| Líza | 
 |
(27.4.2009 13:33:10)
Vím, že je to těžké, ale jak už psala dobri, je potřeba, aby dítě pochopilo, že škola je jeho starost. A zároveň, že škola je na prvním místě. Jistou míru pomoci asi některé děti potřebují - některé taky skoro ne; ale o to nejde. Přijde mi, že u vás jste daleko za tou hranicí. O školu se staráš ty a manžel - něco máte špatně nastaveno.
|
| Ekaterina |
|
(27.4.2009 13:39:55)
U starších dětí toto jistě platí. Ale až od věku, kdy je s to pochopit, že se učí pro sebe a ne pro rodiče. Ale třeba od prvňáka bych takovou uvědomělost ještě neočekávala.
|
|
| Ekaterina |
|
(27.4.2009 13:40:32)
U starších dětí toto jistě platí. Ale až od věku, kdy je s to pochopit, že se učí pro sebe a ne pro rodiče. Ale třeba od prvňáka bych takovou uvědomělost ještě neočekávala.
|
| Líza |
|
(27.4.2009 13:44:13)
Ale téhle odpovědnosti ho přece musíš od prvního dne školy učit ty jako matka. Mám čtvrťačku a prvňačku a i když zkoušejí leccos a úkoly jsou pro ně otrava a opruz, tak je jim jasné, že škola je prostě jejich starost, a že ony budou mít problém, pokud na školu budou kašlat. A to ta mladší rozhodně není typ, kterýmu by šlo všechno samo a jistou pomoc potřebuje - ale jen pomoc, nic víc.
Je to jenom o tom, jak nastavíme pravidla.
Napadá mě analogie - dva přístupy k tomu, když dítě nejí. Jedna matka nad tím mávne rukou a odnese talíř, jednou, podruhé, potřetí, dokud se dítě nenaučí, že kdo se nenají, má hlad a bolí ho břicho, tak je rozumnější se najíst. Druhá u něj sedí, prosí, hrozí, za maminku, za tatínka... a bude tak u něj sedět už navěky.
Podobné mi to přijde s tou školou. Pokud nastavím systém tak, že může fungovat jen dokud sedím dítěti přímo za zadkem, budu tam muset sedět furt.
|
| dadlenka |
|
(27.4.2009 15:23:42)
pravda, pravda navíc my s manželem patříme mezi líné rodiče, takže vrcholem naší úkolové politiky je vyposlechnutí čtení ze slabikáře (což je týrání) a podepsání úkolů. Ve škole je zatím ten ambicióznější ze synků, který již v první třídě počítá s kariérou vědce  až za tři roky nastoupí naše flegma, uvidíme, kam se naše předsevzetí posunou, jestli zvládneme podporovat kariéru "já jsem se pro práci nenarodil" 
|
| Lída+2 | 
|
(27.4.2009 16:21:32)
Mám to naštěstí taktéž...poslechnu čtení ze slabikáře....popepíšu úkoly..žákajdu a jednou týdně čtvrťákovi asi 10 sešitů co jsou přes týden ve škole(a úča nám je posílá,aby jsme se taky pokochali), případně písemnky,aby jsme se nedivili za co mají ty známky.....
Občas nadiktuju diktát....občas dám něco vyplnit I/Y a spočítat matiku...překontroluju a vypustím....
...nechápu jak to...mám dva kluky a tady čtu, že mají školu na háku...a je jim vše šumák. Tak to doma nemám asi ty vyjímky co potvrzují ty pravidla....
starší je smutnej i za dvojku.....a všechno chce mít perfektní.....
Mladší je snad ještě horší......nebo se mi to zatím tak jeví.....něco co potřebuje na čtvrtek chce mít ve škole už v pondělí
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(27.4.2009 15:54:31)
Kdesi jsem slyšela, že pokud se rodič vynasnaží naučit dítě systém první půlrok ve škole, čekají ho pak zlaté časy
My to tak zkusili a máme klid - syn ve třetí ví, že je čas na práci, kdy nemá šanci jíst, pít, chodit na záchod, pokukovat z okna...žádala jsem to po něm nekompromisně. Všechno ostatní kromě práce do školy mohl udělat předtím nebo potom...ví to, dodržuje to. Úkoly do školy při soustředěné práci zaberou max. 20 min., to vydrží každý. Syn je jinak hodně nesoustředěný, odbíhavý, přelétavý, ale tohle se naučil jako malá opička  Pokud by mi zmizel na Tv, následuje trest - nějaká nepopulární činnost navíc - např. vyklízení myčky i mimo pořadník.
