| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Skryté myšlenky podváděného partnera

 Celkem 33 názorů.
 Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců 
  • 

Taková paseka 

(9.9.2008 11:31:37)
Jedna nevěra a udělá to takovou spoušť. Je to jak kdyby člověk kvůli jednomu jablku porazil celý sad obsypaných stromů - bude trvat dlouho než budou nové plodící stromy. Není lepší si to jablko odpustit, polknout slinu a jít dál?
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Taková paseka 

(9.9.2008 12:13:05)
A co když po tom jednom jablku spadne další a další...
 Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců 
  • 

Re: Taková paseka 

(9.9.2008 13:30:43)
Jedno pěkný vyhlídnutý jablko pro chuť stačí a padanky neberu - bejvaj většinou červavý a otlučený při skladování rychle hnijou - a plesniví od nich pak i ty původně zdravý a krásný. Když stříhám strom, tak se snažím aby měl ve výsledku třebas i jen padesát pěknejch velkejch zdravejch jablek, než sice třista jablek ale zparchantělejch strupatejch a nezdravejch štovíků, který nežerou ani králíci. Nesmí se brát kdeco, ale vybrat ten správnej plod kterej vydrží dlouho. Kvalita musí mít přednost před kvantitou.
V tomhle přirovnání by ale partner měl být tím pravidelně dobře udržovaným stromem plodícím každoročně díky péči kvalitní ovoce. Snáz se udržuje jeden strom než celý sad (stejně jeden člověk nespořádá úrodu celého sadu) - takže než zanedbaný sad kam si občas zajdu utrhnout trpký a ne moc chutný ovoce, tak to radějii slaďoučký "švestičky z vlastní zahrádky".
PS. Mám výborný švestky a přesně vím, kdy na ně jít (navíc to sousedům nevadí - je to můj strom, jen se s nima o ůrodu nedělím, ať taky zahradničí, taková dřina to zas není). Navíc jsem typ, který se rád kochá tvarem stromů i v době kdy zrovna neplodí a nekvetou - prostě se mi líbí, jak se u mne má ten strom dobře a jak mu svědčí že je zrovna umne na zahradě.
 10.5Libik12 


V článku 

(9.9.2008 15:27:31)
je hezky vědecky popsáno, že odhalovat partnerovi nevěru není to nejchytřejší, co lze pro původní vztah udělat.

na to téma tu byla sladká hádka o pravdě a "lži" před časem, tak tedy čtěte pozorně;)
 Ivka Nov. 
  • 

Re: V článku 

(9.9.2008 15:35:17)
Libiku a kde to bylo??
 Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců 
  • 

Re: V článku 

(9.9.2008 15:57:15)
To jo, já chtěl jen jemně naznačit, že je mnohem lepší používat bezpečnost aktivní (v autě např. správné pneu, seřízené brzdy a funkční řízení...) než bezpečnost pasivní (deformační zóny, bezpečnostní pásy, hromady airbagů...). Obojí slouží k záchraně člověka, ale při použití pasivních bezpečnostních prvků už došlo k destrukci vozidla a bude se muset draze opravovat - pokud nedošlo k totální havárii. Často se auto podaří pracně opravit tak, že laik ani nepozná, že bylo havarované. Ale to, že havarované jednou bylo, je věc nezvratitelná a ačkoli není vidět, občas může docházet následně k různým skrytým závadám na funkčnosti.
Je vždy lepší využívat aktivní bezpečnostní prvky - ty pasivní už jsou jen krizové a nouzové řešení, jak z havárie dostat lidi s co nejmenším zraněním - tam už se na auto nekouká.
 10.5Libik12 


Re: V článku 

(9.9.2008 16:00:39)
hezké

ale ne každému střetu lze zabránit aktivními bezpečnostními prvky
 Kohnova 
  • 

Re: V článku 

(9.9.2008 17:51:24)
Krome toho manzelstvi ani pri nejlepsi vuli neni auto, sice je takova analogie lakava a na prvni pohled pekna, ale je to blbost. Lidske vztahy nejsou stroje, nefunguji kauzalne a bezpecnostni opatreni v nich take nefunguji, je to skoro legracni si myslet, ze muzu neco nejak "pojistit".
Podle mne to kazdy, kdo s nekym zije dele nez cca deset let, vi (je-li ochotny si to pustit do hlavy).
 Kudla2 


