| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Habituální potrácení - můj příběh

 Celkem 35 názorů.
 Luky.Huky 


Kluci 

(15.9.2009 8:50:34)
Dobrý den,
velice podobný příběh zažila moje kamarádka. Po samovolném potratu, na druhý pokus, porodila zdravou holčičku. Když se rozhodli o druhé dítku, opět dva potraty, přičemž u ní lékaři zjistili vadu (nevzpomenu si na název). Zkrátka nikdy nedonosí zdravého kluka, pouze holčičku. Ale opravdu si nevzpomenu, jak se tato vada jmenuje.
Držím palečky, ať Vám vše dobře dopadne a Jůlinka nakonec určitě nezůstane jedináčkem...
 Petra 
  • 

Re: Kluci 

(16.9.2009 10:43:59)
Moje babička měla jakousi vadu, nemohla mít zdravá děvčátka,jedno se narodilo mrtvé a druhé týden po porodu, jen kluky jí osud dopřál. A i ty, strejdu a mého tátu, přežila.
Já sama jsem měla zmlklé těhotenství v 19 letech, měla jsem po operaci slepého střeva a bez lázeňského léčení...kdoví, čím to bylo.
Druhé těhotenství bylo rizikové, mám úúúžasného skvělého 14letého lumpa :-)
A dvě gynekologické operace cyst a srůstů za sebou, neustálé gynekologické potíže, 3 měsíční léčbu vč. "umělého" přechodu v rámci léčby cyst... rok se léčím s boreliózou a k tomu mi zjistili sníženou imunitu a nesnášenlivost lepku. Zní to asi hůř než to ve skutečnosti je, ale ať.
Při léčbě GNRH analogy, která způsobí ten umělý přechod, mě MUDr. přemlouval k umělému oplodnění, když už mám tento kousek prý za sebou.
Ale když jsem si přečetla, co všechno ženy podstupují a že to vlastně nemusí vyjít, rozhodla jsem se, že další dítě nechci. Můj syn bude jedináček, takových jsou miliony. A já se raději chci věnovat jemu, než dlouhé dny trávit po doktorech a nemocnicích a výsledek není jistý. Synovo dětství a pubertu (náročnou!! :-) ) mě nikdo nevrátí. Jsem osudu a pánu bohu vděčná za to jedno, co mám.
A hluboce se skláním před těmi, co umělé oplodnění podstupují. A přeji všem hodně štěstí a zdraví.
Petra
 Gabča 
  • 

Re: Kluci 

(16.9.2009 13:29:14)
Má máma měla taky problémy "jenom" s kluky. Jednoho potratila a druhý se narodil o 10 týdnů dříve a je následkem inkubátoru nevidomý.... Doufám jen, že ta vada není dědičná :(
 broukařka 


Re: Kluci 

(21.9.2009 7:53:09)
Děkuji za podporu:-)
 Iva 
  • 

imunita 

(21.9.2009 14:07:37)
Ahoj!

o tuto problematiku jsem se hodně zajímala sice z trošku jiného důvodu, ale své poznatky Ti chci předat. Jedná se o enzymoterapii, konkrétně Wobenzym. Zaujala mne publikovaná studie, kde rozebírali testování přípravku právě v souvislosti s habituálním potrácením s dobrými výsledky. Zjednodušeně řečeno - tato enzymová terapie dala imunitní systém dopořádku a přestalo tělo se zárodkem bojovat jako s nepřítelem a začalo jej /tak jak správně má/ chránit. Nechci rozebírat svůj problém ohledně otěhotnění, ale mohu s čistým svědomím říct, že po 10 letech snažení a problémech mi Wobenzym pomohl. Zkus si k tomu na netu něco najít. Např.:

http://www.mucos.cz/odbornici/medicinsky-informacni-system/gynekologie-senologie/systemova-enzymoterapie-uspesny-zpusob-imunotera/tabid/255/Default.aspx

http://www.mucos.cz/odbornici/medicinsky-informacni-system/gynekologie-senologie/enzymoterapie-metoda-imunologicke-lecby-imunitne/tabid/254/Default.aspx




