| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Syndrom kočárkového stresu

Jako stromPodle času
 Celkem 109 názorů.
 sarmi 


je to soda 

(6.4.2009 9:00:09)
autorce rozumim a to dvojcata nemam. podobny stres, nebo spise podrazdenost citim hlavne v momente, kdy na dverich obchodu narazim na obrazek s preskrtnutym kocarem (pokud je to maly kramek, kde by kocar neprojel ulickou to chapu, ale i tak mi ta cedulka pripada na urovni zakazu vodeni psu). taky uz zpameti vim, kam s kocarem muzu a kam se nedostanu. nastesti na neochotu lidi nenarazim.
maminkam dvojcat preju pevne nervy a stesti na laskavy personal v obchodech!
Odpovědět
 Jitka 2 děti 
  • 

Re: je to soda 

(6.4.2009 13:08:44)
Docela chapu obchodníky,kteří se snaží do sveho obchodu narvat co se da,ale s kočarkem je to pak opravdu těžke,dítě musim mít neustale na očích tak se snažím taky všude dostat a kde to nejde,necham kočar venku a dítě vezmu do ruky,to ale mluvím o starším a jednom-mít dvojčata tak to nevím,to bych asi vzdala.Jinak mě spíš štve neochota a lhostejnost lidí pomoci s kočarkem třeba i v autobuse,kdy jsem si musela ten kočar vynýst prostě sama-to nechapu,sama bych vždy pomohla...
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: je to soda 

(7.4.2009 23:00:55)
Jezdit s kočárem po městě je vůbec zajímavý....dala bych architektům a podobným většinou asi mužům do ruky na měsíc kočár a pak by teprve koukali s čím vším se ženská musí porvat. Schody jsou snad všude a ve výtazích mladí a perspektivní jedinci a pro kočár místo není.A to je štěstí , že tam výtah je, na mnoha místech vůbec výtah není. Metro je v tomhle směru snad nejhorší věc co může kačárkáře potkat, takový Kačerov , když potřebujete projít podchodem na autobus. Lahůdka.Na CHodově je sice plošina, ale věčně nefunguje a když , tak jede jak šněk. Jak to ti vozíčkáři dělají, je mi jich upřímně líto.

Pro dvojčata jednoznačně volím kočár , kde děti sedí za sebou. Takový jsme měli a tam kde vjede normální jednokočár vjede tenhle taky , takže problémy s šířkou nejsou vůbec žádné. Dostanete se jak na eskalátor, tak do MHD , no prostě všude kde normální jednokočár.
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 


sice tě chápu, 

(6.4.2009 9:06:39)
ale taky chápu obchodníky - na co nejmenší ploše musí mít co nejvíc zboží, aby se jim obchodování vůbec vyplatilo. Pokud tam neprojede ani normální kočárek, tak to vidím jako fakt problém (a takových situací jsem zažila - zvlášť s naším kočárkem-teréňákem), ale s dvojkočárkem se nedivím, že narážíš.
Odpovědět
 Babsi+2 


Re: sice tě chápu, 

(6.4.2009 9:14:06)
U nás to v jednom malém obchůdku vyřešili "odstavnou plochou" za pokladnama. Jenže...málokterá mamina je ochotna nechat tam kočár stát, i když je to fakt malý obchod, kde bez problému dohlédnete na druhý konec a vedle je pokladní; stejně se raději, s prominutím, s*rou mezi regály i s kočárem.
Ve velkém nákupáči, kde se předpokládá vysoký výskut matek-nakupovaček jsou malé dveře trapas majitele obchodu a centra, ale co ty pidiobchůdky v centru?
A těším se na článek o stresu z trojčecích kočárků. Kdy to bude? za rok, za dva?
Odpovědět
 Peg 


Re: sice tě chápu, 

(7.4.2009 14:08:45)
V jednom obchodním entru v Ostravě je Chicco shop s cedulkou zákaz vstupu kočákum, nikdy jsme tam nic nekoupila už z principu!!!
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: sice tě chápu, 

(7.4.2009 20:25:11)
Ano, ten znám! Taky tam nenakupuji z principu. Obchod s děským zbožím, s dostatkem prostoru, kde zakážou kočárek? Ať se jdou se svým zbožím vyfotit.
Odpovědět
 Anezka73 


Obchody, kam nezajedu s kočárkem bojkotuji 

(6.4.2009 9:06:48)
Já mám sice jedno dítě, ale mám kamarádky s mnoha body z SKS se ztotožňuji. A to mám moderní městský kočárek.

Je o jednoduché, kam se s kočárkem nedostanu nebo jsou evidentně neradi, že tam s kočárkem chci vjet, nenakupuji.

Třeba drogerie Schlecker, kde jsme utráceli tisíce měsíčně, zastavěla regály tak, že se tam nedá s kočárkem projet. Tak jsem jim řekla, že si nemyslím, že to mají dobře vyřešené a už tam nechodíme.
Vím o vícero matkách, které udělaly totéž.
Odpovědět
 sdafdsdf sydfsaf 


Re: Obchody, kam nezajedu s kočárkem bojkotuji 

(6.4.2009 9:46:01)
Presne tak, navic dnes neni vskutku doba, kdy je problem jit do jineho obchodu, pokud se do toho prvniho nedostanu... Rada obchodniku jiz zrejme netusi stare dobre, nas zakaznik, nas pan. Vsak ona je krize nauci... ~t~
Odpovědět
 Liška s banem :) 


Re: Obchody, kam nezajedu s kočárkem bojkotuji 

(6.4.2009 9:50:30)
Nenaučí. To je v lidech a krize nekrize, lidská podstata se nezmění. Já obchody, kam se nedostanu s kočárkem, prostě bojkotuju. Ještě tak ty, kde mi ochotný personál přidrží dveře a pomůže s kočárkem dovnitř a ven, toleruju, ale kde vidím znuděný obličej prodavačky, jak sleduje můj boj s úzkými a rychle se přivírajícími dveřmi - už nikdy více a to ani bez kočárku.
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: Obchody, kam nezajedu s kočárkem bojkotuji 

(7.4.2009 23:07:55)
jo dveře, to je kapitola sama pro sebe, mnohdy se fakt s těma dveřma rvu jak blázen . Dveře předemnou...kočárem strkat do nich nebo se natahovat metr daleko, to samé když se kočár táhne pozadu a člověk si otvírá. To zas praštějí do kočáru. A fakt príma je když se tam lidi cpou a dveře stejně nepodržejí.

A co mě fascinuje ze všeho nejvíc je to, že nízkopodlažní autobus zastaví metr od chodníku. To by snad ani nemusel být nízkopodlažní, když si už musím říkat o pomoc s přenesením tak ty schody to by už bylo jedno.
Odpovědět
 Zuzuk 


Netýká se to jen dvojčat 

(6.4.2009 9:25:41)
problémy o kterých píše pisatelka ve článku jsem měla i já, s jednoduchým kočárkem. Bydlím na malém městě.. nebylo zvykem aby se tu kočárek vzal do sámošky, přímo jsem to tu razila... bojovala jak to jen šlo.
Prodavači byli nepříjemní, lidé také...
Vše je o okolí a holt kočárky se líbí jen na nakouknutí do nich a potom rychle mamčo zmiz :-( to je naše mentalita :-( a jak jsem vyčetla tak asi jsem se zmýlila a i v jiných zemích mají maminky problémy.
Odpovědět
 Insula 


Re: Netýká se to jen dvojčat 

(6.4.2009 9:51:43)
To je pravda. U nás je spousta obchodů (zvláště tedy oděvy, knihy, klenotnictví apod.) kam se člověk nedostane ani s normálním kočárem. Často i proto, že jsou venku schody (přitom v obchodě je místa i dost). Nechápu, proč si tam obchodníci nedají takové ty "nájezdy". Řešila jsem to tak, že jsem jezdila nakupovat potraviny autem do větších obchodů a když jsem potřebovala někam, kam s kočárem zajet nešlo, tak jsem buď musela jít s někým nebo jsem šla sama a dítko někdo hlídal, ale je to fakt "opruz". Nechat dítě před obchodem bych vůbec neudělala. To je dneska hrozný risk.
Odpovědět
 Hričinka 


Obchod 

(6.4.2009 21:50:03)
Takovým obchodem je např. HM Tesco Plzeň - Rokycanská. Díky za řešení situace.
Odpovědět
 Nítěnka 


nové pulty u pokladny 

(6.4.2009 9:33:09)
Zdravím všechny maminky, které jsou nuceny jít občas nakoupit s kočárkem (neřkuli mít k tomu ještě druhé batole či předškoláka).
Občas mám problém projet i s normálním jednomístným kočárkem. Někdy pro úyké uličky, ale mnohem častěji pro palety aj. stojany s "výhodnými" akčními nabídkami a pod. Také mramorem obložený sloup v jednom obchodě poblíž patří mezi "oblíbence".
Ale nejvíc mě mrzí, že už tu všude zrušili v samoobsluhách a supermarketech ty staré pásy u pokladen (myslím s tou přehazovací pákou), všude jsou nové s malým místem pro nákup. Na ty staré mohlo batole vylezt a pomoci dávat nákup do kočárku či zpět do vozíku a nevadilo, když člověk během pár vteřin neměl vše odebrané. Teď fakt nevím, co mám dělat dřív, jestli dávat nákup pod kočárek, uklízet vrácené peníze a to nemluvím o pohledech některých prodavaček, jak je zdržuju že nemůžou pokračovat v markování dalšímu zákazníkovi. Třeba v Tescu jsou sice takové ty poličky z boku, ale nevhodně a dokonce mi jedna pokladní vynadala, ať tam dítě neleze, že to může být ostré atd... Ve vozíku taky být nemůže (neříkám kdyby mělo yabahněné boty, ale třeba v létě v suchých sandálech si myslím je to skoro čistší než pytel s brambory a cibulí, kteý se tam běžně dává)
A taky mě štve, konkrétně v Plusu, že tam nejsou košíky, o průjezdu těmi vjezdy pro vozíky s těmi oranžovými bimbáky, to je skoro o uražení hlavy. Jejich smysl mi uniká.
Jo a úzký průjezd u pokladen mi vadil i v těhotenství, člověk se s pupkem ponořuje do útrob hlubokého vozíku dost obtížně.
Pevné nervy při nákupech!
Odpovědět
 Bela a smečka 


