| maceška | 
 |
(1.9.2009 7:14:02)
Zrovna včera jsem se zamýšlela nad tím, kdy končí mládí, a dospěla jsem k závěru, že když jsou dvě žijící generace přede mnou a jenom jedna za mnou, tak jsem ještě mladá 
|
| Kalamity YANKA | 
|
(1.9.2009 7:42:32)
Se přidávám.
Taky se mi zdá, že "děti nějak rychle stárnou".
Ale tohle mě pobavilo. To jsem dneska trochu potřeb ovala přečíst, aby naše "třetí školkové září" bylo optimističtější..
Se mě zdá, že to nějak utíká
|
|
| Ecim | 
|
(1.9.2009 10:29:49)
Tak tuto otázku jsem si kladla také. Pak jsem dospěla k závěru, že je to relativní a že nejdůležitější je si maximálně užívat přítomnost, neobracet se příliš nostalgicky na minulost a neupínat se přehnaně k budoucnosti. Odmalička mi velmi vadily řeči o bezstarostném dětství (žádná etapa lidského života není bezstarostná!), o nejkrásnějších letech života, o mládí, které se nikdy nevrátí, o tom, že se skončením studentských let je všechno hezké v háji apod. Mýty o "nejkrásnějších letech života" jsou nesmyslné, protože to má každý člověk jinak. Je mi 31, mám 2 chlapečky (2,5 roku a 3 měsíce) a cítím se mnohem šťastnější než v době, kdy mi bylo "sladkých 16". Ano, ta doba měla něco do sebe, ale jednou mi to stačilo. A ze svého okolí neznám snad nikoho, kdo by se do tohoto věku chtěl vrátit. Důležité je si užívat života, jak jen to jde. Stavíš se k tomu dobře!
|
| Petul.a a Babu | 
|
(1.9.2009 10:57:00)
Mám podobné pocity. V 17ti mi bylo fajn - první lásky, diskotéky, koncerty... - ale teď jsem o moc šťastnější. Je mi 32, mám vytouženou roční raubířku, milujícího manžela, stále stejné přátele jako v těch 17 a pořád tu jsou (a doufejme, že ještě hoooooooooooodně dlouho budou) mí suproví rodiče. Na koncert (folkový) už pomalu můžeme i s dcerkou a až trošku povyroste, určitě vyrazíme i na tu diskotéku. I když to budou staré pecky
Článek je moc pěkný, díky za něj
|
| Petul.a a Babu |
|
(1.9.2009 10:58:03)
Tu diskotéku jsem samozřejmě myslela bez dcerky, máme dvě hlídací babičky
|
|
| Ecim |
|
(1.9.2009 11:39:23)
Petul.o,
máš výborný přístup k životu. Jsme na tom HODNĚ podobně. Většinu přátel, které dnes mám, jsem poznala na gymplu a vydrželi mi také dodnes. Jedním z nich je i můj manžel. Začali jsme spolu chodit 6 let po maturitě. Byli jsme dlouholetí kamarádi a náš vztah byl pro všechny velkým překvapením. Dnes si nedovedu představit, že bych mohla mít báječnějšího chlapa. Mládí jsem si užila po všech stránkách a před založením rodiny stihla skoro všechno, co jsem stihnout chtěla. A je mi jasné, že na to, co jsem nestihla, budu mít ještě dost času. Skoro všechno počká, jen dětství našich dětí ne, ale spousta zajímavých věcí (třeba ty koncerty, jak píšeš) se dá podnikat buď s dětmi nebo při nich. Také máme dvě senzační babičky, jedna z nich je už dlouho v plném ID, ale vnoučátka jí dodávají velkou chuť do života a ona je ráda, že si je může plně vychutnat.