 Rapiti 


Někdo to tak prostě má 

(15.9.2009 11:08:59)
Nám se první dítě narodilo bez problémů, tak nás ani nenapadlo, jaké jsme měli štěstí. Druhé a třetí těhotenství skončilo zamlklým potratem, tak jsme začali chodit po doktorech a zjišťovat, co se děje. Výsledky: 1. genetika - manžel má genetickou vadu, pravděpodobnost, že dítě bude mít těžké vady je 50%, v drtivé většině to znamená potrat v prvním trimestru, 2. endokrinologie - mám hypofunkci štítné žlázy, takže další možná příčina potratů, 3. imunologie - moje tělo si vytváří obranné látky vůči manželovým spermiím a tedy i jeho genetickému materiálu, další možná příčina potratů. Takže já jsem ráda, že se nám miminko na další pokus povedlo a je zdravé, i když zdědilo tu genetickou vadu.
 Blanka 
  • 

Re: Někdo to tak prostě má 

(15.9.2009 11:13:01)
Nedávno mi zjistili vrozenou poruchu krve, trombofilii, protože jsem samozřejmě o tom na internetu hledala co se dá, zjistila jsem, že i trombofilie může být příčinou potratů, vyšetření na ni se běžně nedělá. Je fakt, že mám dvě děti, nikdy jsem nepotratila, takže těžko říct.
 Katka +3 


Re: Někdo to tak prostě má 

(15.9.2009 12:10:30)
Mně se narodili dva zdraví kluci, potom jsem dvakrát o miminko přišla(8. a 9.tt), pak jsem přišla do jiného stavu s dcerkou a v pátém měsíci se mi manifestovala celiakie, o které jsem do té doby neměla tušení, začala jsem držet bezlepkovou dietu a holčičku v pořádku donosila.
Závěr lékařů zněl, že celiakie se spustila po dvou těhotenstvích a bezmála šesti letech kojení, prostě když se nasbírala určitá zátěž organismu, a chlapečci to neustáli, zatímco holčička ano.
 petra 
  • 

Re: Někdo to tak prostě má 

(15.9.2009 13:17:57)
Moje kamarádka po několika potratech v prvních týdnech těhotenství a několika IVF adoptovala 3 měsíčního kluka. Protože věděla, že další takhle malé dítě už nedostanou, následovaly další IVF a neúspěšné těhotenství. Teď po asi 15 letech snažení o vlastní dítě změnila lékaře. Nova paní doktorka jí přeléčila na nějakou banální několikaletou infekci. Ona do měsíce otěhotněla a každým dnem bude rodit. Někdy se příčina nezjistí a někdy ano po tolika letech trpení. Tak to rozhodně nevzdávejte. Držím palce ať vše dobře dopadne a dočkáš se dalšího dítěte~R^
 Ivcaso 


Držím pěsti 

(15.9.2009 15:52:06)
Moc vám držím pěsti, ve zdraví všech ať to dobře, věřím že ano, sestřenice měla ten samý problém 4x o toho překrásného tvorečka přišli a až přestali věřit a vyřešili to adopcí (rovnou si vybrali dvojčátka) Když Terezku a Vojtíška měli 2 dny doma, sestřenice omdlela, počítali s tím, že je to ze stresu a únavy z adopce. Nebylo to z toho byla těhotná a donosila i když hodně hlidaná 3 holčičky a 1 kluka. Takže má doma veselo, adoptované 2 děti a 4 svoje. Věkový rozdíl je 11 měsíců. Naděje je pořád a věřte že dá hodně síly. Přeji hodně štěstí
 kacabul 