"Točák" v Plusu 

(6.4.2009 13:15:09)
Já jen reaguji na ten točák v Plusu, jak tam jsou ty oranžové bimbáky. Tam s dítětem na košíku projedeš, pokud nadzvihneš sloupek, na kterém je ten kolotoč, on ten sloupek vyskočí z podlahy, posuneš ho do široka, projedeš vzniklým místem po odsunutém kolotoči a slupek zase zasadíš zpět na místo. Jde to snadno, nikdy nikdo nic nenamítal, dělám to běžně.
Odpovědět
 Dani.K, K 05, P 09 


Re:  

(6.4.2009 17:29:14)
Jen reaguji, u nás v Plusu mi příjde, že ty "bimbátka" jsou napevno... Jednou jsem na ně zapomněla a nechala malého sedět v košíku a zašprcl se mi tam tak, že to nešlo tam ani zpátky. Ale je to malý Plus, bývalá malá sámoška. S kočárkem jsem se tam nedostala.
Ještě reaguji na ty malé pásy u pokladních, taky mě to štve. Většinou platím kartou, tak mi prostě trvá delší dobu, než zadám PIN, předtím si naskládám nákup do tašky nebo do vozíku. Asi mám štěstí, pokladní se na mě nikdy zle netvářila.
Odpovědět
 & 


Re:  

(6.4.2009 17:48:45)
Dani,

ja presne nevim, jaky jsou ted v Cechach automaty na placeni kartou..
Ale ja si nejdrive nacvakam PIN, jeste kdyz prodavacka markuje, pak nasladam nakup do tasky a pak odklepnu koncovou castku, jde to rychle a hned mi to hlasi, ze je zaplacenou {vetsinou :-)}
Odpovědět
 Bela a smečka 


Re:  

(8.4.2009 13:50:55)
Jo, ta bimbátka jsou tam napevno. Odsunuje se část, na které je "kolotoč". Dobrá terminologie~:-D.
Odpovědět
 kačka 
  • 

Re: "Točák" v Plusu 

(13.4.2009 21:11:41)
Tak já takhle vozím pod těma bimbákama dvojčata. Jedno sedí přímo v koši a druhé na tom sedátku. Ty oranžový nadzvednu a krásně projedu. Vypustit dvojky na volno, tak nenakoupím, když mám velký nákup, tak beru dva vozíky, v jednom mám děti, v druhém nákup. Jezdím sama na nákupy.
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: nové pulty u pokladny 

(7.4.2009 23:12:07)
bimbáky taky miluju

placení u pokladny kdy jedno dítě se válí po zemi, druhé řve a dožaduje se něčeho a zboží se valí, ze mě leje, lidi koukají....lahůdka
Odpovědět
 helena + veverčátka 


Re: nové pulty u pokladny 

(8.4.2009 7:46:38)
Nitěnko,
já prostě nejprve nandám nákup do tašky, pak TEPRVE platím a pak teprve beru drobné zpět!
U nás v bille se mi to také stalo, že kočár, nákup, peníze, a ještě rvát vše pod kočár. Prodavačka sice kouká a čeká na peníze, evidentně není úplně spokojená, ale mě to přijde lepší než koukat jestli se mi dítě nevyklání z kočáru, zároveň platit a zároveň nandavat do košíku. Je to jejich problém. Já si nejprve vezmu nákup, pak za něj zaplatím a tašky si nandám do kočáru už mimo, ale odmítám se handrkovat s jiným zákazníkem, že tenhle kus nákupu je můj a tenhle už je jeho. Oni totiž jakmile vrátí, jedou další nákup, což už je další lahůdka. Jednou jsme tam takhle stáli tři. No a pak se v tom vyznej!
Když chtěli našetřit na místě, tak nemají holt holky na kase takové prémie za rychlost u pokladny no. Ale já se kvůli nim nezblázním.
Druhá věc je, že často dělají chyby při markování a já si ceny celkem pamatuji a tak se vracím s lístečkem třeba i kvůli padesátníku (stejně chodíme na prochajdy denně - teď i 2x kdy je hezky).~t~ Ale ve výsledku jim myslím ušetřím mnohem víc, kdyby na ně přišla ČOIKA.~;) Někdy je to ok, někdy se tváří jak čínský bůch pomsty. Ale já jsem asertivní a usmívám se za každých okolností.~t~
Odpovědět
 Kačka,Nikolka,Dominik 
  • 

Re: nové pulty u pokladny 

(8.4.2009 19:48:11)
Jen chci poděkovat za příspěvky,jsem ráda že nejsem sama,vždycky u pokladny mám stresy,markujou to strašně rychle,nestíhám uklízet nákup,děti jsou nervní,lidi koukají jako sůvy že zdržuju a ze mě leje pot.Všem maminkám přeji pevné nervy :-)
Odpovědět
 singera 
  • 

syndrom kočár.stresu 

(6.4.2009 9:51:32)
s dvojčatama nebo trojčatama v kočárku, tak to musí být teda DĚS. já měla někdy problém jen z jedním...
Odpovědět
 Mili+2 


Re: syndrom kočár.stresu 

(6.4.2009 22:17:24)
Hlavni problem pro mne byli rozbite chodniky a schody, jo a taky lidi kteri civi na matku vlecici kocar na boku jak na zjeveni a nepomuzou. Za cele dva roky kocarkovani se pomoci nabidl akorat osmdesatilety dedecek. Slusne jsem odmitla s tim ze kdyz nepomuzou mladsi tak si pomuzu sama.
Odpovědět
 Líza 


Re: syndrom kočár.stresu 

(6.4.2009 22:22:28)
Miljano, a já zase nechápu matky, které ostentativně trpí a rvou kočár samy, protože by jim huba upadla, kdyby si o pomoc řekly.
Odpovědět
 hbf 


Re: syndrom kočár.stresu 

(7.4.2009 9:47:57)
Tak jest. Když můžu, tak rád pomůžu, ale s dovolením nejsem chodící vyhledávač problémů. Mám snad právo jet v tramvaji, čumět do blba, nebo z okénka a nesledovat zda přistoupila vetchá stařena či nastávající maminka, jejíž outěšek je zejména v zimě přes vrstvy oblečení zcela schován do 5 - 7 měsíce.

Pokud jde o problém s dvojčecími kočárky, pak je třeba také vidět druhou stranu mince - jen cca 1000 maminek ročně si z porodnice odveze dvojčátka. Kočárkuje se +/- do dvou let, takže po republice jezdí cca 2000 dvojčecích kočárků. Teď to srovnejte s cca 2000000 obyčejných kočárků a čertví kolika invalidními vozíky.

Která z vás by byla ochotna svůj vlastní obchod z gruntu předělat kvůli skupině zákazníků, která čítá 2000 hlav na celou ČR? Která z vás dvojčecích maminek si nechala rozšířit aspoň dveře do svého domu?
Proč má naše silnice brázdit flotila autobusů pro dvojčecí kočárky, když dvojčecí rodiče stejně jezdí v drtivé většině autem? Resp. jak často vidíte obyčejný kočárek v linkovém autobusu? A výskyt dvojčecích kočárků by byl o dalších 99% nižší ...
Odpovědět
 Nasuada 


Bez šance 

(6.4.2009 9:51:50)
Já jsem po prvním synovi začala kočárek nenávidět. I to byl jeden z důvodů proč dnes druhého syna nosím výlučně v šátku nebo v nosítku. Sebou mám tašku na kolečkách. Holt žádná elegance, ale jsem spokojená. Mamkám s vícerčaty to ovšem nezávidím, ty nemají jinou šanci než razit s kočárem. (No už jsem taky na obrázku viděla navázaná dvojčata, ale to by snad na delší dobu nevydržel ani Arnold:-)).
Odpovědět
 fisperanda 


nerozumím 

(6.4.2009 9:52:28)
Asi budu pindat do něčeho, o čem nic moc nevím, ale vždycky mě zaráží jak si maminky stěžují na nepohodlí v nákupních centrech. Ale kdo je tam nutí chodit? Chápu, že někdy opravdu, opravdu není zbytí, ale vedle toho určitě existuje spoustu jiných řešení, například nechat děti po dobu nákupu např. u babičky, nebo počkat, až se vrátí manžel z práce, pohlídá děti, a já pak nakoupím sama, nebo pro ten nákup poslat manžela... Já mám štěstí, že do hyper super vůbec nemusím, když nechci, protože tady mám stánky s ovocem, zeleninou, taky masnu atd... a tam nemusím skoro vůbec zajíždět. Pokud si chci nakoupit oblečení, hlídá manžel. Chápu, že to tak nemá každý. Ale pokud rodina tráví víkendy v nákupním centru, nemůže se pak divit, že stres z kdečeho.
Odpovědět
 Katka +3 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 9:56:21)
No on právě v nákupních centrech problém nebývá. Trable dělají právě ty menší místní obchůdky- masna, zelenina, pekárna...
Odpovědět
 Lizzie 


Tyhle články 

(6.4.2009 10:00:33)
většinou moc nečtu, ale když už, tak naprosto nechápu, jak má matka dokázala dobře vychovat dvě děti a ještě udělat x věcí kolem...I když oni říkají, že jsem nevychovaná, to je fakt.
Odpovědět
 zuzini 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 12:02:10)
Lizzie, kdysi matky jednoduše nechaly kočár před obchodem. Pak to tak taky dopadalo, servané naušnice mimi holčiček atd.
Dnes si to lajzne málokdo ~d~
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 12:49:06)
zuzini, pochybuji, že by mě matka nechávala před obchodem. Nepřijde mi to moc normální.
Odpovědět
 zuzini 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 13:15:47)
No nevím, já pamatuji, že to bývalo běžné.
Nějak si nedokážu představit, jak ženy jinak nakupovaly. Do obchodů se s kočárem nevlezly, případně tam byl kočárům zakázán vstup. Alespoň u nás. ~d~
Odpovědět
 Bellana 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 13:17:09)
Máti vyprávěla, že se kočárky s dětmi odkládaly před obchody zcela běžně. Alespoň u nás (město s 30 000 obyvateli).
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 13:37:16)
to se dělalo aj tady v Praze ~2~
Odpovědět
 Jitka + dcera 12l. 
  • 