Přeju Ti spoustu radosti z holčičky, manžela, babiček atd.  Hezký den.
|
| Petul.a a Babu |
|
(1.9.2009 12:24:58)
Taky přeju hodně štěstíčka, radosti atd.A díky za moc hezký příspěvek
Ano, vypadá to, že máme podobný přístup k životu. Taky mám pocit, že mi nic neuteklo, kromě těch diskoték atd. (i když já jsem teda víc na ty koncerty) jsem si užila i cestování, tedy v rámci možností - Itálie, Řecko, Chorvatsko (taková česká klasika, co?). S manželem jsme byli u moře myslím třikrát, před tím, než jsem otěhotněla. Bývali bychom to moře ale tehdy s veeeeeeelikou radostí vyměnili za miminko, o malou jsme se snažili 2 roky. Ale co, nakonec jsme se dočkali a to je hlavní. Původně jsme plánovali jet letos k moři i s Barunkou, ale nakonec jsme zvolili dovču v jižních Čechách a udělali jsme dobře. Bylo tam nádherně, pro malou to nebyla žádná zátěž (myslím cestu v autě - máme sice klimatizaci, ale i tak byly pro Barunku ty necelé tři hodinky tak akorát) a užili jsme si možná víc než u moře. Vždyť v Čechách je přece krásně!!! ale to už jsem odbočila jinam, pardon
|
| Ecim |
|
(1.9.2009 16:39:58)
Moře miluju! Navíc mám astma a různé alergie, takže mám o to větší důvod tam jezdit co nejčastěji. Také jsme byli před svatbou třikrát v Řecku. Počtvrté jsme tam letěli loni s 15 měsíčním Vojtíškem (líbilo se mu to, jenom ta blbá voda by tam podle jeho názoru nemusela být), abych se připravila na 2.miminko. Letos jsme byli také na dovolené v Čechách, protože Víteček je na moře ještě moc malinký, ale příští rok plánujeme moře zase, bude to pro změnu nejspíš Řecko...
|
|
|
|
|
| Hanka 75 | 
|
(1.9.2009 22:06:34)
Ono záleží na okolnostech, a krásné dětství je snad nejdůležitější, chci tím říct, že kdybych si měla vybrat, které mé životní období má být nejména problematické na vnější okolnosti, tak volím dětstí a dopsívání. A protože jsem to tak zčásti (ne zcela) měla, tak na něj opravdu ráda vzpomínám... ale jinak se řídím věrou kolegyně důchodkyně, že ono "každé životní období je hezké a má něco do sebe", takže pravdu díš, nejlepší je vždy vychutnávat to co člověk má a netěšit se přehnaně na to co bude a nevzpomínat na to co bylo a už nebude. A někdy se ta přítomnost holt také usí "vodžít".
Skoda, že ten lidský život je tak krátký, člověk opravdu nemůže stihnout vše co by chtěl - asi krize středního věku, teď si to nějak začínám na tvrdo uvědomovat - ale jinak velice šťastné období
|
| Ecim |
|
(2.9.2009 8:38:54)
Ahoj Hanko,
to je náhoda, podobnou debatu jsem kdysi vedla s jednou svou známou, která má shodou okolností také dvojčátka jako Ty. Mluvily jsme o tom, které období života našich dětí se nám nejvíce líbilo. Ona říkala, že čím jsou její děti větší, tím více si mateřství vychutnává a že na jejich miminkovské období nostalgické vzpomínky nemá, protože chlapečci byli hodně uplakaní. Já jsem z toho miminkovského období svého synka byla nadšená, jenomže to se mi to jásalo, když jsem měla jedno neuplakané miminko a ona dvě uplakaná, když já mám poblíž bydliště spoustu příbuzných, kteří mi vždy rádi pomohou, a ona ne, atd.