Re: V článku 

(9.9.2008 19:36:01)
A co každý, kdo s někým žije víc než 10 let, ví? Já jen, že budeme mít výročí, tak aby mi něco neuniklo ;)


Jinak souhlas s Tatchudem, napsal jsi to moc hezky.
 Kohnova 
  • 

Re: V článku 

(9.9.2008 21:11:25)
Ze manzelstvi (a lidske vztahy vubec) nefunguji tak jak alegoricky popsal T.
 Kudla2 


Re: V článku 

(9.9.2008 21:43:02)
Já si naopak myslím, že pravdu má Tatchud a že ty vztahy fungují tak, jak popsal :-D
 Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců 
  • 

Re: V článku 

(10.9.2008 8:08:53)
Nám to tak zatím funguje - a to spolu žijeme už dýl jak deset let. Pokud bych do toho směl zahrnout i dobu nerozlučného kamarádství a prvního randění, tak to spolu táhneme už devatenáctým rokem - ale tuhle dobu do toho počítat nemůžu, společné každodenní bydlení je něco jiného než společné scházení se a následný odchod domů k rodičům.
Jasně, že už dávno zanikl ten pocit, kdy nám srdce, při pohledu na foto svého milovaného protějšku, bušilo jak po deseti kafích. Ale navzdory počáteční nelibosti našich rodičů (bejt spolu téměř denně od deseti let je "nenormální";), jsme společnými silami, svépomocí a za pouze své peníze postupem času předělali neobyvatelnou ruinu stavení, o které nikdo jiný v rodině nestál (moc nákladná rekonstrukce starý barabizny). Tam jsme se navzájem přesvědčili o tom, že spolu nejsme pouze pro zábavu (na to tehdy nebývaly síly, čas ani peníze) a že dokážem jako tým celkem bez potíží dotáhnout do konce i akci o které, jsme doposavad neměli ani nejmenší teoretické informace. To o našem vztahu přesvědčilo nejen nás (my to až zas tak nepotřebovali), ale i ty ostatní a svatba už byla jen logickým vyústěním a zjednodušením papírování na úřadech. Navíc jsme ani nechtěli aby se jednou naše děti příjmením lišily od kohokoli z rodičů - je to z mýho pohledu divný a "líbí" se mi to asi tak, jako když má auto dveře barevný jinak než zbytek kastle - jezdí, ale je to splácanec neestetickej.
Takže, já to nepsal zaslepenej studentskou láskou - ta skončila už v minulým tisíciletí.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: V článku 

(9.9.2008 17:54:29)
Libiku,
tak ono hodně záleží na tom, co si pod pojmem "nevěra" kdo představuje... třeba myslel Jeroným něco úplně jiného než např. já. ;)
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


A co zhrzená matka? 

(9.9.2008 17:46:35)
Vím, že to nebylo smyslem článku, ale nemůžu si při čtení těchto řádků nevybavit mojí maminku. Žel, hodně závislá na blízkých osobách, a často živící nesmyslné představy, takže je často zraněnější, než by ve skutečnosti měla být.
Když přeskočím, jak k tomu všemu došlo (vydalo by to na knihu a možná ještě na pokračování), výsledek je zruba takový, jak je výše popisováno. Tj, jsem v rozhovoru trestaná za cokoliv, co v životě prožívám. Např. pokud se zmíním, že máme všeho dostatek, reaguje slovy: "No vidíš, hlavně že máš dostatek, a na moje potřeby si ani nevzpomeneš." Když upřesním, že máme materiální dostatek typu, že jsme dostali nábytek zadarmo apod., ale penězi neoplýváme, reaguje pro změnu: "Však jsem říkala, že jak s čím kdo zachází, s tím také schází. Ono se vám nemůže dobře dařit, když jsi se ke mně zachovala tak jak jsi se zachovala."
No nezbláznil by se z toho jeden?
 Adélka 
  • 

Zhrzený otec 

(9.9.2008 20:22:28)
Tohle mi lehce připomíná mého otce. Pokud si stěžuju, je to špatně (to teda spíš dřív, dokud jsme spolu ještě všichni bydleli). Teď si už na nic nestěžuju (ostatně mám svou domácnost a on moje potíže řešit stejně nebude) a zase je to špatně, protože se prostě mám, nic jsem si nemusela zasloužit a tak těžce vydobít jako on... Myslím, že se mám docela dobře, určitě líp jak průměrný člověk planety (těch chudých je totiž mnohem víc). On tohle ale nikdy nepochopí, pro něj je totiž na světě vždycky něco špatně a ti co jsou na tom zle si za to stejně můžou sami...
 Dana 
  • 

Re: Zhrzený otec 

(22.9.2008 14:50:23)
Tak toto je můj tchán. Minule mi řekl, že kdyby nešetřil, tak nic nemáme, ale zapomněl, že nám taky nic nedal.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Zhrzený otec 

(22.9.2008 14:56:17)
;) to jsem se nasmála. Holt, někdy mají rodiče takovou SVOJÍ logiku... ~j~
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: A co zhrzená matka? 