Re: Tyhle články 

(7.4.2009 14:50:04)
Nejsem tak stará - 42 let a pamatuji si to naprosto jasně. U nás dodkonce před obchoďákem velikosti asi půlky Bílé Labutě stávala celá řada kočárků s miminama. S holkama jsme je tam chodívaly odpoledne houpat... Je to nějakých 28 let zpátky...
Odpovědět
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Tyhle články 

(7.4.2009 15:36:27)
Já si pamatuju, že můj táta chodil domů ve tři hodiny odpoledne. Máma měla skoro celé odpoledne, aby si zařídila, co potřebovala a táta nás doma hlídal. Dneska můj manžel přijde nejdřív v půl šestý. Tady kolem nás (centrum Prahy) zavírá většina obchodů v šest, takže když ho s klukama nechám doma, mám půl hodiny na všechno. A to vím, že manželé mých kamarádek chodí domů ještě mnohem později. Takže skutečně jediné možné se mi zdá jet do nákupního centra v sobotu dopoledne a udělat všechny nákupy na zhruba 3 neděle na jednom místě a najednou. Je to i odpověď na otázku, co dělají matky s dětma v nákupním centru :).
Odpovědět
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Socialistické matky 

(6.4.2009 14:08:59)
Lizzie, z dněšního pohledu je to nepředstavitelné, ale děti se nechávaly před obchody docela běžně ještě v osmdesátých letech. Nikomu na tom nepřišlo nic divného. O děti se asi nikdo nebál, ale jakmile bylo v kočárku ještě něco kromě dítěte (např. deštník apod.), to se často ukradlo. Jinak naše maminky a babičky opravdu zvládaly hodně, také to obdivuji, ale ono tehdy bylo ledacos jinak než dnes: 1)Kromě zaměstnání a rodiny člověk prakticky neměl žádné možnosti, čím se zabývat, takže volný čas se věnoval převážně domácnosti. 2)Nakupování probíhalo zásadně v "sámošce" pár kroků od domu a bylo vyřízené za pár minut, jelikož sámoška byla poloprázdná - od každé základní potraviny jeden druh, mýdlo, toaletní papír (ne vždy! :-) ) a konec. Do žádných vzdálených marketů se nejezdilo a prohrabávat se zbožím jen tak pro radost, to neexistovalo (nebylo čím se prohrabávat). 3) Města vypadala jinak, kromě pár největších byla prakticky všude maloměsta nebo vesnice, kde nebyl žádný provoz, aut jezdilo oproti dnešku minimum, všude bylo blízko, chodilo se pěšky, lidé se znali - takže děti si od útlého věku hrály samy před domy, chodily samy do školy, na kroužky (kterých nebývalo tolik)... Žádné velké přesuny se nekonaly. A spousta mladých rodin žila společně s prarodiči, takže se o domácnost i o péči o děti podělili.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Socialistické matky 

(6.4.2009 16:53:24)
Já ti nevím, ale má matka se namakala víc než kolem domácnosti. Ale to jsme někde jinde.Hezký den.
Odpovědět
 Zdena 
  • 

Re: Socialistické matky 

(6.4.2009 20:05:36)
Jo, my socialistické matky jsme to měly snazší. Pleny jsme nevyhazovaly, ale praly, nádobí se neskládalo do myčky, ale mylo, jídlo pro kojence se nekupovalo, ale vařilo, nakoupit zeleninu a maso znamenalo vyrazit do krámu tehdy, kdy zboží přišlo, protože za tři hodiny už taky nemuselo být. Jo, měly jsme ten život snazší. (Jediné, s čím souhlasím, je to, že jsme fakt necouraly po nákupech jen tak pro potěšení z hrabání se v hadrech, to jaksi nebylo kde.) Ale i tak bych s vámi neměnila. Nemusela jsem totiž být dokonalá, mohla jsem si věci dělat podle sebe a žádné hnutí za cokoliv mi nevysvětlovalo, že to dělám špatně.
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Socialistické matky 

(6.4.2009 20:21:16)
Zdeno, jenom tchyně :)))
Odpovědět
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Čtěte pozorněji, prosím. 

(6.4.2009 21:09:27)
Tam snad není napsáno, že bylo něco SNAZŠÍ. Jen to, že byly JINÉ podmínky a proto některé věci chodily JINAK. To je holá skutečnost, žádné hodnocení. Já tehdy také žila.
Odpovědět
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 15:17:33)
Lizzie, dnes to zvlášť ve větších městech normální není, ale ještě za raného dětství mých starších dětí to bylo naprosto běžné. Většinou to jinak nešlo, než nechat kočárek stát před obchodem.
Odpovědět
 Novali 


Re: Tyhle články 

(11.4.2009 21:34:27)
NO TAK TO MĚ PŘED OBCHODEM NECHÁVALA :-( BOUŽEL JEDNOU I ZAPOMĚLA PŘED URALEM PROTOŽE VYŠLA DRUHÝM VCHODEM!! ~q~~q~~q~ NORMÁLNĚ SI NAKOUPILA ŠLA DOMŮ ASI PO 10TI MINUTÁCH CESTY ZJISTILA ŽE JÍ NĚCO CHYBÍ ~a~
Odpovědět
 TerezieK 


Re: Tyhle články 

(6.4.2009 20:42:15)
Ja si moc dobre pamatuji, kdyz jsem byla mala a zila na malem meste, ze se nechavali bezne miminka pred kramem a kdyz nejake plakalo tak je proste kolemjdouci houpali:))). Tak to opravdu bylo. Dneska bych si to nelajsla, a musim rict, ze jsem dost alergicka na to vecne stezovani si maminek dvojcat. Je mi jasny, ze to neni zadna sranda, ale obcas mi to prijde, jak kdyby ty maminky jeste litovaly, ze ty dvojcata maji. Viz. clanky v Mama a ja. Prijde mi to prehnane sebestredne.
Odpovědět
 jana 
  • 

Re: Tyhle články 

(7.4.2009 1:05:12)
diky..mam trpaslika, do vech obchodu se nedostanu a svet se nesbori..nemusime vse bio a podobny veci a jsem spatna matka?damy, myslete na ditka a ne na to co si kde prectete..to je jednou kravske mliko ano a pak ne,kojit ne a pak ano, podle vyzkumu, dejte vic na ro, co citete..Jana
Odpovědět
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: Tyhle články 

(8.4.2009 7:31:39)
No ja mam sice jen jedno dite ale i tak to je(byla hruza)u nas socialka bydli ve starem baraku kde jsou do prvniho patra schody(Kdyz jsem mela hluboky kocarek,ktery vazil asi 20 kilo plus dite tak jsem proste na socku musela vzdy s nekym jet.,hruza
Odpovědět
 Kinga+3 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 10:01:20)
Fišperando ono v obchodech není místo pro kočárky jak přes týden tak o víkendu, tvoje poznámka mi přijde OT.
Odpovědět
 Vendy + 4 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 10:04:13)
Ahojki

tak já sice nejezdím s dvojčatovým kočárem, ale se sourozeneckým.... A právě kvůli dveřím a vším tím možným a nemožným jsem volila kočárek za sebou!! Přeci už při koupi kočárku počítám s tím, že všude se nedostanu (dveře - ale pro mě hlavně vlak)... A počítám s tím, že i dvojčatový kočárky se dělají za sebou...
Jinak s tandemem jezdím už 5tý rok, a takové problémy jsem neměla.. Bydlím na menším městě u Prahy, takže do Prahy jezdím taky (vlakem a MHD), a většinou to bylo v pohodě... Kam se s kočárem nedostane, tak tam nejezdím... Kam se dostanu, tak jedu - a zatím mi nikdo nevynadal a ani mě nevyhodil.. Snažím se být ohleduplná ke všem okolo, akorát jsem byla nucena se naučit "jezdit" do schodů - protože tam mi většinou nikdo nepomůže.. Ale ani se nedivím, on ten kočár vypadá velký a taky je...
Ale zatím jsem se dostala všude, kam jsem potřebovala...

Vendy
Odpovědět
 Gudrun 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 10:05:12)
Na nákupní centra si nemůže snad nikdo stěžovat, tam je to lepší než v malých obchodech, kde jsou schody a úzké uličky. Mě rozčiluje naše pošta, jsou tam široké dlouhé schody, ale aby tam udělali nájezd pro kočáry, to nikoho nenapadlo. Kdybych měla čekat, až přijde manžel z práce, nekoupila bych vůbec nic, chodívá kolem šesté večer, a to už je většinou všude zavřeno. Jsme z malého města, kde nákupní centra nejsou.
Odpovědět
 zuzini 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 12:04:58)
Fisperendo, ona každá babičku ani manžela nemá.
Odpovědět
 bravad 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 12:21:04)
Fisperando, kde žiješ? Závidím ti. Babičku nemáme žádnou a manžel chodí z práce tak pozdě, event. je úplně pryč, že se na něj nemůžu v tomhle směru obrátit (většinou). Já si nestěžuju - do všech důležitých obchodů se v místě svého bydliště dostanu. Ale tvůj návrh (a naivita) mě prostě rozesmál.
Odpovědět
 VIrena 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 13:34:21)
jo holka, ne kazdy ma babicky ci manzela, ktery se vrati z prace, kde se pokousi za krize uzivit celou rodinu, v hodinu, kdy je neco otevreneho. Nejblizsi hyper je od nas dost daleko, v dobe konce pracovni doby mistni obchody beznadejne uzavrene... mam po dobu nakupu dat decka do mrazaku? asi ne... takze kocar a jede se...
mozna by ti prospelo vzit se do role normalni maminy treba na vesnici... a dva dny si to zkusit... aspon poctive nasimulovat, pokud jsi z mesta. reci te rychle prejdou
Odpovědět
 kreditka 


