Lybicka + dva kluci |
|
(9.1.2009 9:14:59) Krasny clanek! Mam sice vlastni deti, ale ted u druheho mam silene problemy s kojenim a mleka min a min. Pul roku sjem vydrzela odsavat a kojit v noci a pred odpolednim spanim (to je ochotny sice blbe, ale preci sat!) ale ted uz nemam silu. kdybych mela jedno dite, a problemy s kojenm, pokusila bych se pouzit vasi metodu! Drzim pesti vsem maminkam co o kojeni bojuji. je to prekrasny pocit souzneni s ditetem! Neznam nic hezciho (pominu-li pocity stesti tesne po porodu ditete!)
|
Kudla2 |
|
(9.1.2009 9:27:10) Tak tohle mi přijde opravdu jako zázrak. Až donedávna jsem netušila, že je něco takového vůbec možné. Jsem z toho dost naměkko.
A kdybych byla adoptovaná a dověděla se, že pro mě moje adoptivní maminka udělala TOHLE, tak by to pro mě byl důkaz, že jsem opravdu JEJÍ, bez ohledu na to, kdo mě porodil.
Autorko, díky!
|
|
Blanka | •
|
(10.1.2009 14:18:49) Také jsem měla velké problémy s kojením. Kamarádka mi řekla o adoptivním kojení. Byl to pro mě hnací motor - když to může jít adoptivní mamince, tak proč by to nemělo jít biologické! Stálo to spoustu úsilí, ale nakonec se to povedlo.
|
Nathana |
|
(10.1.2009 18:17:06) Sama mám dvě holčiny, u první jsem neměla naprosto žádný problém, z porodnice jsme šly krásně příbírající a sající a kojena byla skoro do dvou let, ale s druhou dcerou (nyní 4 měsíce, nar. v 35.tt) jsem "bojovala za kojení" skoro 3 měsíce, než se to opravdu povedlo. Bolesti, záněty, krvácení, Bepanthen, genciánu, ruční odstříkávání a různé typy odsávaček znám velmi dobře. Stejně jako příšerný stres a nervy - nemám mléko, mám ho málo, je slabé, nepřibírá jak by měla, kontrolní vážení u pediatra apod. Párkrát jsem už byla s nervama tak na dně, že jsem se předzásobila UM a kojeneckou vodou, ale nakonec jsem jí ho nedala a zkoušela kojit dál. Taky sice zastávám názor, že kojení je pro mrně to nejlepší, na druhou stranu ale je fakt, ze spoustu stresu jsem si mohla usetřit, kdybych neschopnost kojit nebrala díky "agitaci" jako něco, co musím zlomit, jinak budu špatná máma. Dnes totiž vidím, že mi spousta krásných chvilek s novorozeňátkem proteklo skrz prsty právě tím, jak moc jsem se snažila "nezklamat" a trápila se s "rozkojením". Takže co dodat? Klobouk dolů těm maminkám, které se rozkojily, i když to nebylo jednoduché, těm adoptivním zvlášť, a zároveň slova podpory všem maminkám, které kojit nemohly, nebo to úsilí vzdaly (a já se některým nedivím..) - nejste o nic míň skvělý mámy..
|
|
Dojanka |
|
(10.1.2009 20:03:30) Vůbec jsem nevěděla, že je možné, že se spustí mléko i mamince, která nerodila. Před touto maminkou hluboce smekám a přeju jí a celé rodině jen to nejlepší.
|
|
|
draky+dráčata |
|
(10.1.2009 22:17:56) Už jsem o adoptivním kojení slyšela a žasla jsem, teď podruhé. Klobouk dolů před každým, kdo tohle dokáže udělat!!!!!!
|
|
Zajdulka |
|
(12.1.2009 17:07:45) Taky mi to přijde jako zázrak, zvlášť když jsem ani jedno své dítě přes veškerou snahu téměř nekojila Gratuluji vám a smekám.
|
|
|