(10.9.2008 13:47:28)
Jestli tě to trochu uklidní, tak moje maminka je to samé. V podstatě veškerá neštěstí, nemoce , maléry a nepříjemnosti se soustřeďují výhradně na ní.....takovou smůlu a tak těžký život jako ona nikdo z nás nemá...není to zas tak ojedinělý životní postoj, jen u té mamky to člověka tak nějak víc štve, viď.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: A co zhrzená matka? 

(10.9.2008 15:13:43)
Katko,
je to přesně tak. Vím, že takhle "postižených" dětí je nás víc.
Jen bych upravila větu: Těžký život jako ona nikdo Z LIDÍ NA CELÉM SVĚTĚ nemá! Vždycky, když vidí třeba ve zprávách nějaké neštěstí, následuje věta: "Je mi jich líto, musí se ctit hrozně. Ale co je to oproti tomu, co jsem si zažila já!"
 Jana,2 děti 
  • 

Podvod 

(9.9.2008 17:54:57)
A co když láska prostě vyprchá? Už k tomu dotyčnému nic necítíte, snad jen kamarádství. Člověk přece žije jen jednou, přece nebudu neustále spát s někým, kdo už mě nepřitahuje. A proč mu to neřeknu? No přece kvůli dětem, nechci brát dětem tátu a trhat rodinu. Zastávám názor, že co oči nevidí to srdce nebolí.
 Ivka_Nov. 


Re: Podvod 

(9.9.2008 22:49:22)
Jani,
a myslíš, že to je fér? Třeba by se partner rozhodl jinak, kdyby věděl... třeba jenom kvůli tomu,že neví, jak to cítí partnerka, že už je to jenom o kamarádství a dětech a ona potřebuje víc, zůstává..
Mě štve, že jsem tohle neřekla přítelovi před cca rokem a půl, co cítím (ale nevěrná jsem nebyla).. mohl už dávno odejít za tou svojí milenkou a já mohla být OK a najít třeba mezitím někoho lepšího nebo to nejhorší už mít dávno za sebou... a všichni bysme na tom třeba byli líp...
Já jsem například po určité době přítelovi řekla, že rozhodně nechci, aby s námi zůstal z nějakého soucitu nebo kvůli dítěti, jestli ta jeho milenka je ochotná odejít od manžela, tak ať spolu žijou... To bych nemohla, aby se mnou někdo byl kvůli dětem nebo kamarádství :-© . Mě jde v životě o partnerství, rodinu, a pod tím se představuji něco jiného než Co oko nevidí, srdce nebolí...
 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Podvod 

(10.9.2008 12:50:23)
No víš, ono to je hodně hodně složitý. Nemít děti, tak už se svým manželem dávno nejsem, ale když se na ty svoje broučky podívám... Nechci jim trhat rodinu, rušit pocit bezpečí a rodinného zázemí. Vždycky si vzpomenu na své nádherné dětství, kdy se mi oba dva rodiče plně věnovali a udělali pro mne první poslední a chci aby to samé zažívaly i mé děti.
Najednou by si musely zvykat na nového "strejdu", asi by bylo nutné i stěhování.....měly by s tím plno problémů a tomu je nechci vystavovat.
Zatím mi můj život takto celkem vyhovuje. Děti svého otce milujou a on je, věnujeme se jim společně jak můžeme. S mým manželem jsme spíše kamarádi, kteří řeší domácnost, finance a děti.
A pak je tady můj miláček, jsem z malého města, takže není problém vidět se denně. Občas za ním zajdu do práce nebo jdeme spolu večer ven (doma řeknu, že jdu cvičit). Moje děti ho skoro neznají, můj manžel o něm neví vůbec. Nezatěžuju rodinu, nikoho nestresuju. Ale mě to neuvěřitelně pomáhá, můj život má najednou smysl, není tak prázdný a nudný jako dřív byl. Já vím, že mě plno matek a otců odsoudí, ale kdo nezažil - nepochopí.
 Ivka_Nov. 