Sledovala jsem ho fakt jen první rok, teď už jen podepisuju a mám klid.
|
| sovice | 
|
(27.4.2009 16:04:29)
Úkoly do školy mohou i při velmi soustředěné práci zabrat hodinu, není dítě jako dítě.
Ale s heslem "teď se dělají úkoly a nic jiného" velice souhlasím. Těm, co jim to prostě trvá dlouho, je třeba dávat plánované přestávky, ne nechat je odbíhat.
Teoretizuje se mi to ale hezky, když moje děti patří k těm, co úkol nadrásají za 10 minut. (Jakékoliv pokusy přimět je k pomalejší a pečlivější práci selhaly. Ale porovnávala jsem jejich čmáranice s čmáranicemi spolužáků a usoudila jsem, že výsledek je průměrně děsivý, tudíž není proč dítě terorizovat.)
|
| Martina, 2 kluci |
|
(27.4.2009 16:24:50)
Hodina mi přijde moc...když teda netrvám na krasopisu, super úpravě a mám dítě na prvním stupni. Syn píše jako prase v porovnání se spolužáky, ale je to maximum, co se sebe vydá...takže jsem spokojená a víc nežádám. Je fakt, že do práce do školy jsem nepočítala nikdy čtení - četl nám v posteli, takže by to asi tu hodinu i dalo
Ještě mě napadá, že každý dítě má jinak denní režim - někdo je rád, když si odbyde úkoly ihned po škole, někdo se radši předtím trochu "vybije" lítáním a hraním...to chce taky vykoumat, jak tomá zrovna to moje
|
| Lída+2 |
|
(27.4.2009 16:27:46)
Hodinu?co celou dobu dělají?
Teda naše úkoly dnes......Luk nic..byli v bazénu nic ani neměli...
A DAn četl ve slabikáři...cca 10minut.
Podepsala jsem jim slet čarodek ve škole....a poslala jsem je jezdit na kolo.....
Hodinu nepíšou ani to co jim o pršavím víkendu jsem schopná napařit já z domacího procvičování....to jedeme na dvojstránky........
|
|
|
| maja | •
|
(27.4.2009 16:28:34)
Každému kdo napsal , že jeho děti, dítě píšou úkoly samy a bez nucení, že se jim podařilo nastavit režim , aby děcka úkoly psaly samy,tak těm všem přeji, aby si uvědomili, že měli velkou porci školního štěstí. Trochu je to totiž taky o těch dětech. Některé dítě prostě úkol samo ( na 1. stupni...dál moje vyhlídky zatím nesahají) psát nebude. A nebude ho psát v klidu ani s vámi. Můžete nastavovat co chcete, žadonit, prosit, být přísná a zásadová...prostě vyzkoušet vše a stejně bude dítě radši 2 hodiny řvát u stolu a slintat si nudle do sešitu . ( Náš kluk je dokonce schopnej vzteky zlomit pero...). Pokud bych ho nechala napsat úkol samotného, tak se druhý den od p. uč dozvím,že "tys ho dělal sám, viď. Máš to špatně ...znova."( to se skutečně stalo a ne jednou) A pokud zodpovědnost za úkol přenesu na něj, tak se na něj vykašle , ale druhý den ráno před odchodem do školy si zaručeně vzpomene a vytvoří doma peklo...jako , že by ho chtěl psát ráno ( během chvíle mezi čištěním zubů a oblíkáním se ).
I když se považuji za rodiče , který necukne a pokud dítě začne s úkolem tak nepovolí a úkol se musí dokončit, můžu říct , že 2,5 roku dělání domácích úkolů (1.,2., kus třetí ...pak se to zlepšilo , výkyv jen občas) se ze mě stala málem psychická domácoúkolová troska s tikem v oku a každý den , kdy nebyl úkol mi byl svátkem.