Re: nerozumím 

(6.4.2009 13:41:50)
Teda já jsem z malé vesnice je tu jen 1 obchod se smíšeným zbožím a před ním nemám problém nechat dítě v kočárku, popř. ho můžu vzít do náruče. S dvojčaty je to horší, ale všechno se dá. Dokonce bych řekla že na vsi je to lehčí než v Praze tam bych dítě před krámem nenechala, ale na malé vesnici se nebojím a klidně ho tam nechám
Odpovědět
 Babsi+2 


Re: nerozumím 

(7.4.2009 8:36:59)
Já bych taky nenechala dítě venku ve velkém městě, ale tady?! Kde se maminy znají a vím, že v modrém Taku řádí Jonáš, červený xlander je Terezy a černý bugabu(nebo jak se to píše) je té mladé maminy, co se přistěhovala.
Odpovědět
 kreditka 


Re: nerozumím 

(7.4.2009 18:30:27)
Přesně tak
Odpovědět
 teta 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 14:20:41)
Kdyby byla skutečná KRIZE, neměla byste podobné starosti - prostě byste nenakupovala.:-)
Odpovědět
 Gabriela 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 14:28:05)
To mě teda pobavilo. On ne každý má takové možnosti jako jsou hlídací babičky či jiní příbuzný anebo manžela, který chodí včas domů a dítě pohlídá, případně sám nakoupí. U nás osobně nikdo nepohlídá, příbuzné máme daleko a ani kdyby byli poblíž, tak nevím proč by měli hlídat kvůli takové banalitě jako je nákup potravin. Manžel je velmi pracovně vytížený a veškerý čas, který tráví doma se snaží trávit s námi, případně vylepšuje bydlení. Myslím si, že přístup do obchodu by neměl být problém, protože stejné problémy nemají jen maminky s dětmi, ale třeba i invalidní občané. Naštěstí v místě, kde bydlím problémy žádné nemám. Je pravda, že tu existují i pidi krámečky 3x2 metry, ale tam většinou zaskočím s dcerou v ruce. Setkala jsem se, ale i s tím, že např. v Břeclavi kam občas zajedu je obchod s dětským zbožím a tam není možné se dostat dovnitř s kočárkem, protože do obchodu je vyšší schod a i prodavačky tam nejsou moc ochotné. Osobně v takových obchodech nenakupuji. Naštěstí teď bydlím v Maďarsku a tady je to všude no problem. Naopak, když si nechám kočárek venku (třeba minulý týden před kadeřnictvím a dcerka tam v klidu spinkala na vzduchu) tak sám personál se ochotně nabízí, že mi pomůže a nabízí mi ať vjedu dovnitř. A taky když se dcera vzbudila, tak mi ihned běžěli pomoct. Ono je to všechno o myšlení lidí, o ochotě, atd. Maďarsko mám velmi ráda, protože tady jsou lidé většinou příjemní a ochotní. Na ulici mě zdraví majitelé obchodů, protože moc dobře si pamatují kdo u nich nakupuje a mají o své klienty zájem. No, ale v Čechách nezoufejte, ještě to tam stále jde. Na Slovensku to je mnohem, ale mnohem horší.
Odpovědět
 Markéta, 2 děti 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 15:02:47)
Za prvé: každý nemá hlídání.
Za druhé: problém je to právě v malých obchodech.
Za třetí: vrací-li se manžel z práce každý den až večer, nemůžu běžně počítat s tím, že půjde nakoupit.
za čtvrté: nevím, kam bych nákup na týden uskladnila. např. mléko kupujeme čerstvé, nikoliv krabicové, takže musí být v lednici. Naše spotřeba je 8 litrů na týden. Jogurty - na týden dva litry. Atd. No normální lednice se to prostě nevejde. A to nemluvím o masu kdyby mělo být na mrazáku.
Za čtvrté: některé věci nemůžu kupovat týden dopředu - např. ovoce a zeleninu. kupuji tak,ž e koupím dva kusy, doma ochutnám a když je to dobré, vrátím se a přikoupím v množství na tři dny a doufám, že ještě chytnu stejnou zásilku. Týden mi nevydrží banány, rajčata, okurky, pomeranče atd. Ani pečivo nekupuji na týden dopředu. Ano vím, dá se mrazit, ale máme jen dvoupřihrádkový mrazák v lednici.
Odpovědět
 jojo 
  • 

Re: nerozumím 

(6.4.2009 18:45:14)
Fisperando, za mně fakt nikdo během týdne nenakoupí. Babička 400km daleko, manžel chodí z práce mezi 19-20hod, během víkendu bývá často služebně mimo.
Odpovědět
 Mickey16 


Re: nerozumím 

(7.4.2009 0:36:11)
Fisperando nevím kde žiješ, nejbližší babičku mám 700km, drahý chodí z práce domů po půlnoci 7 dní v tejdnu, takže ani děti nepohlídá a ani nakoupit fakt nedojde. Z důvodů výše zmíněných jsem nechtěla sourozenecký kočár, nejdřív jsem měla mimino v kočáru a staršího nosila na zádech v Ergu, teď je mladší ve sporťáku a starší buď na skejtu nebo kluše pěšky, hodlám koupit ještě menší a ještě skladnější vozidlo, víc udělat nemůžu... naštěstí tady je skoro vše bezbariérové a když ne tak lidi víceméně ochotně pomáhají, ale i tak je to soda se s kočárem plus dítětem na skejtu narvat do nacpaný tramvaje (byť nízkopodlažní)...
Odpovědět
 janna001 


Re: nerozumím 

(7.4.2009 20:43:35)
Já se fisperandy zastanu, napadlo mě to samé, co jí. Pravda, mám jenom jedno malé dítě, ne dvojčata, ale bavíme se tady o matkách s dvojčaty a alespoň v této části diskuze se k tomu žádná nevyjádřila. Nakupuju většinou sama, když je s malým manžel, bez něho je to složitější, i když se to zvládnout dá (nedávno byl v nemocnici a ještě se doléčuje - mám to z vlastní zkušenosti). Máme ovšem auto, bez toho by to bylo krušné. A z obchodu už mě zdvořile vykázali několikrát, i s normálním kočárkem.
Odpovědět
 Kačka,Nikolka Dominik 
  • 

Re: nerozumím 

(8.4.2009 19:54:40)
tak já si to s Vámi vyměním,manžel se vrací domů pozdě večer nebo v noci,babičky pracují a děti jsem si udělala já takže nechápu proč bych je měla pořád cpát babičkám,malé obchůdky tu nemám a i kdyby tak musím s dětmi dovnitř,protože venku je rozhodně nenechám,že.Ne každá maminka má tu výhodu že manžel nakluše domů brzy odpoledne a ještě je tak akční že zajde nakoupit,nebo se postará o děti,že!
Odpovědět
 MarikaP+3 


Re: nerozumím 

(13.4.2009 7:32:19)
Fisperando, tak to jsem se zasmála. Jednu babičku máme v Brně (jsme Pražáci) druhou přes celou Prahu,obě pracující. Manžel, pokud je v práci, tak odchází okolo 5, vrací se, až když dítko spí. Auto nemáme - ono je totiž někdy i dobrodružství jet s nákupem a kočárem MHD a to i když jedeš nízkopodlažní tramvají (například výstup na zastávnce Lipanská). Do nákupních center nechodíme téměř vůbec, ale už se mi stalo, že jsem stála 5 minut ve frontě v Bille a u pokladny jsem zjistila, že kvůli chladícímu boxu neprojedu (nemám dvojčata), takže jsem si musela stoupnout do jiné fronty. A pokud jdu nakoupit do malého krámu, například zdravé výživy, lékarny, tak pouze s dítětem v šátku, s kočárem bud neprojedu nebo nezdolám 2-3 schůdky.~o~
Odpovědět
 dnada 


Re: nerozumím 

(19.4.2009 11:06:42)
To fisperanda

Většinou o nákupní centra tolik nejde,jako o taková,ale o obchůdky v nich. Ano,nikdo nás tam nakupovat nenutí,ale .... Jsem s dítětem sama,rodiče mám 120km daleko,rodičák nic moc,opravdu je pro mě výhodnější,zajet 2x za měsíc nakoupit do velkého nákupního centra(vyjde mě to levneji než 3x týdně nákup v malém městě či vsi a ne vždy také seženu vše co potřebuji a na nákupu strávím půl dne místo dvou hodin ve velkém centru). Ano ,nemá každý tu možnost jako ty si to zařídit.Já třeba musela malého nosit všude s sebou od jeho měsíce,kdy sem mu začala vyřizovat RL a další věci po úřadech a je pravda,že do jeho 6ti kil sem ho raději nosila v autosedačce nebo šátku(a to jsou lidi ještě víc uštěpačný a jejich poznámky jsou oprvdu nevybíravé),protože s kočárem sem se nikde nedostala:-(

A ještě k těm problémům.Třeba v rokycanech v drogerii DM sem měla obrovské problémy projet mezi regálama s jejich pidi vozíky a na nich umístěnou autosedačkou:-( Musela sem popojíždět s jejich stojanama atd,až sem raději začla jezdit do plzně do Olympie,protože tam můžu v pohodě i s kočárkem a bez stresu. Jinak úzké uličky jako jsou v bille a jinde pro mě byla lahůdka i v těhotenství,nejednou mi pomáhali vyndat nákup lidi okolo,když viděli že se tam opravdu s bříškem v8mém měsíci nevejdu. Jinak asi sem zatím měla štěstí na lidi,protože se mi ještě nestalo,aby mi někdo nepodržel dveře nebo nepomohl s kočárkem přes schody atd. (občas se ani nedivím,že některým maminkám nikdo nepomůže,když se permanentně tváří,jako by jim někdo "ukradl všechny hračky",tzn jsou naštvané,mračí se a ještě mají všelijaké hrubé připomínky ) S úsměvem jde všechno líp a když se směje maminka i miminko,najde se hodně ochotných lidí(nevím jak je to u dvojiček,to nedokáži posoudit),kteří pomohou i bez toho,aby je člověk musel žádat ;-)
Odpovědět
 Dita 
  • 