Jani, 

(11.9.2008 12:56:37)
jestli to vydíš takhle a myslíš, že to nikomu neubližuje... Tak doufej, že se to manžel jednou nedozví, věř mi, zjistit, že tě nekdo roky podvádí s někým jiným a přitom se na tebe usmívá, miluje se s tebou, chová se jakoby nic... je kruté a nesmírně bolestivé. To potom přestaneš věřit všemu, i sama sobě. Jsem ale opravdu ráda, že to nejsem já, kdo by tohle musel řešit, snad proto jsem od té doby, co jsem s přítelem (12 let) nikdy nic nenechala dojít až do takového konce ...

Já ale vím, že můj přítel to zřejmě nejdřív bral taky takhle, jako ty... ale zapletli se do toho víc, než asi ze začátku chtěli ;(( a ve výsledku to ublížilo všem :(. Jedině snad naše dítě nic nepoznalo, doufám...
 Wilma 


Re: Podvod 

(11.9.2008 22:53:47)

Jani, a ty myslíš, že to děti a manžel nepoznají? Tomu nevěř, bohužel. Mezi lidma co spolu žijou a mají k sobě blízko funguje něco jako spojitá nádoba. Můj muž před časem udělal průšvih, který se mu povedlo ututlat. Nešlo o nevěru, ale to je jedno. Já se o tom dozvěděla až o mnoho později, ale když si to vezmu zpátky tak jsem hned poznala že se něco děje a poznaly to i děti. Táta byl zkrátka jinej. A taky je blbý že se děti učí nápodobou, a tak se teď od tebe učí že mlžit, lhát a podvádět je v pořádku. Promiň, že to říkám tak otevřeně. Vím, že když jsi zamilovaná vidíš to jinak, ale vžij se i do svého muže. Já jsem v minulosti zažila být podvedená a největší zlost jsem měla na partnera za to, že ze mě dělal blbce, a že i když o mě nestál tak mi znemožnil najít si někoho, kdo by o mě stál. Jistě mě mrzelo že láska vyprchala, ale to že mi to neřekl mi přišlo mnohem víc nefér.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Podvod 

(12.9.2008 10:21:42)
No myslím si, že to ani děti ani manžel nepoznají. Moje děti jsou ještě celkem malé a znají ho pouze jako strejdu, který nás občas někam hodí autem nebo se jde s námi projít a tak. Berou ho jenom jako mého kamaráda, stejně tak jako mám plno jiných kamarádek nebo kamarádů. O mém manželovi bych nikdy neřekla, že je to debil nebo blbeček, ale je pravda, že už si ho prostě nevážím. Dělá věci, které dřív nedělal a které se mi vůbec nelíbí, ale on nepřestává a nepřestane (neplatí dluhy, plno času tráví na erotických webech....) A já abych vše zachraňovala. Už na to prostě nemám sílu, myslím, že jsem hezká ženská, muži mi dost nadbíhají tak jsem jednou využila nabídky toho nejsympatičtějšího a vyklubal se z toho vztah. Samozřejmě, že jsem přemýšlela o oznámení všeho a všem, ale postupem času jsem se rozhodla, že to udělám tak jak to dělám. Nechci vystavovat děti novému vztahu, ztráty známého bydlení, kamarádů. Nikdo mi přece nedá jistotu, že mi to s mým milencem vyjde. Vidíme se párkrát do týdne, potřebovala bych s nim žít, abych věděla jaký opravdu je. Těch pár chvil, které strávil se mnou nebo s mými dětmi byly moc a moc fajn, ale to ještě nedává jistotu, že nám to půjde. Ať je můj manžel jakýkoli a ať dělá cokoliv, svoje děti miluje a jsou u něho na prvním místě - to jak se na ně kouká a vidí při tom sebe -takhle se v životě žádný jiný muž na moje děti nepodívá. Nechci to dětem brát. Je to opravdu hodně moc těžké a znovu říkám, kdo nezažil - nepochopí. :(
 Lenka, dvouletá holčička 
  • 