Re: Držím pěsti 

(16.9.2009 17:37:41)
No, musím říct, že paní gratuluji ~x~, ale úplně se mi zježili chlupy i tam, kde je nemám. Já mám tři po roce od sebe, ale toto musí být tedy šrumec. ~b~Sestřenice z manželovi strany donosí, také je holčičky, mají už tři, ale nespočet postratů tomu předcházelo. Přeji hodně štěstí.
 Luďka 


Potraty 

(15.9.2009 19:02:28)
To je mi moc líto, ale buďte šťastní za Julinku. Já jsem poprvé otěhotněla v pohodě, máme zdravého syna. V jeho necelých dvou letech jsem otěhotněla taky hnedle, bohužel to skončilo potratem v 8. tt. Pak jsem rok nemohla otěhotnět, podařilo se a máme zdravou dceru. Dva roky poté jsme chtěli třetí dítko, bohužel opět potrat, tentokrát ve 12. tt. Viděla jsem na ultrazvuku tlouct srdíčko, při příští kontrole už netlouklo :-( Šla jsem s brekem od doktora, byly dva dny před Vánoci. Teď zvažujeme, že možná zůstaneme při dvou dětech, i když jsme vždy chtěli tři. Jsme za ně moc vděční.
 Ufonka 


Re: Potraty 

(16.9.2009 23:19:18)
A co bylo příčinou úmrtí miminka ve 12tt?

Sestřenice přišla o miminko podobným způsobem v 15tt. Prostě netlouklo srdíčko. Genetika a vše bylo OK. Pak jí sdělila dr, že v její praxi se jí to stalo poprvé a že se to nikdy žádné mamince neopakuje - miminko se uškrtilo na pupeční šňůře... Bylo to podruhé, kdy přišla o miminko....

Držím palce, ať vše dobře dopadne.
 tynunka 


Re: Potraty 

(19.9.2009 23:08:05)
je to přesně 15 dní, co jsme o miminko přišli v 18.týdnu, nic mi nebylo, ale najednou jsem slabě krvácela, šla na kontrolu a oznámili mi, že nejsou ozvy, bylo mrtvé více jak 14 dní, příčinu bych měla vědět během příštího týdne, na genetiku se s přítelem chystáme oba, všechny výsledky předtím byly v naprostém pořádku
šíleně se bojím co přijde, až budeme čekat další miminko, podplatím kohokoli a udělám cokoli pro to, aby naše dítě bylo zdravé, doufám, že budeme mít štěstí...mluvili jsme i o případném umělém oplodnění, ale snad to nebude nutné
 Evika5 


To znám... 

(15.9.2009 20:30:04)
Také jsem se těšila na miminko a první těhotenství skončilo komplikovaným porodem který moje dcera nepřežila.Kdo to neprožil,tu bolest nepochopí.Po roce jsem opět otěhotněla a v 11tt přišel potrat.Další těhotenství se podařilo až po pěti letech a narodil se nám krásný syn.Pak následovalo dlouhých jedenáct let nadějí,kdy jsem 3x potratila v 7-9tt a pak dvojčátka opět potrat ve 20tt.Tenkrát jsem se zařekla,že už nebudu pokoušet štěstí a vzdala svůj sen o dalším dítěti.A najednou po jedenácti letech snažení jsem byla těhotná,vše bylo o.k a narodil se nám druhý krásný syn.Dodnes nikdo nezjistil,proč došlo ke všem potratům.Genetika,imuno a všechny ostatní vyšetření naprosto vzorově v pořádku.
 marketa,2 
  • 

Re: To znám... 