A takovéto ...nestihl ve vyučování, dodělat doma...tak to úplně miluju. ( můžu porovnat holky a kluky...dcera tak do 3. třídy taky dělat nechtěla, pak najednou jí začalo vadit co na to holky ve třídě a teď dů dělá sama..5 tř.)
Televize v pokojíčku? Jsem proti.
Povolit odbíhání a výmysly u dů? Jsem proti.
Ale je to řev, řev , řev....občas si říkám, že by to chtělo linku pro rodiče v tísni.
K těm matkám co přesvědčují děti na jídlo....ten náš by radši umřel hlady než by jedl co my chceme. Asi necítí vůbec hlad, protože po nějaké době chodí a říká : bolí mě břicho a já na to "nemáš hlad" ...nemám.
|
| Lída+2 |
|
(27.4.2009 16:54:17)
No jistě jsme si toho vědoma,ale třeba to jaký mají úkol si pamatovat třeba mi pomohli si na to zvykat už úči ve školce...jednou cca za 14dní jim nechali něco donýst.....a teprve po týdnu to psali na nástěnku....pro rodiče dětí co to zapomněli do 5 minut.....
A třeba obě děti chodili na LOGO starší 5let a mladší rok a to bylo taky takový učení..takže oni byli zvyklý se učit denně pár minut od 3-4let.....takže teĎ jim to podle mě nepříjde.....
|
| maja | •
|
(27.4.2009 17:27:51)
přepis čtecího dů, jak u nás dnes probíhal:
četlo se : šla kočičika k muzice, ztratila tam střevíce, kocourek je našel, dostal z toho kašel
máma : tak čti
kluk: co je tohle za písmeno?
máma: to je š
kluk: šla ....dneska lukáš ve škole říkal, že ...
máma: nemluv a čti
kluk: koč...paní učitelka říkala, že když nevím co to je za písmeno, že se mám podívat na nástěnku
máma:tak jo, čti už
kluk: kočička ...jéžiš, pamatuješ se jak jsme šli s terezou a jak na nás vlítla ta kočka, to jsem se fakt bál
máma: pamatuju, taky jsem se lekla...čti
kluk: k muzice, co je tohle za písmeno...víš mě to je stejně na prd se koukat na tu nástěnku, já to nepoznám
máma: to je z ...zt
kluk: ztrati.... víš, já když to nevím, tak se zeptám holky co sedí vedle mě a ona mi to tam napíše
máma: no ale to se nesmí
kluk: já vím , ale p.učitelka to nepozná
máma: tak jo, tak už čti
kluk: ztratila tam...co je tohle?
máma: to jsou mašle( jsou tam obrázky v čítance a tam střevíce s mašlema)
kluk: jsem si to myslel, vypadá to jako motýli viď
máma: jasně, čti dál
kluk: střevíce....jsou pěkný, fakt
máma: čti tady
kluk: jé hele, tady je míň řádků než nahoře, můžeme číst o jeden řádek míň, vidíš tady jich je 5 a tady 4 tak to je o jeden míň
máma: ano máš pravdu, ale už čti
kluk: kocourek....to bylo fakt strašný jak na nás vlítla ta kočka
kluk: je našel atd atd
Taky takhle může vypadat dělání dů....to by dítě samo nepřečetlo.
A ještě se to mají naučit na zpaměť...pro někoho brnkačka pro někoho horor.
|
| dadlenka |
|
(27.4.2009 17:54:17)
no možná, že by se na to sám lépe soustředil, možná je to takový ten bavící typ, když je s někým, má pocit, že musí ostatní bavit.
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(27.4.2009 19:40:20)
Majo, co takhle odbočovací proslovy a otázky z jeho strany ignorovat? Nepomohlo by to? Popř. být hodná, když spolupracuje, být nepříjemná, když nespolupracuje.