A máš pravdu v tom, že na to, jak hodnotíme jednotlivá období našeho života, má vliv spousta faktorů, které nemůžeme ovlivnit. Já jsem také měla krásné dětství, ale vracet bych se do něj nechtěla a hodnotím ho v duchu "bylo to hezké a zajímavé, ale jednou mi to stačilo". (A s tímto přístupem se setkávám často.) I když jsem okolo sebe vždycky měla hodně lidí, kteří mě měli moc rádi, tak dospělost mi zkrátka poskytuje možnosti, které děti prostě nemají. Dospělí svůj život přeci jenom mohou ovlivňovat výrazně víc než děti (např. rodiče si nevybíráme, ale životního partnera ano, apod.). Vadilo mi, když jsem poslouchala komentáře typu "jste děti, tak se radujte, nemáte žádné problémy, protože my bychom za vás dýchali, jak můžeš tvrdit, že ti něco leze na nervy, je ti teprve čtrnáct, takže žádné nervy nemáš, počkej, až vyrosteš, to budeš mít mnohem víc povinností, těch ti bude jen a jen přibývat". Byla jsem špatná z toho, když jsem řešila různé problémy s dětstvím a dospíváním spojené (takové, jaké má zkrátka každý) a do toho jsem poslouchala, že tohle má prý být to nejkrásnější, co kdy zažiju. No nazdar, říkala jsem si. A pak jsem jednoho dne zjistila, že ono to není tak horké. Řada mých obav se sice do puntíku vyplnila (jako třeba že na VŠ), ale v tom "zralejším" věku jsem měla už přeci jen jiné priority a trošku odlišný přístup k životu. Mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem víc v pohodě. I když občas na mě taky padne smutek z toho, jak ten čas letí a jak s tím nic nenadělám. Padlo to na mě po přečtení tohoto článku, ale jak jsem viděla, nejsem zdaleka jediná.
|
|
| Ecim |
|
(2.9.2009 8:39:04)
Ahoj Hanko,
to je náhoda, podobnou debatu jsem kdysi vedla s jednou svou známou, která má shodou okolností také dvojčátka jako Ty. Mluvily jsme o tom, které období života našich dětí se nám nejvíce líbilo. Ona říkala, že čím jsou její děti větší, tím více si mateřství vychutnává a že na jejich miminkovské období nostalgické vzpomínky nemá, protože chlapečci byli hodně uplakaní. Já jsem z toho miminkovského období svého synka byla nadšená, jenomže to se mi to jásalo, když jsem měla jedno neuplakané miminko a ona dvě uplakaná, když já mám poblíž bydliště spoustu příbuzných, kteří mi vždy rádi pomohou, a ona ne, atd.
A máš pravdu v tom, že na to, jak hodnotíme jednotlivá období našeho života, má vliv spousta faktorů, které nemůžeme ovlivnit. Já jsem také měla krásné dětství, ale vracet bych se do něj nechtěla a hodnotím ho v duchu "bylo to hezké a zajímavé, ale jednou mi to stačilo". (A s tímto přístupem se setkávám často.) I když jsem okolo sebe vždycky měla hodně lidí, kteří mě měli moc rádi, tak dospělost mi zkrátka poskytuje možnosti, které děti prostě nemají. Dospělí svůj život přeci jenom mohou ovlivňovat výrazně víc než děti (např. rodiče si nevybíráme, ale životního partnera ano, apod.). Vadilo mi, když jsem poslouchala komentáře typu "jste děti, tak se radujte, nemáte žádné problémy, protože my bychom za vás dýchali, jak můžeš tvrdit, že ti něco leze na nervy, je ti teprve čtrnáct, takže žádné nervy nemáš, počkej, až vyrosteš, to budeš mít mnohem víc povinností, těch ti bude jen a jen přibývat". Byla jsem špatná z toho, když jsem řešila různé problémy s dětstvím a dospíváním spojené (takové, jaké má zkrátka každý) a do toho jsem poslouchala, že tohle má prý být to nejkrásnější, co kdy zažiju. No nazdar, říkala jsem si. A pak jsem jednoho dne zjistila, že ono to není tak horké. Řada mých obav se sice do puntíku vyplnila (jako třeba že na VŠ), ale v tom "zralejším" věku jsem měla už přeci jen jiné priority a trošku odlišný přístup k životu. Mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem víc v pohodě. I když občas na mě taky padne smutek z toho, jak ten čas letí a jak s tím nic nenadělám. Padlo to na mě po přečtení tohoto článku, ale jak jsem viděla, nejsem zdaleka jediná.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)