Kdyby obchody 

(6.4.2009 10:00:23)
Kdybych se s kočárkem nedostala jen do obchodu, bylo by to fajn. Problém jsou výtahy, a to i tam, kde by to člověk nečekal. Jako příklad uvádím Polikliniku FN v Ostravě. Dveře od výtahu se mají sice otvírat na 80cm, ale není tomu tak. Dveře nezajíždí úplně a když na každé straně zůstane jen malý kousek, nemáte šanci. Do výtahu to ještě jde, trochu se rozjedete a zaberete-odřená kolečka oželím, ale dostat se z výtahu je problém, normálně jsem uvízla. Pomohli mi čekající na výtah, kteří přidrželi obě strany dveří. Být tam sama, tak pokud jsem neumřela, jezdím tam dodnes.
Odpovědět
 Pole levandulové 


Chapu, ze dvojcata 

(6.4.2009 10:21:26)
si clovek nevybere, proste se narodi. Ale mam kamaradku s dvojcatky a ta to resi tak, ze jezdi z normalnim kocarem, kde ma jedno dite a to druhe ma v satku - obe deti strida, funguje ji to. Jestli to nebude tim, ze nez by si stezovala, ze je k ni okoli nepriznive, tak si radeji poradi sama? Deti chtela, je za ne rada a vi, ze se z ni okoli na hlavu nepostavi, tak proc se rozcilovat?
Odpovědět
 vesna 
  • 

Re: Chapu, ze dvojcata 

(6.4.2009 10:48:15)
Kazda matka (nie len dvojcat) vie, ze si musi nejako poradit a samozrejme si aj poradi. Ale usilovat o ustretovost okolia moze (to nie je stazovanie sa so zalozenymi rukami, ale skor aktivna snaha nieco menit). Keby tejto snahy nebolo, zeny by este nevolili, nemohli by pracovat, cernosy by boli v getach a pod.

Problem ani tak nie je v preprave dvojiciek pokial su malicke babetka (my sme to riesili autosedackami). Problem vznika ked deti su uz velke, ale nedokazu stabilne chodit (u dvojiciek je v celku bezne, ze zacnu chodit neskor) a nezvladnu dlhsie trasy peso, pricom ich nemozes nechat pri dverach, ze "pockajte na mna, hned som tu". Od cca 9 mesiacov do cca 2 rokov je to v celku boj.
Odpovědět
 Hanka 75 


také hodní lidé 

(6.4.2009 20:34:41)
Krásně napsané :-) s tím se ztotožňuji. Jinak pro Skramušku, moje záda by tohle nezvládla, už ted je mám odrovnaná od zvedání dvojčat. Jsem drobnější postavy a tohle by bylo nad moje síly.
Jsem zvědavá co nás čeká, protože zatím máme malé děti, a vše je v pohodě. Dokonce lidé velice ochotně pomáhají s kočárkem. Ale jak tu někdo psal, nejhorší je to prý od 9 měsíců do 2 let, tak to máme teprve před sebou.

Když jsme jeli asi 3-měsíční kontrolu, zastvila tramvaj, protože před ní upadlo autu kolo a nemohla dál. My v ní zůstali uvězněni, protože před dveřmi tramvaje, u nichž jsme s kočárkem stáli parkovala auta. A pak tramvaják byl děsný sympaták, první navrhl, že když se najde pár chlapů můžou hnout tím autem, pak se snažil kočárek přenést k jiným dveřím a na konec pomohli ukrajinští dělníci jdoucí okolo po chodníku. Kočárek s dvojčaty přenesli přes zaparkovaná auta na chodník. Hezký začátek dne s milými lidmi. To byl vrchol ochoty pana řidiče i okolojdoucích :-)
Odpovědět
 Kačka,Nikolka,Dominik 
  • 

Re: Chapu, ze dvojcata 

(8.4.2009 20:15:40)
Ano,je jasné že si každá mamina nějak poradí,jinak to ani nejde,to bych nesměla vytáhnout paty z baráku,tady jde o princip a o to jak jsou k sobě lidé bezohlední a nechápu proč bych měla držet pusu a nechat si to líbit,tím že mám dvě děti nejsem méněcená,tak aspoň zanadávat si můžu,ne!Jsem ráda za to že ty dva koblížky mám a rozhodně bych neměnila,taky nečekám že si z toho okolí sedne na zadek,ale mlčet rozhodně nebudu!
Odpovědět
 foxina 


dm drogerie 

(6.4.2009 10:21:56)
nakupuji pravidelně v dm drogerce v domažlicích. drgerka je na menším prostoru a kdo zná ostatní dm tak jistě víte že sortimentem nešetří. takže uličky opravdu jen na jeden kočát tip top. nikdy jsem neviděla křivý pohled prodavaček když jsem jim omylem doslova servávala kolečky kočáru plastová zakončení regálů. jsou tam naprosto úžasné prodavačky a občas pomohou i odsuvné regály posunout tak abych pohodlněji projela. je to opravdu vyjímečný obchod. a jsem za něj ráda. takže díkybohu kočárkový syndrom jsem nestačila ani poznat. přeji všem více takových obchůdků.
Odpovědět
 vesna 
  • 

to naozaj nebola sranda 

(6.4.2009 10:27:54)
Mali sme dvojickovsky kocik za sebou, skladny a uzky, ale i tak sme si uzili svoje. Najhorsi zazitok mam z prechodu cez elektrickovu trat na pesom prechode. Bolo leto a asvaltka okolo kolajnic sa nadvyhla. Vzdialenost medzi prednymi a zadnymi kolesami na nasom kociku sa rovna presne sirke kolajnic. A tak predne kolesa zapadli v predu, zadne sa zasekli do druhej diery na kolajnice a ja som ich nedokazala vytiahnut. Zelena sa zmenila na cervenu a sofer elektricky zacal zurivo zvonit. Ale kocik nesiel vybrat. Ked mu usla aj druha "zelena" otvoril dvere na elektricke (ktora mala zastavku tesne pred prechodom v ktorom sme uviazli) a zacal mi nadavat do krav, p.. a neschopnych babizni, ktore sa vsade trepu s kocikom. Nie, on nevysiel mi pomoct vytiahnut deti. Okoliduci len tak na nas pozerali a ja som mala taky stres, ze som uz naozaj nevedela co robit. Nakoniec som histericky na sofera zarevala nech mi pride pomoct. A on mi povedal "na so si rodila tolko deti ked sa o nich nevies postarat". V tom hneve sa mi podarilo vymanit predne kolesa a presli sme ulicu. Este som ho pocula ako za nami krici, ze sme zablokovali celu elektrickovu dopravu v meste (za nim stali dalsie 4 elektricky a ludia zo zastavky na nas pozerali ako na atrakciu). To naozaj bol velky stres.

Prechadzky sme si tiez "uzili". Najprv sme mali prenajaty byt v typickom panelaku s uzkym vytahom. Deti som nalozila do korbiciek, ram som zlozila a nalozila, jednu korbicku som dala na zem a druhu pod pazuchu a isli sme. Ale i tak nam ostavalo 8 schodov od vytahu dole (takze som deti v korbickach dala na zem, zniesla ram a potom kazde dieta. Ked sme isli domov kolotoc sa opakoval.

Ked sme sa prestahovali, moje nocne mory zvane vychadzky sa zviacnasobili. V starom dome nebol vytah a i ked sme boli na prizemi je tam 12 neprekonatelnych schodov. A vtedy sme isli iba na kratke prechadzky s autosedackami. Znovu ram kocika, a potom do kazdej ruky autosedacka. Ked deti vyrastli z vajicok prestali sme chodit bez tatinka na prechadzku. Ked sme isli k lekarovi pomahali mi ochotni susedia dochodcovia, ktori vonku na chvilu postrazili jedno dieta, kym som nevyniesla druhe. Ked sme sa vratili, znovu som prosila susedov o postrazenie.

Bolo to skutocne na nervy a to som nesla s detmi ani nakupovat, ani verejnou dopravou.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: to naozaj nebola sranda 

(6.4.2009 11:00:54)
úvaha o tom jak to zvládají maminky dvojčat mě napadne právě vždycky ve chvíli když nesu mého synka v autosedačce (plus nějaké ty nezbytné tašky s věcmi k tomu).... taky máme dost schodů.
Článek je bohužel napsaný dost ofenzivně, bez jakéhokoli pohledu z druhé strany, takhle se k řešení dobrat nedá.
To že člověk si nejlíp pomůže sám jsem si ověřila mnohokrát. Když jsem slušně požádala, bylo mi vyhověno (pomoc s kočárkem, s otevřením dveří, vyjet/sjet schody). A stejně jsem nejraději většinu věcí zařídila sama - když hlídal manžel. To jsem se mohla i soustředit na to co říkám a co kdo říká mě :-). A dělal nám první rok i "zásobovače" - dopoledne jsem mu poslala mail co potřebuju přivézt, přes oběd to nakoupil, večer dovezl.... Organizace pravda trošku víc, ale šlo to. Horší než mít depku z toho kam se dostanu/nedostanu s kočárkem bylo pro mě vědomí že ten mrňousek (později dva) je na mě absolutně závislý (obzvlášť při kojení), to byl nápor na psychiku.
Odpovědět
 Gabča, Adélka 12/02 


Vesna 

(6.4.2009 11:53:41)
No docela si umím představit ten pocit, taky se mi to stalo - s golfkama... obrubník a zapuštěná kolej přesně ve vzdálenosti mezi zadním a předním kolečkem, takže jsem zajela šikovně zadníma kolečkama do kolejí a přední se jen mírně o obrobrubník opřely. Naštěstí jen krátký boj - golfky jsem po marném boji lapla - naštěstí jsou lehké - a přenesla.
Při překážkách jsem se snažila žádat přihlížející o pomoc - ale ne každý má tu odvahu se nahlas ozvat.