Lída měla pravdu s tím tréninkem z MŠ - občas něco přinést, občas zapamatovat, chodil i na logopedii=denně 3-5 min procvičoval - zvykl si, že musí něco dělat bez řečí...nejdřív u toho mohutně slzel, pak si za pár měsíců spočítal, že slzení trvá 5x déle než samotné procvičení a zanechal scének. Je fakt, že jsem u toho rostla do výšky a říkala tomu otročina
|
|
| Lída+2 |
|
(28.4.2009 6:23:49)
No joooooooooooooo tohle já znám taky 3letý Luk dělal u LOGO úkolů občas to samé,ale velmi brzy zjistil, že u toho bude 2x tak dlouho tak toho nechal....jak vidím LOGOpéče o dítě byla i k něčemu jinýmu než naučit mluvit....,ale i k tomu naučit se 10-15minut soustředit a pak mít klid.
tAKŽE VE ŠKOLE HO TO ANI NENAPADNE.....TO JE O TOM PŘÍSTUPU....JÁM UMÍM velmi dobře dělat hluchýho..a všechno co by mi vyprávěl, bych nechtěla slyšet dokud to nepřečte.....nebo bych s ním pokecala před úkolama.....
|
| maja | •
|
(28.4.2009 8:49:17)
Mě by teda fakt zajímalo jak se v praxi ignorují nebo se nereagujue na průpovídky dítěte při dělání úkolu....to se má člověk na něj koukat a mlčet? No to by dopadlo, to bysme to nepřečetli nikdy.
K tomu nácviku ze školky...my máme za sebou nácvik ze školky ,logopedii, nácvik ze speciálního cvičení ( 1,5 roku intenzivní denní práce) a stejně to vypadá jak to vypadá. Nebo si snad někdo myslí, že rodiče dítěte , které se takhle chová u úkolu ( nebo ve škole) jsou z toho nadšení a nic nedělají s tím, že by to chtěli jinak ? Je to přesně o tom, kdo nezažil nepochopí. A uvědomte si , že to chce ještě jednu "věc" ...a to spolupracující paní učitelku. Pokud narazíte na nějakou, která vám kvůli každé kravině něchá úkol předělat nebo mu ve škole řekne , protože sama neví co s ním: to uděláš doma tak jste dvojnásob v pytli.
|
| Lída+2 |
|
(28.4.2009 15:27:47)
Tak já nevím...napíšu co jsem dělala s Lukem.....když mi takhle mlel místo,aby opakoval(ačkoliv před tím jsem si s ním třeba hodinu popovídala)..tak jsem mu místo odpovědi řekla...tak hele Luky...buď budeš opakovat hned..nebo tu budeš 2x tak dlouho...on neposlechl..já říkala pořád to svoje a pak tam byl místo 10minut 20 a jelikož jsem měla nataženou minutku viděl, že jsem to posunula a mohl se vztekat jak chtěl bylo mi to jedno.....(neb jsem si tam občas u LOGOpedky připadala blbě tak měl smůlu)...
Ale nevím co bych dělala,aby četl...
|
| Lída+2 |
|
(28.4.2009 15:32:18)
Jo,ale já jsem pověstná mezi dětma kamarádek za tu tetu co vyžaduje všechno tak a né jinak......
A jedna kamarádka vím, vždycky říkalasynovi: já tě pošlu k tětě Lídě a dělal co měl"
|
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(28.4.2009 21:34:32)
Když se syn začne blbě vykecávat, ač začal dělat úkol, neodpovídám, tvářím se hnusně a stále opakuju "máš dělat xy, máš dělat xy,...". Nebavilo to ani mě, ani syna, pochopil a nedělá to. Doučuju spoustu dětí, občas se mnou někdo zkusí konverzovat "vo ptákách", hodně rychle pochopí, že doučuju a nekonverzuju. Dokonce doučuju jen, když má dítě snahu, jinak příště nemusí chodit...je to možná drsný, ale ti kluci doučováci, co vydrží, ke mně chodí docela rádi.
|
| Lída+2 |
|
(29.4.2009 5:58:55)
MArtino,to jsem ráda, že nejsem krkavčice jediná...
Jé jak mě tenkrát 3letý Luk točil....a udělal to párkrát...dělatto denně skončím v blázinci......a v první krásně odklusal udělat co měl,aby měl klid.....
