se. Přidávám se k tobě do klubu
|
LENKA | •
 |
(22.9.2009 22:11:32) Ja uz tomu dneska smeju, ale dlouho jsem mela "trauma" z nanukace. Kdyz nasi koupili jednou za mesic v nedeli nanukac, tak jsme si vzdycky prali, aby to bylo v nedeli, kdy u nas neni deda s babickou, protoze podle toho se delil nanukac bud na 5 nebo na 7 dilu. Kdyz jsem zacla sama vydelavat, tak se mi stalo mockrat, ze jsem si koupila nanukac a snedla pul i vic na posezeni  nebo cecka. to byla moda. my nemeli ani jedno jediny. moncicaka, digitalni hru s vlkem a zajicem, rubikovu kostku, koleckove brusle, kolo. nekomu to muze vsechno pripadat jako malickosti (me dneska taky vetsinou), ale zkuste to rict diteti, ktere vidi, ze hodne spoluzaku ma aspon neco z toho a vy nic. cokolada u nas byla jen v kolekci na vanoce. to fakt neprehanim. jednak na to nasi nemeli a jednak jim to nepripadalo tak dulezite. a my jim to samozrejme rekli az po letech...ano, byli prekvapeni. mysluli si, ze jsme spokojeni ve vsem a takove povrchnosti nepotrebujem. nejsem zastance toho, ze deti maji dostat vsechno na co si vzpomenou, ale taky bychom si nemeli myslet, ze to co nam pripada jako blbost, je nedulezite i pro nase deti.
|
Ecim | 
 |
(23.9.2009 8:43:56) Rozumím Ti. Také jsem měla pár takových traumat. (Ale jsem přesvědčená o tom, že moje maminka to snášela o dost hůř než my s bratrem.) Dnes si to všechno kompenzuji tím, že na Vánoce nakupuji mnoho kolekcí nebo jsem se hrozně vyřádila při nákupu oblečků pro svoje děti. Mám dodnes trochu "posunuté" hodnoty a asi mi to zůstane do konce života. Ale považuju to spíš za výhodu. Trpím například utkvělou představou, že můj manžel je bohatý, protože dostal od rodičů 3+1 v paneláku. Také si hodně vychutnávám to, když si můžu jít do obchodu koupit něco hezkého na sebe nebo když se mi podařilo našetřit na dovolenou u moře v penzionu a ne ve stanu.
|
|
pernicka,12/05,5/08 | 
 |
(23.9.2009 13:31:28) jo jo, to jsou úžasné vzpomínky, céčka sem taky nikdy neměla , i když ta doba měla nějaké kouzlo, nikdy bych to prožívat znovu nechtěla a svým dětem bych to taky nikdy nepřála, proto sme je měli až ve 28, abysme jim měli taky co nabídnout, vše v normě, žádné přeháňky, tak jak píšeš, ale aby sme měli prostě pohodu a nemuseli poslouchat jako já, že tohle si nemůžeme dovolit. Taky chodíme do sekáčů i do bazaru, máme to tak 50/50 nové i nošené a když jim chci něco dopřát, nemusíme mít nutně poslední modely, za ty ušetřené peníze si dopřejeme třeba dobré jídlo a zážitky někde, nejsem fanda přehnaného utrácení nebo právě pořizování si dalšího dítěte i když na to peníze jsou, vždycky může přijít horší doba a na tu chci být taky připravená.
|
|
|
|
|