(16.9.2009 12:13:44)
Taky tak.Ja mela mimodelozni,potrat kolek 5 tydnu,dalsi kolek pateho tydnu pak jsem mela prvni dite-dceru a po ni dalsi potrat pote se narodil syn a potom dalsi mimodelozni tehotenstvi.Po tech vsech samovolnych potratech uz jsem ani nebyla smutna ,ale nastvana ze to zase nevyslo.Pamatuji ale u toho prvniho a druheho to prazdo vim co myslis a co jsi prozivala.Drzim palce ze se konecne dockate i toho druheho.
 Ivatema 


Riziko 

(16.9.2009 19:42:05)
Tady je tolik smutných příběhů-ale i šťastných, že se i já musím přidat se svojí zkušeností.první dítko jsem potratila v 8.týdnu těhu, tehdy mi bylo 2 let.Naštěstí jsem brzy otěhotněla znovu a v 8.měsíci porodila zdravou holčičku. O tři roky později jsme chtěli druhé mimi-od začátku byly problémy-občasné krvácení. V nemocnici jsem bya častěji,než doma. Nakonec mi v 18.týdnu odtekla plodová voda...Na potrat pozdě, na porod brzy. Čekalo se na zázrak-jestli se voda obnoví, nebo na smrt(dokud na ultrazvuku tlouklo srdíčko, nedalo se nic dělat). Zázraky se nedějí a po 14 dnech absolutního klidu na lůžku bylo potřeba miminko vyndat....ani dnes, po 10 letech o tom nedokážu mluvit.
Naštěstí se po roce opět zadařilo a pak se v řádném termínu narodila zdravá holčička.
Nechtěla jsem sem vnášet další smutek, jen se vypovídat, přidat se k těm, kteří netratili naději.
 Ufonka 


Re: Riziko 

(16.9.2009 23:22:00)
Ivet,
je mi to líto.
 Renata 
  • 

Re: Riziko 

(8.4.2011 16:11:38)
Dobrý den, vím že je těžké se k tomu vracet, ale měla bych pár otázek? Nám se stalo to samé, ale ve 22. týdnu - nějak se ztratila plodová voda aniž bych si toho nějak všimla, takže zrovna mě poslali na potrat porodem. Je to hrozné - fyzicky to jde, ale psychika je úplně v pr... Ale chtěla jsem se zeptat, zda Vás posílali na nějaké vyšetření? Nebo to odbyli slovy - to se stává??? Předem děkuji za odpověď.
 yeimy gonzales ,dcera12 a syn 5 let 
  • 

habitualni potraceni 

(17.9.2009 6:26:04)
myslim ze ti urcite pomuze precist si knizky od neale donald walsch ,rozhovory s bohem.(je to uplne o necem jinem nez ty si asi dokazes predstavit) :-)
 Veronika 
  • 

Krevní sraženina 

(17.9.2009 7:27:19)
Dobrý den,
chctěla abych vám říct, že vám moc držím palce. Ale zkuste se zeptat i na krevní testy, jestli netrpíte na embolické problémy. Moje sestřenice zažívala to samé a 35 letech ji zjistili, že se jí tvoří krevní straženiny a proto není schopna donosit miminko. Teď se léčí, musí brát léky, ale mají zdraveho syna a už pracují na dalším mimi.
Přeji krásný den
 Kukajs (Mája+Jožka+Tom) 


Příroda ví, co dělá 

(17.9.2009 12:55:14)
Zažila jsem něco podobného jako pisatelka, první dcerka se narodila po bezproblémovém těhotenství spontánním porodem a je skvělá. Naplánovali jsme jí sourozence a nečekali problémy, ale bohužel jsem dvakrát v průběhu jednoho roku potratila (jednou v 6.tt a jednou v 8.tt). Ten pocit se nedá sdělit nikomu, kdo nezažil, ale pro mě byl útěchou pocit, že příroda ví, co dělá. Jestliže plod není v pořádku, zbaví se ho nemilosrdně (nebo možná milosrdně) a včas. Takže nevím, jestli věříte v boha nebo v nějakou jinou vyšší sílu, která nás řídí, já jsem ateista, ale přírodu uznávám. Takže nevěšte hlavu, ty tři zamlklé životy určitě neskončily jen tak, mělo to nějaký důvod, který nemusíme znát. Držím palce, aby další pokud vyšel a aby drobeček byl zdravý a prospíval.
 simona korfova  
  • 