Re: Podvod 

(24.9.2008 14:05:22)
Ahojky Jani, nejdřív jsem tě odsoudila, ale pak jsem se nad tím zamyslela. Mám za sebou rozvod, a tak se na vše dívám asi jinak. Já po odcizení s manželem (oboustranném) udělala radikální řez, a ač jsem nikoho neměla, ani mu nikdy nebyla nevěrná, i s dcerou jsem od něj odešla. Myslím, že se potácíš v tom, že se nechceš zbavit přece jen určité jistoty, cítíš, že neděláš správně kvůli dětem, ale zároveň si chceš nechat i "vyhlídku" na hezčí život. Nejsi jediná. Ale já bych to nedělala takovýmhle způsobem. Lží se člověk nikam nedostane. Spíš se na něj nabalí, a stejně přijde doba, kdy se s nimi budeš muset vypořádat. Jenom možná už budeš chytřejší, abys to zvládla. A aby ses rozhodla správně.
 h 
  • 

Re: Podvod 

(15.11.2009 23:16:27)
tak to je přesně ten okamžik, kdy to musíš utnout, nebo si zničíš rodinu.
 Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců 
  • 

Jak vyprchá láska? 

(10.9.2008 8:45:13)
Já si spíš nějak neumím představit to "vyprchání" lásky. Nejsem chemik, ale pokud nechám po natírání venku otevřenou pixlu s acetonem - tak mi vyprchá, ale taky ne naráz během několika sekund. Pokud nebudu úplnej trouba a obcházet otevřenou pozvolna vyprchávající pixlu, tak ji zavřu a nevyprchá ho zdaleka tolik. Chce to umět si všímat a včas zavřít plechovku - pak vydrží dlouho. Pokud budu pro každý natírání kupovat novou pixlu, tak se mi to dost prodraží a nebude mi nic platný, že si budu kupovat čím dál větší balení.
Samo od sebe, bez cizího přičinění se nic neztratí. Láska si myslím vzniká až po zamilovanosti (ta se opravdu časem vytratí-změní se v něco jiného). Pokud někdo postaví vztah pouze na zamilovanosti, tak je to 50 na 50. Pokud někdo postaví vztah na lásce, tak to už je souhrn mnoha různých vzájemných vztahů, kdy zamilovanost a tělesná přitažlivost je jen jedna z mnoha (těžko si lze představit, že dva osmdesátiletí lidé jsou spolu po šedesáti letech kvůli neokoukanému sexu a ztělesněné kráse).
Láska tedy "vyprchá" jedině tak, že ji umožníme nahradit něčím jiným - např nenávistí. To ale musíme umožnit a nijak tomu včas nezabránit. Já tu svoji těkavou lásku kontroluji - hodně se už časem spotřebovalo, ale stále je jí tam dost na několik desítek let používání. Musím ale často a pořádně kontrolovat to vachrlatý víčko - čím víc ho používám, tím je v horším stavu a musím dávat většího bacha. Ale je stavěné na doživotní používání, takže zodpovědnost zůstává na mně. Navíc už teď ten aceton požíváme dva (ještě se dělím se synátorem).
 Veronika 
  • 

Re: Jak vyprchá láska? 

(10.9.2008 15:02:47)
Tak pod toto se plně podepíšu.
Docela mě děsí, jak často ženy o svých protějšcích mluví ve stylu "ten debil", "to hovado", "ten starej kretén"... a muži o svých ženách nějak obdobně. Proč v takovém vztahu setrvávají, když ke svému partnerovi necítí ani prazákladní úctu?

Také si myslím, že láska nemůže jen tak vyprchat. Naopak - láska se v průběhu vztahu teprve vytváří z prvotní zamilovanosti. Je to jako u dětí... malé miminko se nám zdá naprosto rozkošné a roztomiloučké, samou "láskou" bychom ho sežraly, ale k puberťákovi, kterému smrdí nohy, potí se a má obličej samý beďar, cítíme něco jiného. A přitom smrt takového pubertálního dítěte je pro rodiče větší trauma než smrt dítěte čerstvě narozeného.

Ale láska nepřijde sama od sebe tam, kde není tolerance, upřímnost a hlavně schopnost si partnera vážit a obdivovat ho pro to, jaký je. Nejen v době, kdy s námi cloumají hormony, ale především potom. Pokud se začíná do vztahu vkrádat sobectví a snaha mít partnera jen pro sebe, nebo naopak sobectví v podobě "partner ať se stará, já si budu užívat", pak pro lásku moc prostoru není, pokud tedy takováto pravidla hry nevyhovují oběma stranám.