To hnusný tváření a ignorace je nejlepší......a když si vzpoměnu jak ho vždycky naprdlo , když jsem tu minutku posunula to jsem se zase bavila já do té doby se určitě bavil on.....ale já na sobě dříví štípat nenechám.....
Včera jsem ještě dumala o tom čtení......mají číst 10-15minut denně(my třeba už nečtem..neb syn si čte už měsíc sám večer v posteli a čte si nahlas sám 45minut takže netřeba..).....asi bych natáhla minutku a pokud by blbnul čas bych zdvojnásobila..myslím, že by stačilo párkrát a rozmysleli si to aspoň to zkusit....
|
| Martina, 2 kluci |
|
(29.4.2009 14:48:25)
Lído, jsem taky ráda, že nejsem jediná
Ve škole učím děti taky tak - jsem úžasně vcítivá, ochotná cokoliv vysvětlit desetkrát, respektovat limity a schopnosti jednotlivců...ovšem jen tehdy, když ten "jednotlivec" pracuje nejusilovněji, jak může, a stejně to nechápe. Pokud se flinká, čučí do zdi a čeká, až skončí hodina, nevysvětlím mu navíc NIC, neumí to a má blbý známky. Nedělá úkol, neprocvičí si to, dostane jiný 3x delší. Většina žáků má u mě pohodu, rychle pochopili, že se mají královsky, matice rozumí, když se aspoň tváří soustředěně a zaujatě
|
|
|
|
|
|
| Magnolya | •
|
(28.4.2009 11:57:34)
Uf, chvilku jsem přemýšlela, co je to dů, než jsem pochopila, že to asi bude domácí Úkol, hm.
|
|
|
|
| Eliáška | •
|
(27.4.2009 20:10:28)
Majo, pod každou tvoji větu bych se mohla podepsat. Vystihla jsi přesně moje prožitky, a to jak s úkolama tak s jídlem. Je to tedy dobrý, nejsem na světě sama!!! Domácí úkolová troska je přesný!!!
|
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. | 
|
(27.4.2009 22:27:42)
Tak to jsme na tom stejně... Jen pro informace, nejhorší den v mém životě byl, když mi můj strýc (esoterik, numerolog, astrolog aj...) mimochodem velice vzdělaný člověk, řekl, že můj syn má prostě do vínku dáno, že bude vždycky proti všemu, co říkáme my, rodiče... Nevěřila jsem tomu (věštil mi to, když malému byly dva roky a nebylo to oproti jiným dětem tak hrozné), ale teď, když je našemu synkovi pět let, věřííímmm... Jen máme občas s manželem na rtech pojem: Boží trest... místo vlastního jména našeho syna... No, co, musíme se s tím naučit žít. Jen tak mimochodem, náš taky řekne, že nemá hlad, i když dva dny pomalu nejí, dokonce by šel i bez bot v zimě ven, protože, když tropí scény, že se nebude obouvat, tak mu řeknu, no nic, půjdeš bos... On klidne jde..... NO COMMENT..... Kdo nezažil, neví
|
| Petra | •
|
(27.4.2009 22:45:27)
A mně zas prorokovaly učitelky ve školce, když byl Kryštof předškolák: "Když nebude chtít dělat, nedonutí ho nikdo a nic." Měly bohužel pravdu. Teď je ve druhé třídě... a povětšinou už volí pasivní odpor. Když slyší "ne" doma, dnes se většinou "jen" urazí. Do pěti let se svíjel po zemi, nepomáhalo nic. Psycholožka napsala do posudku - "prodloužené období vzdoru". Sousedka dodneška vzpomíná, jak jsem ho téměř denně táhla vřískajícího domů...
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(27.4.2009 23:05:19)
Tak tohle nechci slyšet..... Já chci slyšet: Za pár dnů to bude lepší.......