potrat 

(18.9.2009 12:29:25)
myslims si ze je to moc smutny pribech,taky jsem uz o jedno miminko sama prisla a tak vim jaka to je bolest.predevsim vam strasne moc drzim palecky at vam to dopadne co nejlepe urcute si to po tom vsem zaslouzite.my s pritelem take planujeme uz dlouhou dobu miminko a furt se nam to nedari takze vam preju hodne moc stesti.vas pribech me orpavdu rozbrecel.tak tedy jeste jednou hodne stesti s pozdravem.simona korfova
 Sisi+3 


Stejná zkušenost 

(18.9.2009 15:05:35)
Mám bohužel stejnou zkušenost jako Vy, jen s rozdílem, že teď už mám i tři zdravé děti. Poprvé jsem otěhotněla na "první pokus", moc jsme miminko chtěli, přišla jsem o něj v 8.týdnu (samovolný potrat).
Podruhé jsem otěhotněla přesně o rok později, několik týdnů strávila v nemocnici, ale miminko se udrželo a v termínu, kdy se mělo narodit první se narodilo druhé, jen přesně o rok později.
O několik let později jsme se rozhodli, že chceme druhé a otěhotněla jsem opět okamžitě. Potratila jsem v 11.týdnu (zamlklý potrat), ve stejný den jako u prvního. Šílená náhoda, neboť je to navíc den narozenin mého muže. Od té doby je neslaví...
O pár měsíců jsem otěhotněla počtvrté a potratila (samovolně) v 8. týdnu... Prošli jsme genetickými vyšetřeními já i manžel, nic nenašli, i jinak jsme po zdravotní stránce v pořádku. Na důvod nikdy nikdo nepřišel.
Když jsem otěhotněla popáté, měla už jsem strašný strach. Osud chtěl, že to bylo opět ve stejné době, dokonce jsem měla stejný termín porodu jako u prvního ztraceného a u synka. Přes neustálé krvácení v prvním trimestru se těhotenství udrželo, jen termín jsme netrefili a dcerka je o 10 dní dříve než syn. Pošesté jsem otěhotněla naprosto neplánovaně a bylo to jediné těhotenství, které bylo bez problémů. Od začátku jsem měla pocit, že je zkrátka všechno v pořádku. Sice jsme tři neplánovali a dcerky jsou poměrně brzo po sobě, ale já si stále říkám, že to tak mělo být, že za ty tři andělíčky máme nakonec tři děti.
Držím Vám palce, umím si představit, jak Vám je. Jsem ze dvou sourozenců, mimo to měla moje maminka 3 samovolné potraty. Už dneska myslím na to, jestli jednou moje dcerky budou prožívat to samé jako já :-(.
 L-anny 


Taky máme andílka 

(19.9.2009 22:25:46)
Přidávám se k těm, kteří přišli o svá miminka. Já jsem se 31. července 2009 na UTZ ve 12. týdnu dozvěděla, že naše miminko je mrtvé. Přestalo mu bít srdíčko.....viděli jsme ho as manželem. bylo krásné, mělo všechno, i to srdíčko, jen netlouklo....paní doktorka říkala, že se to prostě stává, že to je příroda. Byla jsem 12+2 tt. Sesypala jsem se a stále nejsem v pohodě. Strašně to bolí na duši. Teď nás čekají genetické testy, jestli jsme v pořádku. Máme doma krásného zdravého syna, kterému je 17 měsíců a chtěli jsme mu pořídit sourozence. Bohužel, dopadlo to takhle tragicky. Snad se nám v budoucnu podaří další miminko. Akorát musíme počkat až se dám dopořádku po psychické stránce.....
 Lenka 