Co se týká dvojčátek a kočárků pro dvojky - maminky vždy lituji.
S kočárkem pro jedno dítě pomáhám, ale je fakt, že když vidím jak se maminka tváří důležitě, odcházím a říkám si - tak ty si poradíš.
Ale dvojčátka tahat to nechávám chlapům. I když nedávno jsem pomáhala paní s 1kočárkem a byl těžký jak kráva, až byl z busu venku a ona hrábla pro něco pod kočár, jsem si všimla, že tam veze několik 1,5l vod a nákup ~o~. Tak nejspíš i dvojky mimi bych zvládla. ~z~~z~
Odpovědět
 Kalamity YANKA 


Re: to naozaj nebola sranda 

(6.4.2009 12:24:25)
TAK NA TOHLE MI NEDÁ NEREAGOVAT,

HLAVNĚ TO S TÍM TRAMVAJÁKEM! TO JE FAKT SÍLA!

TO JSI DOBRÁ, ŽES TO ZVLÁDLA.
MĚ TO ROZČÍLILO JEN BĚHEM ČTENÍ, TOHO CHLAPA BYCH SI PŘES DOPRAVNÍ PODNIK ASI NAŠLA AUDĚLAAL MU POŘÁDNOU OSTUDU!!!

NAOPAK ŘIDIČ TĚHLECH PROSTŘEDKŮ BY MĚL BÝT OCHOTEN V TAKOVÉTO SITUACI POMOCI. A NE JEN V TÉHLE, JEDNÁ SE I O NASTUPOVÁNÍ DO DOPRABVNÍHO PR. S KOČÁRKY, POKUD TAM NENÍ NIKDO JINÝ, KDO MY MOHL POMOCI, PRÁVĚ ŘIDIČ MÁ VYLÉZT OD VOLANTU A POMOCI S KOČÁREM.


TOHLE JE NEURVALOST~o~~o~~o~
Odpovědět
 markéta 2 děti 
  • 

Re: to naozaj nebola sranda 

(6.4.2009 15:11:49)
Proč jste si nepořídili koleje? My měli nejprve plechové a pak dřevěné.Plechové byly lehčí, ale zase když se na ně omylem šláplo, prohnuly se a změnily tvar a musely se narovnávat. Dřevěné držely dobře, ale zase byly těžší. Nechávala jsem je v kočárkárně, přeci jen, o dřevo je zájem, určitě by je někdo čajznul, kdybych je nechala jen opřené o zeď. Není-li tatínek šikula, snad by se našel někdo v okolí, kdo by vám to vyrobil.
Odpovědět
 vesna 
  • 

Re: to naozaj nebola sranda 

(6.4.2009 15:59:54)
dakujem za typ, ale nebolo to realizovatelne. Schodiste v nasej budove, ktora ma 100 rokov je naozaj vysoke aj ked ma iba 12 schodov. A do tej vysky som nebola schopna vytlacit cca 20 kg deti + cca 20 kg kocik. Samozrejme, cim deti boli starsie vaha narastala. Ked sme do tej kosiny skusili potlacit kocik, tak hrozilo, ze "vrchne" dieta ostane vysiet vo vzduchu (len na pasoch). Dalsi problem bol, ze od posledného schodu po vstupne dvere (to su tie obrovske, drevene, samozatvaracie a uz hodnu chvilu sa nikto ani nepokusil otvorit druhe kridlo)je cca 30 cm, takze tam sa kocik nedal nijako zatocit, vytocit. Skratka, nevrhov a pokusov bolo vela, nevyslo to. Ale susedska pomoc bola neocenitelna, za co som im do dnes vdacna. Nach ziju dochodcovia, ti nasi su naozaj zlaty a ochotni a hlavne boli doma, ked som ich potrebovala.
Odpovědět
 galadriel 


jo holt kdo to nezažil ... 

(27.4.2009 15:20:06)
Kdo z Vás si to vlastně vyzkoušel? Kdo dvojčata nemá,ten neví o čem to je. Je pravda,že ne vždy je to med. Ať už cestování nebo colkoliv jiného-nákupy,volný čas... Je to prostě náročné. Já už to absolovuji 2 roky a mám stresy nejen kočárkové... Nebudu se rozepisovat o MHD,kdy každý,kdo vidí kočárek pro 2 - tak uhání rychle k jiným dveřím-to známe všechny.Pak pokladny pro vozíčkáře-tam vždy stojí největší fronta-i když každý může do kterékoliv jiné. je to o toleranci,která je velmi-velmi vzácná. Málokdo ji má v sobě - ať už prodejci,či spoluobčané.Proto musíme být silné a spoléhat pouze sami na sebe a věřit,že bude líp.
Odpovědět
 kreditka 


Tak to mi fakt srdce netrhá 

(6.4.2009 11:43:13)
To že jsem se někdy nedostala s kočárem do obchodu mi fakt srdce nikdy netrhalo, koneckonců krom obchodních center tu má vstup s kočárky pololeno tak max. 10 % obchodů. Když jsem do obchodu musela, tak jsem malou vzala do náruče a kočár nechala stát venku - aby ho nikdo neukradl koupila jsem si hlídač vzdálenosti. Popř. pokud to šlo narvala jsem malou tátovi či babičce. Maminky s dvojčaty to mají horší, ale dělat z tohoto problémku hned diagnózu mi přijde bláznivý
Odpovědět
 MarketaB 


Vytahu v metru 

(6.4.2009 13:13:01)
Jako matka dvojcat v Praze jsem se setkala s problemem, ze vytahy v metru maji prilis uzke dvere na dvojcatovske golfky. Nahoru se vetsinou clovek dostane po jezdicich schodech, ale dolu uz to byva horsi, protoze v 90% procentech na vyber zbyvaji jen normalni schody.

Jinak je "desne" k popukani pro prihlizejici lidi videt maminku s dvojcaty v metru. Schazela jsem ze po schodech dolu, jednou rukou zdrncavala dvojcatovske golfky, druhou rukou drzela jedno 18m dvojce a hlidala ocima druhe dvojce, ktere slo dolu drzice se zabradli.
Nikdo nam nechtel pomahat....
Odpovědět
 Hana 
  • 

Re: Vytahu v metru 

(6.4.2009 13:52:18)
Vsechny maminky dvojcat v Cesku velmi obdivuju, jak to tam zvladaji.
Mam 16 mesicni dvojcata, ale bydlim v Anglii, kde obchodnici pochopili, ze matky deti chteji nakupovat (cim vice deti tim vice obleceni a jidla...) a take jim to umoznuji.
V supermarketech jsou nakupni vozicky se sedatkama pro dve deti, hodne obchodu ma prostor projet i dvojcecim kocarkem a kdyz ne, tak jsou tam prodavacky, ktere zustanou u kocarku zatimco ja se projdu mezi regaly.
Male obchudky jsou problem - ale uz se mi stalo, ze jsem nakupovala z ulice - prodavacka vysla na chodnik...
K nasemu lekari se dostanu s kocarkem jenom do cekarny, pak mi vzdy prijde pomoc s jednim ditkem nejaka asistentka.

Je to vse o lidech a pokud maminky (a to nejen dvojcat) nebudou aktivne volat, jake maji potreby, tak se nic nezmeni.

H.
Odpovědět
 Zuuuza 


Re: Vytahu v metru 

(6.4.2009 14:32:45)
~R^~R^ Je vidět, že když se chce, všechno jde! Super.
Odpovědět
 zuzkasim 


Skutečný problém 

(6.4.2009 14:00:37)
Já si nejsem jistá, jestli se ze všeho nedělá trochu nafouklá bublina. Ano, věřím, že maminky dvojčat to mají o dost těžší, ale co teprv trojčat nebo dokonce čtyřčat? Prostě celý život se musí trochu přizpůsobit. Mám zkušenosti s kočárkem pro jedno dítě, ano, jsou obchody, kam se velmi těžko dostává, na druhou stranu pokud o nákup v takovém obchodě opravdu stojím, zvládnu kočár nechat chvíli venku a velmi rychle nakoupit. Zvládnu si nákup v tomto obchodě naplánovat na ty vzácné okamžiky, kdy buď jdeme i s tatínkem (babičkou, kamarádkou) nebo jdu sama (bývá to opravdu párkrát do roka, ale dá se to). Bydlím v paneláku v 6. patře s obyč. malým výtahem. Mít dvojčata, tak žádný druh kočárku do výtahu nestrčím - má si taková maminka na obci stěžovat a žádat vybudování speciální výtahu? Mimochodem nemáme dole ani kočárkárnu. Takže nezbude, než kočárek zamykat dole u výtahu a děti vyvézt nahoru. Kamarádka bydlí ve starém bytovém domě ve 4. patře bez výtahu a bez kočárkárny. Neměla si proto pořizovat děti? Nemůže se přece celý svět točit kolem toho, co my zrovna teď potřebujeme. V tomhle opravdu skutečný problém nevidím, byť to občas život znepříjemňuje.
Odpovědět
 Kris 
  • 

Re: Skutečný problém 

(7.4.2009 6:54:36)
Souhlasim. Unavuje me a urazi, jak matky neustale vyzaduji pozitivni diskriminaci. Kdyz vidim nekoho v nouzi a muzu, tak pomuzu...a rada. Ale pokud nekdo neni schopen zaridit si zivot tak, aby ho v dnesnim beznem a realnem svete zvladl, tak ma smulu. Nakup je bezna vec a existuje mnoho moznosti, jak to udelat jinak.
Odpovědět
 Cita 


Re: Skutečný problém 

(9.4.2009 16:57:17)
No já myslím, že sem tam nějaký ten nájezd, širší vchod, nebo větší výtah by nikomu neublížil..snažím se to navrhovt alepoň u nových staveb..počáteční náklady se zvýší minimálně, komfort maximálně..až budu na vozíku, bude se mi to hodit..

Když si nikdo nebude na nic stěžovat, nic se nezmění..