Jen mě drží při životě, že nejsme sami. Ondra je báječnej kluk, jen, když se šprajcne, tak s ním nehne nic. Ale opravdu nic. A to bych byla ráda, kdyby se vyjádřila nějaká ta matka teoretik od "ležáka" (dítko, které nedělá větší problémy s ničím - takhle jsme to s kamarádkou, která "vlastní" o deset měsíců starší model "dítka prudiče", nazvaly). Vždycky se setkám s pohledy, které na mne valí bulvy, co že to tomu krásnému klukovi provádím, že tak řve... A my jen jdeme na každodenní procházku, nákup a můj pětiletý chlapeček řveeeee celou cestu a klade podmínky, na které nepřistoupím (jako chci čokoládu - a já ne, protože řveš a neposloucháš), takže koncert i celou cestu domů a už si naše ulice začíná pomalu zvykat... Takže to uzavřu... Jsem důsledná matka, která nepovolí, rovněž manžel a i přes toto máme uřvaného "chlapečka", který zkouší, co asi zvládneme....
|
| Rapiti | 
|
(27.4.2009 23:31:22)
Kocíku, ten popis mi trochu něco připomíná. Ale mám tříletého tvrdohlavého vzteklouna, tak to okolí ještě trochu toleruje, bude hůř. Ale dost mi pomohl nedávný kurz Respektovat a být respektován. Některé postupy mi u něj fungují. Hlavně se mi někdy podaří empaticky vystihnout, co by chtěl, a předejít tím vzteku. Ale spousta věcí mi zatím nefunguje, zvlášť, když všemu ještě nerozumí. Paní psycholožka na to měla jedinou radu: Přírodní katastrofa se musí jenom přežít.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(28.4.2009 8:57:59)
No, jsem zvědavá s jakou úhonou tu naší katastrofu přežijeme my :) Jinak já jsem obklopená "dětskými psychology" a vlastně nám nepomohl nikdo... Někdo tvrdí, že stačí ho ignorovat - jenže někdy to prostě nejde. Ignorace absence vůle oblékat se, obouvat si boty a jiné, když člověk potřebuje odejít k doktorovi, je nemožné...
|
|
|
|
|
|
| Misa + 2 | •
|
(28.4.2009 8:05:37)
Jako bys mluvila o tom našem mladším, jak s úkolama, tak s jídlem. Co se týče úkolů, trochu jsem rezignovala. V poslední době jen podepisuju (3.tř.), ten úkol ale podle toho vypadá a tak 1x týdně mu ho učitelka nechá přepsat. Už ale odmítám sedět nad úkolama s ním, vím, že je schopen je napsat správně, hezky, ale jen když se mu chce. A čím víc na něj tlačím, tím míň se mu chce. Ostatně podobně vypadají i jeho výsledky ve škole. Když má náladu dobrou k spolupráci, přinese z pětiminutovky podtrženou jedničku a když ne, přinese čtyřku. Taky jsem se nedávno dozvěděla, že v hodinách nepracuje, když se mu nechce, tak prostě nic nedělá, učitelka s ním už nemá sílu bojovat, tak mu řekne, že to má udělat doma, domů tuto informaci nedonese a pak se mu nedodělaná práce nakupí a když jsem se to na tř. schůzce dozvěděla, týden doma dopisoval písanky. Po několika dnech skonstatoval, že to teda radši bude příště dělat ve škole. Doufám, že se poučil. Je to věčný boj, ale sedět s ním nad úkolama a denně mu kontrolovat obsah aktovky a luštit, co má mít hotové, to dělat nebudu.
|
|
|
|
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(27.4.2009 19:46:55)
Týbrďo, předemnou, kdyby maminka pokaždé odnesla úkoly a mávla rukou, tak se prostě učit nebudu a je mi úplně fuk, že budu mít pětky a třeba dvojku z chování... Takže trošku divnej systém....
|
| Líza |
|
(27.4.2009 21:37:30)
Odnesla úkoly a mávla rukou? Umíš číst?
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(27.4.2009 22:36:45)
Umím číst... Právě ta analogie... S tím jídlem.... Třebas to tak nechtěla přirovnat...