Re: Taky máme andílka 

(19.9.2009 22:33:36)
Vydržte, držím palce,,máte to teĎ už lehčí, jedno dítko máte,,obrovská výhoda pro psychiku oproti bezdětným..ale chápu..mám 5 dětí, potratila jsem 2x - mezi 2.a 3. dítětem a mezi 3.a4...jednou v 7.tt. a jednou mi v 10tt řekli, že je miminko už 14dní mrtvé..pocity hrozné,chápu..pak jsem v pohodě rodila dál..mám samé holky, někdy mě napadá, že kluky můj organismus třeba nepřijme,,,možná, ničím nepodložená, laická hypotéza
 marie 
  • 

genetika 

(20.9.2009 20:34:54)
nebyli jste na genetickém vyšetření? Já mám zmutovaný trombogen dělá přesně to, co popisuješ. Držím palečky, ať je to OK.
 Jana, 3 děti 
  • 

Mutace Leiden  

(21.9.2009 8:32:34)
Dobrý den,
měli už Vám dávno udělat testy na mutaci FV - Leiden. Ta se právě vyznačuje častým potratem.
Nebojte se o toto vyšetření požádat. Jedná se o odběr krve, většinou na trombotickém oddělení.
Přeji Vám hodně štěstí.
Jana
 broukařka 


Re: Mutace Leiden  

(21.9.2009 13:14:59)
Děkuji Vám všem za podporu. Moc mi to pomáhá. Nyní čekáme na výsledky genetických testů a čeká nás imunologie, hormonální profil atd. Tak snad se na něco přijde.
 Einka, roční syn 
  • 

Re: Mutace Leiden  

(22.9.2009 13:37:47)
to jsou příběhy... mrňous vedle spí a já tady brečim:-(
držim vám všem palce, ať se vám další trápení konečně vyhne, a jen doufám, že u nás to bude i na podruhé a napotřetí aspoň tak v pohodě, jako na poprvé, já jenom ležela od 26tt doma s nohama nahoře, nějak se mu začalo chtít moc brzy ven, a zvládli sme to krásně do 39tt:-)
 Pavluš 


věřit v zázrak..... 

(22.9.2009 22:12:14)
I nám nezbývalo než věřit v zázrak. Přes 2 dlouhé roky jsme čekali na první miminko, kterému předcházely 2 potraty (do 13 tt). Už jsem měla doma i žádost o adopci a pak se stal zázrak a narodil se nám v termínu uličník:o))) Když mu byl rok, tak jsem opět otěhotněla a opět potratila (v 10tt).... 2 měsíce po potratu opět otěhotněla a narodila se nám (opět bez komplikací a v termínu) krásná, zdravá holčička:o))) Takže moje "skóre" : 5 těhotenství a z toho 2 narozené děti. A věřte, že je neberu (a nikdy nebudu brát) jako samozřejmost. Jsem za ně MOOOOOOC vděčná a nikdy nezapomenu na to období prázdnoty, když kolem mě prošla těhotná nebo projel kočárek.....
Děti jsou staré 3 a 1 rok a já mám ještě tu "drzost" toužit po třetím dítěti.... moc ho chci, ale na druhou stranu se bojím možných komplikací.... Manžel mě od třetího zrazuje se slovy "buď vděčná za dvě zdravé děti a nepokoušej osud"

Jaký je na to váš názor?????????????????????
Sama se v těch pocitech plácám...... ale touha po třetím zatím převažuje:o)))
Mám to risknout????
 Luďka 


Re: věřit v zázrak..... 

(23.9.2009 9:24:44)
Mám to hodně podobně jako ty. Dva potraty, dvě děti. Taky se bojím pokoušet osud a štěstí. Dětem je 3 a 6, mně je 34. Před měsíce jsem nastoupila do práce a tak za dva roky bych ráda další mimi, ale taky se bojím. Manžel taky říká, že bychom měli být rádi za dvě zdravé děti... Tak jsem ti moc neporadila...:-)
 Pavluš 


Re: věřit v zázrak..... 