Jen stěžovat si tady, je drobet zbytečný..
Odpovědět
 Veronika+3kluci 


stres i s jedním 

(6.4.2009 14:05:29)
Jojo, někdy je to stres i s jednoduchým kočárkem - dostat se na/z nádraží, kde jsou buď koleje (v lepším případě) nebo schody a nikde nikdo, případně nikdo ochotný pomoci, nastoupit do tram s velkým kočárem bez cizí pomoci, pokud tato nechá dost dlouho otevřené dveře... Člověk to musí nějak zvládnout, jasně, ale příjemné to teda není. A věřím, že kočár s dvěma a více dětmi, to musí být občas na nervy.
Odpovědět
 kačka 
  • 

Re: stres i s jedním 

(13.4.2009 21:35:07)
Uplně nejlepší je, když přijedeš na vlakovjé nádraží, dvojčatový kočár, v něm roční děti, které nechodí a potřebuješ se dostat na třetí nástupiště. V tu chvíli mi oznámili, že výtah je pokažený, tak jsme se strojvůdcem a výpravčím rvali ten široký kočár přes koleje, divím se že mu neupadaly všechny kola. Pak přijel vlak, klasický zelený vagony s vysokými schody, kočár musel do nákladovýho prostoru a já s oběma dětmi v náruči, na zádech batoh a pokoušela jsem se vylízt do těch vysokých schodů. Nebýt průvodčího který mě zezádu držel, tak se i s dětma válím pod vlakem. Pak jsem musela kus cesty jet autobusem, kočár se opět nevešel dveřmi, tak vysadit děti, nechat je chvíli válet na chodníku, kočár zešikma nandat do autobusu, nandat do něj řvoucí děti, a to celé absolvovat znovu až jsme byli na místě. Po těchle zážitcích už jezdím jenom autem.
Odpovědět
 M+4 
  • 

vzpomínka 

(6.4.2009 14:12:24)
Tak jsem si s husí kůží zavzpomínala na dobu před pár měsíci, kdy naše dvojčata ještě jezdila v kočárku a já s nimi sama mohla jen do pár obchodů. Jinam pouze s hlídačem kočárku (tatínek nebo starší sourozenci). Teď mám radost, že můžu kamkoli, sice dvouleťáci vydrží v obchodě jen pár minut, ale i rychle se dá nakoupit. Všechno můžeme nakoupit sami v čase, kdy je v obchodech málo lidí. Po dvou letech si užívám příjemný pocit nezávislosti :-)) M+1+1+2
Odpovědět
 Xeni 


Chapu jak obchodniky, tak i maminky 

(6.4.2009 14:31:00)
No ja pro sve deti pouzivala tandem kocarek. Projela jsem dvermi, vsude jsem se vytocila. Nikdy bych si nekoupila dvojity s detmi vedle sebe ten hodne siroky, kde matky treba museji sundavat kola na jedne strane aby projely do obchodu, nebo mit proste jeden kocarek na prochazky a jeden na nakupy nebo nakupovat za pomoci manzela ci nekoho.
Lidi co maji vicercata mivaji mimca v autosedacce v tandemu 2 i 3 za sebou, nosic autosedacek ma velky kosik na nakupy, takze idealni do malla, vystavu apod.

Vsimla jsem si ze nekdy i kdyz prijedu se single kocarem, tak se po me v obchode vice divaji. Az kdyz jsem zkusila v obchode sama pracovat, pochopila jsem proc. Jednak lidi kocarem mohou veci znicit a uspinit, treba odrit pracku, prejet kus na zem spadleho obleceni a to se pak stava neprodejne a hlavne lidi hodne kradou a do kocaru se ledaccos skryje.

Asi si kazda maminka musi ujasnit zivotni styl a podle toho nakoupit kocar, ja osobne mam 4. Nejvetsi Dorjan Danny Sport je v obyvaku, golfac za dverma, tandem a single je slozeny pod igelitovym pytlem na balkone. Podle toho co delam beru kocar. Zabere to trosku vice mista, ale nemam kocarkovy syndrom.
Odpovědět
 Novotňásci 


Syndrom lhostejnosti 

(6.4.2009 14:44:59)
Přesně jste popsala fenomén dnešní doby,absolutní lhostejnost a nevychovanost.Je přece naprosto jasné,že maminka,která má dvojčecí a vícečecí kočárek potřebuje pomoc tak jako člověk na vozíku. Jen úplný blb není schopen pochopit,že je potřeba udělat v obchodě dost širší turnikety nebo samostatné vchody pro maminky s širokým kočárkem.Nebo zašídit hlídací koutek pro děti.Ale to bych po tupcích asi chtěla moc.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Re: Syndrom lhostejnosti 

(6.4.2009 22:53:29)
Lidko,

holt se musíte ozvat. Musíte požádat o pomoc, jinak vám nikdo nepomůže.

Vozíčkáři jsou na tom lépe, protože mají různé organizace, které mluví jejich jménem a bojují za jejich práva. Tím se dostávají jejich každodenní potíže do povědomí široké veřejnosti. Ale o problémech s dvojčecími kočárky jsem se popravdě dozvěděla právě teď poprvé. Až budete víc vidět a slyšet, tak teprve můžete očekávat i nějaké změny. A není to o blbosti ostatních, ale o tom, že ostatní si vaše problémy vůbec neumí představit a ani je nenapadne, co všechno musíte řešit.
Odpovědět
 Novotňásci 


Re: Syndrom lhostejnosti 

(7.4.2009 16:11:58)
Já jsem tento problém nemusela řešit,ale mám pár maminek v okolí,které dvojčátka mají. Ale pokud nejsou lidé lhostejní a vidí,že je někde nějaká potíž s kočárkem tak pomohou a nedělají zle kvůli tomu,že se někam kočár nevejde.A ještě říkat něco v tom duchu,že si za dvojčata může sama.A podobné chytré mravokárné řeči.Zrovna v tomhle jsou třeba dva.

Například i kočárek pro jedno dítě je problém protlačit turniketem do obchodu.Vím to z vlastní nedávné zkušenosti.Naštěstí tam byla paní prodavačka,které spící malou ochotně pohlídala před pokladnami,abych si mohla nakoupit.
Odpovědět
 Laura 
  • 

"Syndrom vozíkového stresu" 

(6.4.2009 19:52:17)
... a to si představte, že já mám 8-letého syna, který samostatně nechodí, pohybuje se na vozíku, který navíc zatím neumí dobře řídit. Manžel od nás odešel "na lepší", takže do těch blbejch krámů (velkých nebo malých) prostě chodit musíme spolu, i když to ani jednoho z nás netěší. Dobře znám ty úzké uličky kolem pokladen v sámoškách, ty hloupé řeči o tom, že do jejich obchodu s vozíkem nesmíme, ty rampy či co to je, přes které sedící člověk na vozíku neprojede, aniž by se udeřil do hlavy, tak tedy své 25-kilové dítko přes takové rampy přenáším... Vaše dítka z těch kočárů jednou vyrostou, můj syn bohužel ne.
Asi to teď vypadá, že skuhrám a stěžuji si. Neberte to tak. Spíš by to chtělo nějak to změnit - ale jak? Napadá vás něco?
Odpovědět
 Markéta, 21-ti měsíční dvojčata 
  • 

Re:  

(6.4.2009 21:15:56)
dvojčata mám, ale taky mi to přijde trochu přehnané... párkrát se mi stalo, že jsem se do obchodu nevešla, no tak jsem tam prostě nešla, a koupila to jinde, a nebo jsem počkala až děti usnou a zachovala se jako "socialistická matka", jak tady někdo napsal, nechala je venku a rychle to koupila. Co bylo ale, alespoň pro mě, poměrně trefné, je to s tou cedulkou, ano, jsou to dvojčata, blablabla... to je fakt strašný, chápu, že ty lidi to nemyslí zle, ale po třech hodinách spánku, kdy se urvaná peru s dvacetikilovým kočárem a vleču se někam do parku na lavičku, kde si nad knížkou dám dvacet, zatímco ty dva draci spí, a cestou mě zastaví aspoň tři lidi a kladou otázky typu: no to musí být práce, co? a jak to zvládáte? a úplně nejhorší je: ale já vás teda obdivuju... To se mi chce zařvat: a co mám jako dělat??? hodit je z okna??? samozřejmě se něco jako usměju, něco zamumlám a pakuju se. Ale v hlavě si říkám, prosím vás lidi, ano, všechny maminky dvojčat jsou UNAVENÉ, ano, JE TO NÁROČNÉ, ale ANO, stojí to za to. A prosím vás, neptejte se, A TO MÁTE PŘIROZENĚ NEBO NE????
Odpovědět
 Kristýna, Marky (7), Aňa (2) 
  • 

bariery v nás 

(6.4.2009 21:16:53)
nemám dvojčata, jezdím jen single kočárem a přesto obtíže s tím, jak se někam dostat, potkávám skoro na každém kroku. Máme u nás v Havlíčkově Brodě krásný bezbarierový obchodní dům - ale bohužel na jednotlivých krámcích v tom domě je veliká cedule s přeškrtnutým kočárem - ptala jsem se, je to proto, aby jim maminky naneráželi do zboží, mám prý zaparkovat před krámkem nebo dítě vzít sebou - napadá mne a jak to udělá vozíčkář, nechá zaparkovaný vozíček před krámem - to je podle mne hanba a hned vedle je hračkárna se stejnou cedulí - vedle v elektru ceduli schovali a dali tam kovovou rampu, pod kterou se kočár nevejde.
Pro mne to stres není - já se do těhle krámů vždycky dostanu, prostě tam jedu a výzvy, ať nechám miminko venku, ignoruju. Bezbariérový obchod by měl těžit ze své jedinečnosti a ne omezovat vstup maminkám, vozíčkářům a jiným "handicapovaným". Nedávno mne nechtěli s golfkama pustit ani do našeho bezbarierového bazénu - prý bych jim poškrábala kolečkama dlažičky (chtěla jsem doprovodit starší dceru na plavání a mladší si nechat zaparkovanou v kočárku u přezouvárny).
Stres maminkám podle mne nepůsobí ani tak ty úzké dveře, přeplněné výtahy, o vlacích a autobusích ani nemluvě (to je kapitola sama o sobě, která nás donutila nosit malou v šátku), ale hlavně bariery a omezení v okolních spoluobčanech, v lidech kolem nás. Až tyhle bariéry odstraníme, bude se nám o něco lépe žít.
Odpovědět
 arantxa 