MMCH. Nás naši vychovávali v duchu, udělej si sám, uč se taky sám.... Dodnes jim můj pětadvacetiletý bratr vyčítá "nezájem" (má dvě střední školy, obě nedodělal a jinak nic - bohužel, nikdo nad ním neseděl s učením, vždy to bylo, musíš sám, pochop sám...). Takže:
1. Když nemáš výše popisované dítě, které neposedí ani při jogurtu, natož při učení, tak opravdu nevíš o čem píšeš
2. Od každého to chce trochu. Myslím, že když řeknu, že tak minimálně do třetí třídy budu kontrolovat svým dětem práci do školy a organizovat jim činnost, nemůžu se považovat za špatného "otročícího" rodiče.
Já jsem třeba do sedmnácti let moc nedokázala posoudit, co je pro mne dobré... Tak to vysvětli žákovi prvního stupně...
|
| Líza |
|
(28.4.2009 6:11:22)
Kocíku, tak číst teda možná jo, ale porozumět textu asi ne.
Nepíšu, aby někdo na děti kašlal stylem udělej si sám, uč se taky sám, píšu, že děti pomoc potřebují.
Ale ten základ, to co je pod tím, to že dítě nemá ani nejmenší pocit, že škola je jeho problém, to je něco, co je nutné nastavit ze strany rodičů. A tam je strašně důležitá forma pomoci - jsou druhy pomoci, které z dítěte odpovědnost snímají a druhy pomoci, které dítěti odpovědnost dávají. Stejně jako u toho jídla.
To je celé.
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzuk | 
|
(27.4.2009 15:28:59)
Mám dceru v první třídě, starší je již v páté také se starám o dvě partnerovy děti které jsou v sedmé a třetí. Za dítě něco dělat??? to ne... i ty ne moje děti pochopily, že teta to myslí vážně , když příjdou ze školy na prvním místě jsou úkoly, učení a poté povinnosti a zábava. nikdy jinak, moje malá prvnačka nevidí problém s tím , že má jít po škole domů a udělat si úkol a to je zatížena AD - HD + motorické centrum mozku je z části nefunkční. Když jsem odcházela z porodnice bylo mi řečeno "Vaše dítě nebude chodit, mluvit.... " Maminky chce to jen trpělivost a důslednost.
Je to prostě o výchově a vysvětlení co je v životě důležité uspořádání priorit a odbíhání od školních věcí no to je snad chyba důslednosti výchovy...
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(27.4.2009 22:58:43)
Moc krásně vypsané AD HA a jiné.. Můj syn nemá potvrzeno nic, ale je to beran na entou a s tím nic neudělám ani jako přísná matka... Každý den odcházíme ven s řevem jak lev: Jááááá neeeechciiii jííít veeeen, jááá chcííí býýýt dooomááá a světe div se, vydrží mu to celou cestu ven, pobyt v různých obchodech a celoooouuu už dlouuuhouuu cestu domů... Je mu pět let a prostě je takový... Pozn. Vyzkoušeli jsme kde, co (studená sprcha, na zadek, klidně jsme ho odvedli i bez bot.... atd atd atd a prostě je to stejné pořááááád). Tak Pomoooooc, kdo mi na to dá radu. Když ani pedagogicko psychol. poradny nepomohly.....
|
| Zuzuk |
|
(28.4.2009 8:31:01)
Netuším, kde je chyba, ale asi opět napíšu v nedůslednosti... ono není o vyzkoušení , je to o vydržení. AD HD a jiné jsem napsala jelikož vypisovat všechny nálezy není tzřeba a stejně kdo je z přítomných mamin zná tak aby se zorientoval... je to jednop hlavní je , že i při diagnosách, kdy dítě má být nezvladatelné se dá zvládnout trpělivostí a důsledností
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(28.4.2009 9:00:57)
Já myslím, že my jsme důslední až až, ale prostě to s tím naším "tvrdohlavcem" nehne. Prostě ne a ne a ne... Někdy si připadám, že nedělám nic jiného, než zakazuju a dávám tresty (v podobě: jsi týden bez pohádek, bez večerníčku, bez sladkosti). On to ví, týden přežije a stejně se chová, jak se chová... Když u nás dojde i na to, že dostane přes zadek, tak jeho odpověď zní: "hi hi, stejně to nebolelo". Tak asi tak.....