Často se setkávám s tím, že se mě známí a kamarádky ptají, jak je možné, že se s partnerem neustále "otlapkáváme", líbáme a projevujeme si náklonnost. Že tohle oni po letech vůbec nedělají a že si sami sebe vlastně moc nevšímají.
Není v tom přitom vůbec nějaká trvalá rostoucí sexuální touha. Je v tom snaha dávat partnerovi najevo svoji blízkost, náklonnost a pochopení. Už od samého začátku jsme si oba ujasnili jasná pravidla hry - neslíbili jsme si nikdy fyzickou věrnost až za hrob, protože ani jeden nevidíme samotný sex s někým jiným jako nevěru a ani jeden z nás nemůže zaručit, že někdy nebudeme mít chuť se s někým vyspat nebo udržovat milenecký poměr. A přitom jsme dosud ani jeden neměli potřebu to dělat.
Ale i kdyby ano... Budete manželovi vyčítat, že si zajde na večeři do čínského bufetu, i když doma může mít svíčkovou se šesti? Budete mu vyčítat, že má prostě chuť na něco jiného a tu chuť chce uspokojit?
Pokud v tom bufetu nebude sedět od pondělí do neděle, nenechá tam všechny peníze a nevykašle se na rodinu, tak ať si jednou za čas tu čínu klidně dá. Já mu ji budu přát, bude mu přeci po fyzické stránce dobře.
Jako porušení pravidel chápeme nevěru psychickou, tzn. kdyby jeden z nás přestal druhého respektovat, vážit si ho, podporovat ho a naprosto by rezignoval na společný vztah a péči o rodinu. A pak je jedno, jestli je za tím sex, jiná žena, jiný muž, jídlo, práce, alkohol nebo třeba pěkně rostlá jalovice v blízkém kravíně :-)



 DENISA 
  • 

Re: Jak vyprchá láska? 

(10.9.2008 22:22:23)
Veroniko, moc hezky jsi to napsala. Asi to tak je, ale s tou velmiobcasnou prilezitostnou fyzickou neverou bych to tak nevidela. Ano, je to asi mensi problem nez dlohodoba, hluboka psychicka nevera, ale jen do doby, nez ti milacek z jednoho zalety domu prinese vaznou pohlavni nemoc.
 Luca 
  • 

souhlas 

(10.9.2008 23:42:24)
Asi tak nějak...
 Veronika 
  • 

Re: Jak vyprchá láska? 

(11.9.2008 12:05:26)
Tak samozřejmě, všechno musí mít svoje mantinely a když se dva partneři domluví na volnějším svazku, musí přijmout veškerou zodpovědnost z toho plynoucí.
Mít mimomanželský sex a kašlat na zodpovědnost je sobectví pro mě třeba už na hranici přijatelnosti.
Stejně tak třeba mimomanželský sex třikrát do týdne:-)

My jsme si prostě s partnerem neslíbili fyzickou věrnost, protože bychom byli založením promiskuitní, nýbrž protože by takový slib byl od obou z nás pokrytecký. Což ale vůbec neznamená, že aktivně vyhledáváme sex jinde. Naše domluva byla učiněna, abychom měli ve vztahu jistotu nějaké pravdy.

Nezaručuje to, že nám vztah vydrží do konce života. Podělat se může kdykoli cokoli. Ale stanovení a respektování pravidel přijatelných pro obě strany chápeme jako jeden z nejdůležitějších prostředků opečovávání vztahu samotného. Aby nám vztah vydržel co nejdéle a vznikalo co nejméně třecích ploch.

 Martin, 18 ženatý 
  • 

Pan Klimeš. 

(26.11.2008 12:10:57)

Co tady pan Klimeš píše a uvádí i ve své knize je fajn, člověka to hodně poučí a hodně věcí si uvědomí. Na základě těchto poznatků jsem u něho byl jednou na terapii před několika týdny. A můžu vám říct, že jsem byl v šoku a tak rozhozený jeho přístupem ("to mi neříkejte, to mě nezajímá, to nechci slyšet, takto to je a nejinak, já to vím..."), že jsem potřeboval dalších několik dní abych se dal dohromady. Vlastně jsem neměl téměř možnost něco říct, mluvil spíše on, resp.citoval ze své knihy a za to jsem zaplatil za hodinu a půl 1500Kč bez jakékoliv stvrzenky, účtenky... Když jsem byl u kdysi v zimě 2x u jiného psychologa, mluvil jsem převážně já a on mě jen jaksi naváděl, ukazoval cesty a nepřerušoval mě. Tak to jsou moje 2 zkušenosti.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.