uplne to chápu 

(6.4.2009 23:16:43)
I presto, ze mam doma jedno dite, chapu starosti maminek s vicercaty. Bydlime totiz ve stare ctvrti mesta,kde vetsina obchodu ma uzky vchod i pro normalni kocarek a pro jistotu dve nebo tri schody a dvere s napisem zakaz vstupu s kocarky. Nakupy jsem proto od narozeni syna delala v supermarektu vzdalenem asi 45 minut pesky nebo o vikendu s manzelem. Nedokazala jsem pochopit, jak nektere maminky dokazou nechat dite v kocarku na ulici a jit si v klidu nakoupit.Manzel to zkusil jen jednou v nedaleke pekarne s prosklenou vylohou, ale jen co zasel dovnitr tak uz u kocarku stal cizi pan a poderzele si ho prohlizel a protoze v dnesni dobe se neda nikomu verit nakup se radeji nekonal. U nas vsak nemame jen problem s obchody, ale i s ulozenim kocarku. Bydlime ve 4 patre bez vytahu a kocarkarnu mame ve vedlejsim vchode. Navic nam uz pres pul roku opravuji schody u zadniho vchodu do panelaku,kde nam pro jistotu vymenily zamek, a proto se mi cesta ke kocarkarne protahla o obchazeni celeho bloku (tzn. tri vchodu) a aby toho nebylo malo, po ceste mame hrackarstvi, takze nase obchazeni konci krikem a prosbou o auticko.
Odpovědět
 nela 


u nás to zatiaľ funguje 

(6.4.2009 23:24:21)
U nás na dedine to naštastie funguje ako za socky, myslím tým kočíky s deťmi. A našťastie sa zatiaľ nič nestalo.
Odpovědět
 Hanka36 


S kočárkem k dětskému doktorovi nesmím! 

(7.4.2009 0:17:53)
Článek pěkný ikdyž vypadá jako přehnaný, ale zcela autorku chápu - taky pod dojmem nějakých nepříjemných situací reaguji jinak než s odstupem času.

Ale jak napovídá můj nadpis - chci se zeptat - jak to máte vy ostatní maminky - můžete vjet s kočárkem do čekárny a do ordinace u dětské doktorky? Čekárna je velká a ordinace také, ale u nás se to nesmí. Mít jedno dítě, tak tento příspěvek nepíšu, ale mám skorodvojčata a chodím bohužel k doktorce často - hlavně se starším a mladší je jen doprovod. Přesto musím mladšího mít pořád na ruce, vyndávat ho z kočárku a starší si dělá a lítá jak chce-není ten typ co je u dr. hodný a hraje si, ale ví o něm všichni. Moc by mi pomohlo nemuset mít mladšího na ruce, ale nechat hrát v kočárku, kde bych měla jistotu, že se mu nic nestane a mohla hlídat mladšího. A když jdu jen s papíry, tak nechávám děti v kočárku a mladší "lítá" a já trnu za dvěma rohy hrůzou jestli mi dítě visí hlavou dolů ...
Ale jinak s doktorkou jsem spokojená, ale že se tam s kočárkem nesmí mi řekli hned při první návštěvě (měnila jsem dr. až s dvěma dětmi).
Jak je to u vás?
Odpovědět
 Mickey16 


Re: S kočárkem k dětskému doktorovi nesmím! 

(7.4.2009 0:40:12)
U obou dětských doktorů kde jsem byla to zatím fungovalo tak že přijdeš do místnosti kde je recepce, věšáky na bundy a spol., a dostatek prostoru na odstavení kočárů, z té místnosti jsou dveře do čekárny (která je prosklená takže na ten kočár furt vidím, a navíc je na něj vidět z recepce takže z něj nikdo nic nezcizí)a do ordinací.
Odpovědět
 Rapiti 


Re: S kočárkem k dětskému doktorovi nesmím! 

(7.4.2009 7:48:59)
U nás parkujeme v chodbě jejíž výběžky slouží jako čekárna, takže při čekání na kočárek vidím. Pokud bych nechala jedno dítě třeba spát v kočárku, tak by sestra nechala otevřené dveře, abych slyšela, jestli se nevzbudilo.

Mimochodem, u naší zubařky mám běžně kočár s dítětem zaparkovaný přímo v ordinaci. Bohužel, dvojčecí by neprošel dveřmi. Ale s jedním dítětem v kočárku a druhým dítětem školáčkem můžu sedět hodinu v zubařském křesle a vím, že moje děti nikomu nevadí.
Odpovědět
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: S kočárkem k dětskému doktorovi nesmím! 

(7.4.2009 9:04:00)
Naštěstí už jsou holky obě z kočárku. Já jsem to ale moc neřešila, protože jsem ze skorovesnice a kočár jsem nechávala bez dozoru pokaždé, když jsem šla k doktorce. Tedy prázdný. Doktorka je v patře, takže jsem tam kočár nikdy netahala.
Odpovědět
 Dana,dvě holky 
  • 

Re: S kočárkem k dětskému doktorovi nesmím! 

(7.4.2009 12:14:14)
Doktorku máme v patře,takže kočárek nechávám venku pod přístřeškem a zámkem na kolo ho jistím před ukradením.Už se to tam totiž několikrát stalo,že ho ukradli.
Odpovědět
 1.3Magráta13 


STRES NEJEN KOČÁRKOVÝ 

(7.4.2009 13:23:23)
Copak stres kočárkový, ať už se jedná o mono nebo duo kočár, ten se dá vydržet, za rok, dva je pryč. Ale tak mě v souvislosti s článkem napadlo, že ČR bude mít novou diagnozu, která se týká všech dětí a rodičů nyní na RD. Tou diagnozou bude MATEŘINKOVÝ STRES. Neboť s babyboomem se problém mateřinek stává čím dál palčivější a pochybuju, že se ho podaří vyřešit během několika nejbližších let. Tudíž všichni rodiče malých dětí budou za pár let řešit otázku "Kam s ním".
Bohužel bude následovat stres školní, protože alespoň v okolí Prahy začínají být i základní školy nehorázně nacpané.
Odpovědět
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


kočárky s jedním dítětem mají stejný problém 

(7.4.2009 13:31:56)
Ahoj, nečetla jsem diskuzi, asi to tu už někdo zmínil přede mnou. Bydlíme v centru Prahy a řeším stejný problém s jednokočárem. Nemůžu skoro nikam. Nejhorší je Schleker drogerie, mám tu dvě, do jedné je úzký vchod a hned za ním 4 schody, ve druhé nejsou schody, ale zase je tam tak úzká ulička, že neprojedu. Nemůžu do nejbližší samošky, na poště je úzká ulička a tolik lidí, že se tam s kočárem nevejdeme. A mohla bych pokračovat pořád dál. Občas mně to dost drtí. Pořád se s dětma nějak nepočítá. :( Mějte hezký den.
Odpovědět
 Lenka 
  • 

taky mám stres 

(7.4.2009 23:26:39)
Já mám taky často stres a to mám dítě jedno.
Kromě chování dítěte narážím často neustále na problém, že žiju v historickém městě, kde není nejmenší snaha učinit obchody a úřady bezbariérové.

Takže - nakupuju pokud to jde bez dítěte, pokud to nejde jen tam, kde vidím z obchodu na dítě. Je jen minimum obchodů, kam se dá vjet.
Odpovědět
 Vážný 
  • 

Pár poznámek 

(12.4.2009 21:55:02)
Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, § 52 odst. 3. Stavby pro obchod. Nejméně u jedné pokladny každého oddělení musí být zajištěn průchod o šířce nejméně 900 mm a manipulační plocha ve výšce nejméně 800 mm na podlahou. Nejmenší průchozí šířka mezi samoobslužnými prodejními pulty musí být 1800 mm. Při stavebních úpravách stávajících staveb může být nejmenší šířka mezi samoobslužnými pulty nejméně 1500 mm.

Bez splnění těchto předpisů by neměl být příslušný obchod zkolaudován, ani vydáno stavební povolení. Moc se to nedodržuje. Pokud je ulička zastavěna zbožím, může jít o problém např. požární (únik postižené osoby). Škrtnutý kočárek je zřejmě důvod ke stížnosti na živnostenský odbor.

Tohle jsou standardy obchodu, aby to u nás nevypadalo jako na arabském trhu.
Odpovědět
 kik 
  • 

Re: Pár poznámek 

(15.4.2009 17:45:14)
Ale rika se tam take, ze

f) stavba pro obchod je stavba, která obsahuje celkovou prodejní plochu větší než 2000 m2 (například velkoprodejny, nákupní střediska, obchodní domy),
Odpovědět
 matahari+T 06+A 08+S 10 


sourozenecký kočárek 

(13.4.2009 9:26:49)
pul roku jsem pouzivala souroznecký kočarek - kde jsou deti vedle sebe - a potvrzuji...HOROR. I kdyz byl rozchod kol 79cm, stejne jsme malokdy 80cm dvermi projeli. Deti jsem nechavala před obchodem, u kasy, kde zase ale strasne prekazeli a nakupy se podobaly sprintu po obchode bez košíku pro konkretní 2-3 veci (plinky, sunar, vlhcené ubrousky) a domu! A to nemluvim o MHD, kdy kočar se dvemi detmi važí přes 40kg a uzvednout ho do vysokého autobusu, hlavne dopoledne, kdy jezdí samí duchodci, pomuze malokdo. HLavne musim pokárat MHD Praha z a linku 136, pokud byl v rade uveden nizkopodolazní autobus, na který čekaly maminky jako na spásu, zasadně přijel vysokopodlažní a když už přijel ten nízky, byl už plný kočarku a řidič my oznamil, že max. 3 kočárky a víc ani tuk a at si hodinu!!! počkam na další.....
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.