(23.9.2009 14:36:14)
Ahojda:o) Tak ať ti to vyjde:o)) Já si říkám, že to zkusim a když to nevyjde hned napoprvé, tak na to prdim a zůstanu u dvou dětí.... to ale říkám teď:o))))
 broukařka 


Re: věřit v zázrak..... 

(24.9.2009 16:06:36)
Neporadila ale děkuji:-) Ať nám to vyjde!
 mamča Lůca 


OSUDOVE ROZHODNUTI 

(26.7.2010 23:54:19)
Ahojky
Chtěla bych se s vámi podělit o můj smutný příběh.Vše začalo,když jsem podruhé otěhotněla.Musela jsem se rozhodnou zda si dítě nechat nebo jít na interupci.Po dlouhém uvažování a přemýšlení jsem se rozhodla pro to druhé.Né že bych dětátko nechtěla,ale je mi pouhych 22let a po finanční stránce bych nedokázala uživit tvě děti.Kdyby se miminko narodilo vim že by strádala i moje první holčička ktera se mi narodila 29.5.2009 a druhý termín jsem měla na 24.5.2010 takže Nikolce by nebyl ani jeden rok a už by tu byl další mrnous,který by potřeboval další postýlku,kočárek,plýny,oblečení a na to já jsem doopravdy neměla.
I když to pro mě bylo moc bolestné musela jsem jít na interupci.
Pořád jsem si do kolečka říkala,že to bylo dobré rozhodnutí
a ujištovala se ze nejsem spatná máma a že to dělám pro Nikolku.Když nastal den D a já měla nastoupit do nemocnice pořád jsem se ujištovala že dělám správně.
Když jsem šla v nemocnici na gynekologii aby zjistili jak je plod(už to byl plod ne embrio byla jsem v 9tt.)veliký další rána byla když přišla paní doktorka.Bylo mi neskutečně trapné,že mě vyšetřuje doktorka,která rodila a dala život mé holčičce.I to jsem tak nějak zvládla.
Po té jsem byla převezena na lůžkové oddělení kde už jsem jen a jen čekala na pana doktora co mi tu interupci udělá.To čekání mě doslova zabíjelo chtěla jsem to mít už za sebou abych na to co nejdříve zapoměla.Je fakt že to nejde zapomenout ale aspon se vyrovnat s pocitem viny,že jsem zabila bezbraného človíčka který za nic nemůže.I ted kdyz píšu tento článek mi kapou slzy.
Když přišel pan doktor a převezli mě z lůžkového oddělení na malé zákrokové sály bylo mi ještě vědší smutno.Vyděla jsem kam plod spadne až ho ze mě vysajou a to mi moc sil nedodávalo.Myslela jsem,že mě třeba pan doktor podrží ale mýlila jsem se.Když mi anestezioložka napíchla kapačku pan doktor spustil,že tohle nevydí rad a proč jsem nepřišla dřív(kvůli financím jsem nemohla přijít dřív čekala jsem až budu moct interupci zaplatit dávala jsem 2500Kč)Takže jsem měla opět v očích slzy,strach a zmatenost.
Než jsem stačila panu doktorovi odpovědět PROČ anestetikum na mě zaclo působit.
Když jsem se probrala ležela jsem opět na lůžkovém oddělení a čekala jsem až bude vizita a propustí me domů.Měla jsem silný pocit prázdnoty a samoty.14dní po zákroku jsem byla v sylném depresivním stavu,ale dostala mě z toho moje holčička se kterou jsem na to né že zapoměla ale neměla jsem už žádné výčitky a deprese...Musím ještě dodat že můj přítel a moje mamka mi byli velikou oporou a bez nich bych to také nezvládla.Myslím na miminko do tedka.Byli by mu prave 2měsíce.
Určitě budu chtít mít další miminko ale až tak za 5let než se dostaneme ze všech dluhů.
Z pozdravem Lucka a NIKOLKA~p~

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.