|
| Zuzuk |
|
(28.4.2009 9:08:54)
to není o zákazech či bití, jde o to, že jej musíš naučit, že se prostě nepohnete dál, dokud neudělá tebou zadanou činost. Nepodminovat ničím. Když si sedneš a budeš jen trpělivě čekat půjde to nezvyšuj hlas, klidně si vysvětluj spíš pokud tě nebude vnímat tak ten hlas sniž aby ho to nutilo tě slyšet... chce to stále mít trpělivost je fakt že i čas. Jen to nevzdat, oni si totiž broučci myslí, že když nás přečůrali jednou půjde to znovu, ale to nesmíš dovolit.
|
| Miri30 | 
|
(28.4.2009 9:27:18)
Ahoj Zuzuk,
nic proti Tvým radám. Jen mluvíš podle zkušenosti se svými dětmi. Ale někdy to prostě takhle nefunguje. Bohužel.
Kocíku, chtěla jsem Tě jenom podpořit. Mám takové kvítko doma taky. Co s tím netuším. Tak jen přeji pevné nervy.
|
|
| Míša | •
|
(28.4.2009 13:44:53)
Zuzík, nejde mi nereagovat.
sice metoda na první pohled dobrá, ale jak jí mám aplikovat, když musím nejpozději v 6:50 stát na nádraží a madam se rozhodne, že si prostě tyhle boty neobuje? taky mě to štve, chtěla bych trochu výchovně působit, jenže když není čas, tak prostě není. A že se prtě chová vcelku vzorně, když je víkend a na podobné výchovné metody by byl čas je nasnadě. Už jsem i zkoušela něco ve smyslu "tak pa, budeš tu sama, ja jdu do prace" vysledkem bylo "fajn, jdu si hrat s legem" no čtařletou těžko nechám samotnou celý den.
a časová rezerva není dost možná, protože když se sekne, tak to není na 10 minut.
|
| Zuzuk |
|
(28.4.2009 20:30:52)
promin, ale opět je to o důslednosti a trpělivosti holt vstávej dřív. Já měla 4 letou dcerku, mimino a musela je vézt k babičce ve 4,15 jsem vstávala oblíkla se, nachystala vše vzbudila dvě malé děti oblékla a šlo to v 6 jsem byla v práci
|
| stará Marie | 
|
(28.4.2009 21:44:55)
Zuzuk, píšeš "oblékla jsem" - no jo, tak ono je snadnější obléknout polospící děti, než přimět dítě již již bdící (a starší navíc), aby se obléklo samo. To bych jako příklad neuváděla. A taky myslím, že radit někomu, aby si vstal o dvě tři hodiny dřív pro případ, že se dítěti nebude chtít oblékat, je úplně absurdní.
|
| Zuzuk |
|
(29.4.2009 8:19:15)
Mladší mimčo jsem oblékla starší Barunka se oblékla sama, ale vše měla v komínku nachystáno, nebylo na výběr. Vstát dřív neznamená o několik hodin jen tak aby jsi vše stíhala i za předpokladu, že se ti dítě šprajcne, já musela tak brzy abych stihla to mimčo dát znovu spát a Barunku taktéž...
Jak říká jeden známý psycholog "na každou věc si ten kdo nezvládá najde nějakou výmluvu, vše je řešitelné"
Přeji ti aby se ti dařilo a hezký den
|
|
|
|
|
|
| Rapiti |
|
(28.4.2009 9:38:10)
Kocíku, četlas R a R? Možná bys tam nějaké tipy našla. U nás se situace bez trestů a zákazů zlepšila. I když chápu, že mně se to radí, protože s mýma dětma to ještě jde.
|
|
|
|
|
|
|
pro něj je důležitý co je TEĎ
V její náručí
Špalíček veršů a pohádekJindřichův Hradec 
Pohádkový les na Černé hořeTrutnov 
Den s Horskou službou Šumperk 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvímTrutnov 
Mamutíkovo noční dobrodružstvíÚstí nad Orlicí 
Špalíček veršů a pohádek
Pohádkový les na Černé hoře
Den s Horskou službou 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvím
Mamutíkovo noční dobrodružství
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)